________________
243 -
482) Touto pra timou de sevrubno obírá první knihs (adhjajah) Ävas jaka- .
sútra. V angličtině poučně a jasně pojednal o sámájice Banarsi Lal Garr, Sámáyika or a Way to Equanimity, Arran 1918, jenž v kap. VI., str. 44-55, podává výbor textů (s anglickými překlady), které se vztahují k této pratine.
483) Podle kanonistických spist úplná tato pratima se sestává z šesti posta,
totiž každéko os meno dne každé měsíční polovice (aštaní), každého čtrnáctého dne (daturdaší), y den úplňku (púrnimá) av den novoluní (amávasjá). Nyní se však obyčejně vynechávají posty o čatardaéí.
404) Někteří jako šestou kladou baditta-tjaga-pratimu, místo nf na páté místo
kladou kájót-sarga-pratimu. Kájótsargah tu záleží v tom, že se člověk nekoupe, v noci nejí, naobléká si lahgóti, za dne zachovává naprostou pohlavní zdrženlivost a v noci 'onezí své pohlavní styky na nejmenší míru, noc má ztrávit v rozjímání tak jako maiši.
485) Na rozdíl od bhattáraků, kteří se zahaluji Žlutým pláštěm a digambarských
jetina, kteří uživají pláště v barvě oranžové, žluté nebo červené. Svétámbaršti vyznavači, když dosáhnou této poslední pratimy, jeou v některých krajinách nazáváni samvégi, "usilovně toužící po spáse".
486) Místnost, ve které koná samvégi sve asketická cvičení, a ze které nevyjde
až do své smrti; se jmenuje pósadhe-sálá (pkt.: pósahasálá). Srovnej Uvácagadasáó, I, 79 aj.
487) Např. omezení místa, na kterém se bude v budoucnosti pohybovat (prvé
gunavratam) miže věřicí určit nejprve v širokých hranicích. Např. slíbí, že ne bude cestovat mimo území Indie. Ale v d2sledku pratim musí tyto hranice zužovat, až si nakonec vymezí plochu jen na několik čtverečních metri.
488) Podrobné předpisy o samlékhaně pro vyznavače obsahuje Ratna-karanda-śrá
vakačárah, 122-135, kde první gáthá (122) podává definici samlékhany takto: "Opuštění těla pro zásluhu, při neodvratné nehodě, hladomoru, stárnutí a nemooi nazvali vznešení samlékhana". Že samlékhaná bývala u ažinistických věřících ve všech dobách obvyklým zakončením života, vidíme z nápisů, např. v Srávana Belgole, Srovnej Lewis Rice, Jain Inscriptions at Sravana Belgola, Indian Antiquary, II, Bombej 1873, str. 323, 2 a násle., kde se nápisy II., III. a IV. béze sporu týkají věřících, kdežto ostatní jsou epitafy mnichů.
2011-5060
Jain Education International
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
