Jainism in Czech Language

Author(s): Otakar Pertold
Publisher: Statni Pedagogicke Nakladatelstvi
Catalog link: https://jainqq.org/explore/009987/1

Page #1

UČEBNI TEXTY VYSOKÝCH SKOL
ERSITA KARLOVA V PRAZE
FAKULTA FILOSOFICKA
DŽINISMUS
(Jainism in Czech Language)
Prof. dr. Otakar Pertold, DrSc.
1 966
STATNI PEDAGOGICKÉ NAKLADATELSTVI
PRAHA

Page #2

Jainism (in Czech language)
About the author
Otakar Pertold
Otakar Pertold (21.3.1884 Jaromer-3.5.1965 Prague), was a Czech indologist, historian of religion and ethnologist. He was the first professor of religion on the Charles University in Prague. He wrote many books on religions, especially eastern ones. He was very fond of Jainism and wrote this book with great admiration. Thanks to him the "Oriental-ni Ustav v Praze" has most of the Jain scriptures in Ardhamagadhi.
He wrote also other books on India. Some of his books of travel contain precious ethnographical materials from remote localities and aboriginal Indians which has still been waiting to be discovered (and translated).
About the book
Although the book was written in 1930s it still has something to contribute to the topic of Jainism. His approach is very meticulous and careful describing even the smallest details.
It mention the origin of Jainism, establishing and history of the early tirth, the Jaina way of purification, Anekantavad, syadvad, ethics (anuvrata, mahavrata), daily life and rituals of the four folded tirth.
The titles of the chapters look very west-like but the message is transferred with deep inner understanding

Page #3

Content
Introduction
1st part: Origin and evolution of Jainism-Literature
1. Opening method, approach II. Origin and evolution of Jainism-general condition, situation III. History of the Jaina Church (tirth) IV. Religious literature
2nd part: Jaina darshana-theory
1. General exploration II. Theology III. Metaphysics IV. Logic
3rd part: Jaina darshana-practical part
1. Ethic II. The life of Sadhu, Sadhvi III. The life of Sravika, Sraviki
4th part: The world order, Mythology
I. Origin and setting up the Universe II. Inhabitants of different parts of the Universe III. Kalcakra and tirthankars IV. Tirthankars of this period and periods to come V. Other auspicious men of Jaina history
Epilogue
Explanatory notes

Page #4

- 2
Redakční poznámka
Tato práce byla napsána před více než třiceti lety. K jejímu knižnímu vydání tehdy nedošlo, třebaže byla jiš vytištěna a revidována autorem ve stránkových korekturách. Odstupem tři desítiletí však neztratila nic na : své vnitřní hodnotě. Prof. dr. Otakar Pertold, DrSc., nositel Rádu práce, byl jedním z několika málo evropských indologu, jimž se podaklo proniknout až k sanému jádru dzinism, onoho početně menšinového, avšak historicky 1 kulturně významného indického náboženství. Jeho práce je proto i dnes cenRým příspěvkem k hluběímu poznápt eple tité soustavy jadi okých náboženství.
Z různych důvodů nebylo možno beze zbytku zahladit všechny stopy, jimit toto dílo poznamenal zub času. Pod nedokonalou omítkou se však skrývá vědecká práce velikých hodnot, jež jsou výsledkem celoživotní práce jednoho z našich nejpřednájších indologu, zakladatele a nadšeného průkopalka srovnávací vědy náboženské na filosofické fakultě Karlovy university v Praze.
Přepis indických slov je upraven podle zásad českého pravopisu. Hásky t, th, a, ah a n, jež se v češtině nevyskytují, štene jako t, th, d, dh & A. tam, kde jsou ci tována dila moderních indi okých autora, je zachováván způsob, jakým bani svá jména přepisují. V takových případech je nutno čist 1 jako dž, y jako , sh jako š apod.
1011-5060

Page #5

PREDMLUVA
Džiniams je jedno z nejméně známých náboženství. Zejména v Evropě se jeho studiu věnovalo poměrně velmi málo badatelů. Příčinou toho snad bylo, že náboženské spisy džiniatické jsou vě těinou dos ti nesnadno přístupné, jsou Bloženy v rozličných jazycích, z nichž mnohé nejsou dodne e ani náležitě vědecky, zejména lezikograficky, zpracovány. Kromě toho náboženství džinistické tím, že má dosti málo vyznavača, nezdá se být tak d&ležité, jako např. buddhismas. A přece je to omyl. Džinismus je jedno z nejdůležitějších náboženství pro studium obecné vědy náboženské, protože to je náboženství naprosto intelektualistické, založené čistě na rozumové činnosti člověka, náboženství, které potlačilo stránku citovou na nezbytné minimum, aby náboženský ráz nebyl getřen z nauky úplně. Tím právě je džinismus jedna z nezních hodnot náboženství a zároveň silný argument proti těm, kdo tvrdí, že náboženství není založeno na činnosti rozumové, nýbrž jedině a výhradně na citu. Po této stránce šel džiniamue dále než buddhismus a na své rozumové úrovni se dodnes udržel. Kromě toho je džiniomye ve svých prvopočátcích starší než buddhismus.
Tyto dva důvody především mě vedly k tomu, abych zpracoval džinistické náboženství soustavně. Mimo to mě k tomu vedlo i to, že jsme dosud v České li. teratuře neměli zevrubné pojednání o džinismu.-)
Dvou věcí se musím dotknout alespoň zběžnou zmínkou drive, než přistoupím k vlastní látce. Jsou to nejprve název tohoto náboženství a za druhé jména a citáty
Obvyklé názvy tohoto náboženství v cizině až dosud jsou ažinismus (psánoJinism, Djinisme a pod.) a džainismus (psáno Jainism, Djainisme). Oba tyto tvary jsou tvořeny latinskou koncovkou od sanskrtského kmene. Proto jsem je chtěl nahradit slove, tvořeným koncovkou českou. Zesílený kmen ažaina- znamená v sanskrtu původ od džina, znamená tedy džainan *ažiniy vyznavač" nebo *ažinovec"; džinovo náboženství by se podle toho mělo nazývat džinovství nebo ažainství. S ohledem na zvyk, ustálený vlivem cizojazyčných spisů, ponechávám tvar džiniamus, jako máme tvary buddhismus, hinduismus atd.
Nesnáz je s rozličnými jmény, názvy a citáty džinis tických náboženských spisů, protože jsou sepsány v rozličných indických jazycích, v nichž ta slova mají často podobu tak různou, že neodborník nesnadno pozná jejich souvislost.
1011-5060

Page #6

Základní džinistické spisy jsou psány v prákrtu ardhamagadhé a zdálo by se, že by bylo nejúčelnější užívat prákrtského pravopisu. Ale tyto episy náležejí jen jedné sektě a nejsou nikterak nejrozšířenější mezi ažinisty, třebaže tvoří základ náboženské nauky. Velká většina džiniatických spisů je peána sanskrtem a mniši všech sekt užívají nyní terminologie výhradně Banskrteké. Za svého pobytu v Ind 11. Jsem se dokonce přesvědčil, že méně vzdělaní mniši a většina věřících prákrtekým tvarů. juen a názve vabec nerozumějí. Proto tgem se rozhodl uvádět vesměs tvary sanskrtaké a podle potřeby v závorce tvary prákrtské nebo i z jiných jazyků. Při citátech ovšem nezbylo mi nic jiného, než je uvádět v původním jazyce toho kterého spisu, samo sebou se rozumí s českým překladem.
Při rozdělení látky odchýlil jsem se od dosavadních zvyklostí věnovat hlavní pozornost mytickým dějinám džinismu a s tím souvisící kosmologií. Hlavní váhu kladu na džinistickou nauku, jak se nám jeví v teologii, metafysice, etice a na jejich praktické spotřebení v lidském životě. Obracím tedy svou hlavní pozornost k živé nauce ažinistické, opíraje se ovšem při tom o tradici náboženských spisů. Při tom je třeba předem podotknout, že džinis. tické pojmy, které překládám slovy teologie, metafysika, etika, nekryjí se přesně se stejnojmennými obory západními, 3sou jim však přece tak blízké, že nemůže nastati zmatek.
Ještě zbývá, abych se stručně zmínil o svých atudiích axinismu. Značnou pozornost jsem věnoval džinismu již ze svého prvého pobytu v Ind 11 (1909-1910), kdy jsem byl upozorně na toto náboženství a hlavně na jeho stavitelské umění episy Feiatmantelovými. Od té doby jsem již neodvrátil pozornost od tohoto zajímavého náboženství. Proniknout však do věech jeho záhad a poznat je v rozličnýoh jeho formách, v podobě knižné i v podobě živé víry 11du podařilo se mi teprve za druhého pobytu v Ind11 (1920-1923). Přispěla k tomu velice náhoda, která mi dopřála Beznámit se s vedoucími mnichy ažinistické školy tepsgačchy, sekty évétámbard. Byl to zejména zesnulý představeny tapá-gaččky Sástravibárada Džaináčárja Viažajadharmasúri , & tehdejší upadh jájak (nynější představený gaščhy Itihasatattva Mahodadhi Džaináčárja Viažajendresári), kteří mě radou a pomocí vedli při studiu džinismu jako moji guruové. Mimo ně byli to ještě mniši Njá javidžaja a Mangalviažaja, na jejichž pomoc & radu s vděčnos ti rád vzpomínám. 2 azinietă laiku činně mi pomáhal zejména prof. Hiralál R. Kápad 1ja, jehož zásluha spočívá předevčím v tom, te mě upozornil na daležitost znalosti jazyka gudžarátí a že mě ho naučil tak, že se mně otevřely brány osobního styku s džinistickými mniony a veliká novodobá a činistická 11teratura náboženská i světská. Dzinistickými knihami mě zásobovali nezištně pánové Gulabčand a Dživančand s. Lálabhsl, kromě ovšem 11% uvedených mnichů. Alespoň zmínit se musím také o.p. Surádžmálovi Lálabháím, jenž mě uvedl ve atyk s mnichy sekty 8thánakavágini, k níž sám náleží. Všem těmto osobám jsem
1011-5060 Jain Education international

Page #7

- 5 -
velice zavázán za radu a pomoc, se kterou mě podporovali při studiu džinis au a pokládám to za svou povinnost vzdát jim na tomto místě díky.
Ke konci ještě musím poznamenat, že tato práce byla původně myšleng jako ůvod k překladu Njájavidžajova Džai nadareana, soustavného to ažini okého katechiamu, sepsaného pro nedžinisty. Ale během práce vzrosti úvod na samostat né allo. Tím se stalo, že často cituji spis Njájavidžajoy, čemuž bych se byl jinak pravděpodobně vyhnul. Tyto citáty jsem se však rozhodl ponechat, protože asi k vydání překladu apisu Njájavidžejova v dohledné době nedojde.
v Praze v březnu 1924 a červnu 1961.
Dr. O. Pertold
1011-5060
Lain Education International

Page #8

Část I.
..VZNIK
A VÝVOJ DZINISMU
Literatura
I.
ÚVOD
RAZ A ZPRACOVÁNÍ
Džinismus je indické náboženství, k němuž se v nynější době hlásí něco přes 2 miliony vyznavačů z celkového počtu 470 mil. obyvatel Indie. Nebývs10 tomu tak vždy; ba naopak, džinienus se může chlubit velkou minulosti. Byl kdysi vážným soupeřen buddhismu a byly doby, kdy ažinismus měl stoupence a horlivé vyznavače po celé Indii.) Vliv džinismu na celkový vývoj indické kultury v oněch dobách byl velký a to nejen po stránce náboženské, nýbrž ve všech ohledech lidského života, zejména však v umění. Uměním pak působil džinismus na obecný život: povznášel životní mravnost, působil na státníky a měl tak značný vliv na zákonodárství a výkon spravedlnosti. V tomto ohledu pravé divy konala zejména džinistická literatura.
Nyní je již obecně uznáváno, že džinismus dal sænskrtské literatuře nejkrásnější plody umělecké, zejména v literatuře dramatické, y bajkách a v povídce. Ale mnohem vě těí význam měl džinismus pro jižní Indii, zejména pro literaturu tamilskou a karná takou. Tyto literatury vlastně ažinismus teprve stvořil a vyzdvihl je ihned na výši sanskrtských vzorů, nad něž však vynikly svou bezprostředností a lidovostí, vlastní jen skladbáu v jazycích lidových. Jako příklad stačí uvést perlu tamilské literatury, Tiruvalluvarův Kural, báseň vrcholné umělecké ceny, naplněnou nejuălechtilejšími zásadami ažinistické morálky.3 Ale Kural není jediným skvosten tamileké literatury ažinistického původu, je nutno se alespoň zmínit o velkolepých didaktických sbírkách Náladi tár41 a Paramoti Nánuru” a velkých básnických dílech Silappad ikkáram Velajápadi a Cintamani,
Podobně i ve výtvarném umění, zejména v architektuře a sochařství vytvořili džinisté velkolepá díla, která mocně působila na vývoj celého indického výtvarného umění 1 mimo původní živnou půdu džinistickou.
1011-5050

Page #9

Proto je tim podivnější, že studiu džiniamu v Evropě bylo až dosud věncváno poměrně málo pozornosti. Rozhodně byl džinismus méně studován než buddhismus, ac pro vývoj indické kultury má alespon stejný význam jako buddhismus a podle mého názoru z indického stanoviska vyniká nad buddhismus, protože je bližší duševní úrovni indického člověka a tím i lidovější a zároveň iac. Vějši.
. Z evropských učenců se nejvíce džinismem zabývali A. Weber, E. Leuman, H. Jacobi, G. Buhler a R. Hoerale. Mezi nini na prvním místě stojí H. Jacobi, jenž je vlastně průkopníkem studia džinismu v Evropě. Ale práce všech těchto učenců jsou vedeny jinými anahami, než poznat džinismus jako útvar náboženský v jeho podstatě a vývoji. Většinou jen jazykovědné cíle a literární historie indická vedly badatele k tomu, aby studovali džinismus podrobně. Vedle toho i archeologie & dejiny umění vyvolaly potřebu studia ažinismu. Je samozřejmé, že se účel téchto studií zrcadlí v dílech, která vznikla z takovýchto pohnutek. Díla jsou tím jednostranná, věnují jenom velmi malou pozornost čistě náboženské stránoe džinismu, až právě po této stránce má džinisuus velmi vysoký význam v dějinách vývoje náboženských myšlenek lidstva. Kladu džinigaus po této stránce rozhodně výše než buddhismus & vidím v ně o mezní hodnotu náboženství, náboženský útvar, jenž ve své rozumovosti se dostal až na nejzazší kraj náboženskog ti. 10)
Maj1-11 tyto stránky adiniemu ve toupit do popředí, je nezbytně nutno zpracovat je z hlediska čistě náboženského, tj. vyzvednout do popředí jeho nábožensky významné stránky, tedy především jeho teologii a metafysiku, která v džinianu souvisí s teologií ještě těsněji, než v jiných náboženstvích. Tímto způBo bem zpracovávají své náboženství indičtí džiaisti sami, v nejnovější do bě i. jazykem anglickým, aby tak nahradili nedostatek v evropských literaturách, jenž bami dobře pozorují. Ovšem spisy jejich mají své vady, zaviněné částečně předpojatosti, částečně snahou srovnávat jevy náboženství džinistického s jevy náboženství jiných, a to právě po stránce, kde to je nesrovnatel né. Vinu na tom má hlavně to, že takové spisy jsou vesměs apologetické, protože jsou psány na obranu proti křestanským misiin. Tím však postrádají vědeckého významu, ad zůstávají často výbornými prameny. Toho druhu jsou i spisy evropských stoupenct džinistické nauky a k nim se opačným směrem svého snažení řadí i spisy misionáFu o džinismu.
Objektivně choi vyložit zásady dinismu v tomto svém spisu ze stanoviska náboženského. Podáván v něm výsledky svých vlastních bádání a shrnuji poznatky starší. Zároveň je to první větší spis o džinismu v češtině.'
1071-5060ational

Page #10

Bibliografie
Studiun džinismu je po jedné stránce velmi ulehčeno, protože máme jeho podrobnou bibliografii až do r. 1906. Je to kniha "Essai de Bibliographie Jaine. Répertoire analytique et méthodique des traveaux relatifs au Jainism" Per A. Quérinot, Annaies du Musée Guimet, Bibliothéque d'études, toze XXII. ! (Paris 1906). Bibliografie Guérino tova vyčerpává západní literaturu o džinismu úplně a uvádí i hojně literatury indické. Ovšem úplnosti → indických '71kacích nelze dosáhnout nikdy, protože v Indij rozličné náboženské společnosti vydávají hojně soukromá vydání, která se ne dostanou v&bec na trh a která vydavatel rozdává svým přátelům. To delají zejména velmi hodně džinisti. Taková díla se dostanou jen náhodou do evropských rukou a proto je nesnadné dosáhnout úplné džinistické bibliografie. Právě tato díla bývají velmi cenná, zejména vydání textů často s dobrými překlady v moderních jazycích a poznámkami, opirajícími se o domácí tradiční teologickou exegesi.
2 velkého množství, většinou monografických spisů, wedených u Gerincta, je třeba uvést alespoň dva souborné spisy o džinismu, které jsou jaksi základem a počátkem soustavného studia džiaismu. Jsou to: 1. de Milloué: "Essai sur la religion des Jains" (Louvain 1884), G. Bühler: "Ueber die indische Secte der Jaina". Almanach der kaiserlichen Akademie der Wigsenechaften, 87. 37, Wien 1887, str. 225-268.
Oba spisy ovšem nesou ráz bada tel& filologů, při čemž spisu Bohlerovu náleží přednost, protože, jak je na první pohled vidět, zakládá se na osobní znalosti džinismu. Také až do Addávna byl tento spis vlastně jediným a základním dílem o džinismu, Ještě r. 1903 J. Burgess jej přeložil do angličtiny a přidal dva dod atky, první o nápisných důkazech pro plynulost džinistického ústního podání a druhý o džinistické mytologii." Takto doplněn má spis Bühlerův dodnes cenu, ovšem pokud nejde o náboženské (teologické) studium džiniszu.
Pokračování této bibliografie tvoří článek "Notes de bibliographie Jaina" od téhož spisovatele. v Journal Asiatique, X. serie, Tome XIV. (Paris 1909) str. 47 - 148, obsahující pokračování literatury o džinismu až do konce r. 1908.
Po roce 1908 spisů o džinismu nevyšlo mnoho, zejména ne spisů soubor ných. Vlastně. jediné veliké souborné dílo o džinismu až dosud napsané je "The Heart of Jainisu", které napsala Mrs. Margaret Sinclair Stevenson. The Religious Quest of India (Oxford 1915). Tento spie je úžasně předpojatý, jelikož spisovatelka je křestanská misionářka, jejíž jedinou snahou je dokázat, že křestanství je dokonalé a mimo ně již žádné jiné nábožene tví na světě. Celá její knina směřuje a cíli k poslední kapitole, nadepsané The Empty Heart of Jainism, prázdné srdce džinismu. Tím cílem je určeno předpojaté vylíčení džinismu, volba pramenů a informátorů, i to, že spisovatelka staví některé stránky džinismu
1011-5060

Page #11

-9
do popředí a jiné zatlačuje. Vedle toho dílo Stevensonové je nekritické, nebot spisovatelka spoléhá úplně na své informátory, ani by je kontrolovala. A tak přes to, že spisovatelka tvrdí, že studovala džinismus šest let z původních spisů pod vedením domorodých pandita, podala dílo, které džinismus naprosto zkresluje. Dílo tím, že se staví hned od počátku vlastně pro ažinismu, pomáhá poznat některé stránky džinismu z protikladů i z množství sneseného materiálu. Ale to dovede vytěžit jen ten, kdo džinismus již dokonale zná. Jinak tato kniha může svést na acestí a je jí nutno užívat opatrně. Nepostradatelný a spolehlivým vodítkem při tom je kritika J. L.Džainiho, uveřejněná 12) v XVI. svazku časopisu The Jaina Gazette." J. L. Džaini probírá knihu velmi podrobně, kapitolu za kapitolou, ukazuje všechny omyly, nesprávné pojetí i úmyslné překnucování fakti, posuzuje celek se vzácnou objektivností a nepředpojatostí.
O něco lepší je první kniha o džinismu od této spisovatelky, "Notes od Modern Jainism (Oxford 1910), ač i ona má podobné chyby. Není však psána s kovou snahou snížit džinismus před křestanstvím, jako kniha pozdější.
Ostatní soustavné spisy o džinismu jsou jednak delší články v souborných dílech jiných, v encyklopediích, literaturách, dějinách atd., jednak kratší spisy samostatné, sepsané hlavně samotnými vyznavači džinismu. Jsou to hlavně tyto: H. L.Džhaverí: "The First Principles of the Jain Philosophy" (London 1910), Herman Jacobi: "Jainism". Článek v Encyclopaedia of Religion and Ethics, edited by James Hastings, (Edinburgh 1914). Vol. VII., str. 465-474. Tento člá nek je nejlepší souborné pojednání o džinismu, vyělé v poslední době. Ovšem má také své vady, zejména vadu společnou všem spisům o náboženství, psaným filology, že přihlíží příliš k náboženství knižnímu a dosti často přehlíží novodobé útvary a tradiční pojímání náboženské nauky.
Již zde je možno uvést druhý spis Jacobiho, třebaže se neobírá džinismem v celku, nýbrž jenom jeho jednou částí, ovšem z náboženského hlediska velmi důležitou, totiž "The Metaphysics and Ethics of the Jainas". Transactions of the Congress for the History of the Religion, (Oxford 1908).
Velmi dobrý souborný spis o džinismu, i když poněkud stručný a ne dosti metodický, je "Outlines of Jainism", by Dagmanderlal Daini, M.A., Dain Literature Society, (Cambridge 1916). Dále sem náleží kapitola The Jaina Philosophy v knize "A History of Indian Philosophy", od Surendranatha Dasgupta, sv. I.. kap. VI., str. 169-207. (Cambridge 1922).
Výtečný spis, vykládající soustavně džinistickou nauku e ohledem na správnažinistický život, napsaný v jazyce gudžarátakém, je "Dharmadééná", jejž napsal zesnulý Sastraviéárada Džaináčárja Vidžajadharmasúri. Je to nejlepší spis o dainismu v jazyce gudžarátském, uveřejněný v posledních deseti letech.

