________________
- 227 -
lebi čtyřiadvacet tirthamkari (etutih). Za páté se klaní jednomu z tirthamkart (vandaná). Za šesté odvrátí veškerou svou pozornost od svého hmotného těla a rozjímá o duševním prvku, plně se ponoří do své duševní podstaty (kajóthsargan). Dzinistický věžicí obyčejně takto rozjímá třikrát denně po dobu kratší o jeden okamžik než čtyřicet osm minut (antarmuhúrtaa). Při tom je zvykem udělat ne roucho (cóti), uzel. Mimo to je řada zvyků méně význgmaych. Rozjimat se má na osamělém místo, kde není slověk rušen, v lese, chrámu, soukromém obydlí. Účelem samalka je zdokonalovat sebe sama a to tím, že člověk učí ovládat prostředky činnosti 8111 tzv. spojení (jógah). Pro podrobnosti srovne 3 Ra taa-karanda-árávakáčárah, 97-105.
343) záleží v tom, %8 ai věřící rozšiří dig-vratam tak, že si v pevně stanove
ných dobách ukládá ještě větší omezení avobody pohybu a činnosti. Slib se uzavírá ne rok, nebo půl roku, čtyři měsíce, dva měsíce, měsíc, čtrnáct. dní nebo na dobu, kdy slunce nebo měsíc přejdou z jednoho zvířetnikového znamení do druhého. Pobyt se dobrovolně omezuje na jediný dům, na Jedinou ulici, vesnici, pole, až po ten který mezník na silnici, nebo až po tu a tu teku. Afichy (aticárán) proti tomu blibu jsou: vysílat osoby, která by jednaly za člověka, zachovávajícího právě tento elib, volat na lidi, dávat si přinést rozličné věci, kývat na 1101 a házet po lidech, aby na sebe upozornil. Ratne-karanda-érávakačárán, 92-96.
344) Ratna-karenda-érávakáčárah, 106, definuje tento alib, jenž nazývá próě ad
hópavasah, jako zdrženlivost od potravy Čtverého druhu (tj. pevné, tekuté, polotekuté a pochutin) každéno osmého a čtrnáctého dne každé polovice lunárního měsíce. v dvojverších 109 však doplňuje definici v tom smyslu, že zdržovat se celý den potravy je upavéeah, kdežto prósadhan znamená jist jen jednou ve čtyřiadvaceti hodinách. Prošadhópavásah je pak takový püst, že jeden den ji větloí jen jednou a druhý den se posti úplně. Když plní ten 911b, má věfící přesně zachovávat pět menších slibů (anuvreténi), nemá podnikat světské zaměstnání, nemá se koupat, zdobit se šperky ne bo květinani, nemá 31vat voňavky ani maetičky na oči (collyrium). Za to má však pilně naslouchat výkladom svaté nauky, aby tak v sobě potladil lenost. Ratna-karandsbrávakádáran, 106-110. Srovnej též tamilské Aruhgaladdeppu 114-127. (Je to tamilské zpracování Ratos-karanda.)
345) Předmětem toho slibu je tzv. vaijávrttjam, tj. dávat světeum dery, ktere
mohou přijmout, odstraňovat jejich nesnáze, hníst jie nohy, a jinak jin sloužit, vítat je, vedávat jim předepsangm zpusobem úctu, Ratna-karanda
érávakáčáran 111-112., Arungalaščeppu, 133-143. 1011-5060
Jain Education International
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
