________________
- 26 -
li Magadham dále zůstává eíane cirkevních otců. Z nich nejvíce vynikající postava je beze sporu HARIBHADRA-SURI, bývalý bránman, proslulý učeností, velmi plodný náboženský spisovatel, od něhož se zachovalo velmi mnoho teologických spisů značné ceny. Haribhadra-suri žil koncer pátého a začátkem čestého století 2.1.
V polovici jedenáctého století vládl , Surástře král Mandalikan. Džinisté na něj vzpomínají jako na štědrého příznivce svého náboženství, jenž zejména bohatě podporoval stavitelské umění. Brzo nato se stává hlavou sekty svétánbaru HEMALANDRA-SURI, slavný znalec prákrtu i sanskrtu a znamenitý básník, jehoš verše chváll i nevěrci, jako nejuhlazenější a nejpřesnější ze všech veršů sanskrtských básníki oné pozdní doby. Hémadandrah byl hlavou cirkve asi v letech 1088-1173.487 Prvním jeho štědrý podporovatelem byl Siddharád žá Džajasimhah, král gudžarátský. Ač sám nebyl džinista, často prý chodil na pout na horu Girnar. Zemřel r. 1125 a po něm nastoupil Kumarapalah, o němž ažinisté tvrdí, že přijal jejich víru a že prohlásil džinismus za státní náboženství v Gud žarátu. Je však jisté, že za jeho vlády Hémačandran přenesl sídlo ažinistické církevní hlavy z Biháru do Gudžarátu, který od té doby již zůstal hlavním střediskem džinistů až dodnes.
Další vývoj évétámbarské gekty se bral dále celkem nerušeně až do doby muslimských výboju, kdy ažinisté pro svou přísnost, která se projevovala zejména tím, že bránili zabíjet zvířata, museli velmi mnoho trpět.+91 Pravděpodobně tehdy také začal klesat počet věřících, až klesl na nynější míru.
v dobách tohoto útlaku však došlo ještě k dalšímu rozkolu v sextě své tánbarovské, z čehož je vidět, že i tehdy si udržel džiniemus vnitřní život a : schopnost vývoje. Není však vyloučeno, že popud k jeho vzniku vyšel - ovšem jen ideově - zvenčí, totiž z nepřátelského islámu, který džinistům nejvíce vytýkal modloslužebnictví. Do ta soch a obrazů ze skutečně v té době (v 15. stol.) tak rozšířila v džinişmu obou sekt, že se stala cizíı pozorovatelům nápadnější než např. v sektách hinduistických.
A tu právě v Ahmadá bádě kterýsi džinistický věřící, jménem Lonká-šáh, když četl posvátná džinis tická písna, která mu byla svěřena k opisu, zjistil, že se ✓nion nikde nemluví o úctě obrazů a soch. Tázal se na věc mnicha, jenž mu svěřil knihy k opisu. V důsledku jeho dotazu došlo mezi nimi ke spory, který se skončil úplnou roztržkou. K věci se nahodili poutníci, kteří šli na pout na horu Satruňdžajan, z nichž velký díl se přidal k Lonká-Šáhovi, a tak vznikla nová sekta. Sekta však neměla mnichů, protože mniši nechtěli žádného ze stoupenců Lonká-šáhových přijmout do řádu, udělit díkšu. A tu se rozhodl věřící jménem Bhánadží, jenž se přiklonil k Lonká-Sáhovi, že se stane mnichem a sám vykonal potřebné obřady. Stal se potom prvním mistrem (áčárjah) nové sekty,
1011-5060 Jain Education International
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