Page #12

- 10 -
Velmi dobrý spis o džinismu '
Turdě tině je "Husn-i-Avval", jejž napsal Džinéávar Dás Džain. Oveřejněn byl jako v. svazek The Library of Jaina Literature. (Arrah 1916). Velmi stručný, ale výstižný je článek, jejž tamilsky napsal Munší Sastram Aijar. Jeho překlad vyšel v The Jaina Gazette vol. XVIII. str, 121-129, (Madras 1921), pod názvem "Jainion. An Article written in Tamil 80 years ago". Translated by Rev. H. Bower. Tento článek se hodí výborně pro první informaci někoho, kdo o džinismu nic neví a zasloužil by si být přeložen do všech evropských jazyků.
Mimo to za zmínku stojf ještě velmi dobrý článek c. S. Mallinatha: "Jainism", uveřejněný v The Jaina Gazette, vol. XIX., str. 65-88, (Madres 1923). Clánek má silnou tendenci apologetickou, chce dokázat, že džinismus je samostatná soustava, jež se nevyvinula ani z buddhismu, ani z hinduismu.
Svým obecným rázem sem náležejí i články "Jain" v encyklopedickém díle Caates and Tribes of Southern India" od Edgara Thure tone, c. I. E., (Medres 1909) 37 8 *Jain Religion" v podobné sbírce *The Tribes and Castes of the Central Provinces of India" od R. V. Russella a Rai Bahadura Elra Lála, (London 1916). 4) Prvý z těchto článků si všímá hlavně přítomných poměrů v Jižní Indii, druhý, ve své obecné části zpracovaný hlavně dle Bunlera, si věímá poměrů ve střední Indii.
Také je nutno uvést na tomto místě spis Herberta Warrena "Jainism in Western Garb, as a Solution to Life's Great Problems". (První vydání Madrág 1912, druhé opravené a zvé těnné. Arrah 1916). Tato kniha není vlastně vědecké dílo, ani metodou ani způsobem, jak si autor opatřil znalost látky. Kniha je totiž zpracována na sákladě rozhovorů s různými džinis ty, zejména se zesnulým výborným znalcem džinismu Virčandem R. Gándhím. Spisovatel nezná ani sanskrt, ani džinistický prákrt, a tyto rozhovory, vedle některých spisů anglických, jsou mu jediným pramenen. Metodu mu určuje účel, uvedený v názvu: vidi v džinisnu možnosti řešit životní problémy jako záhadu posmrtného života, spravedlivé odměny za skutky vykonané v tomto životě a p. Tlo se jeho spis řadi vlastně mezi jakési misionářské příručky, jaké hojně píší nyní vyznavači džinismu, aby svému náboženství získali nové přívržence. Warren se a naží přes vést čistě džinistické pojmy ve slova západní a tím se stává, že se mu někdy oboje neshoduje, což konec konců vede k tomu, že v jeho díle je nauka džinistická více nebo méně zkreslena.
K těmto souborným spisům se blízce řadí díla, která se obírají dějinami džinismu, nebo nějak k nim přispívají. Na prvním místě stojí velice záslužné dílo A. Guérinote: "Répertoire d'Épigraphie Jaina, précédé d'une esquisse de l'histoire Jainisme d'après les inscriptions" (Paris 1908). Zejména je toto dílo důležité dím, že sous tavně zpracovává a podává zprávy nápis né o různých ažinistických školách.
1011-5060

Page #13

Z novějších v Evropě vydaných knih o džinismu uvádím Helmuth von GlaseLapp: "Der Jainismus", 1926.
Velmi důležitý spis je také "Studies in South Indian Jainism" od M. S. Ramaswami Ayyangara 8 B. Seshagiri Rao. Madras 1922). Tato kniha je, ní soustavný výklad dějin rozšíření džinismu a již. Indii, hlavně na základě prameni tamilských a karnátských. Také sem náleží u. D. Barodia: "History and Literature of Jainism", (Bombay 1909).
Souborný výklad džinismu ze stanoviska historického podává slánek Jarla Charpentiera: "The History of the Jains" v Rapsonově díle "The Cambridge History of India", vol. I.: Ancient India, (Cambridge 1922), kap. VI., str. 150170.
Velice cenná monografie, která nám objasňuje některé stránky styku s indickými muslimy, zejména pak s mughalskými panovníky, je gudžarátská kniha "sóriávara ané Samrat" od Munirád že vidjávidžaje, (Bhavnagar 1920). Kniha se zabývá cestani džinistického světce Harividžaja Súriho a jeho styky s císařem Akbaren.
V nové době se v Indii objevují spisy o džinismu, které mají značně propagační ráz a jejichž spisovatelé jsou džinisti. V těchto spisech je obyčejně uloženo velmi mnoho cenného materiálu, třeba že nejsou vžảy zpracovány vědeckou metodou, a mnohdy zabíhají do bezúčelných polemik a jsou přeplňovány ukázkant z jiných náboženství, obyčejně čerpanými z druhé i třetí ruky. K nim náleže jí také překlady a některá vydání textová, doprovázená překlady a výklady. .
Na prvém místě tu stojí spisy Chempat Rai Džaina: "The Practical Path", (Arrah 1917), "The Key of Knowledge" (druhé opravené vydání Arrån 1919), "Confluence of Opposites" (Arran 1921). K nim se druži Njájavidža jův "Adbjátma Tattváloka. The Spiritual Light". Translated into English with General Notes by Motichand Jhaverchand Mente. With an Introduction by Motichand Jhaverchand Menta. (Bhavnagar 1920). Adbjátna Tattválokah je sanskrtská báseň o 8 odašlenich, v nichž spisovatel probírá aforisticky základní zásady džínistické nauky. K básni napsal sám autor obšírný gudžarátský komentář. Doplně ný výtah tohoto komentáře je jeho spisek "Džai nadarśan* (Bhavnagar 1919).57 Komentář, a ještě lépe spisek "Džainadaréan", podává úplnou soustavu džinis tického náboženství, nevyjímaje ani soustavy logické, která je velmi důležitou součásti džinistické nauky a ve které je Njájavidxja mistrem na slovo vzatýn. Spis sám sleduje cile apologetické, uvádí vždy protichůdná mínění a vyvrací je, nikde vě ak nejmenuje soustavu, která se drží takového protichůdného mínění. Nejnovějčí dílo Njájavidžajovo je báseň "Njájakusumáňažalih", vykládající a logicky zdůvodňující džinistickou nauku. Báseň přeložil do gudžaratštiny a angličtiny, opatřil
1011-5060onal

Page #14

• 12 -
podrobným gudžarátským & anglickým komentářem a vydal tiskem Királál Rasikdás Kápedijá, M. A., profesor na Wilson College v Bombai. (Ahmadábád 1922). Kniha v tomto vydánt je znamenitou příručkou džinis tické nauky; vadí jí, že nene rejstřik.
& těuto spisům se bezprostředně řadí textová vydání po evropském způsobu, s překlady a obsáhlými úvody a poznámkami, & některé samostatné překlad bez textu,
První nisto tu mají "The Sacred Books of the Jainas", jež vydává Sarat Chandra Ghoshal, M. A., B. I. Arranu. 6) Dosud vyěly tři svazky.
I. svazek: *Davva-Samgaha" ("Dravye-Samgraha*) by Nemichandra sidhánta Chakravarti with a comentary by Brahnadeva, Edited with Introduction, Translation, Notes and an original commentary in English by Sarat Chandra Ghoshal, M. A., B. L., (Arrah 1917).
II. svazek: "Tattvarthadhigana sutra" ("A treatise on the essential principles of Jainism) by Sri Umasvámi Acharya edited with introduction, translation, notes and commentary in English by J. L. Jaini, M. A., (Arrah 1920)."
III. svazek: "The building of the cosmos or Pañchâstikâysera" (imhe five cosmic constituents") by Svami Sri Kundakundacharya edited cith Philosophical and Historical Introduction, Translation, Notes and Original Commentary in English by Prof. A. Chakravartinayanar, M. A., L. T., (Arrah 1920).
Do této skupiny náležejí také podobný vydání mimo sbírku "Sacred Books of the Jainas". Jsou to zejména: Jaina Law *Bhadrabahu Samhita". Text with Translation and Appendix containing Full Text of an important Judgement in & Jaina
riginal Side of the High Court of Judicature, Indore. By J. L. Jaini, M. A., The Library of Jaing Literature, vol. IV., (Arrah 1916).
*The Ratna Karanda Sravakachara" (or the Householders Dharms of Sri Samanta Bhadra Acharya). Translated into English with an Introduction by Champat Rai Jain. The Library of Jaina Literature, vol. IX., (Arrah 1917).
Déle anglický překlad "The Paranatma Prakash" by the Sri Yogindre Acharya. Translated into English with critical notes by Rickhab Dass Jain, B. A., with an introduction by Champat Rai Jain. The Library of Jain. Literature, vol. I.
K tomu přistupují dále rozličné drobné monografické spisy, jednak roztroušené po časopisech, jednak vydávané samostatně. Nejvíce pozornosti se v nich věnuje metafysice a filosofii vůbec. Hojně článků tohoto druhu přináší časopis
1011-5060ational

Page #15

- 13 -
"The Jaina Gazette", vydávaný v Madrésu, který obsahuje též kritiky knih o džinianu. Důležitější filosofické články v "The Jains Gazette jsou: U. D. Barodia: "Soul", vol. XVI. (1920), str. 2-6, 28-31, 57-61. Anon.: "God", vol. XVI., str. 75-78. Herbert Warren: "Creation", vol. XVI., str. 188-196. Harishatya Bhattacharyaji: "The Physical Faculties in the Jaing System", vol. XVII. (1921), str. 169-186. D. Seshagiri Reu: "Spiritual Experience and Reality”, vol. XVII., str. 214-218. 0. Pertold: "The idea of God in Jainism", vol. XIX.; str. 97-109, 134-143, 156-161.
Samostatné spisy z oboru ažinistické metafysiky, jež vyšly v posledních letech a jež jsou nejdůležitejší: "Džainatattvadžňánan" od Vidžajadharmasúriho, Spisek je poán sanskrtem. Vyšel v Jasóvidzaja-Granthamále. (Bhávnagar 1917): Dále dva spisy Mangalavidžajovy: sanskrtský - "Džaina-tattvapradí pah", (Bensres 1918) a gudžarátský - "Tattvakhján", (Bhavnagar 1921).
Vedle metafysiky je také dáležitou složkou džinis tické nauky logika, jix sejména maigi věnují velmi mnoho pozornosti, protože je základem hlásání nauky. z těchto episa uvádím alespoň některé. "Nyayavatara- the earlies Jaina work on pure logio" by Siddha Sena Divakara (The Celebrated Kbapanaka of Vikramaditya's Court). With sanskrit text and commentary edited for the first time with notes and english translation by Mahamahopadhyaya Dr. Satis Chandra Vidyabhusana. The Library of Jaina Literature, vol. II., (Arrah 1915).
*The Naya Karnika, a work on Jaina logic" by Sri Vinaya Maharaj. Edited with Introduction, English Translation and critical notes by Mohanlal D. Desal, B. A., LL. B., The Library of Jaina Literature, vol. III., (Arran, 1915).
"Jaina Logic", by Prof. A. Chakravarti, M. A., L. T., The Jaina Gazette vol. XVI., str. 49-57, (Madrás 1920).
Mangalavidžala: "Saptabhamgi pradip", Bhavnagar 1921), gudžarátsky.
"Saptabhangi or the seven modes of predications", by Prof. A. Chakravarti. M. A., The Jaina Gazette, vol. XVII., str. 197-214, (Madrág 1921).
"Pramána-naya-tattvalokálamkára". Composed by the Savant, the noble Vadideva. Translated by Harishatva Bhattacharya, M. A., The Jaina Gazette, vol. XVII., (Madrág 1921), str. 273-279, 305-309, 317-331, vol. XVIII., (Hadrás 1922), e tr. 17-30, 59-64, 98-101, 132-137, 158-163, 189-198, 226-233, 263-276, vol. XIX., (Madrág 1923), str. 12-19, 41-47, 110-120, 144-146, 161-166, 185-191, 237-238 a pokrač.
1011-5060

Page #16

- 14 -
V poslední době vychází též mnoho článků o dějinách džiniemu, které není možno jednotlivě uvádět pro jejich množství. Většina jich vychází v "The Jains Gazette", další v revuích, psaných rozličnými domorodými jazyky.
Konečně existuje ještě řada spisů, které nelze zařadit do uvedených skupin, z nich uvádím alespoň některé
Vidžajadharmasúri: "Brahmačarja-dig-daróan", (Bhavnagar 1921). Tento p je psán hindsky a jedná o pohlavní čistotě z džinistického hlediska.
"Sámáyika or a way to equanimity" by Banarasi Lal Garr, (Arrah 1918). Je to spin rovněž etický.
"Jaina Gem Dictionary" by J. L. Jaini. The Library of Jaina Literature, vol. IX., (Arrah 1918). Je to slovníček odborných výrasa, vyskytujících se v džinistických spisech.
Mezi tyto spisy je též nutno zařadit životopisy zesnulého Vidžajadharmasúrino, jenă byl skutečně vzácným zjevem mezi dinistickými mnichy. Vynikal učeností i vzorným životem. Jeho životopisy vyšly tři: F. Belloni Filippi: "Dharmavi jayasúri". Giornale della Societa Asiatica Italiana, vol. XXIX., (Firenze 1911), str. 166-171. Dr. L. P. Tessitori: "Vijaya Dharma Súri. A Jain Achárya of the Present Day". (Bhavnagar 1918).A. J. Sunavala, B. A., LL. B.: "Vijaya Dharma Sari. His Life and Work". Jaina Literature Society, (Cambridge 1922).
Tento výčet literatury o džinismu není úplný a nemůže ani být úplný, nemáli překročit rozumný rozsah. Myslím však, že jsem do něho zahrnul všechny spiaz, alespoň poněkud důležitější, psané evropskými jazyky a nejvýznamnější spisy, peané indickými jazyky. Vabec jsem na toto místo nezařadil nová vydání spiad kanonických a starších spisů teologických, pokud nejsou doprovázeny. překlady nebo rozsáhlými úvody, které mají ráz spisa samostatných. O nich bude podána zpráva při výkladu o kanonické a ostatní náboženské literatuře džinistické.
1011-5060

Metody
Pokládám za nezbytné zmínit se předem ještě alespoň docela stručně o metodách, jak zpracovávat náboženské soustavy a zejména upozornit na rozdíly mezi metodou filologů a odborných badatelů o náboženství. Musím věnovat této věci tím spíše pozornost, protože jsem se tohoto problému dotkl již v předmluvě, kde jsem se zmínil, že se džinismu věnuje až dosud málo pozornosti od ba

Page #17

- 15
-
datelt o vědě náboženské a že dosavadní spisy nesou většinou ráz výhradně filologický. Proto je třeba si těchto rozdílů všimnout podrobněji.
Je samozřejmé, že filolog nejprve obrátí pozornost ke spisin toho kterého náboženství a snaží se z nich vytěžit pokud možno nejvíce. Nejprve vynoří. otázky skladby, vaniku a datování posvátných písem toho kterého náboženství. POtom následujte otázky spolehlivosti knih jako historických pramenů a tím současně se objevuje otázka souvislosti těchto knih s osobou skutečného ne bo domě lého zakladatele náboženství, otázka, zda zakladatel byla oso ba historická nebo ne a jaká asi byla původní nauka, kterou předpokládaný zakladatel na uky hlásal. K tomu se pojí řada záhad rázu čistě filologického, o jazyku episa, o'interpolacích, rukopisech a způsobu, jak byly zachovány atd.
Výsledek těchto prací se projeví, když dojde k tomu, aby to které náboženství bylo zpracováno souborně. Filolog se i zde drží své metody, vychází od nejstarší známé podoby náboženství, jak je mu znána z kanonických spisů. 2 jejich rozvrstvení se snaží určit v nich nejstarší vrstvu a tak vylíčit pokud možná nejstarší podobu náboženství, které má zpracovat.
Netvrdím, že by tato práce nebyla záslužná a cenná. Naopak je nezbytné, máme-li všestranně poznat některé náboženství a máme-11 spolehlivě vystopovat jeho vývoj. Ale není to metoda jediná a není to metoda hlavní, nýbrž jenom metoda pomocná, právě jako filologie je jenom pomocnou vědou vědy o náboženství, která 31 nemůže nikdy nahradit, jak se svého času domnívali někteki badatelé, když chtěli učinit dějiny náboženství součástí nebo odborem filologie. 15)
Věda o náboženství ubírá se kupředu právě opačným postupem než filologie. Jejím základem je poslední podoba toho kterého náboženství, byt i sebezrůdnější. Věda o náboženství, pokud je to vůbec možné, vychází od živých náboženských Boustav, jakožto nejpřístupnějších a poskytujících nejméně sporných otázek a nejméně záhad, nejbližších lidskému poznání, nejúplnějších a prozrazujících nejvíce všelidské stránky náboženství. Mrtvé náboženské soustavy jsou torsa, vždy neúplná, nebot knihy nám nikdy nezachovaly přesnou podobu náboženství; i když chtěly. V nejlepším případě scházejí osobní rozdíly, které živému náboženství dodávají živost. Ir tvá náboženství, jejichž znalost čerpáme z jejich vlastnich náboženských spisů jsou ještě nedokonalejším obrazem onoho náboženství, jak svého času bývalo, protože nikdy neobsahují úplný popis. Mnoho se předpokládalo, co se udržovalo ústním podáním, mnoho bylo úmyslně zamlčeno, maobo bylo jenom stručně zmíněno, protože každý člověk té doby to znel, - a to se nám ted ovšem zdá nejasné, stává se to předmětem dohadd a sporů. Proto věda o náboženství musí vycházet od živých náboženských útvari.
Další poa tup vede ovšem nazpět do minulosti. Pomůckou je tu na prvním místé ústní podání toho kterého náboženství, a ruku v ruce současné teologické
1011-5060 ational

Page #18

- 16 -
episy, zejména spisy exegetické, propagační a apologetické, které jsou spojovacím článkem mezi živým náboženstvím a starobylými svatými písmy, o něž se náboženství opiré, nebo alespoň předstírá, že se opírá. A tu pak teprve přichází na pomoc filologie a výsledky svého bádání, podává pomocnou ruku a ukazuje bezpečně cestu, jak obnovit jednotlivé články vývojového řetězu toho kterého náboženství pokud možno nejdéle do minulosti.
Jak je vidět, je potřeba obou metod, obou věd, chceme-11 poznat některé náboženství v celém jeho rozsahu a vývoji. Ovšem nesmí jedna z těchto věd nahradit druhou, a nesmí tvrdit, že druhá je zbytečná nebo méně cenná. Obě musí zachovat také svůj přirozený postup, aby se v pravý okamžik sedly. Filologie počíná prací gramaticko-kritickou, zkoumá jazyk náboženských spisi, jeho místo, mezi jinými jazyky, jeho stáří, postupuje ke kritice literární, doplbuje, co schází, srovnává díla a upravuje je soustavnými dohady, přechází ke kritice věcné, načež opouští svou vlaatní metodu a přechází k metodě historické, ke kritice literárních děl jako pranemi historických, stanoví jejich spolehlivost, dobu a její ráz, poměr k jiným památkám, a konečně dochází k tomu, že podává soustavné výsledky svého bádání.
. Postup vědy o náboženství je opačný a tím jsou i zcela odchylné její dil&1 zetody.. Věda o náboženství vychází k pozorování a od záznamy pozorovaného, přechází k psychologickému rozboru, získané prvky srovnává jednak mezi sebou, jednak s podobnými všelidskými jevy, hledí uvést tyto prvky v soustavu podle rozličných hledisek, z nichž nejdsležitější je hledisko časové, hledisko vývojové a hledisko, jak působí cizí vlivy - synkretismus. K tomu se nutně pojí věcná kritika a úsudky z hlediska hodnoty. Tím se dos tává věda náboženská k historii vývoje náboženské soustavy a na tomto poli se setkává s výsledky lilologie, které nyní nezbytně potřebuje.
Filologie není jediná věda, níž se věda o náboženství stýká na poli svého bádání. Vedle Pilologie je to především věda o člověku ve společnosti, etnografie a etnologie,+91 která se zabývá též bádáním o náboženství. Ovšem postupuje při tom zase svou metodou a dochází k výsledkim svého způsobu, které nesmí věda o náboženství přezírat. Věda o člověku zkoumá zejména ony náboženské Bložky, které uvádějí náboženství v souvislost se společenskými jevy. Věda: o člověku umožňuje náboženské vědě poznat zejména prostředí a životní podmínky, o kterých to které náboženství povstalo a dále se vyvíjelo. Podrobnosti o tom však nenáležejí na toto místo, protože se u džiniomu tyto věci omezují na nejmenší míru.
1013.-5060 national

Page #19

- 17 -
II.
VZNIKA! #VOJ DZINISMU
Obecné předpoklady
Džinis tická tradice tvrdí, že ažinismus trvá od věčnosti, v základních zásadách nezměněn, a že jenom čas od času přicházejí světci, věrozvěstové, zvani džinové) nebo tirthamkarové,21) kteří džinietickou nanku znovu hlásají a vykládají podle chápavosti toho kterého věku. V nyně jší sestupné světové periodě (avagerpiní)42 bylo prý čtyřiadvacet tirthamkarů. Zprávy o prvých dvaadvaceti jsou rázu neprosto mystického a stěží lze v nich spatřit zrnko historické pravdy. Pouze dva poslední tírthemkarové jsou historické osobnosti. v nynější době se objevují názory badatelů (evropských), že i zprávy o třetím tirthamkarovi, který prý předcházel tyto poslední dva, jsou založeny na nějaké tradici o jeho skutečném životě.
Podle džínistické tradice se narodil před poslední džinah, jménem PÅRSVAH, v Benáresu r. 817 př.n.1. & ve třiceti letech zařídil tírth, čili se stal tírthamkarem. Ostatní zprávy o narození a životě Pársvově, pokud je sne zachovány v džintetických životopisech tirthamkarů a v digambarských puránech jsou asi pouhou legendou, silně my ticky zabarvenou.237 Ze všeho se zdá, že ani Pársvah nebyl zakladatelem nějakého nového náboženství, nýbrž se spíše zdá na základě trvající víry ažinistů být pravděpodobnější, že se již Párévah postavil v čelo nějaké skupině žebrávých mnicht, jichž se v 9. stol. př. a. i. v Indii potulovalo mnoho bez vůdců a bez organisatorů. Ti to mniši hledali v bezdomovi řešení sporů, které zmítaly již tehdy ni trem mnohých Indå. Již ve starších upanišadách se setkáváme s názory, že jsoucno je jediné, trvalé, bez počátku a bez konce. Naproti tomu u prostých Indé trvá odedávna vira dualigus těla a duše, zároveň s názorem, že duše při smrti mění jen avou schránku, přechází z těla do těla. To je starý, předárijaký názor indický a velmi podobný názorům, s nimiž se setkáváme v pozdějšíu džinismu.
Je to zejména silne animisticky zabarvený názor,, že duše, myšlená jako nějaká jemná látka, vyplňuje celé tělo a přizpůsobuje se mu tvarem i rozměree. Tento dualismus hmoty a ducha je také základem filosofie sámkajové, která měla pravděpodobně též nějaký vliv na vývoj ažinistického náboženství. Ovšem tyto rozličné vlivy nedovedeme dnes již přesně rozlišit a osamostatnit. Je však jisté, že tyto myšlenky jsou výsledkem myšlení lidového a ne umělé spekulace

Page #20

- 18 -
vrstev, Zabývajících se filosofii a náboženstvím řemeslně, jako např. tomu bylo u bráhne...
Mimo filosofické otázky byly to i společenské poměry, které vedly k tomu, že řady lidí odcházely z domova bez domoví, kde doufali v klidu dojít rozřešení spletitých otázek životních. Předevšío to byla řevnivost kast, zejména kšatrijeké a brahmanské. Tato řevnivost se již v tak dávných dobách projevova18 velmi mocně, tak můžeme soudit z baje o Parasuránovi, její původ musíme hledat v dobéch snad ještě dávnejších, než vznik džinismu. Tato vzájemná nenávist obou kast, podrobíme-li jl vědeckému rozboru, přivádí nás na myšlenku, že nejde tu jen o odpor rodový, nýbrž že je to odpor v zásadě plemenný. Moderní bádání národopisné, čím dál tím jasněji ukazuje, že kšatrijové byli v nějakém velmi úzkém spojení s indickým praobyvatelstvem. Zejména antropologický výzkum Rád žputa a Bhíli, kteří se sami rádi nazývají kšatriji, vede nás především k to. muto přesvědčení. Současně se zdá, že vymizení kšatrija v Indii souvisí s jejich sklonem a těhovat se na východ.
Myslím, že to je také hlavní příčinou, proč se v džinismu, jež je spojen v historické době vždy s kastou kšatrijekou, vyskytují některé myělenky cizí árijským náboženstvín. Ne neprávem je A. Jacobi nazává ideani animistickými a hledá jejich původ v lidových pojmech náboženských.
O Párérově formulaci džiniatického náboženství mnoho nevine, třebaže se udržela až dodnes džinistická sekta, která uznává za posledního tirthamkara jen Párávanátha. Jsou to tzv. Osválové.
Ze všech tradičních zpráv zdá se být jedině spolehlivou zpráva, že Párgvah učinil pro své učedníky závazné čtyři sliby, kdežto Mahávírah přidal k tomu ještě slib pátý. Ale již v tom, které to byly sliby, není tradice jednotná. Nekteré prameny tvrdí, že Pársvovy Bliby byly: neničit života, nelhat, ne brat, co není dáno, a nemít žádného majetku. Tyto praneny tvrdí, že slib naprosté pohlavní čistoty je obsažen ve 8l1bu nenít majetek. Jiní tvrdí, že čtvrtý slib byl právě slibem pohlavní zdrženlivosti a že alib nenít vlastního majetku byl přidán teprve Mahávírem. Podle toho jsou o reformě Mahávírově rozličné názory i mezi samotnými džinisty.23
Mahavirah
MAHÁVÍRAH, poslední džinah v této světové periodě, je i sanými džinisty uznáván jen za reformátora náboženství, nikoli za zakladatele. Tím se liší od Buddhy, Jenž sám založil skutečnou novou náboženskou sektu. Podle džinistického náhledu se 1131 však i tím, že jedině ažinah je naprostý buddha (samná sambuddhó), kdežto Gótanó Buddha dříve hledal uspokojení v jiných sektách, než se dopracoval jasného poznání a dosáhl osvíoeni. 1011-5060

Page #21

- 19 -
Zivot Mahávírav, třebaže je zahalen bájemi o stejně jako život ostatnich. ažinů, můžeme přece rekonstruovat a popsat na základě džinistických zpráv, kontrolovaných zprávani nedzinistickými. Jsou to zejména zprávy buddhistické, které nám podávají důkazy, že Mahávírah byl historická osoba'!? a že džinismus byl hned od počátku samostatná soustava, nemající nic společného a buddhismen, jak svého času tvrdili a snažili se dokásat někteří evropětí učenci.28)
Na základě historických pramenů, jež máme nyní po ruce, s plnou jistotou můžeme tvrdit, že Vardhamánó Náttaputtó, zvaný tádovým jménem Maháyirah, byl starším součastníkem Gótama Buddhy, a že jeho reforma vyrostla ze stejných, nebo alespoň podobných předpokladů, jako vystoupení Buddhovo. Víme také, že Mahaviran měl snazší práci než Buddha, protože se přidržel starého řádu Nirgrantha (v páli a prákrtě Niganthó), o nichž se buddhistické spisy opět a opět zmiňuji jako o úhlavních nepřátelích, uvádějíce i jméno jejich vůdce, Nátuputtó nebo Nátiputtó, a zmiňujíce se 1 o tom, že zemřel v Pávě, což se shoduje úplně s tradicí ažinis tickou.
.
.
:
Narození Mahávírovo klade běžná džinis tická (svétámbarská) tradice do r. 599 př.n.1., kdežto prof. H. Jacodi posunuje je do let 477-6, čímž přibližuje Maháyira bliže k Buddhovi. Digambarové za to posunují rok narození Mahávírova ještě dále do minulosti, a to do r. 659 př.n.1. To se však nezdá pravděpodobným, protože to odporuje tradici buddhistické, že oba náboženští velikáni byli současníci a Bokové. Podle tradice se Vardhamanah narodil v předměstí města Vaiệálí, zvaném Kundagrámam, z kšatrijského klánu Nája (Džňátah). Byl druhý syn Siddhartha a Trikály. Podle tradice své támbard žil prý až do svého třicátého roku v rodině, oženil se s Jaśódou, s níž měl dceru Anodždžu. Po smrti svých rodica se svolením staršího bratra vstoupil do řádu mnichů Párávových, podrobil se obvyklým vstupním obřadům (aikša), a vzal na sebe všechny přísné povinnosti, předepsané řádovou disciplinou. Po třinácti měsících řádového života odložil prý i oděv. Po dvanácti letech mnišského života došel prý vševědoucnosti (kévala-džñánam) a začal kázat nauku, která byla zdokonalenou naukou Pérsvovou. Tradice své tambarů klade toto veřejné vystoupení Mahávírovo do r. 557 př.n.l. Mahávírah kázal potom prý plných třicet let až do r. 527, kdy zentel v městě Páva-purí.29
zdá se, že Mabávírah v době oněch dvanácti přípravných let neodával se pouhému rozjímání o lidských atrastech, a jak dojít vykoupení z nich, nýbrž asi studoval důkladně náboženství, k němuž po rodičích náležel, totiž učení Párévovo. Když se stal členem mnišského řádu Párávova, usiloval hned od počátku, jak se zdá, aby jej zdokonalil a nauku prohloubil.
Veche
Věechno ostatní, co se vypravuje o životě Mahávírově v rozličných životopisech džínů, jsou jen báje, které jsou ve shodě s džinistickým logismem upra
1021-5060ational

Page #22

- 20.
veny v pevné schéma, jež je neměnné u všech džinů. Rozd{ly jsou jen v podrobe nostech, jako ve jménu, věku, jménu rodičů atd. O tom 1 o ostatních tírthenkarech, kteří prý předcházeli před Páráven, pojednám na jiném místě, kde se budu zabývat podrobně džinis tickým bájeelovín a otázkani, zda se v nich dá zjistit nějaké zrnko historické pravdy.
Po svém osvícení kázal Mahávírah nauku a vyučoval svých jedenáct učedníku (gang-dharah), kteří měli zachovat a dále šířit jeho učení. Jména učední ka se uvádějí shodně v starých náboženských džinistických knihách i v nápisech, a jsou to: Indrabhútin z Gautana-gotra, Agnibhútih z Gautama-só tra, Vájubhútih 2 Gautama-gótra, árja-Vjaktah Bháradvád ža-gótra, Arja-Sudharmá z Agnivéájajana-gótra, Mandi kaputrah % Vásištha-gótra, Maurjaputrah % Káé japa-gótra, Akanpitah z Gautama-gótra, Atalabhrátá z Háritájana-gotra, mé tárjah , Kaundinjagótra a Prabhásah z téhoš gótra.
Uchování nauky Mahávírovy
Úkolem gana-dherů bylo sestavit nauku tirthamkarovu v pevnou soustavu, To se prý také stalo, Soustava se dále udržovala ústní tradicí a přecházela vždy z mistra na učedníka. Seznany džinistických světců a mistrů, zvané pattávali, nám zachovaly jména učitelů džinistické nauky až skoro do sedmi set let po nirváně Mahávírově. Z těchto pattávalí se dovídáme, že se soustave Mahávírova učení udržovala neporušena asi po stodvaašedesát let, načež začala postupně upadat v zaporenutí, až kolem r. 156 n.l, nebylo již džinistického mnicha, který by byl znal jediný díl (angam) džinistické soustavy nazpamět.
věc nabyla ještě vě těí vážnosti tím, že již od 4. stol. př.n.1, začaly v džingstické církvi rozkoly, které vedly později k vzniku dvou nyně jich hlavních selt, své tánbart a digambarů. Za těchto poměru dospěly věci tak daleko, že původní BOU8 tava džinistické nauky (ažainasiddhantan) byla skoro jako nadobro ztracena. Digambarové akutečně také přijali tento stav za nevyhnutelný následek času a nestarali se, aby se dopátrali alespoň sred částečně zbytků pavodního znění svého učení, & počali psát episy nové, v nichž vykládali nauku, jak se v pamětech rozličných mnichů udržela.
Svétámbarové však vynaložili celé své snažení na to, aby se dopátrali påvodního znění džinistického kánonu. Pokud se jim to podarilo, nedá se nyní zjistit. Jisto je, že na koncilu v Pátaliputře, který se konal koncem 4. stol. n.lo', byl ustaven jakýsi kánon. V konečnou podobu byl však uveden teprve na koncilu ve Vallabhí, který se konal za předsednictví Devaradhiganing v 980. roce po nirvaně Mahávírově, tedy pravděpodobně r. 454 7.1. nebo o 60 let později. Texty, které byly sebrány a napsány, byly rozděleny v tyto sbírky: Jedena
1011-5060

Page #23

- 21 -
čtyřicet súter, dělících se na anga (11), upanga (12), cheda-sútra (5), múlasútre (5), osm rozličných jednotlivých súter. K bútrám se dále řadila Painna (Prakirnaka), díla netříděná, kterých bylo třicet, Nirjukti (komentáře), celkem dvanáct & jedno Manábháš jam.31)
Jedenáct ang jsou prý zbytky původních dvanácti ang, které prý dohromady e púrvy a některými jinými texty tvoří nauku každého tírthemkara. Pokud je to pravda, nedá se nyní již zjistit. Digambarové však nevěki v ortodoxní původ těchto jedenácti ang a tvrdí, že původní znění džinistické nauky se úplně ztratilo. Proto v prvním století 1.1. jejich vzdělaní mniši zaznamenali alespoň teologické a metafysické nauky & to volným způsobem, jak si je sami zapamatova11. Při tom je podivuhodno, že nauky obou sekt, až celkem ne ne patrné a vnější podobnosti, se shodují. To myslím je dostatečným důvodem, abychom ny nější džinistickou nauku přijali za věrnou reprodukci pavodní nauky Mahávírovy, třebaže se její slovní znění asi nezachovalo våbec. Nebot celý a tav svatých pisem ávétámbarských nenasvědčuje tomu, že jsou věrným a doslovným podáním toho, co sestavili ganadharové.
Diinistická nauka se v této podobě udržuje až do nynější doby bez značněj-- šich změn, přesto, že se během doby asinistická obec rozštěpila na dvě sekty a mimo to na řadu škol 8 skupin.
1011-5060

Page #24

22 -
III.
DEJINY DŽINISTICKÉ CIRK V E
Vznik džinistické obce a společný vývoj
Mahávírah založil tirth čili džinistickou církev.Džinistická církev se skládá z moichi (sádhan), mníšek (séanyi), věřících mužů (śrávakan) a věnicích žen (śráviká),
Mahávírah stál v čele této džinistické obce a měl za hlasatele své nauky jedenáct apoštolů, ganadharů, jejichž jména & původ jsem již uvedl. Gana-dharon vé byli mistry učiteli, představenými skupin maichů, neboli gani, Takových skupin bylo devět. Prvých pět gana-dhará mělo gany po pěti stedh mničích, další dva po dvoustech padesáti. Poslední čtyři stáli v čele pouze dvou gani, vždy dva a dva v čele jednoho ganu, a každý měl pod sebou tři ata maichi.
% jedenácti gana-dharů, kteří znali nazpamět celý kánon (siddhantan), devět zemřelo ještě před smrti Mahávírovou v Rádžagrze a to burtí dobrovolnou: měsíc se postili a nepili ani vodu. Jenom Indrabhútih z rodu Gautamova (Gautama-gótram) a Arja-Dudharná z rodu Agnivés jájana (Agnivéejájana-gotram) přežili Mahávíra a stali se jeho nástupci jako duchovní vůdci džinistické obce. Nejprve byl hlavou církve Indrabhútih po dvanáct let, načež, když Indrabhútih dosáhl vševědoucnosti (kévaladžñánam) a zenřel, stál čele církve Sudharmá rovněž dvanáct let. Sthavirávali v Kalpasútře pomíj Indrabhútiho a jmenuje prvním nástupcem Mahávírovým Sudharmana.
Nástupcer Sudharmanovým se otel jeho žák Džambú z Kásjepa-gótra, jenž vedl džinistickou obec dvacet čtyři let. Džambú byl poslední džinista, který dosáhl kévalad žăána a věčné spásy (mókšah). Vlivem klesající světové periody, ve které se stále & stále zhoršují životní podmínky, nemůže podle džinistické víry dojít nyní nikdo kével ad žñána, ba zhoršily se prý věci tak, že se již stal nedostupným i druhý stupeň vědění, tzv. manahparjája-džňáng. (znalost myšlenek a citů druhých). Podle džinistických zpráv zemřel Džambú r. 403 př.2.1.
Jeho nástupcem byl Prabhavan 2 Kátjájana-gótra, původně prý loupežný kníže, znalý kouzel a čári, jimiž si na svých výpravách pomáhal. Na džinismus jej obrátil Džambú. Zemřel podle svétámbarovské tradice r. 397 př.2.1. Za ně ho prý
1011-5060

Page #25

- 23 -
(podle ústní tradice évé támbarů) povstaly sekty Osválů a Srimálů. Ale tato zpráva se nezdá být úplně spolehlivá, zejména na základě toho, co známe o kmenech Osválů & Srimala. Za něho prý byla také postavena první socha Mahávírova a to v místě zvaném Upaké sa-Páttana.
Prabhavovým nás tupcem byl Sajambhavah (Jacobi: Sajjambha) z Vátsa-gótra. Po něm následoval Jasobhadrah z Tungikájana-gótra a po něm Sambhútevidžajah 2 Méthara-gótra & Bhadrabáhuh z Práčína-gótra. Sambhútavidžajah byl v čele ažinistické obce pouze dva roky a proto v některých seznamech nebývá o něm ani zmínky, jiné, např. Sthavirávali v Kalpasútře, uvádějí jej společně $ Bhadrabáhuem.
Bhadrabáhuh, jenž se stal vůdcen džinistické církve r. 317 př.n.l., byl učenec na slovo vzatý, kterého uznávají věechny sekty za náboženskou autoritu. Digambarové ho pokládají za posledního sruta-kévalina; své támbarové ho vyhlašují za původce komentáře džinistického siddhantu, zvaného Nirjuktin, a za spisovatele jejich nejposvátnější knihy Kalpasútra. Připisuje se mu také astronomické dílo Bhadrabáhu-Samhitá.
Zivot Bhadrabáhuův spadá do doby vlády krále Čandragupte z dynastie Maurjů. Zdá se, že za něho džinismus dosáhl velkých úspěchů. Jsou dokonce i axinistické pověsti, které tvrdí, že sám Čandraguptah při jal džinistickou víru, že se kolem r. 297 př.n.l. vzdal trůnu, stal se džinistickým mnichem a zemřel prý dvanáct let později dobrovolně hledem v Sravana-Belgole (v nynějčím Majsúru). Co je na věci pravda, nedá se z dosavadního pramenného materiálu zjistit.36) Je však jisté, že Candraguptův vnuk, Asokak, byl horlivým džinistou před tím, nežli se přiklonil k buddhismu.
Rozkol
Bhadrabáhuem se však zároveň končí i jednota džinistické církve. Až do té doby se přes mnohé spory a sklony k rozkol.um držela církev pohromadě a odchylná jména v seznamech digambarských církevních otců jsou pravděpodobně pozdějšího původu. Také ve jménech jedenácti "ganadharů neboli kévalinů není mnoho rozdí 18. Rozdíly, které se vyskytují - zejména v některých nápisných seznanech - jsou jen původu jazykového, nebo jsou to zkratky.57) Po Bhadrbábuovi mají obě sekty různé vůdce a proto se seznamy po tom úplně rozcházejí.
Jak došlo k roztržce & z jakých důvoda, o tom nás poučuje tradice obou sekt a to v zásadní věci neobyčejně shodně, takže musíme těmto zprávám přiklá
dat víru, 38)
1011-5060 ational

Page #26

- 24 -
Roztržka ovšem byla připravována již dlouho před tím, když se projevovaly v lůně církve rozličné výklady nauky, které se neshod ovaly s tradicí, udržovanoá vůdci církve, kteří byli znelí celého siddhantu, ke konečné roztržce však došlo z popudu isto vnějšího. Podnětem byl hladomor, který tehdy vypukl v severní Indii. Bhadrabábuh s částí mnichů odešel do jižní Indie, jež byla ušetřena hladomoru, kdežto část moichů vedená Sthúlabhadrem zostala v severní Indii. Mezi mnichy, kteří zůstali v severní Indii, snad v důsledku s trádání zaviněných hladomorem, se ujaly některé zvyky, které nebyly ve shodě s naukou Mahávírovou. Zejména užívali nějakého šatu, pročež byli zváni ardhaphálakán.'
tsh 40) Z těchto ardhaphalaxů se vyvinula později, někdy v prvním století n.l. gekta svétámbar:. 41) Za nepřítomnosti Bhadrabáhuovy evolal Sthúlabhadrah koncil do Pátaliputra, na němž byl ustaven džinistický kánon (siddhantah). Ten však Bhadrabábuh a jeho stoupenci neuznali.
Bhadrabáhuh zemřel r. 297 px.2.1., Sthúlabhadrah r. 252 př.n.l. Bhadrabánuh je poslední z těch, kdo znali nazpaměť celý kánon, poslední z mistrů, kteří právě proto se zvali śruta-kévalinové. Po nich následovali dasápurvinové, kteří znali deset purv, po nich ekádasánginové, zoalí jedenácti ang atd.
Každý z těchto církevních otců založil svou školu, měl zástup učedníků, zvaný ganah. Ganah se dělil na menší skupiny podle učitelů, z nichž byly zvány některé sákhá, jiné kulam. Rozdíl mezi jimi není již zcela jasný, 42Ostatně se toto rozdělení vyskytuje teprve po Bhadrabábuovi a později se mění u évétákbsrů na rozdělení ve školy, zvané gačchá, které se rovnaly asi původním gandi. Téchto svétánbarských škol je nyní v Gudžerátě celkem osm, z nichž Kharataragadchá je nejvýznamnější. Během času se však také rozdělila v menší skupiny, jako jsou např. Tapá-gaččna43), Andala-gaččhá atd. Tyto školy be 11ěí od sebe navzájem jenom velmi nepatrně v úkonech předepsaných rádovou disciplinou, a vedle toho tím, že se skoro každá gaččná věnuje studiu jiného oboru džinistické nauky. Tak např. tapá-gadchá věnuje největší pozornost logice.
V minulosti však zcela jistě v rozdělení na školy ležel základ rozkoli, a není vyloučeno, že již před Bhadrabábuem byly neavornosti a žárlivosti mezi některýni učiteli, což se snad zrcadlí i v rozdílech seznamné církevních otců před Bhadrabáhuem. Po smrti Bhadrabánuove a Sthulabhardově se poměry vyvíjely tak, že vznikaly mnohé sekty a že mniši od padaly od řádu Mahávírova; ale všechny tyto jevy byly jenom přechodné.
Nauka Mahévírova byla v řádu pilně studována a z těchto studií ještě ve třetím století před n.1. vznikla znamenitá teologická díla jako např. Sjámačárjovo Pannavaná Sútram. 447 Díla tato vznikla, když hlavou církve byl Managirih proslulý tím, že se snažil ze všech sil o návrat k prosto tě víry a řádové discipliny, a usiloval o to, aby mniši zase chodili nazí, jak tomu bývalo za Mahá
1011-5060

Page #27

- 25 -
vra. Oož se v té době již nezachovávalo. A tak se zdá, že v něm musíme hledat základy pozdější sekty digambarů. Ale vše se to dělo v řadě bez vnější roztržky, jenom se rozdíly v nině ních stupňovaly, čím dále tím více, až konečně, když se hlavou církve stal mnich slabý, jakým jistě byl Vadžrasénan, došlo k roztržce zcela zřejmé a církev dosud přes všechny spory a sváry jednotná, byla rozpoltěna ve dvě. Svétámbarové tvrdí, že se to stal r, 142 6.1., kdežto Sthánakavásinové kladou tuto událost do r. 83. Evropšti učenci se větsinou shoduj s Hoernlem, který roztržku klade do let 79-82 1.1.
$vétánbarové tvrdí, že se digambarové odtrhli a zpronevěřili pravé víře, kdežto digambarové tvrdí pravý opak. Pravda je asi ta, že se ponenáhlým vývojen vyvinula řádová disciplina tak, jak ji známe od évétánbarů, kdežto digambarové hledali návrat k ideálním dobám života Mahávírova.937 Přitom se u svétambarů vždy znova a znova objevují ideje párśvanáthovské, které se jeví hlavng v návratu k oděvu.
Hlavní rozdíly, jimiž se 11ší digambarové od śvétambarů jsou asi ty to: Digambarové zobrazují tírthankare jako nahého a bez šperků, se sklopenýma očina. Digambarové tvrdí, že žene nemůže dojít spásy (mókšah), dokud se nenarodi jako muž; proto také a s ohledem na předepsanou nahotu netrpí v řádu mnišky. Tvrdí, že Mahévírah nebyl ženat. Dále, že světec, když dosáhne kévala-džňána, nepotřebuje vůbec potravu, aby mohl dále žít. Popírají správnost legendy, že zárodek Mahávírav byl přenesen z lana bráhmanky Dévánandy, manželky Ršabhadattovy do lůna kšatrijské ženy Trisaly, manželky Siddharthovy. A konečně nejalležitějčí rozdíl, že digambarští mniši jsou povinni chodit nazí. K tomu ještě přistupuje, že digambarové neuznávají zachovaných kanoni kterých podrobnosti v historii džinistické církve.
Samostatný vývoj sekty évétámbara
Když byl rozkol proveden i zevně, svétámbarové hledeli upevnit svou nauku v severní Indii a podepřít ji o silnou základnu svatých. písem. Na tom pracoveli od koncilu y. Pátaliputře až do koncilu ve vállabhí, käy siddhantah byl konečně zrevidován a napsán. Tehdy se džinismus ocitá na vrcholu své slávy, a to právě v době, kdy se buddhismus blíží pone náhlu, ale již zcela jistě k neodvratnému úpadku. Sláva džinismu potom trvá až do třináctého století. V těchto dobách rozkvětu džinismu vzkvétá i literatura a umění. Legendy, povídky, dramata a skvostné chrány hlásají nám dodnes slávu tehdejšího džiniemu, štědře podporovaného slavnými králi a bohatými kupci.
V tuto dobu se také vliv džinisnu posunuje v původní jeho vlasti, Magadhy, daleko na západ až na samé pobřeží do krajiny tehdy zvané Suráštramo, ačko
2011-5060ational

Page #28

- 26 -
li Magadham dále zůstává eíane cirkevních otců. Z nich nejvíce vynikající postava je beze sporu HARIBHADRA-SURI, bývalý bránman, proslulý učeností, velmi plodný náboženský spisovatel, od něhož se zachovalo velmi mnoho teologických spisů značné ceny. Haribhadra-suri žil koncer pátého a začátkem čestého století 2.1.
V polovici jedenáctého století vládl , Surástře král Mandalikan. Džinisté na něj vzpomínají jako na štědrého příznivce svého náboženství, jenž zejména bohatě podporoval stavitelské umění. Brzo nato se stává hlavou sekty svétánbaru HEMALANDRA-SURI, slavný znalec prákrtu i sanskrtu a znamenitý básník, jehoš verše chváll i nevěrci, jako nejuhlazenější a nejpřesnější ze všech veršů sanskrtských básníki oné pozdní doby. Hémadandrah byl hlavou cirkve asi v letech 1088-1173.487 Prvním jeho štědrý podporovatelem byl Siddharád žá Džajasimhah, král gudžarátský. Ač sám nebyl džinista, často prý chodil na pout na horu Girnar. Zemřel r. 1125 a po něm nastoupil Kumarapalah, o němž ažinisté tvrdí, že přijal jejich víru a že prohlásil džinismus za státní náboženství v Gud žarátu. Je však jisté, že za jeho vlády Hémačandran přenesl sídlo ažinistické církevní hlavy z Biháru do Gudžarátu, který od té doby již zůstal hlavním střediskem džinistů až dodnes.
Další vývoj évétámbarské gekty se bral dále celkem nerušeně až do doby muslimských výboju, kdy ažinisté pro svou přísnost, která se projevovala zejména tím, že bránili zabíjet zvířata, museli velmi mnoho trpět.+91 Pravděpodobně tehdy také začal klesat počet věřících, až klesl na nynější míru.
v dobách tohoto útlaku však došlo ještě k dalšímu rozkolu v sextě své tánbarovské, z čehož je vidět, že i tehdy si udržel džiniemus vnitřní život a : schopnost vývoje. Není však vyloučeno, že popud k jeho vzniku vyšel - ovšem jen ideově - zvenčí, totiž z nepřátelského islámu, který džinistům nejvíce vytýkal modloslužebnictví. Do ta soch a obrazů ze skutečně v té době (v 15. stol.) tak rozšířila v džinişmu obou sekt, že se stala cizíı pozorovatelům nápadnější než např. v sektách hinduistických.
A tu právě v Ahmadá bádě kterýsi džinistický věřící, jménem Lonká-šáh, když četl posvátná džinis tická písna, která mu byla svěřena k opisu, zjistil, že se ✓nion nikde nemluví o úctě obrazů a soch. Tázal se na věc mnicha, jenž mu svěřil knihy k opisu. V důsledku jeho dotazu došlo mezi nimi ke spory, který se skončil úplnou roztržkou. K věci se nahodili poutníci, kteří šli na pout na horu Satruňdžajan, z nichž velký díl se přidal k Lonká-Šáhovi, a tak vznikla nová sekta. Sekta však neměla mnichů, protože mniši nechtěli žádného ze stoupenců Lonká-šáhových přijmout do řádu, udělit díkšu. A tu se rozhodl věřící jménem Bhánadží, jenž se přiklonil k Lonká-Sáhovi, že se stane mnichem a sám vykonal potřebné obřady. Stal se potom prvním mistrem (áčárjah) nové sekty,
1011-5060

Page #29

- 27 -
která se později nazvala sektou Sthánakaváeinů, protože její mniši nebydlí y domech pro naichy, čili tzv. upáśrajích, nýbrž v domech věřících. Jejich přátelé, zejména pravověrní. évé témbarové, je nazývají dhundhíá, tj. hledači. 50)
domeche per un cay , dins de vardótesich, obra dozen vähitsions Sosiono
Sthánakavásinové se liší velmi málo od pravověrných évétámbara. Hlavní jejich odchylky jsou, že zakazují úctu obrazl a soch, a proto nenavštěvují chrámy ani poutní místa, nebydil v době dešto v upášrajích, nedávejí si prét sraj oděv, aby se snad neublížilo hmyzu, který by tam byl, před ústy nosí zavěšenou roušku (mukha-patah). V samotné nauce není vlastně rozdíl mezi nini a pravověrnými évétámbary. Pokládají se také sami jenom za évétámbarskou školu (gaddha), nikoliv za samostatnou sektu. Přes to však se dělí sami ve skupiny, z nichž každá má v čele svého áčárja, třebaže za svou hlavu uznávají všichni jednoho vrchního ádárja,
Digambarové
. Dějiny sekty digambarů se pojí úzce k dějinám dynastie Gangů, kteří vlád11 od druhého do jedenáctého století na území nynějšího státu Majsúr. Odnož dynastie Gangů vládla od šestého do šestnáctého století také v Uríse a s nimi se dostal do Urísy také džinismus.
2 Majsúru se rozšířili džinisté na východ do Andhry, na jih do království madúrského 'a na západ do území karnátského. Dějiny putování džinismu v jižní Indii nejsou dosud vyzkoumány tak dalece, aby bylo možno řící konečné slovo oton, kdy se džinismus v které krajině usadil. Je jisté, že se v jižní Ind11 vždy vyskytovaly obě sekty, jak digambarové, tak i své tambarové, ad ovšem digambarové převládali. Jejich dějiny v jižní Indii si lze sestavit jedino z nápisů a darovacích listin na měděných deskách, které máme zejména velmi hodně z karnátského území, Na nápisech máme zachované také seznany jejich církevních otot.
Zejména śrávana-Belgola52), starobylé kulturní středisko digambarského džinismu z doby dynastie Gangů, skýtá veliké množství nápisného materiálu, jenž informuje o diganbarech zevrubně a dosti přesně. O tento nápisný materiál - ač poměrně pozdní - se opírají hlavně veškeré zprávy o digambarech v jižní Indii.
Dejiny digambarů v severní Indii, zejména v Rád žputáně, se také opírají o nápisný materiál a o zprávy spisovatelů svétámbarských i nedžinistických. Jimi je nutno kontrolovat všechny zprávy samotných digambarů, zejména v pursRech a rozličných mahátmájích.
Digambarové se nazývají sami vždy Búla-Samhan, tj. původní církev. V jižní Indii se nazývají často také Drávila-sanghah čili drávidská církev.
1011-5060

Page #30

- 28 -
Jejich nejstarší škola je Kundakunda-anyajak, odvozující svůj původ od mnicha KUNDAKUNDA, jenž prý byl podle své támbarské tradice současník Mahavirůy, a rozhodně učitel teologického spisovatele Umásvátiho. Postave Kundakundova není dosud z nápisného materiálu dosti objasněna, a zejména nevíme přesně, jaký úkol pu připadal v přípravě velikého rozkolu. Tolik je však jisto, že ačkoli je uznáván oběma sektami, přece je světoen výhradně digambarovským. Digambarové ho kladou do doby značně pozdější, než aby se bylo lze domnívat, že rozdíly byly zaviněny různýn datováním smrti Mahavírovy. Podle jikoindických nápisů totiž Umásvéti žil prý v letech 714 až 798 po smrti Mahávírově, což by podle obvyklého datování Mahávírovy smrti dávalo asi leta 188 až 271 0.1. Tin Kundakundah by byl jedním z prvních mistrů digaubarských po rozštěpení džiniatické církve na dvě sekty.52
2 nápisů poznáváme, že se digambarové ad1121 na řadu kol dili gant, ale je velmi nesnadno určitě zjistit, zda se vyvinuly samostatně, snad z původních starých škol před rozkolen, aebo jestli je máme odvozovat od školy Kundakundo
vy.53)
Všechny školy digambarské vyvíjely horlivou činnost spisovatelskou v teologit & tim daleko vynikali nad svétámbary, kteří s oblibou pěstovali literaturu světekou, zejména povídkovou a dramatickou. Snad příčinou toho bylo, že digambarové neuznávali kánon, který byl ustaven na koncilu v Pátaliputře, a chtě11 tento nedostatek nahradit teologickými spisy, založenými na tradici. Nejvíce proslula po této stránce škola zvaná Dési-ganah, z níž vyšel mistr NEMITANDRAR. Némičàndrah se svou spisovatelskou činností se může směle postavit po bok svétámbarovi Hémačandrovi. Byl současníkem čámundarád že z dynastie Gangt, který žil koncem desátého a začátkem jedenáctého století n.l.
Ve svém dalším vývoji se ubírá digambarská sekta směrem velmi odličným od své támbari. Kdežto u své támbarů se poměr mezi počtem mnichů a věřících udržuje skoro stejný, pozorujene u digambarů, že mnichů čím dále ubývá, až nyní jich žije jen několik málo stranou od lidských cest v hlubokých džunglích, jednak v pohort Vindhijském, jednak v pralesích majsúrských, madrágkých a kéralských. Věřících však kupodivu neubývá, a ze zkušenosti bych spíše řekl, že digambarů čím dál tím více přibývá, Digambaršti věřící se neatýkají skoro vůbec se svými mnichy, vyjma místa, kde mniši zrovna žiji. A tu se styk omezuje skoro jedině na to, že jim věřící poskytují potravu. Rozhodně mniši jim nejsou duchovními vůdci jako jsou švétámbarům. Digambarští mniši se starají nyní jen o svou vlast: ní spásu. Proto se také věřící na ně neobracejí, nýbrž se svěřují vůdcovství vynikajících mužů ze svých vlastních řad, jimž někde říkají bhattárakové. V nove době se objevují právě v sektě digambarů rozličné snahy po obrodě, které tím, že nepodléhají vlivu mnichů, mohou jít dále než např. u ávétambary, kon : trolovaných stále svými mnichy. Rozhodně však u obou sekt obrodné snahy nesou
1011-5060 Jan Education International

Page #31

- 29 -
ovoce, což je vidět na tom, že ažinistům přibývá stále nově přistupujících přívrženos z jiných náboženství, zejména z řad vyznavačů višnuismu, sivaiemu (tedy hinduismu) a islámu, v nejnovější době i z křestanů a tu i tam. Pársi.
1011-5060

Page #32

30 -
IV.
NÁBOŽENSKA LITERATURA
Původní kánon, siddhantah
Podle víry a žinistkaždý tírthamkarah učí totéž a svou nauku hlásá v tadě kázání, jež jsou srozumitelná věem živým tvorům, přítomným při jeho kázání, tedy nejen lidem téhož jazyka, ale i cizinctim a zvířatan. Pro ty, kdo nemohou být přítomni, a pro ty, kteří přijdou až po nirvaně tirthaukarově, mají nauku zachovat tzv. gang-dharové, tírthamkarovi apoštolové, Gana-dharové mají povinnost uvést nauku tirtamkarovu v sous tavu a vykládat ji 11du tak, aby 11 pokud možno dobře porozuměl, protože plně porozumět džinistické nauce ve všech jejích podrobnostech může podle džinistické víry jenom slověk vševědoucí, kévalí.
Nauka posledního tírthamkara, Mahávíra, jak byla sestavena jeho gana-dhary, děl11a se ve dvanáct ang (angam: tělo, úd). Dvanácte angam (drěti-vádah) se dále dělilo na pět oddílu:
1. Púrva, celkem čtvrnáct knih, 2. Parikarmana, pět knib. 3. Sútre, 4. Prathamánujógah. 5. Cúliká, pět na počet.
K ahgům přistupovale tzv. Anga-bánta-srutem jako samostatná sbírka.
Podrobný výčet názvů a obsahu částí tohoto džinis tickebo kánonu, jež se nám v původní recensi nedochoval, a jenž podlě víry je naprosto ztracen, máme v seznamu v Džíva-kándu NÉMICANDROVA "Gommatasáru".547 Podobný seznam je také v SAKALAKIRTIHO Tattvár thasára-dipakam", kap. I. Podobné seznany jsou také v některých kảnonických spisech evétánbarů, totiž v "Samavája-angu" a v "Nandi-sútře". Svétámbarská tradice, jak z těchto spisu vidíme, se 11ší od digan barské jedině v některých nálo významných podrobnostech, zejména v ohromných číslech udávající pada té které části. Digambarové udávají počet pad v angech na 11.283,580.005 & v mimo-angovém śruti na 80, 108.175. Počet písmen v celére kánonu uvádějí. číslem 13, 446.744,073.709.551.615.
Digambarský seznam kanonických spisů je tento:
1011-5060

Page #33

- 31 -
6.
- I. Anga:
1. Ačárángam obsahovalo podrobný výklad předpisů pro mnichy, jak mají
žít. Sütrakrtáhgan vykládalo podrobně o vědění a jeho druzích, o pokoře atd. Vykládalo také o obřadech, zejména o rozdílu nezi obřady vlastního ná
božena tví a náboženství cizích. 3. Sthánéngan, vykládalo "dravja" 2 rozličných stanovisek (sthánam). 4. Samavá jshgan vykládalo rozličné pojmy s pěti stanovisek: *dravjam"
(prvek všehomíra), *kšétran" (místo), "kálah" (dae) a "bhávah (stav, ráz). výklad byl uspořádán tak, že uváděl pojmy, jež z toho kterého
stanoviska jsou stejné. 5. Lláknik-pradžăáptih čili Bhagayatí, zvané také Viváha-pradžnéptih, po
dávelo 60.000 otázek gana-dharů a odpovědi tirthamkarovy. Džňátrdharmakathangam, zvané někdy krátce jen dharma-kathangam, vykladalo podrobně devatero základních pojma, kategorii (padárthán) džinis
tické nauky. 7. Upásakádhjajanáhgar vykládalo o jedenácti skupinách života laikova
(upásakah), o rozličných slibech, vhodných pro laika; uvádělo předpi
sy, jak má žít laik, rozličná úsloví a jejich výklad. 8. Antakrddasángam vypravovalo o deseti kajícnících, kteří v době života
kažaého ze dvacetičtyř tirthamkari podstoupí přísná pokání, provázená hrozným sebetýráním a úžasnými mukami, až se konečně sprostí pout kar
mana a dojdou vrcholné spásy. 9. Aauttaraupápátikadaśángam vypravovalo o deseti kajícnicích v době kaž
dého ze dvacetičtyř tirthankary, kteří v důsledku svých velkých pokání se stanou obyvateli v pěti anuttara-vinánech, jak se nazývá jeden
z mnohých stupňů džinistického nebe. 10. Prestaviákaranálgan poučovalo, jak odpovídat na otázky o minulosti,
budoucnosti, zisku a ztrátě, ě těstí a neštěstí, o životě o smrti, o dobru a zlu atd., a podává tak návod ke čtyřem druhům vypravování
(kathani). 11. Vipákasútráðgam vykjadalo o karmaně, jeho připoutání k duši, o jeho
trvání a dozrávání. Výklad přihlížel k věci zase z oněch čtyř hledisek,
uvedených u čtvrténo anga. 12. Drštipravádángam dělilo se na pět oddílů, uvedených již výše. Oddíly
se dělily opět v části samostatného obsahu.
a) Pět parikar man:
1. Candrapradžňápti-parikarna bylá džínistická astronomie měsíce. 2. Súryapradžñápti-parikarma byla džinistická astronomie slunce.
1011-5060

Page #34

- 32
3. Dambudvipa-praděnápti-parikarma byl džinistický mystický zeměpis Džambudvipa (Indie), obsahující báje o hoře Méru atd.
FOR
4. Dvipapradžnápti-parikerga popisovalo podle džinistických zeměpisných názorů rozličné pevniny a moře, sídla bohů, zvaná Bhavanavásí, Vian55) tarah a Diótiškaḥ. Nakonec vypočítávalo místa, kde jsou džinistic
ké chrámy.
5. Viákhja-pradžápti-parikarme podávalo číselné údaje o devíti základních pojmech džinistické nauky (padárthah).
b) Sútram;
Tato část dvanáctého anga obsahovala zprávu o třistašedesátitřech kacířských názorech o duši, vyvracela cizí názory a podávala přesný džinistický výklad o duši.
e) Prathamanujógaḥ:
Vypravování o šedesátitřech svatých lidech, totiž o dvacetičtyřech tirthamkarech, dvanácti čakravartinech, devíti nárájanech, devíti pratinárdjanech, devíti balabhadrech. 56)
a) čtrnáct púrvagată:
Púrvagata bylo prý čtrnáct, ale podle souhlasného mínění obou sekt byly již v prvních dobách po Mahávírovi ztraceny tím, že upadly v zapomenutí. Jejich obsah známe jen z rozličných zpráv o nich v jiných džinistických spisech. Názvy a obsahy těchto čtrnácti púrvů byly prý tyto:
1. Utpáda-púrvah vykládal o podstatě dravjí ze stanoviska, jak na různých místech a v různých dobách povstávají, trvají a berou zkázu.
2. Agrájaníis-púrvah vykládal o sedmi tattvech, devíti padarthech, Besti dravjích a o věcech, majících nebo nemajících naja (způsob výrazu).57)
3. Virjánuváde-púrvah vykládal o mocech (schopnostech, virjam), prvku životného a neživotného, obou těchto prvků spojených dohromady, o vlivu místa, času, stavu (bháva-virjam) a pokání (kapó-virjam) a o mocech dokonalých bytostí.
4. Astinásti-praváda-púrvah vykládal, jak dravja mohou být z rozličných hledisek (místa, času, podstaty) pokládána bud za jeoucí nebo nejsoucí. V tomto parvu byl prý také podrobný výklad däinistické logické sousta58) vy, tav. sapta-bhangi.
5. Džňáns-praváda-púrvah podrobně vykládal, rosbíral a objasňoval pot druhá správného poznání a tři druhy nesprávného poznání.
1011-5060
6. Satia-praváda-púrvah pojednával o mlčení a mluvení, o druzích mluvení a mluvících, o rozličných způsobech nesprávného a správného mluvení.

Page #35

- 33 -
7. Atka-praváda-púrvan jednal o duši jako o povodci činnosti, jenž záro
ven také užívá všech plads jednání; o tomto předmětu pojednával ze dvou hledisek, totiž ze stanoviska filosofie (niečajan) a obecného
mi nění (vjavahárah). 8. Karna-praváda-núrvah vykládal o rozličných stavech osmi druha karman
a to ze stanoviska základní podstaty (prakı tih), vyšší podstaty (uttara-prakrtin) a nejvyšší podstaty (uttaróttara-prakrtin). Pojednával
také o rozličných stavech mysli a o některých příbuzných jevech. 9. Pratjáknjána-púrvah pojednával o věcech, kterých se má člověk pro vždy
ztci, nebo na omezenou dobu atd. Jednal také o postech, o pěti pravidlech, jak zabránit přílivu karman (sanitin), o třech pravidlech,
jak ovládat pysl, řed a tělo (guptih). 10. Vidiánuyáda-púrvah vykládal světské nauky a to sedm set nižších nauk,
počínaje věštěním z ruky atd., a pět set vyšších nauk, počí naje astro
nomií atd. 11. Kaljánaváda-púrvah vykládal o oslavách významných okamžiků (kaljána
kam) v životě tirthamkarl, čakra-dharu, vásudévů atd., o šestnácti příčinách a pokáních, které vedou duši k tomu, aby se stala tirtham
karem. Vedle toho se vykládaly v tomto púrvě základy astrologie. 12. Prána-peda-púrvah obeahoval nauku o léčení a zaří kávání nemocí. 13. Xrijá-visála-púrvah pojednával o hudbě, prosodii, obrazech v řeči atd. 14. Trilóka-bindu-sárg-púrvan byl, zdá se, snůškou rozličných výklad:
o předmětech, nesouvisících spolu organicky. Počínal výkladem o trojavětí a odtud jeho jméno. Končil výkladen o cestě, vedoucí k vysvobození z pout karman (mókšan), ao velebnosti a ště att těch, kteří dosáhli tohoto cíle.
e) Cúlike:
Cúliká byly, jak se zdá, jakési návody, jak dosáhnout rozličných nadpřirozených mocí. Bylo jich pět:
1. Džalagata-cúliká učila, jak zastavit vodu, jak kráčet na vodě, jak za
stavit oheň, jak polykat oheň, jak kráčet ohněm, apod., a udávala k tomu potřebné zaříkávací formule a oběti. Sthalagata-čúliké udávala metody, zaříkávací formule a oběti, jejichž pomocí se mohl člověk dostat rychle z místa na místo, ba i na horu
Méru. 3. Má tágate-čulika obsahovala návody k rozličným kouzelnickým kouskům,
zázrakin a p. 4. Rúpagata-dúliká obsahovala návody, jak pomocí pokání, obětí a zaříká
vání je mož00 se proměnit v rozličné podoby, např. lva, slona, koně
1011-5060

Page #36

34 -
atd. Také v ní prý byày návody, jak proměnit rostlinu v jinou rostli nu a nerosty v jiné nerosty.
5. Akácágata-čúliká prý uváděla zaříkávací formule, oběti a pokání, jimi člověk mohl nabýt schopnost pohybovat se libovolně v prostoru.
II. Anga-báhja-śrutam
Anga-báhja-srutam obsahovalo pojednání jiná než ahga a dělilo se na 14 prakiraak.
1. Samajika-prskírnskem, vykládající šest konvencionálních názvů (sámáj1kam) a to:
náma (jméno),
sthapanam (stanovisko),
draviam (látka),
kšétram (místo), kálah (čas) a
bhavah (stav, přirozenost).
2. Same tave-prakirnska vypravovalo o pěti obdobích života tirthankard, o jejich čtyřiceti čtyřech schopnostech, o divech, doprovázejících je
jich život, o jejich přejemném těle, o samavasarană 59) a o tom, jak ká
nauku, dharmah.
3. Vandand-prakírnakam vykládalo o chrámech a modloslužebných místech.
4. Pratikramans-prakírṇakam uvádělo rozličné spisoby, jak čelit rozmanitým nedostatkům na cestě ku spáse.
5. Vinaja-prakírnakam vykládalo o pěti druzích skromnosti (vinajah).
6. Iti-karma-prakírņakam udávalo přesný a podrobný návod, jak uctívat džiny, a vykládalo o významu úcty, prokazované arhantam, siddham, mistrům, učitelâm, mnichům, džinistické nauce, obrazům tirthankarů, slovu džina a džinistickým chrámům.
7. Dáás-vaikálika-prakirpakan obsahovalo předpisy o životě mnichů a o čietotě jejich potravy.
8. Uttarádhjajana-prakíraakam popisovalo podrobnosti a účinky čtyř druhů vyrušení a dvaceti dvou druhů nesnází potkávajících kajícníka, konajícího pokání.
9. Kalpa-vjavahára-prakírṇakam udávalo správné výkony kajícníka a předp1sy pro očistné úkony, vedl-li si nesprávně.
10. Kalpakalpa-prakírpakam uvažovalo ze stanoviska látky, zísta, času a povahy rozličné věci, místa a myšlenky, dovolené mnichům.
1011-5060

11. Mahakalpa-aaňdžňaka-prakírnakam obsahovalo předpisy pro kající výkony (Jógah) mnicha, ijfefch v době života džinova (džina-kalpin).

Page #37

- 35 -
12. Puhdaríka-prakírnakam vykládalo podrobně o úkonech působících, že se
duše zrodí jako bůh jedné ze čtyř božských tříd. 13. Maha-pundaríka-prakírnakam jednalo podrobně o skutcích, pokáních atd.,
Jež způsobí, že se duše vtělí v některého Indra. 14. Niší dika-prakírnakam udávalo mnohé způsoby, jak se očistit od chyb,
vzniklých z nedbalosti.
Džinis tický kánon v této podobě a v této úplnosti se nám ne zachoval. Digambarové jej pokládají za úplně ztracený, ao kánonu své tamberi prohlašují, že je to pozdní výtvor. Svétanbarové sani uznávají dvanácté angam nebo aleson púrva ze ztracené, kdežto jedenáct svých adg a prakiraaka poklád ají za kanonický text, shodný s původním textem, jak jej sestavili gana-dharové.
Otázku 'tuto není snadno rozřešit, protože nemáme potřebných opor v historii ay literatuře jiné, minodžínistické. Jedinou jakous takous oporou v tomto ohledu jsou seznany vedoucích mnichů džinistických z prvních dob džinistické církve, čili tzv. pattávali. Tyto pattávalí souhlasí v tom, že uvádějí jako nástupce Mahávírovy tři kévaliny (vševědoucí), pět sruta-kévalimi (znall celé nauky). Po nich podle pattavalt následovali daśa-púrvinové (znali deset púrvi), po nich ekáda sánginové (znalí jedenácti ang), po nich čatur-anginové (znali čtyř ahg), a po nich ékáhginové (znali jediného anga). Po nich podle souhlasného svědectví všech pattávalli nebylo ani jediného mnicha, jenž by byl znal úplně třeba jen jediné atgan v původní podobě, jak jej na základě Mahávírova kázání lidu vykládali gana-dharové. Džinis tický kánon nebyl totiž v oné době chován napsaný v knjhách, nýbrž se uchovával ústním podáním tak, že se mnich od unicha učil částem kánonu. Jak dlouho se udržel tímto způsobem původní džinistický kánon, nevine; zdá se však z uvedených pattávali, če se alespoň částečná znalost kánonu udržela asi až do polovice druhého století 2.1.
Kánon (aiddhantan) évétámbam
Podle souhlasných svědectví obou sekt se konal kolem roku 300 př.n.l. džinistický církevní koncil Pátaliputře, jehož se však nezúčastnili mniši, kteří a Bhadrabábuem odešli pro hladomor do jižní Indie. Na tomto konci bu byl ustaven džinistický kánon. To tiž bylo asi zjištěno, kdo co zná ještě z pivodní nauky, a rozličná znění byla srovnána a rozhodnuto o tom, která z nich se mají pokládat za pravá. Napsán tedy siddhantah nebyl, ad jistě tehdy bylo již písmo dos ti běžné, jak vidíme % rozličných nápisů, zejména z rozličných darovacích listin na měděných deskách, jež jsou někdy ještě staršího data. Spíše se zdá, že šlo o jakýsi náboženský konservatismus, s jakým se shledáváme skoro ve věech indických náboženstvích, který bránil uchýlit a od starobylého zvyku, zděděného od předků.
1011-5060

Page #38

- 36 -
Jak se zachoval Bhadrabahuh a jeho stoupenci k této recensi siddhantu, o tom nemáme bezpečných zpráv. Zdá se však, že jí neuznávali a že měli své vlastní znění, jež si uchovali ústně i'v oněch dobách, kdy na veneke ostat- . ními tvořil1 stále ještě jedinou církev. Ze tomu bylo taka ne jinak, tomu nasvědčuje hlavně to, že digambarové neuznávají siddhantu évétámbarovského, zakládajícího se na znění uznaném v Pátaliputře, ale že současně jejich nauka nevykazuje vůbec značnějších rozd{lu od nauky évétámbarů, zejména pokud jde o základní poudky filosofické a teologické. Ale i ve věci tak odlehlé jako je logika, se obě sekty naprosto shodují.
Tízto starým zplsobem byl udržován džinistický siddhantan i dále, třeba že se již tehdy paaly knihy, a to i o věcech náboženských, ba 1 samými džinisty. Když později došlo i k vnější roztržce mezi oběma sektami, znalost siddhántu upadala u obou sekt, ač nevíme dobře proč. Snad příčinou toho bylo, že se pealy nové teologické knihy, v nichž se staré nguky vykládaly mnohem srozumitelněji než v starých stručných sentencích textů, jinak velmi rozsáhlých a často jdoucích do zbytečných podrobností. U digambarů také konečně takové nové teologické spisy úplně nahradily şiddhantah, o jehož znalost se potom nikdo nestaral a tak upadl u digambarů v úplné zapomenutí.
Své támbarové, kteř jsou v nauce rozhodně konservativnější nežli digambarové, nedali věcem dojít tak daleko & včas se postarali, aby ze starého siddhantu zachránili, co se dalo. Za tím účelem svolali koncil do Vallabhi, podle tradice roku 454 7.1., podle Jacobi 514. Tomuto koncilu předsedal ganin (vudce ganu) Devarddhih, znamenitý znalec svého náboženství. Na koncilu ve Vallabhí bylo zjištěno, jak dalece se uchovala znalost siddhantu, a zachované texty by ly tehdy poprvé napsány. Siddhantah v této podo bě obsahoval osmdesát čtyři dila, a to: Čtyřicet jedno sútram, třicet různorodých knih, zvaných painna (prakírnaka), dvanáct nirjuktí čili komentář a jedno mahábháš jan.
Kapon byl sepsán jazykem ardhamagadh? 6), jedním z mnohých prákrtských dialektů, jenž asi býval kdysi lidový: jazykem ve východní části střední Indie. Tento jazyk se také někdy nazývá áršan, tj. jazyk světců, răi. V zachovaných částech se nám však tento jazyk nejeví jako jednotný, nýbrž můžeme v něm rozeznat několik vrstev, z nichž můžeme soudit na stáří těch kterých částí sidahantu. Nebot je jisté, že kánon není jednotného původu a že vedle čág tí velmi starých jsou tam jistě části, které nejsou starší, než datum koncilu ve Vallabhí. To plyne již z pouhého výčtu texti, z něhož vidíme, že se do siddhantu dostaly i texty, které tam rozhod ně nenáležely (např. nirjukti).
. Ale ani tento kánon, až byl napsán, nezachoval se nám úplně, nebo alespoň dosud nám nejsou všechny jeho části známy. Džinističtí mniši pilně pátrají v knihovnách i u soukromníků po rukopisech, které snad unikly lidskému oku, .
1011-5060

Page #39

- 37 -
a není vyloučeno, že budou ještě nové texty objeveny. Obyčejně ávé témbarové ayní mají jen pětačtyřicet kanonických knih. Některé sekty je pak doplňují jinými knihani, neuznávanýni sektami nebo školami druhými,
Tento zúžený siddhantah se skládá z jedenácti afg, dvanácti upáng, šesti čnéda-súter, čtyř rúla-súter, deseti prakiraak. K tomu se ještě přidávají dvě. samostatná sútre, dvanáct nirjukti & devět spisů, které nemají společný název. Někteří přidávají ještě dalších dvacet prakirpak, ale z těchto mimo názvu není
Indii nyní již nic známo.
Tento évétámbarský, kánon se shoduje s původním siddhanten, pokud můžeme soudit ze správ, které máme o původním siddhantu po ruce tak, že části stejného názvu mají stejný obsah, ovšem, že rozsahem jsou zachované spisy nenší, než byly původní texty. Mimo to veliká řada spisu schází vůbec. V zachovaném siddhántu jsou tyto část161):
I. Ahga:
1. Áčárábgam (ájáramgan) 2. sútrakrtáhgam (sújagadámgan) 3, Stoánngam (thánámgam)
Samavájhagam 5. Bhagavati viváhapradžñáptik (vijáhapannatti) 2) 6. Džňáthadharmakathah (nájádhammakaháo) 7. Upásaka-dábán (uvádaga-dasáo) 8. Agtakrddasáh (Amtagadadesáo) 9. Anuttaraude pátikadagáh (anuttarovaváijadabáo) 10. Prasnavjákaranam (panhávágaranam)
II. Upáhga:
1. Aupapátikam (Ovavážjam) 2. Rádžapraśnljam (Rá japasénaï) jam)
Džívábhigamam 4. Pradžñápaná (pannavaná) 5. Džambúd vipa-pradžňáptih (Džambuddiva-pannati)
Candra-pradžňáp thi (čand a pennati)
Súrja-pradžňáptih (súrijapannati) 8. Nirajávali, zvané též někdy Kalpika (kappiá) 9. Kalpávatamsikán (kappávadamşijjáo) 10. Puěpikán (pupphiáo) 11. Puš pačúlikán (pupphačúlido) 12. Vršnidasán (vanhidasáo)
1011-5060

Page #40

III. Chéda-sútra:
1. Nisítha-sútram (nisíhadždžhajana-auttam)
2. Mahánisitha-sútram (mahánisfha-sutta)
3. Viavahára-sútram (vavahára-suttam)
4. Dagáérutaskandhségútram (dasdeujakkhandha-suttam) nebo
Ačáradasáḥ (ájáradasdo)
38 -
5. Bhatkalra-sútras
6. Paňčakalpa-aútran (místo něho se někdy uvádí jako šesté Chéda-sútram Ditakalpa-sútram)
IV. Múla-eútra:
1. Danavaikálika-sútras (Dasavéjélija-suttam)
2. Uttarádhiajans-gútraa (uttaraddhajana-auttam)
3. Avasjaka-sutram (ávassaja-suttam)
4. Pinda-nirjuktih (pinda-niasažuti)
K múla-aútrim se těsně pojí řada aamon tatných súter, z nichž některá saFazují rozličné sekty i na místa uvedených múla-súter. Jsou to zejména Nándísútra (nandi-suttan), jes athúnakavásinové zařazují na místo Avaájaka-sútra; Anujógadvára-sútram(anuogadára-suttam), jež sthanakavásinové řadí na místo Pinda-nirjuktí. Některé školy évétánbarů řadí ještě mezi múla-sútra Oghanirjukti (óghanidadžutti), jež prý je podle nich zbytek párv. Jiní je uznávají též za kanonické, ale za sútram samostatné. Mezi samostatná sútra náleží také Pákšika-sútram.
Do kánonu (siddhántu) se zařazují také tzv. prakírnaka (painna: rozličné spisy). Zejména evropětí badatelé je obyčejně zařazují do kánonu hned za upáñge. Ale väechny školy ávétámbaraké s tím nesouhlasí, a některé je kladou na konec kánonu, jako jeho doplněk, kdežto jiné, jako např. athána kaváeinové, je vůbec neuznávají za kanonické knihy. Jsou to tyto spisy:
1. Catuhsarana-prakírnam (čaüsarana-painnam)
2. Samatáraka-prakiraam (samt hára-painnam)
3. Tandule-vaičárika-prakiraam (tamdulavejálija-pinnam) 4. Candrevédhjaka-prakírnam (čamdávídždžhaja-pannan)
5. Ganitavidia-prakiraam (Devimdatthavó)
7. Vírasthavah (Víratthavó)
8. gacháčáre-prakiraam
9. Djótiškarandaka-prakirnam (djotokaranda)
10. Aturapratjákhjánam (áürapaččakhánam)
Místo osmého a desátého prakírga zařazují některé školy Bhaktáparidaná (Bhattaparinná) a Mahápratiákhjánam (mahápaččakkhánam), které do svého výčtu zařazuje také Jacobi
1011-5060

63)

Page #41

- 39 -
Je otázka, zda se tento kánon svétámbarů a hod uje se starým původním kénonem a pokud. Otázka tato byla již často nadhozena, ale rozřečena ne byla, & je nesnadné. Ji rozřešit, aby proti řešení nebylo námitek, Nauka, kterou obsahuje, se shoduje až na nepatrné podrobnosti nápadně s neukou digambarů, kteří tento kánon neuznávají. Lze tedy říci skoro s jistotou, že kánon śvétámbarů reprodukuje dosti věrně nauku gana-dharů, nebot by to byla zvláštní shoda okolností, aby dvě Bekty navzájem tak nepřátelské, jako právě évétámbarové a digambarové, vytvořily tak podobné soustavy. Naopak je zase úplně zřejmé, že nynější kánon své tambarů je jenom nepatrný zlomek původního kánonu, nebot počet slov (padan) v stejnojmenných částech původního a nynějšího kánonu se naprosto neshoduje se zprávami o starém kánonu. Své támbarové většinou však tvrdí, že se zachované texty shodují úplně s texty původními.
Pozorujeme-li kanonické knihy džinis ti poněkud bedlivěji, poznáme již ze slohu a uspořádání látky, že to nejsou původní knihy náboženské. Je tam nahromaděno tolik cizí látky, rozličných pověstí, povídek, legend i praktických vědomostí, že to jednoduše nedovedece srovnat s pojmem náboženského kánonu. Mimo to tam jsou části slohově velmi různorodé, veršované i psané prózou. Prózou psané části někde dosahují výše nejlepší výpravné prózy, jinde to jsou prázdná schemata, v nichž obvyklé věty a úsloví jsou vynechány a avádějí se jen pouká jména osob a míst, kde se děj udál. Občas se vyskytují věty, které měly jistě jen účel mnemotechnický. Týž účel sledovala asi také ona schémata, a bemo sebou se rozumí i verše. Šio tu patrně o to, aby se do mysli vštípiloco možná nejvíce látky a aby bylo co nejméně nebezpečí, že budou věci pomíchány Debo ayšlenky zapomenuty nebo vynechány. Tyto slohové způsoby a útvary nepovstaly jistě v dobách, kde se již knihy pealy, nýbrž tehdy, kdy se texty udržovaly jen ústním podáním a byly určeny k tomu, aby se pamět zatěžovala co nejméaš. Do psaného kánonu se tyto slohové útvary dostaly, protože se poklád aly za neodlučitelné od samotného textu, zejména v částech, které se pokládaly za slova Mahávírova. Není vyloučeno, že se tento starobylý sloh i nějakou dobu ještě napod obili když se již koihy psaly. Přesto však části kánonu, které jevi takového slohové zvláštnosti, mažeme pokládat bez obav za nejstarši.
28 pozdní musíme pokládat ony části kánonu, které nemají stejnojmenných protějšků v původním kánonu, jak je nám znám z rozličných seznamů v pozdějších nekanonických spisech, zejména v digambarském nekanonickém spise NÉMI CANDROVE, *Gommata-aáru". Ovšem ani tyto částí nelze poklád at za mladší, než byly recenbe kánonu ve Vallabhí. Nebot od té doby nebylo ke kánonu nic přidáno, nýbrž se jenom jen některé části ztratily a nebyly nahrazeny novými. Za to nám ručí tradice celé sekty, jež již tehdy byla rozdělena v četné školy. Tyto školy by nebyly připustily jakékoli násilné změny a přídavky ke kánonu. Ostatně nebylo toho brzo ani potřebí, nebot kánon nahradily zevrubné komentáře, které učinily pro obyčejnou potřebu studium původních knih zbytečným.647 kánon, sidabántah,
1011_5060ational

Page #42

- 40 -
se stal potom v ozdobně psaných rukopisech předmětem zbožné úcty věticích.. K tomu účelu bývá vystavován v chrámech (obyčejně jeden nebo několik málo di1ů), zabalen do drahocenného brokátu, na mosaznéa pozlaceném trůnu před sochou Mahávírovou.
Svétámbarská literatura nekanonická
Velmi zány, ještě v dobách před tít, než byl ávétámbarský kánon napsán; byly skládány a snad také psány rozličné výklady a rozbory jednak některých pouček a předpisů, které nebyly již zcela jasné, jednak některých knih kanonických, které snad pro svou schematičnost byly nesrozumitelné těm, kdo již nežili s Mahévírem nebo s jeho bezprostředními učedníky (gana-dhary). Tak vznikaly ro2ličné komentáře, z nichž se některé nejstarší dostaly dokonce i do sidhantu, když dostal konečnou podobu na koncilu ve Vallabhí. Vlastní činnost komentátorů začíná však teprve, když kánon byl napsán. Brzo se rozmáhá takovou měrov, že nové spisy, které vykládají mnohem zevrubněji džinistickou nauku, někdy velmi zavilou a nesnadno pochopitelnou, skoro nadobro zastínily původní, Sae to nejasný kánon.
Komentáře jsou trojího druhu. Pavodní komentáře se nazývají airbuktih, Rozšířené a doplněné komentáře jsou bhášiam a čúrní. Tyto komentáře nám zachovaly velmi mnoho z ústního podání jinak nezachovaného a mají velkou cenu, zejména jako historické prameny pro dějiny džinietické církve i pro obecné indické dějiny vůbec. K těmto komentářům pozdeji byly napsány podrobné výklady, které se obíraly nejvíce stránkon teologickou a filosofickou, ovšem podle povahy toho kterého základního afla. Takovýto výklad staršího komentáře se nazývá tiká nebo vrttia.
Nejstarší komentáře jsou psány prákrtem stejně jako původní siddhantah, ale velmi brzo se hlásí změny. Jednak se stává i v džinis tické obci spisovným jezyken sanskrt a to vlivem renesance sanskrtu, zejména na dvorech vládct, oddaných hinduismu, který tehdy měl již všechny znaky vyvinutého sivaiemu. Jednak se vliyem úzkého styku s liden dostává do literatury džinistický lidový jazyk & to ten, který byl obvyklým dorozumívacím prostředkem na západním pobřeží Indie. Byl to nejprve prákrt, zvaný maháráštrí, předchodce nynější marátětiny a gudžarátětiny, později gudžarátětina ve všech útvarech avého vývoje.
Sanskrt vypěstovali džinisté zejména po slohové stránce k velké dokonalosti. Především to platí o básnických útvarech, v nichž byli ažinističtí básníci mistry, uznávanými i od svých náboženských nepřátel. Podobne k literární dokonalosti vypěstovali a podle sanskrtu gramaticky zpracovali i 11 dový jazyk manaráětrí. Nyní jsou horlivými pěstiteli gudžaratštiny.
65)
1011-5060

Page #43

- 41 -
(Dnes je již málo mnichů, kteří čtou knihy psané prákrtem, a ještě méně těch, ktem jim dovedou mluvit. Mezi džiniatickými věří a mi je znalost prákrtu vzácnosti.)
V nové době ke komentážové literatuře přistupují ještě překlady starých i pozdějších komentáre do lidových jazyků (gudžarátětiny, marátětiny, hindštiay), které se nazývají také bhdě jam, a nové komentáře, psané přímo v lidových jazycích, zvané bháše-tiks,
Nejstarší a nejslavně je komentátor évétámbarský byl ji zmíněný HARIBHADRA-SURI, který 211 v druhé polovine devátého století. Haribhadrah byl původně brahman, proslulý svou učeností, který přestoupil k džinianu a využil své učennosti, aby všestranně vyložil džinistickou nauku, zejména v jejlm poměru k jiným indickým náboženstvím. Napsal prý 1444 knih o rozličných stránkách džinismu, z nichž se některé dochovaly až do rynjaí doby.
Jeho nástupce v hodnosti představeného SIDDHA-SORf psal též komentáře. Připomíná se zvláště jeho komentář k "Opadés amále, aflu Dharmadása-ganina, Z dalších církevních vid o byl slavný komentátor jedenácti ang STLÁNKÅDARJAH, o jehož životě víme jen tolik, že r. 876 žil.977 z jeho kome ntátu se zachovaly jenom dva, totiž sangke teká tíká k "Sutrakrtángu" a k AčáráAgu".087 Mimo to částečně je zachována jeho "Vibešavajakatiká".097 Rovaot jeho nástupce ABHAJADÉVA-SURI peal komentáře, aby nahradil ztracené komen táře ${lánkovy. V pozdějších dobách se počet komentátorů stále zvětšuje. Uvádět je a třídit by vedlo příliš daleko. 70)
Zvláštní odail konen tářové literatury tvoří komentáře k Ávasjaku71), které vytvořily svými hojnými příklady z legend i čivota význačný druh.džinistické výpravné prózy.
Jiný, neméně atležitý oddíl nekanonické, ale náboženské literatury jsou tzv. Carita & Prabandha, y nichž se obyčejně poeticky vypravují životopisy rozličných džinistických pěvců, především dvaceti čtyř tirthamkarů. Tyto životopisy, zejména pokud jde o životopisy prvních dvaadvaceti tirthamkarů a oněch znamenitých lidí (saláke-puruěx) z báječné doby, nemají valné historické ceny, jsou snůškou bájt a legend. Ale jejich cena je právě v tom, že nám zachovaly tyto báje, z nichž můžeme mnoho vytěžit, srovnáme-li je s nedšinistickými bác Jemi, zejména s bájemi mnohých neárijských šmenů Indii. V živo to pisech historických osob, přes to, že mají ráz převážně legendární, můžeme zjistit bedlivým studiem leckteré zdravé jádro historické pravdy. Vedle toho životopisy jsou bohatou studnicí vědomostí o životě džinis td v oné době, kdy ty episy byly sepsány, hlavně o rozličných náboženských úkonech a zvycích, které se tu přenášejí anachronisticky na osoby, o jejichž životě se vypravuje.
1011-5060 Jain Education international

Page #44

42 -
Takovýchto životopisů je velké množství od rozličných spisovatelů všeob dob, jež se velice liší svou literární a historickou cenou. Nejumělejší a nejobsažnější po této stránce je uvedené dílo Hémačandrovo, které nejen obsahuje životopisy oněch třiašedesáti znamenitých lidí, nýbrž ve svém vypravování nám zachovalo mnoho zpráv o lidových zvycích té doby.72)
Z ostatních životopisů jsou literárně cenné "Mallináthačaritram" od VINAJA-DANDRA-SURIHO, "Santinatha-mahákávjam" od MUNI-BHADRA-SURIHO a "Néminátha-Mahákávjan" od KIRTI-RÁDŽE.73)
Z nesmírně rozsáhlé teologické literatury je velice důležitý encyklopedický spis pro poznání džinismu a studium jeho nauky: "Lokaprakáéah", který napsal mnich VINAJAVIDŽAJAH kolem r. 1650. Tato kniha obsahuje vše, co je třeba vědět o džinismu a to tak, že první díl "Dravjalókaprakáéah" se zabývá metafysikou, kdežto druhý afl "Kõetralókaprakáéah" se zabývá praktickou dinistickou teologií.74)
Na konec je nutno alespoň stručně se zmínit o literatuře k obřadním účelam. Již od nejstarších dob byly skládány rozličné hymny na tirthankary, zvAné stotram, stavanam, stavah. Tato písním se někdy i přičítala kouzelná moc. Tako MANATUNGOVE "Bhaktámarastotram" věží džinisté, se každá z jeho tyřiceti čtyř strof měla moc otevřít pevně na zámek zavřené dveře.75) Takové hymny se stále vydávají, protože slouží věřícím za jakési modlitby, které prozpěvují 76) při pobožnosti v chrámě.' Mniši také hojně skládají nové písně tohoto druhu, aby tak vycházeli vstříc lidové "poptávce".
V nejnovější době se objevuje také velmi hojně polemická literatura, dále literatura propagační i obranná, vyvolaná zejména činností křestanských misijí. Ale i proti novodobým pokusům obnovit v Indii buddhismus se obrací často pero džinistických mnicha.
Náboženská literatura digambara
Digambarové, jak již bylo řečeno, neuznávají évétámbaraký kánon, sepsaný na koncilu ve Vallabhí a tvrdí, že původní siddhantah, obsahující v sobě slova Mahávírova, se ztratil. Není tedy podle nich již původního doslovného znění nauky. Ale obsah nauky se neztratil, nýbrž se udržel ve školách mnichů, kteří jej vykládali a kázali svým žákům. Z toho ústního podání časem vznikly nové teologické spisy, které nahradily nedostatek siddhantu úplně. Nejstarších spiaů tohoto druhu se však nyní i digambarů také přestalo užívat a trvají jen v pověstech a citátech, bud v pozdějších knihách, nebo v nápisech. Evropským učenom se podaří tu a tam takový spis objevit mezi neprozkoumanými rukopisy a zachránit jej před zkázou.
1011-5060

Page #45

- 43 -
Tento osud stihl mezi jinými i spisy KUNDAKUNDA snad nejslavnějšího pěvce digambarů před vnějším rozkolem obou církví. Kundakundovi se připisuje dí10 "Ni jamagárah", které pojednává o řádové disciplint, jehož opis je ve abirce digambarských rukopish ve Strassburgu. Druhé allo připisované Kundakundovi je "Paidatthijseamgahasutten", zvané také "Pavajenasáró" (Pravačanasárah), které pojednává o džiniatické dogmatice, metafysice, psychologii a etice. Tiskem je vydal P. E. Paolini pod názvem "Il compendio del cinque elemti. Pardetthiyasamgaha auttan". Testo (giornale della Società Asiatica Italians, vol. XIV, str. 140, Firenze 1901).
Nejdůležitější teologický spis, vzniklý po ideové roztržce, ale před vnějším rozdělením ažinistické oírkve, je "Tattvátha-sútram" od mnich a UMÁSVÁTIHO, žáka Kundakundova. Sutra je uznává no oběma sektami za pravověrné, ale ideově rozhodně náleží digambarůr, jako k nim náležel í Umásváti sán, tiebaže před formálním vnějším rozkolem nelze rozhodnout o kterémko11 mnichovi, ke které sektě svým smýšlením náležel, neprojeví-li ve spise avůj názor na ten který sporný bod.77)
Tattvártha-sútram", obyčejněji zvané Tattvérthádbigama-sútram", v stručných aforismech podává celou džinis tickou nauku ve velmi zhuštěné podobě. Celek se dělí na deset kapitol (adhjájak), každá kapitola na sútra, čili aforigmy. Kniha vytyčuje nejprve nejvyšší cíl člověka a udává cestu k němu, definuje správnou víru a pojednává o sedmi základních pojmech, o správném a ne správném poznání & základních předpokladech džinis tické logiky. Dale jedná o Xivotném prvku, duši, vtělené duši, o rozličných tělech, vykládá, jak je uspořádán evět podle džinistických názorů, pojednává o neživotném prvku čili hmotě a o látkách, vykládá o spojení životného prvku s neživotným, jak k němu dochází, jak trvá, vykládá o rozličných vlivech při tom, a nakonec pojednává o konečném vysvobození duše z pout hmoty. Tato látka je vyložene celkem v 357 sútrech.787
*Tattvertha-su tram" je pro digambary základním dogmatickým spisem, o nějž opírají celou svoji nauku. Že je spis uznáván i svétámbary, naprosto ještě neznamená, že by byl i původem ávétámbarský. Ostatně nyní má každá z obou sekt svou úpravu tohoto spisu; srovnáme-li je, vidíme, že rozdíly nejsou velké. Uprava ávétambarská však vynechává velmi mnoho veršů a čini maohé změny, jež na prvý pohled ukazují, že digamberská úprava je starši.e původní.
Protože spis je aforistický, bylo nezbytně třeba obšírnějšího komentáře, Lělo-li se mu rozumět, Toho si byl asi vědom sám původce spisu, a proto se18tavil sám k němu obětrnější výklad, bháš jan. Mimo to bylo od rozličných spisovatelů rozných dob napsáno mnoho komentáre, které se liší navzájem podle toho, ke které škole náležel pivodce. Nejvíce jich ovšem mají digambarové, Jimi Tattyártha-sútran" nahražuje po jedné stránce kanonické spisy. Tím podivnější je, že neuznávají Umá svátího bhášjam.79)
1011-5060

Page #46

- 44 -
2. Z ostatní ohromné náboženské literatury digambarů na první místo náleží jejich puránay která jim nahrazují ztracený aiddhant po těch stránkách, kde filosofický výklad nauky (dogmat) nestačil. Džiais tická purána jsou složena úplně po zpteo bu purán hinduistických; obsahují vlastně vše, co člověk to doby potřeboval vědět. Jsou tam dějiny džinistické církve, báje o pavo du světa i náboženství, dějepisné báje, legendy, legendární životopisy tirthamkari i jiných světců a znamenitých lidí, jsou tam příklady. jak se ná chovat mnich i jak se má chovat věřicí. Je tam i gramatika, poetika, astrologie, věštectví bæ í lékařství. To vše je uloženo v džinistických puránech.
Purán je celkem dvacet čtyři, nejsou věak všechna stejného významu, a po cházejí také z různých dob. Starší purána, psaná sanskrtem, pocházejí ve eně s z doby koncem sedmého a začátkem jedenáctého století 6.1. Nejstarší z nich je "Padmapuranam", za jehož původce se uvádí RAVIŠENAH, jenž žil v druhé polovici sedmého století. Nejadležitější puranam však je tzv. "Mahápuránam",
.80) jež nemá pravděpodobně jediného původce. První část to tiš, nazvaná *Adipurenam", obsahuje životopis prvního tirthamkara Rðabha čili Sai svara. Za spisovatele se označuje DŽINASENAH, jemuž se příči tají také jiná dvě purána, totiž "Harivamsapuránam", nejdůležitějším po Mahápuránu, a "Párávábh juda jah", životopis Párévaná thiy. Uvádějí se však i jiné spisovatelé za původce Adipurána, především karnátský básník PAMPA (nebo HAMPA), (v západní karná tě tině je * místo "p" a zdá se být původnější.) Ale jde tu pravděpodobně o přebásně ní di1a Džinagénove do jazyka karnátakého.
Druhý díl Mahápurána, zvaný "Uttarapuránama je přičltán GUNABHADROVI, jen žil uprostřed devátého století. Již skled ba celého díla, volba a rozdělení látky atd. ukazuje na to, že Džinasenah nebyl jeho původcem, alespoň ne v této podobě.817 Přesto digambarové rádi i na vydáních tohoto purána jmenují původcem Džinaséna.
Vedle Džinasénova Harivansapurána uvádí se ještě druhé "Harivanéapuránan" od SAKALAKIRTINO, od něhož je také "Mahávíra-puránam", někdy zvané *Vardhamánapuránen'. a dalších stačí zmínka jen o "Némipuráně" od SUBHACANDRA. V. tamilštině máme jednak překlady těchto purán, jednak purána původní. Purána prvního zpásobu bývají v rukopisech obyčejně pohromadě pod společným názvem "Caturvinśátipuránem" (dvacet čtyři purána). V indických vydáních bývají rovněž spojena v jednu knihu, ale bývají obyčejně vydána jen ve výtahu. a často v moderním zpracování.
Z původních tanilských purán je nejdůležitější a 11terárně nejcennější *Mérunandara-puránam"82), které napsal VAMANA MUNIVAR. Puranam 11dí předchozí život dvou bratrů Mérz & Mandara, kteří se v důsledku svých předešlých činů zřeknou světa, konají přísná pokání a stanou se gana-dhary třináctého tírtamkare Vimalanátha. Tato báje tvoří zase jenom rámec díla, které pojednává
1011-5060

Page #47

vlastně o všem, co je doležité pro džinismus: podává dějiny, jedná o filosofii, teologii, dogmatice, vykládá zásady, jak správně žit, zásady logiky a podává i nástin kosmologie.'
S purány v jazyce karnátském je tomu podobně jako s purány tamilskými: . Jednak jsou to překlady ze sanskrtu, jednak původní výtvory. Oboje s oblibou bývají nazývány, zejména v nápisech, po původci nebo překladateli či spisovateli. Tak se Pamovo Adipuránam jmenuje obyčejně jen Pampapuranam a podobně 1 ostatní. Nejdůležitější z karnátských purán je "Trišaštilalakšanapuránan" od CÁMUNDARIJE, ministre krále márasimha II. z rodu Ganga. V rukopisech je ku konci podotknuto, že Cámundarája dokončil to to dílo v roce 900 Saka, tj. 978 n.l., což by ukazovalo na to, že dokončil na sklonku života. Té muž spisovateli přičítané "Verdhamanabhattárakapuranam" je jenom část předešlého. Z ostatnich známějších jsou ještě GUNA VARMA NOVO "Pušpadantapuránam" a KAMA LABHAVOVO Sánti ávarapuránam".
Mino velká puréna v drávidských jazycích je ještě mnoho místních purán, zejména v jazyce karnátském, které vznikly v některém džinistickém středisku & zvláště se k němu vztahují.
Toho rázu je např. "Sthalapuránam" ze Srávana Belgoly.37
v digambarské filosofické a dogmatické literatuře má nejdeležitější místo po Umásvétim NÉMICANDRAR, zvaný pro svou spisovatelskou činnost SiddhántaČakravartí (světovládce kánonu). Kdy se Némičandraḥ narodil a kdy zemřel, přesně nevíme, víme však, že byl současníken Camundarájovým, tedy že žil v druhé polovině desátého století n.1.84) Hlavní jeho spisy, které do značné míry diganbarim nahrazují kánon (a odtud příjmení Némičandrovo); jsou:
1. Dravja-sangrahah 2. Gommata-sáran 3. Labdhi-sárah 4. Kšapana-saran 5. Trilóka-sárah
*Dravja-aamgrahah" (dayva-sangano)85) je spis metafysický, v němž se poJednává o šesti látkách (dravja), pěti ástikájích, sedmi tattvech a devíti padárthech. Nakonec je připojen výklad o konečné spáse (mókšah) a o tom, jak jí dojít. Spis je psán prákrtem, slohem velmi zhuštěným, skoro aforistickým. Proto bylo k tomu dílu potřeba komentáře, jejž napsal v 16. stol. Brahnadevah.
Nejdůležitější spis z celé literární činnosti Némičand rovy je "Gommatasárah".06) Dílo obsahuje poměrně stručné a zhuštěné podobě nejdůležitější
1021-5060

Page #48

zásady dzinistické filosofie (metafysiky), a na základě nich objasňuje cestu a prostředky ke spáse, a varuje před překážkami a nesnázemi. Ve shodě se svým obsahem se dělí spis na dva díly, z nichž první se nazývá "DX1 vakandah", a obsahuje metafysické výklady o pojmu a podstatě životného prvku čili duše (aživah) a o prostředcích a stupních jeho vývoje. Druhý díl se zabývá podrobně karmanem a příčinami, které zaviňují, že životný prvek upadá v pouta karmana. a které se musí odstranit, má-li člověk dojít spáby. Při tom stále má na zřeteli zdokonalování duše a shrnuje o tomto předmětě starší mínění a poučky a žinietických mistrů učitelů.
Gommata-sárah je také dílo velmi zhuštěné a proto byla k němu napsána řada komentáři. Nejstarší, žel nyní ztracený, byl karnátský komentář *víranártandí", napsaný současníkem Némičand rový. CÁMUNDARÁJEM, jehož jeden titul byl vítamártandah (slunce Mahévírovo). Zmínka o něm je v úvodní částí jiného komentáře, totiž v Késvavarní járrttin'.887 Nino něj je ještě ABHAJACANDRÚV komentář (tiká) "Mandaprabodhiká" a moderní komentář v hindštině od TODARMALLA.
"Labdhisárah" pojednává o tom, jak dosáhnout oněch věcí, které vedou člověka k tomu, aby správně a dokonale jednal. Spis nebyl dobud vydán tiskem a je po ruce jen v několika málo rukopisech.59)
*Kapanasárah" Némičandrův, psaný v prákrtských verších, pojednává o poutu karmana (bandham), o tzv. kačájích a o lésjích a udává prostředky, jak je možno kasáje odstranit. Je to vlastně pokračování předešlého spisu. Od tohoto apisu Némičandrova musíme rozlišovat stejnojmenný spis MÅDDHVACANDRUV, psaný sanskrtskou prózou, který pojednává o témže předmě tě.
Největší dílo Némicandrovo je trilókasársh", skladbou i obsahem velice podobné mnohem mladšímu svétámbarskému Lokaprakáši, který byl napsán VINAJAVIDŽAJEM. Toto dílo je encyklopedis džinismı, ve které se vykládá o trojsvěti, tj. o třech částech všehomíra, o rozličných končinách země, o oceánech, horách, atd. Dále se popisují příbytky božských bytostí i obyvatelt pekel. Vykládá se o hvězdách i oběžnicích, o jejich dráhách, o tom, jak povstává den a noc. Vykládá se také o měrách a počítání, zejména o ohromných číslech a žinistické matematiky. K tomuto dílu napsal komentář MÁDHAVACANDRAH TRAIVIDJAH, který v úvodu k svému komentáři praví, že Némičandran napsal toto dílo pro poučení Cámundarádže. Dílo nebylo dosud vydáno tiskem. Jeho rozbor podává Rajendralala Mitra y "Notices of Sanskrit Manuscripts", vol. VI., (Calcutta 1882), str. 97
104.90)
PO Némiðandrovi, zejména ve století dvanáctémá třináctém, digambareká ná boženská literatura vzrostla v nepřehledné množství knih. Pouhý výčet se vymyká rozsahu a účelu této práce. Velmi mnoho, možno Hci většina z toho, je ou
1011-5060

Page #49

- 47 -
spisy, psané v lidových nářečích drávidských, jež digambarové vypěstovali na jazyky literární, a v tom je jejich velká zásluha kulturní a literární.
Přece však je třeba z pozdější doby uvést alespoň dva spisy, dåležité pro studium digambarského džinismu. Jsou to spisy SAKALAKÍRTIHO, který žil v patnáctém století. Především to je Tattvárthasáradi piká", obsahující seznam oněch náboženských spisů, které digambarové pokládají za svatá písma. Druhý spis je "Prasnóttarópasakáčáran". To je jakýsi katechismus v našem slova smyslu. Vykládají se tam totiž povinnosti věřícího v otázkách a odpovědích.
Tento nárys džinis tické literatury naprosto není úplný, a také nemůže být, aby nepřekročil rozumný rozsah v práci, jejíž úkolem není vylíčit indickou literaturu. Naopak zase pokládal jsem za nezbytné vyložit alespoň to, co jsem uvedl, protože jsem nikde ne nalezl bouvislý výklad o džinis tické literature s ohledem na studium džinistického náboženství. Kdo by se zajímal o džinistickou literaturu podrobněji, najde stručný výklad v nekanonické džinistické literatuře v knize Winternitzově, "Geschichte der Indischen Literatur", sv. II., 2. polovina, str. 316 n. Pro podrobné studium je nezbytnou pomickou A. Guérinot, *Essai de Bibliographie Jaina", kde najde nejstarší spisy, vykládající zevrubně o literatuře, ale i v seznamech rukopisů zmínky o dílech, která nebyla pojata do souborných spigu o literatuře.
1011-5060

Page #50

48
Cást II.
1011-5060

DŽINISTICKÁ NAUKA
Cást teoretická
I.
OBECNÉ ÚVAHY
Základním kamenem džinistického náboženství je nauka, která nám podává obraz světového džínistického názoru, jak je načrtnut v džinistických kanonických spisech. Z jejich povahy, jak je zřejné z předchozích výkladů, plyne, že džinistický náboženský názor na svět není nikde podán uceleně, nýbrž je více nebo méně rozptýlen v podobě stručných aforism po celém souboru sbírky dvádeáángi (dvanáct ang). Nejdůležitější části džinistického kánonu, v nichž je obsaženo nejvíce prvků jejich světového názoru, jsou především "Bhagavati" (Viváhapradžňáptiḥ) a vedle něho "Sthánangam". Ovšem, to se týká jen évétámbard. Ale názory digambarà se po této stránce liší od názorů évétánbarů tak nepatrně, že poznatky vytěžené z jejich spisů můžeme a nepatrnými výhradami přijmout za věedžinistické. Džinistickou nauku ze stanoviska digambarů nejlépe a soustavně podává NĚMIČANDROV. "Gommatasárah", ao se velmi mnoho nalezne také v rozličných dǎinistických puráneob, zejména "Adipuráně" "Uttarapuráně". Ovšem v puránech jsou tyto zásady roztroušeny, jsou vpleteny tu a tam do rámcového děje, zejména do životopisů džinů a jiných znamenitých lidí.
Soustavně byla zpracována džinistická nauka v rozličných spisech džinistických mistrů a učitelů, jež podrobně byly uvedeny v první části. Zásluhou mistrů nauky bylo, že uvedli džinistickou nauku v pevnou logické soustavu a tím ji obrnili proti značnějším změnám. To se osvědčilo zejména při rozkolu džinistické církve na dvě sekty. V pozdější době se však tato logičnost zvrhla asto ve schematizování a neplodné tvoření zbytečných závěrů a důsledků, jimiž a jádro nauky neobjasňuje, nýbrž ještě spíše zatemňuje. To platí zejéma o apisech z pozdních dob, kdy džinismus počal upadat a kdy polemika s rozličnými filosofickými školami (indickými i cizimi inlámem) nutila pěstovat logiku až k jejím krajním formám. Pro výklad džinistické nauky je nejdůležitější spis UMÁSVÁTIHO "Tattvárthadhigama-sútram", jež je také základem dalších mých vý
VILA KUTEN

Page #51

- 49 -
kladı. Je nutno však přihlížet k oběma úpraván, třebaže rozdíly jsou jen nepatrné, jak bylo vyloženo ve stati o džinistické literatuře. Dalším důležitým pramenen je NÉMIČANDRŮV "Dravja-samgraban", pojednávající o metafysice součástek všehomíra, zvaných dravja. Protože však skoro všechno na světě lze převést na dravja, je i tento spis skutečnou příručkou džínistické nauky, z níž jsme nuceni čerpat velmi mnoho vědomostí o základech džinistické nauky, zejména pokud se týče digambarů.
Pro názory digambarů je také důležitý jiný praten 2 do by před rozkolen, totiž KUNDAKUNDOV spis "Pañčástikájasárah", jedna jící o pěti tělesných součástkách jsoucna.
Mimo uvedené kanonické i nekanonické spisy, na nichž hlavně zakládám snej výklad o džinistické nauce, byl mi nezbytnou pomůckou pro svétámbarské názory VINAJAVIDŽAJŮV encyklopedický spis "Lókaprakában", a některé současné knihy ažinistických mnichů, uvedené na počátku v bibliografii.
Samo sebou se rozumí, že uvedené spisy mi nebyly jediným pramenem, a budu se muset zejména v citátech uchylovat i k jiným spisům, zde mezi premeny neuvedenyn. Také při výkladech některých obtížných pouček a zásad pokládám za užitečné přidržet se nynějších tradičních mnišských výkladů proti nejasným starobylým aforismin, protože nám jednak představují živé náboženství, jednak bývají našemu myšlení bližší, než starý způsob výrazu. Doplňken jsou nakonec rozličné spisy v evropských jazycích, které podávají názor Evropanů na džinigtickou nauku a někde doplňují podrobnosti ztracené v živé nauce. Jde tu zejména o zpracované nápisné památky, které jsou důležitým doplňkem vlastní džiniatické literatury.
Džinistickou naukou rozumíme vše, čemu džinismus učí jako nezbytnému zékladu, nutnému pro člověka, který chce dosáhnout nejvyššího cíle džinistického náboženství, totiž odpoutání duše od karmana. Nepočítám proto do ní džinistické bájesloví, protože nie ní nezbytnou součástí ažinismu, protože právě v něm - jak uvidíme - jsou největší rozdíly mezi sektami. Někteří spisovatelé to, co rozumíne džinistickou naukou, nazývejí dogmatikou (např. Jacobi). Nepokládám to za název úplně přiléhavý, protože jsou v džinis tické nauce rozhodně části založené na pozorování, které naprosto nejsou do gmatické, třeba by se nám zdály podivné a nepřirozené
Džinio tickou nauku lze rozdělit stejně jako nauku kteréhokoli náboženství ve tři části, které ze stanoviska obecné vědy o náboženství jsou samostatné oddíly, neboť se v nich obrážejí tři stxánky, vyznačující každé náboženství, totiž stránka oitová, rozumová a praktická. část nauky, vyžadující citové uznán, to tiž víru, by se ještě nejspíš mohla nazvat dogmatikou. Protože se v ní
1011-5060

Page #52

- 50 -
však pojednává hlavně o nejvyšších pojmech, zejména o pojmu boha, ponechávám pro tuto část džinistické nauky starý název, v němž je obsažen i sám pojem boha, totiž název teologie. Druhá část džinistické nauky, která představuje rozumovou stránku náboženství a podává džinistický světový názor, je metafysika. K ní se těsně pojí jednak logika, která podává prostředky výkladu, jednak kosmologie, jež je logickýu důsledkem ze tafysiky, upotřebené na jevy ve světě. Praktická část džinistické nauky se nazývá obvykle etikou, ač se nekryje úplně s tímto západním pojmem. Jsou to totiž předpisy, které udávají člověku cestu, po níž by mohl dosáhnout v některém ze svých životů nejvyššího džinis tického cíle, totiž zbavit se pout karnanu. Sem náležejí jednak předpisy pro mnichy a pro věřící, jak se chovat v rozličných životních situacích, i základní zásady cesty ctnosti a spásy. Ale stejně patří do této skupiny obřadní předpisy, předpisy o postech a o náboženských úkonech.
Je ovšem samozřejmé, že není možné rozličnými názvy evropského původu přes. ně vystihnout tu kterou část džinistické nauky. Tak se v metafysice nutně pojednává i o věcech, které podle našeho názoru patří do fysiky, psychologie atd. Mimo to džinistická metafysika klade tak velké požadavky na víru, že někdy nedovedeme rozhodnout, zda nejde spíše o článek věroučný než zásadu metafysickou, a na druhé straně věrouka je tak logicky propracována a spjata s metafysikou, že jenom velmi nesnadno můžene obě oddělit. I tu musíme pojednávat o některých základních věcech dvojmo, máme-li udržet vytčený základní rozdíl mezi nimi. To bylo nezbytně nutno předem podotknout, abych se uchránil výtek, že vykládám jednu věc dvakrát a že uvádín pod některým heslem věci, které sem pod le evropského názoru ne patří.
Naopak zase v metodě vlastních výklada odchyluji se od obvyklého zvyku převádět zásady na naše pojany a zachovávám co nejvěrněji útvary džinistického myšlení, jenom je vykládám tak, aby se staly srozumitelnými i člověku, který je vychován v evropském myšlenkovém okruhu. Tím, myslím, vystoupí lépe všechny rozdíly obou stanovisek a vyplyne uležitost džiniomu jako jedné z nejvýznamnějších složek indické kultury.
-
--
Pokud se týče původu džinis tické nauky, zdá se mi, že vzešla z nějakého velmi starobylého světového názoru, naprosto odlišného od obyčejného názoru árijsko-indického. To, co pak mají oba názory společného, převzal, myslím, obecný indický názor z onoho pradžinistického názoru a ne naopak. Jsou to zejména nauka o stěhování duší, o karmaně, duševním prvku prostupujícím vše v přírodě, o prostředí pohybu a klidu, o stoupavé tendenci duše, o mimosvět1, o možných protikladech, uvažujeme-li určitou věc z rozličných stanovisek atd. Jeno velni málo ze společných prvků převzal džinismus z obecného indického, tj. árijského světového názoru.
věc však zůstává ve svých základech záhadou, která souvisí s rozličnými záhadani indického národopisu, zejména s otázkou, jakému pleneni náleželo pů
1011-5060

Page #53

- 52 -
vodní indické obyvatelstvo. S tím souvisí zejména také některé zásady ažinismu po stránce praktické, tj. zejména posty, neomezující se jen na potravu, nýbrž rozšířené na odříkání se i jiných věcí, ba 1 činností, jak o tom bude vyloženo dále,
zda se nám podaří vůbec kdy rozřešit tyto záhady, je dnes ještě nejisté, ale bádání je v tom směru na dobré cestě. Cesty, kterými se ubírá, jdou z několika směrů, směřují však k jedinému společnému bodu. Všechny tyto cesty ukazu11 , že džinismus a sivaibmus vyšly z týcht, nebo alespoň velmi podobných a blízkých počátků, a to z premene neárijského, jehož vlivu od svého příchodu do Indie podléheli veloi mocně 1 Árijové tak, že se pad jeho vlivem změnil i jejich způsob myšlení.
Ve světle těchto úvah nabudou např. některé džinis tické báje svého významu a dôležitoe ti dosud nedocenené. Na závadu ovšem je, že tyto báje podlehly pozdějimu ažinistickému logicismu, zejména po stránce ohromnych čísel, jimiž džinisté vždy nahrazují neurčité číselné pojmy, když kladou za přibližný počet určité číslo. Rozřešit základy této bájeslovné matematiky džinis t je také jeden z nejležitějších úkolů, který, bude-li jednou rozřešen, bude nás moci o hodný kus přiblížit k cíli a pomoci řešit záhadu původu, džinis tického světového názoru a s ním souvisící podivuhodné etické soustavy.
1011-5060

Page #54

- 52 -
II.
TEOLOGIE
Základní zásady
Rozlišit džinis tickou teologii od metafysiky není tak snadné, jak by se na první pohled zdálo. Obě se totiž tak prolínají, že je nutné často mluvit. v teologii o týchž jevech, které celou svou podstatou beze sporu náležeji do metafysiky. Rozhodující je tu jen prvek víry a prvek eschatologický, ponocí nichž můžeme vyjmout některé jevy 2 celku džinis tické nauky a ses trojit z nich jakousi soustavu džinistické teologie. Důvod této nesnáze leží obecné převaze rozumového prvku v soustavě dzinistického náboženství, která je činí mezní hodnotou, liniten náboženství vbec.
Takové zásady, jež je možno odloučit z celku nauky, a které předpokládají víru, jsou v džinismu celkem čtyři. Samy o sobě tvoří základní články ažinistické víry, organicky spojené nám pak dávají celek džinistické teologie. Ovšem ostatní zásady džinistické nauky se opírají opět o tyto základní články, a tak konec konců před pokládají taky víru. Ale nežádají bezprostředni viru, nýbrž teprve důkaz nás vede k oném článkem, kterým je nutno věřit. A to ostatně konec konců je v každé filosofické soustavě založené na náboženském názoru.
První a nejdůležitější zásada džinistické teologie, na které jako na základech stojí celá budova džinistické nauky, je dualismus duše a těla. Člověk se podle džinistické nauky skládá z neživotné hmoty adxIvah a životného (1épe: životodárného) prvku džívah, Tyto prvky jsou v každém jedinci odděleně, a od tud víra v mnohé duše, kterou se džiniemus ostře 11ši od bráhmanské víry v jednotnost dušeynino prvku, jak se projevuje od nejstarších dob.+!
Tato zásada, která je základnou celé soustavy, je uváděna skoro ve věech teologických džinis tických spisech, ale ne věude zřetelně a jasně. Příčinou toho je, že pojítkem obou prvků je metafysický pojem karmana Karma je výtvorem činorodéno ažíva, ale je zároveň myšleno jako zvlast jemná hmota, výslednice činů. Ze spojení prvku neživotného a životodárného poutem karmana vzniká totiž činorodý jedinec, jehož činy dále hromadí karmanovou hmotu, nebo za zvláštních podmínek ji rozrušují. KUNDAKUNDA-ÁCÁRJA to vymezuje v "Pańčástikája-sama jasáru", 27.
1011-5060

Page #55

- 53 -
Místo to uvádí vlastně devět vlastností, kterými je obdařen džívah./ ale tím právě je vymezen jeho poměr k neživotnému prvku, adživu. Vlastnosti tyto jsou:
1. Životnost (bhavati) 2. vědomí sebe (détaná) 3. schopnost vnímat a uvědomovat si (upajógah) rozum 4. životný prvek je svým vlastoin panen (viberitah prabhuh) 5. je tvůrcem svých vlastních karman (karta) 6. užívá ovoce avých vlastních čimi (bhoktá) 7. je vtělen a tím má stejný rozesh jako tělo (déhamátrab) 8. je nehmotný (amúr ten; na ni múrtó) 9. je spojen s karmany (karna sajuktan)Page #56

- 54 -
dšívah) má tyto schopnosti v nekonečné míře (ananta-), a mimo to je dokonalá duše nadána ještě nekonečnou moof (anata-virjan), a nekonečnou blašeností (ananta-sukham).
Druhá teologická zásada je, že člověk není dokonalý, ale že se může zdokonalovat. Životný prvek může dosáhnout i naprosté dokonalosti, stát se siddhah. V dokonalém stavu životný prvek neboli duše nabývá teprve své pravé podoby a rázu věčnosti a vyznačuje se uvedenými čtyřmi nekonečnými vlastnostmi, totiž nekonečnou vnímavostí (ananta-darsanam), nekonečným věděním (anantadžňánam), nekonečnou mocí (ananta-vírjau) a nekonečnou blažeností (anantasukham).
Třetí zásada je, že člověk svou duševní, životnou podstatou může a má ovládat svou podstatu tělesnou. Teprve, když se mu podaří nadobro podrobit tělesnou podstatu podstatě duševní, dosáhne duše dokonalosti, naprosté svobody a úplné blaženosti. "Paňčástikája-samajasáraḥ" objasňuje tuto zásadu ve él. 151 a 176.
$1. 151:
"Světec, který ucpal oba prameny karman, ovládá svůj život pokáními mnohých druhů, ovládne i dozrávání rozmanitých karman".
$1.176:
"Proto ten, kdo touží po nirváně, když odloží tělesné touhy i sobeckost, mezi dokonalými (siddhah) uctívá své já, tím dosáhne nirvana".
Tj. člověk, který chce dosáhnout dokonalosti, musí se odvrátit od nedokonalých, hmotných sklonů a musí úplně obrátit svou mysl ke své duševní podstatě, jakožto k prvku dokonalosti.
Duše, která tímto způsobem dosáhne stavu svobody, nazývá se džinah, vítěz, nebo tirthankaraḥ, stavitel přechodu, tvůrce církve. Jógendrah charakterisuje džina takto:
Kalamakija král vid
Esmas
"Duše, která má dokonalé vnímání, dokonalé vědění, nekonečnou blaženost a nekonečnou moc, je džina-dévah, dokonalý světec, dokonalé světlo". ("Paramátma-prakásaḥ, 330)..
1011-5060

2.
Džinové jsou dvojího druhu: jedni jsou prosti těla, druzí trvají dále v těle, až do jeho lidské smrti (nirvanam).
Džinové prosti těla se nazývají siddhové, naprosto dokonalí. (Od slovesa sidh sédhati, dojíti, dosáhnout). Podle džinistické víry sídlí na nejvyšším

Page #57

- 55 -
vrcholku všehomíra (lokan). Siddhah je definován v Pančástikája-sama Jasáru" 35 takto:
"Ti, kdo mají pouhou životnost (tj. jsou pouzí džívové) a v nichž nikdy není neživotnosti (nejsou spojeni s hmotou, adžívem), když jsou zbaveni těla, stenou se siddhy, nevyléčitelně blaženými".
Mezi těmito dokonalými rozeznávají se zase dva druhy podle toho, hlása11-11 náboženství - a tak utvořili přechod (tirtham karóti) k věčné blaženosti pro ty, kteří po něm chtějí krádet - ne bo nehlábali-li náboženství. První se nazývají tirthamkarové94), a bylo jich podle azinis tické víry Styřiadvacet v této sestupné svetové periodě (avasarpin).95) Druzí - kteří nehlásali náboženství - jsou obyčejné siddhové (sámánja-siddha).
Duše prosté karmanového pouta, ale dosud tkvící v těle, jsou dokonalí světci, arhantové. Vyznačují se především vševědoucnosti (kávala-džñaqam). Proto také se nazývají vševědoucí, kévalinové. Nejsou-li zároveň tirthankary, pká se jim sámánia-kévalinové. 96) Arhantové se vyznačují neačíslnými (asamkhja) vlastnostmi, z nichž se v rozličných teologických spisech obyčejně vyjmenovává osm hlavních a čtyřicetšest vedlejších,
Vedle vševědoucích, naprosto dokonalých světov, arhantů, jsou také nižší atupně džínistických světců, kteří ještě nedošli oné nejvyšší mety, úplného osvobození duše 2 pout karuana (nokšah). Takový džinistický světec se nazývá obyčejně bud sådhuh (vznešený), nebo munih (světec), nebo jatih (ovládající se), vairágí (jenž potlačil avé vášně). Podle stupně dokonalosti se rozlišují tři stupně. Hlavou světel je áðárjah, mistr Učitelem ostatních světců je upádnjájah. Ostatní jsou prostí sádnuové.
Siddhové, arhantové, áčárjové, upádhjájové a sádhuové tvoří dohromady skupinu zvanou panda-parameští, "skupinu pěti nejvyšší ch". Ta jako celek je nejčastěji vzýváng džinistickými věřícími v denní odlitbě "nanó arahantánam, namó siddhanam, namó ájárijánam, namó uvadžažnájánam, namó lóké sabbasáhúnam". *Poklona dokonalým světeim, poklona, nejvýš dokonalým, poklona mistrům, poklona všem světcům na světě".
Otvrtá základní zásada džinistické teologie je, že každý člověk aám a jedině sám sobě je zodpovědný za to, jak se jeho život utváří. SVÁM KÁRTTIKEJAR "Anuprékša-ślócich" 76 říká: "Sám si aahro maduje zásluhu, sám okouší rozmanitých blaženos tí nebeských, sám niči karna, sám také dosáhne spásy".
Ve slova trochu učenější zabaluje tutéž myšlenku AMRTACANDRA-SURI ve spise "Purušárthe-siddhjupájah", 10., když pravi:
*(Duše), která se mění neustále od věků a bez přestání vlivem virů poznávánt, stává se původcem svého konečného stavu i jeho uživatelem 1012-5060 rnational

Page #58

56
Džinismus je podle tohoto vlastně jediné náboženství, které člověku dává úplnou náboženskou samostatnost a svobodu. Každý je pravém slova smyslu tvårcem svého štěstí, neboť každý čin, jakmile je vykonán, působí dále na svého tvůrce a musí mu nést ovoce, které sám musí ztrávit. Proto není v džinismu vykupitele nebo spasitele, vyjma sebe sama. Každý jen sám sobě je vykupitelem, každý jen sám sobě může získat spásu, ale nemůže ji získat pro druhého.
Tím se dăinismus nesmírně a zásadně liší od všech ostatních náboženství, nevyjímaje ani buddhismus, který alespoň v nynějších útvarech připouští monost získat zásluhu pro druhého.
Následkem toho tírthamkarové a ostatní džinističtí světci nejsou spasiteli lidstva v obyčejném slova smyslu, nýbrž jenom lidstvu sprostředkují spásu tím, že mu ukazují správnou cestu, po které když jde, může každý člověk dojít stejné spásy a stejné blaženosti, jako oni již došli, nebo ke které se ubírají.
V tom je také velká nesnáz pochopit džinismus jako náboženství, zejména pochopit jeho pojem boha, který se nestará o lidstvo, který není lidstvu ničím více, než skvělým vzorem, jehož je třeba následovat.
Pojem boha v džinismu
Velmi důležitý problém džinistické teologie v nové době je pojem boha. Zejména jde o to rozhodnout, zda se pojem boha srovnává s džinistickou naukou, zda džinismus zná takové bytosti, které by se mohly zvát bohy, a zda tyto bytosti jsou skutečně bohové, nebo je-li džinismus ateistická soustava. Poslední možnost džinisté potírají se vší rozhodností a ostře se staví proti každéņu výroku, který by třeba jen skrytě mohl obsahovat výtku ateismu. Že snahy dokázat světu, že džinismus zná a uznává osobního boha, vznikla dosti značná obran ná literatura, apologetická, která se tímto předmětem podrobně obírá, ale přináší velmi málo opor, které by pomohly otázku rozhodnout. Také někteří Evropané přispěchali na pomoc džinismu, ale jejich důvody nevynikají nad davody indických spisovatela. Chybou všech těchto pokusa je, že jsou vedeny teologickými metodami, a, nikoli kritickými, vědeckými. To je, nechtějí zkoumat přesnými vědeckými metodami útvar džinistického náboženství, nýbrž chtějí jen dokázat pravost jediné dané these, a to metodou dialektickou, deduktivní.98)
Ovšem spor je v zásadě teologický, a otázka pojmu boha v džinismu náleží beze sporu do džinistické teologie. Tato otázka souvisí bezprostředně se čtyřmi základními otázkami džinistické teologie, a zvláště s poslední.
1011-5060
Ona zásada, že člověk sám a jedině je odpovědný za vše, co dobrého nebo zlého ve svém životě zakouší, obsahuje zároveň, že nic nemůže obměnit výsledky

Page #59

- 57 -
Found
lidského jednání, a že nikdo nemůže uniknout následkům svých skutka. Ani bůh ani nějaký jeho plnomocník nemůže se mísit do lidského života. Proto není a také nemůže být stvořitelem. Stvoření totiž předpokládá touhu tvořit. Protože každá touha se může vztahovat jen k něčemu, co není, ale co by mělo být, obsahuje již sama v sobě základ nedokonalosti. Nejvyšší bytost, bůh, nemůže být 99) nedokonalým.
To je, stručně řečeno, zásadní stanovisko džinistické teologie v otázce pojmu boha. Zkoumat správnost logických důvodů, jimi je podepřena, nenáleží na toto místo. Je však na první pohled zřejmé, že na základě těchto vývodů je možno vyhlásit džinismus velmi snadno za nauku bez boha, ateistickou. Zejména enadno by mohl učinit tuto výtku přívrženec některého náboženství, který usnává tvůrčí moc za nezbytnou součástku dokonalosti a tím i sa nezbytný pvlastek boha, jako nejdokonalejší bytosti.100)
Džinismus však nikde sám nepopírá jsoucnost boha, ba naopak se v džinistických náboženských spisech velmi mnoho mluví o bohu, nebo ještě spíše o bozích. Džinisté dokonce věří, že je bohů, tj. bytostí naprosto dokonalých (eiddhah), nesčíslně mnoho.101) Vedle toho uznávají ještě božstva, která nedosáhla dosud naprosté dokonalostí, nýbrž která jen postoupila na cestě k dokonalosti hodně daleko." Za to však džinismus se vší rozhodností popírá, že by bůh, bytost naprosto dokonalá, mohla být stvořitelem nebo se mohla misit do lidských
věcí a tím do věcí nedokonalých.103)
Džinistická nauka o naprosto dokonalých bytostech, která velmi úzce souvisí se zákonem o nezměnitelné závislosti člověka na jeho vlastních skutcích, čili s tak zvaným karmanovým zákonem, je vlastně stěžejním bodem celého džinismu. Vyvěrá z víry v dualismus neživotné hmoty a životného ducha, které se spojují karmanovým poutem. Jin se duše upoutává k hmotě, k neživotné látce: to to spojení vede k nesamostatnosti, působí neklid a je příčinou nedokonalosti.104) Karma je myšleno stejně hmotně jako vše ostatní. Je to jakési převe
lice jemné, ale přece hmotné pouto, které trvá a duší od věčnosti.105) Spojuje obě látky, brání látce životné opustit látku neživotnou, aby mohla v důsledku své přirozenosti stoupat do výšin věčného klidu a dokonalého vědění, kévelaañánam.106) Životná látka, které se podařilo zničit veškerá svoje karmana, zlomila všechna pouta, která ji vážou k hmotě, je osvobozena od spojení s neživotným prvkem, je spasena, vysvobozena (muktah) a dokonalá (siddhah)." 107) Ze samého pojmu takto vymezené dokonalé bytosti plyne, že nemá a nemůže se již spojovat s hmotným světem. 108) Z metafysických výkladů o životných a neživotných hmotách víme, že jediný směr, kterým může uniknout, je kolný amor do výše. Tímto směrem siddhah stoupá až do nejvyššího bodu všehomíra, na samou hranici lóku a alóku.109) Tento logický důsledek nauky džiniaté opravdu uznávají a činí jej základním článkem víry.
1011-5060
Jain Education liternational

Page #60

Spasený, dokonalý duch je totožný s osobností, s onou životnou podstatou každé živé bytosti (džívaḥ, átmá). Tak spasend duše je jenom nejdokonalejší, osobní, individuální duše a proto se nazývá paranátmá, Spasené duše podržují svou samostatnost, je jich nesčíslný a neomezený počet, protože každá živá bytost může dosici spásy, jestliže se o to náležitě snaží. Jednota spasených duší je jen v jejich dokonalosti, jinak podržují i potom svou individualitu.
58 -
Dévové nejsou naprosto jen bytosti dokonalé a proto je není možno poklá, dat za bohy v pravém slova smyslu. Dévové jsou obyčejně jen bytosti o něco dokonalejší než prostý člověk, ale chtějí-li dosáhnout naprosté dokonalosti, musi se narodit nejprve jako lidé, Jejich nynější dokonalost záleží hlavně v dokonalejším poznání a v nadpřirozené moci, jichž nabyli tím, že se jim podařilo zničit některé druhy karman. Proto také podrobný výklad o nich náleží do mytologie.
Mimo dévy uznává džinismus ještě celou řadu více nebo méně dokonalých bytostí, z nichž nejdaležitější jsou čakravartinové, vásudévové, prativásudévové, balabhadrové. Výklad o nich stejně jako o dévech náleží do mytologie. Jsou 'stejně jako dévové jakýsi spojovací článek e onění dávnými dobami, ve kterých leží prvopočátek džinismu, kdy sa neujasněných prvopočátků vytvářely rozličné útvary, které měly vliv na jiné náboženství, s nimiž přišly do styku, při čemž samy podléhaly také cizím vlivům.
1011-5060

Page #61

- 59 -
III.
K ETA FYSIKA
Obecné úvahy
Džinistická metafysika zpracovaná pomocí důsledné logické soustavy tvoří základ džinianu a splývá v jeden celek s teologií. Obě složky je od sebe nesnadno rozdělit, protože některé pojmy, jak se sano sebou rozumí, jsou společné. Metafysice džinističtí teologové věnovávali vždy také nejvíce pozornosti. Rozbor pouček a metafysických záhad zabírá největší část teologických traktátů, jako je např. "Tattvártháahigama-sútrem", ale vyplňují také purana & Jiné ħistorické episy, a tvoří základ spisi o správném chování. Ba s metafysickými poučkami se setkáváme i v hymnech (stótra, stavana), a dos taly se i do světské literatury, kde tvoří někde dost nevhodné vložky.
Byla-li metafysika hojně pěstována džinistickými teology v minulosti, je tím oblíbenějším předmětem současných džinis tických mnichů, čím důležitější je její znalost v polemice. Metafysika skýtá z celé nauky nejvíce sporných bodů, z nichž některé přímo vybízejí k polemice. A nepřátelé džiniemu, at z řad indických soustav, nebo neindických, hojně využívají těchto možnosti, aby dzinistickou nauku napadali. Džinisté se ovšem brání, čímž vzniká ona bohatá novodobá 11teratura apologetické a polemická, která je zrovna prosáklá, jak se samo sebou rozumí, metafysikou. Jsou však také soustavné spisy o metafysice, kde se polemika skrývá mezi řádky. Tohoto druhu je NJÁJAVIDŽAJUV spis "Džaina darsana", jehož si je nutno všímat při výkladech metafysických zásad, protože podává výklad velmi zřetelným zpusoben, a rozhodně mnohem jasněj&1 formou než spisy staré.
Než přikročíme k nástinu džinistické metafysiky, musíme si všimnout poměsu džinistické filosofie vůbec k ostatním indickým filosofickým soustavám. Srovnávání rozličných indických soustav s ažinismem bývalo. oblíbeným předměten džinistických spisovatelů starší doby, ale těm šlo při tom obyčejně nejvico stránku polenickou.+10) Naopak mně zase jde o to, ukázat, kde je největ1 příbuznost mezi džinistickou filosofií a indickými heterodoxními soustava
Srovnáme-li rozličné indické filosofické soustavy 9.džinistickou naukou, vidíme, že se džinistické metafysice nejvíce blíži 11losofie sámkh jová.
1011-5060

Page #62

- 60 -
Obyčejně se také říkává, že byla filosofie sámkhjová jakýmsi základem, z něhož vyrostly džinistické a buddhistické filosofické názory. O buddhismu se to skutečně zdá být pravda, buddhismus šel dokonoe ještě dále na cestě, neznadené sámkhjovou filosofií, a to směrem, kde skončilo nejkrajnější křídlo sámknja, které se klonilo silně k ateismu.
Docela jinak, zdá se, že tomu bylo s džinismem, ale zatím není možné tvrdit to s naprostou určitostí. Ani džinismus, ant filosofie sámkhjová nejsou totiž dosud tak dokonale prozkoumány, zejména pokud se týče jejich původu, aby bylo možné v této věci konešně rozhodovat. Zdá se mi však být pravděpodobné, že není-li filosofie sámkhjová později než axinistická metafysika, tedy jsou obě alespoň současné výtvory, vzniklé se stejných nebo aspoň obdobných podmínek..
Džinismu neadžene upřít starobylost a třebaže džinistické tvrzení, že džinismus je věčný, náleží do vše bájí, musíme uznat, myslím, bez námitek, že džinismus je nejméně stejně starý jako náboženství bráhaanské, a rozhodně starší, než doba, kdy žil Párávah, předposlední reformátor tohoto náboženství. Srovnávací studium indických náboženství nás nutí totiž předpokládat na indické půdě několik souběžných náboženských útvarů, které se různě vyvíjely v rozličné soustavy, které na sebe působily navzájem menšími nebo většími vlivy. Jedna nebo snad více z těchto soustav, souběžných se soustavou árijskou, byla pravděpodobně více vyvinutá a založená na odchylných základních poučkách a ne světovém názoru naprosto různém od ostatních. Hlavní projev těchto dvou různých soustav světového názoru vidím v náboženském antagonismu kšatrijd a brábmant, který je v Indii patrný od nejstarších nám známých dob. Souv18108 t kšatrijů s nějakým plenenem indických praobyvatelů potvrzují národ pisné výzkumy polocivilisovaných indických kmenů na každém kroku.+12)
Sámknjová filosofická soustava svým dualisme, projevujícím se v předpokladu, že vše se sestává z prakrti a puruše, nebo spíše z nekonečného počtu purušu, připomíná tíu velice dzinistickou nauku o složení všehomíra z džívů a fadžívá. Podobně i pojem spásy je velmi blízký oběma neukán. Podle sámkhja spása záleží v rozlišení prakrti a puruše. Jednotlivý purušah dojde spáby, uvědomí-li si, že jeho vnitřní vlastnosti se liší od rozličných obměn prakrti, tvořících vývojové složky všehomíra. Po této stránce je věc v sámkhju myšlena filosofičtěji, než v džiniom, kde je domyšlena nábožensky. Podobně i pojetí psychických jeva je v sámkhju založeno na prakrti, čímž se puruša stává trpnyu prvkem v celé světové soustavě, nemá žádné mravní odpovědnosti, kdežto y džinismu spirituální pojetí vede k tomu, že se na metafysice vybudovává etická soustava a konec konci i náboženská. Purušah představovaný džínistickým džívem přestává být trpnou složkou a stává se tvůrci silou vlastního svého vývoje.
1011-5060 Jain Education international

Page #63

- 61 -
Ovšem a živah podle ažinistického pojetí je nehmotný, arúpah, tj. není předačtem smysTového poznání, ale přesto to je něco, co se velmi blízł hmotě, je astikájan, tj. složen z prostorových prvků, pradéši; mimo to má také rozměr a to rozměr měnící se podle těla, v němž sídlí. Tím i pojem džívah je velice aložitý a dá se jen nesnadno tlumočit slovy evropských jazyků, jak jsem se již zmínil, když jsem vykládal tento pojem z teologického stanoviska. Je v něm totiž obsažen nejen pojem prvku životodárného, který je popudem veškeré činnosti, jednání i konání, nýbrž i pojem osobní jednotlivé duše (átmá), a současně i pojem živé bytosti, oduševnělé hmoty, proti hmotě neoduševnělé, nežigé, postrádající činnosti. Tato mnohoznačnost pojmu ažívah znesnadňuje výklady o džinistické metafysice právě tak jako teologické výklady.
upine ve shode se sámkhjovou filosofii se i v džinismu mluví o mnohých aží vech, ba jejich počet se udává za nekonečný. Nikdy se v džinismu neobjevila snaha učinit džíva jednotícím základem, jak tomu bylo skoro obecně v dráhmanských soustavách, zejména jak to bylo do důsledku provedeno ve védántu. Tímto pluralismem duše a výslovným vymýcením jednotícího duševního principu džinismus byl přiveden k tomu, že nezná jednotící -autoritu nejvyššího ducha, nezná boha jako tvůrce světa. Ovšem ažinistický pluralismus není absolutni, nýbrž pouze relativní. Tato relativita pak prostupuje celou ažinistickou nauku & je základem tzv. enékantevádu, který je metafysickym základen džinistické logické soustavy.
Dravja a astikáje
Z předešlých výkladů zcela jasně vyplývá, že základem džinis tické nauky je duelismus džíva, prvku životného a činorodého, a adžíva, prvku neživého a trpného. Ale toto rozdělení prvků všehomíra na dvě skupiny není jediné, nýbrž džinismus přihlíží k věci ještě z jiných stránek a šel do velmi jemnych podrobnosti a rozdíla. Džinisté si rozděl111 adžíva podle rozličných jevů a srovnávali je s. axivem. Došli k náhledu, že všechny tyto prvky tvoří látku světa, v němž každý z těchto prvků má svůj úkol. Společným jménem ge nazývají dravja, látky. .Jejich podstatou po této stránce je, že jsou, a tato vlastnost sluje sattá, jaoucno. Džinismas pak rozeznává tři případy jsoucna, totiž: vznikání - utpadah, hynutí - viajan a trvání - dhrazviam. Tyto vlastnosti nužeme zase posuzovat ze dvou stanovisek a to bud ze stanoviska podstaty té které látky, nebo podle jejího okamžitého přechodného stavu (parjájah). Výsledek této úvahy je, že látka sama ve své podstatě je neměnná, je dhravvjam, ale její vlastnosti, její přívlastky jsou podrobeny vznikání (utpádab) a zanikání (viajab).
Dravjí rozeznává džinismus čest: 1. životný prvek (ažívah)
2. hmotu (pudgalan 1011-5060

Page #64

3. prostředí pohybu (dhargah) 4. prostředí klidu (adharman) 5. prostor (ákásah) 6. das (kálah)
Rozdělení všehomíra na prvky živé (ažívah) a neživé (adžívah) a jejich rozdělení dále na šest látek čili dravjí nevyčerpávají všechay možnosti. A tak vedle nich existuje ještě dalšf rozdělení.
Pozorujeme-li rozličné látky, dravja, v jejich složení, doznáme, že se bud skládají z částeček, nebo nemají takových částeček. Nejmenší částečka, představující nekonečně malou část prostoru, je pradésah. Odborný název pro souhrn predéki je v ažinistické nauce kájan, télo. Látky, které mají takové tělo složené z pradéšt, nazývají se astikájah, nající tělo. To jsou duše (ažívah), hmota (purgalah), prostředí pohybu (aharah), prostředí klidu (adharnah) a prostor (ákásah). 114) das dent astikájah, protože nemá pradésů a tím ani nemá tělesnosti. 115)
Počet pradesa je v rozličných látkách různý. Duše, aživan, má nesčíslné (asamkhja) pradése, hota može mít sčítatelný (samhja), nesčetny (asamkb ja) nebo nekonečný (ananta) počet pradésa. Dharmah a adharmah majl needialny (888m khjah) počet pradésu, prsetor má nekonečný (ananta) počet pradéka.116
Po této stránce uvažuje džinietická nauka látky (dravja) jako základy jsoucna (Battá), a proto i pañčástikáje - jež jsou vlastně pět ze teati dravja jsou základem džinistického pojetí všehomíra'17 8 konec konca základem, na němž celá nauka stojí. As tikáje jsou věčné (nijadá, s.: nitján), nestvořené (anannamaité, 98.: ananjamaján), mající mnoho atomů anuma-hamtá, 88.: anumahántán).+18)
Prvek životný - džívan
Tím, že džinismus uznává mnohost aživa, je nutně veden k tomu, že musí mezi nimi uznávat rozdíly a stupně," a v důsledku toho si je muel 1 třídit. Je to samozřejmý požadavek v tak logicky uspořádané aoustavě, jako je právě dži. nismus. A skutečně džinistická metafysika tfíaí aživy velmi dokladně a všestri ně, a dochází tu k podrobnostem, které ji nejvíce vzdalují árijskému myšlení.
Již džinistická teologie rozeznává ažívy.vtělené (samsárl) a ažívy prost (siddhan). Džinis.tická metafysika vychází z jiného dvojašlení, jež vlastně ji předpokládá, že vychází od vtělených džívů. Dělí totiž ážívy na nehybae (stha varah) a ponyblivé (trabah) 19). Toto dvojddlení má základní význam pro celou džinistickou nauku a ve svých důsledcích ovládá zejména i Její praktickou
1011-5060

Page #65

- 63 -
stránku, jak bude podrobně vyloženo později. Musíme mu tedy věnovat více pozornosti, než by se snad na první pohled zdálo putné. Druhé rozdělení je na duše nadané rozumem (samanaskah) a na duše, které nemají rozun (apanaskah) 1207, jež má rovněž dosah etický.
Nehybné duše, sthávary, podle dzinistické nauky mají pouze jeden smysl, totiž jakýsi primitivní hmat, jevící se pouhým dotekem. Proto se nazývají také někdy jednosmyslová, ékéndrijah. Jejich těla jsou čtyři světové prvky - země, voda, oheň a vzduch - a k nim přistupují jeě tě rostliny.21) Podle ažinistické víry je celá příroda oduševně lá a to i takové předměty, jež jeme si zvykli považovat za neživé a bezduché. Tyto jednosmyslové bytosti nemají podle ažinistické víry duševních stavů, ale mají jakési vědomí života. Prirovnávají jejich stav ke stanu vejce, zárodku v těle matky, nebo ke stavu člověka v bezvědomí. Vědomí je v nich jenom potenciální."
.
Tyto názory není nesnadno sledovat až k počátkům světového animistického názoru a ještě spíše fetišistického, a tím k dávné nějaké soustavě založené na těchto dvou světových názorech, a to vzájemně se prolínajících. A právě to nás nejvíce utvrzuje v doměnce, že ažinismus vznikl z nějakého velmi starého základu, a to základu neárijského, kar je sledovat už nemáme možnost.
v těchto výkladech pro jednoduchost jsem předpokládal stále jenné sthávary (súkšnán), jež jako atomy pronikají celý svět a unikají našim smyslům. Mimo ně, anebo lépe řečeno jejich ohromným počtem, jeou tvořena hrubá (hédarán) těla stnávarů, jež představují ony rozličné předměty, které obyčejně nazýváme neživými, jako např. kameny, zemi., vodu, oheň, stromy atd. Tím způsobem i tato hrubá těla sthávarů jsou podle džinistické víry oživena, oduševněna (sáčétanáh).
V důsledku této víry v sthávary atinisté tvrdí, že rozrušení těl sthava& sthávarové hynou a jejich těla se stávají ačétana. Tedy sthávarah kamene byne, rozštípneme-li kánen, sthávarah země hyne, jestliže ji překopáme nebo zoráme. Proto se džinisté nesmí zabývat rolnictvím. Voda se vařením stává bezduchou, a proto džinističtí mniši nesmějí pít nevařenou vodu atd. Proto mniši nesmějí sami. vařit a nesmějí jíst syrové ovoce nebo eyrovou zeleninu, aby neusmrtili živou bytost (džívah), což i v tomto případě je hřích, třeba menší, než usmrtit živou pohyblivou bytost. Víra v sthávary vedla džinisty tak daleko, že prohlásili za záslužnou dokonce i smrt nladem, bhakta-pratjákhjána-maranam, nebot na tomto stupni teprve a jedině dosáhne &lověk možnost neničit i tyto nejmenší džívy.
Druhá třída jsou duše pohyblivé (trasadžíván), které se liší od sthávars tím, že se mohou pohybovat podle své vále, kdežto sthávarové nemohou. Trasové mají smyslové orgány a to v rozličném počtu a podle toho se zase dále dě11.
1011-5060

Page #66

- 64 -
Dvousmysloví (dvíndrijáh)123) nají hmat a chut. Trojsmysloví (tríndriján)124) mají hmat, chut 1 čich. Čtyřsmysloví (čaturindrijan) 257 mají hmat, chut, čich i zrak. Bytosti pětiemyslové (pañdendrijan) jsou lidi, božstva (déván), pekelníci (nárakán), tirjančové čili tvorové nerozumni - do této akupiny patří
126) všechna zvířata.
By tosti pětibmyslové se dělí dále na tvory rozumné (samanaskán), to jsou lidé, bohové, obyvatelé pekel a některá zvířata, jako např. kráva, kůň, opice, holub, hadi ap., a na tvory bez rozumu (amanaskán). Rozumní tvorové se nazývajf také sandžninah), tj. mající smysl (samdžñá), 127
Vlastnosti duše, kterých je devět, byly uvedeny v teologické části. Nejdůležitější z nich je vědomí, čétaná. Vědomí činí duší životodárným základen všech bytostí, propůjčuje jim schopnost vnímat a je čiporodou součástí ve spojení duše a hmoty, dává popud k jednání a projevůn. 2
V dokonalém stavu je duše prosta hmoty a v tomto stavu je věčná a naprosto svobodná, nezávislá na hmotě, omezující její činorodost. Každá duše je alespon potenciálně dokonalá. Hmota jenom zastírá jej dokonalost jako hustý závoj. Spojení s hmotou způsobí, že se džívah udržuje ve stálé změně, v kolotání přerodu. Koloběh přeroda je plyoulý, nepřetržitý, nebot ažívah iy tomto stavu zůstává nesmrtelný. Zivoty jsou jenom jakési uzly, přestupní stanice v dlouhé řadě vývoje džívova, a hmotná smrt nemá vliv na trvání džíva samého.
Tím ažívah je důležitý prvek, který umožňuje vývoj a udržuje vývojovou řadu.
V tom je velká pokrokovost ažinignu proti ostatním filosoficko-náboženským indickým soustavám, přesto že udržel nejužší souvislost a nejpůvodnějčím názorem o přerozování. To je zase přednost proti buddhismu: džinismus snadno vy~ světlí, jak se přerody ději, kdežto buddhismu to působí velké obtíže a potře buje k tomu umělé filosofické konstrukce.
Adživah
Opakem životodárného základu všehomíra je neživotný prvek adšívah, neživý a trpný, pouhý nástroj činorodého džíva. Takto obecně pojat je adžívah pouhý pojem, pouhá negace prvku životného, duše, džíva. Zároveň je to souborný název pro pět látek, dravil, jež nejsou prvkem životodárným. Z toho také vidíme již značný rozdíl mezi džívem, který tvoří jedinou metafysickou kategorii, a adživem, který v sobě shrnuje řadu jevů značně se od sebe lišících, jejichž jediným společným znakem je, že nejsou ažívah.
1011-5060

Page #67

65 -
Dravja shrnutá pod pojem adžíva jsou hoota, prostředí pohybu & klidu, prostor s čas.
Adčivah v užším slova smyslu je hmota dili pudgalah. NJAJAVIDŽAJA1297 nazývá hmotou všechny věci (padárthán) nající podobu (rúpi)..Dakladně ji definufe hmotu "Pačás tikája-samajasárah 09, kde se pravi, že hmota jsou předměty (mártán), tj. vše, co lze vnímat smysly, i samy smysly, rozličná těla džívå, fysický podklad rozumu, karma atd.
Hmota je neživá, nemá vědomí, vyznačuje se barvou, dotekem, hmatatelností, chutí a vůní.1307 Jinou význačnou vlastností hmoty je, že je složená, kdežto ažívah je jednoduchý. Hmota se skládá z malých částeček zvaných okandhah, jež současní ažinisté srovnávají a vědeckým pojmem molekuly. Ještě menší částečka hno ty než skandhah je aauh, atom, zvaný někdy také paramánuh, naprostý atom. Ovšem tímto pojmem se označují nejmenší částečky hmoty jenon tehdy, když trvají samy o sobě, nespojeny v shluky celistvých předmětů. Jsou-li tyto částečky sloučeny v nějakém celku, nazývají se pradési. Predéśah je vlastně jednotka prostorová, Již atom (anph) hmoty vyplňuje, a to vždy jeden atom jeden pradés. Atomy hmoty se však mohou sdružovat v skandhy, jež zaujímají několik pradést. Proto možno mluvit o hno tě i že má jediný pradés (mluvíme-li o stavu atomickém), i že má mnoho pradébů (mluvíme-li o stavu obecném).-317
Podle atavu skandhi rozeznává džinismus šest stavá hnoty. Stay velmi hrubý (&tisthứlah), rovná se přibližně skupenství pevnému podle moderních fysikálních teorií. Pro tento stav je význačné, že hmota tohoto stavu když je rozdělena, nemůže se sama spojit, nýbrž potřebuje nějaké jiné hroty, ně jakého pojitka. *vijana-sárah" uvádí za příklad zemi, hory, železo ap.
Stav hrubý (sthúlan) je stav věcí, které když jsou rozděleny, opět be mohou samy spojit, tędy látek polotuhých a tekutých. "Ni jama-sáran" uvádí za příklad máslo (ghi), vodu, olej atd.
Stav hrubý se sklonem k jemnému (sthúla-súkšmab) dodává hmotě zdání tělesa v hrubém stavu, jež se však nedá zachytit. Napt. etia, sluneční záře.
Stav jemný se sklonem k hrubému (súkšmg-sthúlan). Tinto stavem se vyznačujf neviditelné hmoty, jež však svým původem jsou hrubé. Do této skupiny náleže31 hmoty, které unikají zraku, ale jsou předmětem ostatních čtyř smyslů, tj. jsou vni nany huaten, sluchem, chutí nebo čichem. Jsou to zejména vzduch, jejž v pe doba větru vnímáme tělem, amaten, a dále rozdičné zápachy, zvuky & vůně.
Hmota ve stavu jemném (súkšman) nemůže být vnímána smysly. Je to ona látka, jejíž molekuly skládají karme..
1011-5060

Page #68

- 66 -
Stav nejjemnější (atisúkšman) je vrcholem, je to stav daleko jemnější nežli onen, jehož mohou dosáhnout molekuly karmana. Podle některých vykladadå džinis tické nauky je hmota v tomto stavu sám aton (anuh). Ve skutečnosti Be však zagt, že tento stav je jenom důsledkem schematu, a že pro něj ani azinieté nemají vhodného dokladu po ruce. 32
Ale ažívah a adžívah nejsou jediné látky, skládající vesmír. Pro džinis tickou nauku nejvýznačnější jsou látky dharmah a adharmah, prostředí pohybu
& klidu.233)
Základe tohoto názoru je pojem dharmu, jako prostředí pohybu. Slovo dharmah je tu užito v prevodním a to v aktivním smyslu; znamená to, co drží +3+7 Z toho významu se vyvinul pojem prostředí pohybu, jež si azinisté představují za tak nezbytné pro každý pohyb, jako ryba nezbytně potřebuje ke svéma pohybu vodu. 357 Toto prostředí je podle džinisti okého pojetí trpné čili lhostejné (udásínan) a není činorodé, nedává popudu k pohybu (není prérakah). Dharneh nemůže přimět duši nebo hmotu, aby se pohybovala, ale jejich pohyb je možný jedině, je-li přítomen dharnah. Pro to např. osvobozená duše spočine na nejvyšším místě světa (16kab), když již nemůže pokračovat ve svém s toupavém pohybu dále, protože y mimosvětí (alókah) není dharmu, a proto není také možný jakýkoli pohyb.
Dharma si představují džinisté jako látku bez chuti, již nelze haatat, bez vůně, nevydávající zvuku, bez barvou a tedy i beztverou (arúpah), která úplně vyplňuje svět (1őkah). 37) Dharmah je jediný v opaku k duším ak hmotě, jež jsou nesčíslné (asamkján). Tim je dharmah všudypřítomny. Počet pradéså je + dharnu a v adharmu stejný jako v džívu, totiž nestíslný.
138)
Adharmah není zápor dharmu, není nedostatek pohybového prostředí, nýbrž opak dharmu, prostředí nehybnosti, prostředí klidu.597 Adharman se svým 1. vlastnostmi podobá úplgě dharmu. Je také trpný, není látkou činorodou. Džinisté jej přirovnávají k stínu košaténo stromu u silnice rozpálené sluncem. Stín nenuti člověka, aby si odpočinul, umožňuje mu však odpočinek, chce-li si usednout do stínu, aby pookřál po dlouhé cestě.407 Adharmah je také beztvárný (arúpah) a jediný.
Paté dravjam džinis tické nauky je prostor, ''kabah. 241) Podle džinistické nauky je ákásah ona látka, která všem ostatním látkám dává místo ve všehomiru.
*2Akásah napiñuje svět (lokah) i mimosvětí (alókah). Podle toho se rozlišuje prostor na prostor světový (1őkákáéah) a prostor mimosvětový (alókákásah) 1437 Světový prostor je naplněn ostatními látkami, totiz džívy, haotami, dharmea a adharmem. Mimosvětový prostor však není naplněn ničím, je to právě jen naprostý, nekonečný, prázdný prostor. V mimosvětí (alokan) není nic mino pouhý prostor. 144)
1011-5060 national

Page #69

- 67 -
Počet pradées v ákásu je nekonečný (anantah) 457.
Význačná vlastnost prostoru je jeho proniknutelnost (avágáhah), jež zimožňuje jiným látkám, aby se v něm uložily.1467 Tím se liší prostor zejména od hmoty, která je neproniknutelná. Proniknutelnost prostoru je přece jen do jakési míry omezena a to tím, že pradééah proş toru může dosáhnout jenom po
1472 jednom anu hmoty, ovšem v atomickém atavu.
K tomu ještě je nutno výslovně podotknout, že prostor podle ažinistického názoru není a nemůže být prostředím pohybu a klidu, neboť by potom ne by2 možný pojem alóku, zakládající se právě na pojmu prázdného prostoru, kam nic nevaže proniknout ze světa, protože tam není ani dharmu, který jedině čini možným pohyb a klid. Tinto pojetím prostoru se džinismus nesmírně 1181 ade všech filosofických a náboženských nauk východních i západních,"
Poslední z dravji je čas, kálah.
čas dle džinistické nauky je ona látka, která doprovází změny všech ostatních látex 491 a proto je nezbytný prvek, kdykoliv jde o poměry ostatních látek. Dravja trvají jenom v čase. Čas je beztvarý, tj. nemá ani chuti a ani vůně, ani barvy, ani se nedá hmatat.-5° Má jen svoje vlastní vlastnosti, z nichž ne jvýznačnější je, že napomáhá obměnám ostatních látek, dravjí. Jako hmota i duše je čas nesčíslný (agamkhjah).
Pro obecnou potřebu se čas dělf v džinis tické nauce na jednotky. Nejmenší a základní časová jednotka je sanajah. Je to vlastně prvek času, doba, jíž potřebuje prvek hmoty, aby pomalu přešel z prvku prostorového do sousedního prostorového prvku. Praktickou základnou časomíry je však nimišah, okamžik, dobe, již potřebuje člověk, aby mrknul okem. Skládá se z nesčíslného (asamkhja) počtu samajų. Patnáct niniša je jedna kášthá, dvacet káěth je jedna kalá. Něco málo přes dvacet kal tvoří jednu nálí čili ghatí. Juhúrtah jsou dvě ghati. Den a noc, ahorátrah, se sestává z třiceti nuhurth, Třicet dnů a nocí tvoří jeden' měsíc, mábah. Dva měsíce je jeden rtuh, šest měsíců je jedno afaham. Rok, samvatsaran, se sestává ze dvou ajan, nebo-li z dvanácti měsíců.51 Toto rozdělení se týká ovšem jen obecného času, vhavahára-kálan.152) Skutečný čas, kála-drevjam, 537 je pouhé jsoucno, je baztvary, amúrtan, 1947 není ani dlouhy a ni krátký, a není předmětem míry, leda prostřednictvím změn v jiných předmětech:1597 z toho je vidět, že uvedená základná časomíry není něco nezbytně spojenéno s časem, není založena na vnitřní vlastnosti času, nýbrž je to dělstko čistě vnějěí, vzniklé z praktické potřeby, a může být podle potřeby i jiné. Proto skutečný čas není ani minulý, ani přítomný, nýbrž je to jenom nesmírně krátký okamžik v přítomnosti. Proto čas • má jenom jediný pradés, a proto &čko11 je látka čili dravjam, není astikájan.-30. Ale i toto vymezení skutečného.
1011-5060

Page #70

68 -
času se zakládá na jeho poměru ke změ nám ostatních látek, jež se v něm dejí, a proto je to relativní čas. Cas absolutní, paramérthikah, je nedělitelny, je věčný, nitjah. Vlastnost absolutního času je věčnost, nitjatvam, času relativního okamžitost, kšanikatvam. Ale i absolutní čas ná jenom jediný pradés. Nebot kdyby měl více pradééa při své věčnosti, musel by se obyčejnému pozorovateli jevit současně v rozličných podobách (jako např. hmota) a ne, jak se skutečně jeví, jako jediný míjivý okamžik.
Karma
Je-li nauka o estikájích základem, je nauka o karnanech stěžejním kamenem ažinistické nauky. V ní je skryto spojen! oněch látek mezi sebou a jejich působení ve vývoji duše, jež je cílem i me tou džinis tické nauky.
Džinistické pojetí karmana se však značně liší od podobné nauky v jiných indických soustavách, zejména od buddhistické nauky. Džinismu je pojen karDana samozřejný, je to jenom jemný tvar hmoty, súkšma-pudgalan, a proto nikde se o něm podrobněji nevykládá. Zato tím větší pozornost je věnována v metafysických spisech způsobu, jak se duše spojuje s touto jemnou hmotou a jak si vytváří jakési jemné tělo, jež jí činí způsobilou spojovat se dále is hrubou hmotou. Toto jemné tělo, zvané karma-sariram-587 doprovází duši na všech jejich cestách v koloběhu života, samsáru, a udržuje tak získané diaposice. Džinisté rádi přirovnávají karma k lepkavé hmotě, na níž zne tává vězet rozličná nečistota, 159)
foto džinis tické pojetí karmana je, jak se zdá nejstarší a ne primitivnější v Indii våbec, & všechny ostatní indioké teorie o převtěl ování nebo stěhování duší jsou pozdější, založená na tomto pôvodním a hodně primitivním názoru. To platí zejména o buddhismu, kde monistické pojetí světa působí neomírné potíže, jak vysvětlit přev tělování.
v podstatě vyplývá nauka o karmaně z dvojakosti světa, z jeho rozdělení na duševno a tělesno (hmotu), ne bo lépe řečeno na duševno a ne duševno (džívah & adžívan). Duševno čije, hmota nežije. Jejich spojení nemůže vést k svobodě, dokonalosti a klidu, neboť jsou ve vzájemné závislosti. Duše dychtf.myslit nebo jednat. Amota, tělo, ji poslouchá do 2rčité míry, načež odmítně dále spolupůsobit. Duše nená noci donutit tělo k další spolupráci a to ji působí bolest
a utrpení. 160)
Anota potřebuje být sdružena s duší, ne bot sama nemá vědomí, je ačétanah, kdežto duše má vědomí, je sačétanah. Spojení duše a hmoty je podle džinis tické nauky hmotné, ale je výsledkem činnosti duše, 1617
1011-5060 Jan Education international

Page #71

- 69 -
Pojítko, které spojuje duši s smo tou, se nazývá karna. Slovo je odvozeno od sloves karoti, ağlat", a znamená původ ně "allo", džinismu je karma myšleno jako výsledek činnosti duše, jako jakási stopa, jenná hmota, zplozena každou tělesnou i duševní činností.10. Tato nesmírně jemná látka spojuje, jako nějaké pouto, duši s hmotou, a brání jí, aby v důsledku své přirozené povahy nestoupala do výše, do svébo přirozeného sídla na hranici světa a mi
moe větf. 163)
Džinistická nauka učí, že duše je zodpovědna za svou činnost a nutně musí sklízet ovoce svých karman. Protože to však není možno v jediném životě jednotlivcově, džinismus rozšiřuje jednotlivcovo bytí na řadu životů, nichž táž duše jednotlivcova vstupuje do rozličných těl a různým způsobem se spojuje s huotoa.. Během této řady přerodi se karmana hromadí & sdružují a tvoří jakousi karmanovou látku, karma-varganá. Karmana nejsou věčná, nýbrx odumiraji, obnošují se a tak 1 shluk karman se zmenšuje, kdyą mu duše přestane dodávat nových karman, až konečně nezbyde z této látky nic. V tomto momen tě se duše uvolní od hmoty a spěje do sala pouhých duší.
Ve své přirozené a čisté podobě je duše nadána naprosto dokonalou vnímavostí (samjegdarśanam), naprosto dokonalým poznáním (sapjegdžñáñam), nekonečnou mocí (ananta-vírjam) a neskonalou blažeností (anenta-sukham). +64) Karma sabraňuje duši, aby uplatnila tyto své vlastnosti v plné síle a dovoluje, aby se projevila jen jejich menší nebo větší část, pokud je to ve spojení s hmotou růbec možné,
Podle toho, jak ta která karmans působí na stav duše a na uplatnění je-. jich vlastnosti, rozeznávají se jednak zhoubná karmana (gháti-karmáni), která posob£ skutečný rozvrat v základních vlastnostech duše a které brání její snase po dokonalosti, jednak nezhoubná karmana (agháti-karmáni), která udržují duši v koloběhu života a určují její spojení s hruotou, tedy pod obu těla, dobu a okolí, v němž má žít, pocity, s nimiž má být čivot spojen.'
Každá z těchto skupin be ad 11 na čtyři druhy, takže ažinistická nauka rozeznává v celku osn druht karman.
166)
Gháti-karnane jsou: 1. Dxránávaraní jan, zatemňující člově kovo vědění, bránící správnému pozná
af. 2. Dårsanávaranjam, bránící správnému vnímání. 3. Antarájam, karma, jež je překážkou vývoje duše a jeho postupu na cestě
ke spáse. 4. Mohaní jam, zaslepující duši, pasobící klamy v duši.
1011-5060

Page #72

- 70 -
Agáti-karnana jsou:
5. uhkarma určuje dobu, v níž se duše vtěli v to které tělo a po kte
TOU v něm setrvá. 6. Náms-karna určuje typ & ráz bytosti. 7. Gótra-karma určuje rodovou výši bytosti. 8. Vedanijam je příčinou, že by tost zakouší radosti a bolesti. 1577
Podaří 11 se jedinci zbavit se ghati-karman, dosáhne vševědoucnosti, stane se džívan-muktah čili arhant, má vlastnosti spasené duše, siddha, ale ještě podržuje tělo. Teprve když se zbaví i aghati-karman, dosáhne konečného a úplného vysvobození z koloběhu životů, dosáhne konečné spásy.
(ethy
Toto rozdělení karman je založeno na povaze (prakrti) onoho karmanového svazku a to s ohledem na duši sami. Mimo to lze dělit karnana ještě podle jiných hledisek. Především podle jeho trvání (sthitin), čili podle poměru karmana k času. Dále podle poměru karmana k prostoru, ne boli podle síly, s jakou karmanová hmota lpi na duši (anubhágah). Konečně podle poměru broty k duši, čili podle počtu atomů (pradésan) haoty, přidružené k duší.168) sdružíme-li tato rozličná rozdělení kardan, dostaneme celkem 148 druhů karman. Podrobně vypočítává tato karmana "Tattvárthádhigama-sútram", VIII, 5-13.09
antarmana
dusi
Ovšem ani tímto rozdělením nejsou vyčerpány všechny možnosti, ale dzi-. nistická nauka - pravděpodobně z praktických důvodů - dále nejde.
Devět základních džinis tických pojmů
Džinistická metafysika uvádí ještě některé asležité pojmy, na nichž buduje dále své teorie (zejména kosmologické), a různě si je seskupuje. Někdy se těchto pojmů uvádí jen sedm, a tu se nazývají tattva, prvky, jindy se k nim přidružují další dva pojmy, a tu se mluví o devíti základních pojmech čili kategoriích, padártháh. Prvky jsou tyto:
Džívah - prvek životodárný, adžívah – prvek neživotný, ásravah - příliv karman, bandhah - spojení karman, samyarah - stavidlo karman, nirdžará - odumírání karman, mókšah - osvobození od kardan.
I tento sedmi prvkům přistupují ještě dvě kategorie, mluví-li se o tattvech jako o kategoriích:

Page #73

- 71 -
puniam - zásluha, ctnost a pápem - vina (hřích). 170)
Kategorie džívan a adžívah byly již dostatečně objasněny, stejně jako karma, náležející do kategorie adžíva. Bylo také již vyloženo o spojení kar mana é džívem. Zbývá vyložit jenom ony kategorie, jimiž se vykládá pochod, jak se duše spojuje s karmanem, jak se karma udržuje ve spojení s duší, a jak se tento pochod zastavuje a obrací, až se zase ažívah odloučí od hmoty. Tento pochod vykládá sedm padártha, uvedených výše.
A. Počátkem tohoto pochodu je příliv karman, áśravah (abravah).
Počátek asimilace karman vykládá *Pandás tikájs-sanaja-sáran" 155, takto:
*Příčinou uchvácení duše hmotou je snaha (ažógó, se.: fógen). Snaha povetává z mybli, řečí, těla. Brávah, čili náklonnost, je příčinou upoutání. Náklonnost je spojena s vášní, nenávisti a zaslepenos ti".
v tomto dvojverší páne vlastně v podrobnostech vyložen pojem ásrava. zákledem přílivu karman je podstata duše, její náklonnost přijímat karmana (whávah), vyznačující se čtyřmi vlastnostmi, které jsou:
rágah - láska, 271) dvéšan - nenávist, ratih - vášen & mohah - zaslepenost.
Výsledek tohoto stavu je duševní činnost zvaná tógah; tento výraz můžeme v tomto smyslu nejlépe přeložit slovem snaha, snažení. Tato snaha přitahuje k duši karmanovou látku, karna-varganá, čímž vzniká příliv karman, ábravan. Pro to se onen atay duše, který umožňuje příliv karman, nazývá bháváérsvah. 172)
Příliv karmanové hmoty na duši se nazývá dravjáśravah."73) Ovšem tuto hmotu, hromadící se takto na duši, nelze postřehnout smysly, protože je ve stavu jemném (sókšman) nebo nejjemnějším (súkěna-súkšmah, atisukčmah).
Ve shodě s prameny džinistické nauky, které jsem výše uvedi, jsou hlavní příčinou ásrava mysl, fed a tělo. Na nich také závisí, zda do duše se hromaat karuana dobrá či karmana zlá. 72é myšlenky, zlé řeči, zlé tělesné úkony. pusobí příliv zlých karman. Tak tato me tafysická kategorie má v džiaismu dalekosáhlé etické důsledky.
Aśravah se neomezuje, jak je přirozené, na jedinou generaci. Minulá karrana mají v tomto asimilačním pochodu vliv na přítomný stav duše a přítomné karmang pomáhají obměňovat minulá karnaba a zároveň tak upravují stav duše Pro budoucnost.
a přítomný stav duše a při tonnas
1011-5060

Page #74

- 72 -
Následkem přílivu karman k duši a asimilace karnan duší je stav, nazyvaný v azinistické nauce bandhah, připoutání. 174) Je to úplné smíšení prvka životného s neživotným, jež ažinisté s oblibou přirovnávají k emosi miéka a vody. Podobně jako při séravu i zde rozeznáváme bháve-bandhah, což je stav upoutáni karnans na duši, kdežto dravja-bandhan je ona sněs duše a karmana."76
Při bandhu džiaisty nejvíce zajímá, jak je to možné, že dochází k tomuto stavu. Uznávají ovšem obecně, že svět je plný karmanové látky (karma-varganá) jež se lepí na duši chovající váěně jako špína na těleso potřené lepkavou huotou. Ale otázka je jiná. Jak duše, která je čistá svým původem, může na sebe přijmout lepivost vášaí? Jinými slovy jde o to, zda se duše začala spojovat s karmany v čase, či zda trvá tento stav od věčnosti. Odpověd na tuto otázku vychází z toho, že kdyby bylo došlo k tomuto stavu kdykoliv čase, bylo by možné, že by se 1 spasené duše mohly poskvrnit opět karmanem s tím- klesnout ze svého dokonalého stavu zase k nedokonalosti. To však odporuje základním vě-- roučným zásadám džinismu a otřáslo by celou stavbou náboženské soustavy, zejmé. na jeho etickým základem, kdyby se měla připus tit možnost pádu ze stavu dokona los ti do kolo běhu života nedokonalých a strastných.
Proto džinisté tvrdí, že se karna aevyskytlo teprve někdy v čase, nýbrž že trvá od věčnosti (spándi-kálan), a je od věčnosti v úzkém styku s duší. Ze se duše, od přírody. čistá, poskvrnila karmany, vykládají zase přirovnáním. Jako zlato, které leží od počátku světa 7 zemi smíšené s hilnou, ztratilo lesk, který mu musí být zase úpravou vrácen, právě tak se duše, která od věčnosti by: la pohromadě s karmany, zatemnila a podala je přijímat do sebe. Jsou tedy kar ma a duše spojeny od věčnosti.77) Toato zásadcu se liší ažinismus značně od ostatních indických soustav, které bud nechávají tuto záhadu nerozřešenou, nebo předpokládají, že se duše a hmota spojily v čase. Ovšem to se týká jen sou“. stav dualisticky založených, kdežto monistické sous tavy mají v tomto ohledu : ještě větší obtíže, jež musí řešit.
Bandhan se dělí stejně jako karma na čtyři druhy, a to: podle povahy karbanové látky - prakrtih, podle trvání - sthitih, podle síly tohoto spojení - anubhégah a podle počtu atoma - pradéád - karmanové látky, jež se s duší spojuje.+7
Ale příliv karman a jejich asimilace nemusí trvat věčně, nebot duše může kdykoliv zastavit příliv karman a jejich spojování. Tento stav, jenž je vlasts ním výtvorem duše (átna-pari námah), stav, kdy se zastaví příliv všech karman, se nazývá samyarah, stavidlo."791. Stavu, kdy úplně ustane příliv kernen a kdy se karmana přestanou nadobro spojovat s duší, stavu, v němž není ani lásky, an nenávisti, ani vášně, ani zaslepenosti, dosáhne lověk teprve v tom okamžiku,
1011-5060 ational

Page #75

- 73 -
kdy duše dosáhne vševědoucnosti (kévaladžñánam). 280/ Clověk věak připravuje tento stav lhostejnosti k hmotě, zdrženlivosti těla i duše, & správným životem podle zásad džinistické neuky.
18
Duševní stav, jenž tímto způso bem veniká a jenž omezuje a nakonec úplně zoetavuje příliv karman, a to bháváśrevah, nazývá se bhávaganyaran, omezuje-11
182) však dravjásrava, nazývá se dravjasamvaran.
Bhávamsamyarah je sedmero druhú, & to:
vratam - slib, sapitih - opatrnost, guptih - omezování se, dhárman - zachovávání zásad, anuprékés - rozjímání, pari šaha-džejen - překonání rozličných nesnází a čáritram - správný život.
Tyto druhy bhávasamvara mají zase mnoho rozličných případi, které zevrubně vypočítává BRAHMADÉVAH ve svém komentáři k 35. gáthě "Dravja-samgraha". Svým rázem náležejí však již do etiky. 1037
Zastavit příliv karman nestačí, aby se duše zprostila pout karmanové hnoty. Proto džinismus uší, že karmanová hmota po čase z duše odpadává, že karmane jaksi dozrávají a odpadávají jako přezrálé ovoce. To to nazývají džinisté airdžará, vadnutí, 184) Nirdžará je zase dvojího druhu, totiž bhávanirdžará a drevjanirdžará podle toho, týká-li se bhávakarman ne bo dravjakarman. Karmena, která jsou ponechána sama sobě, odumiraji, ale velice pomalu, a není-li současně zastaven příliv nových karman, nevede tok 11, neosvobozuje z koloběhu životů. Ale účinek nirdžary je možno uspíšit a to prostředky, jež poskytuje džinistické náboženství v hojné míře. Takováto nirdžára se nazývá sakananirdžara, úmyslné ničení karman, kdežto první zpusob je akáma-nirdžará, neúmyslné vadnutí.18
Jeden z prostředkt, aby karmana rychleji dozrávala a odpadávala, je postavit proti zlým karmandu karmana protichodná, dobrá, proti zlým skutkom hromadit dobré skutky atd. Ale ani tato cesta není rychlá a vždy spolehlivá, protože duše, která úpí v poutech karman nesnadno rozeznává dobré od zlého, Proto džiaismus jako nejspolehlivě 161 cestu, jak urychlit vadnutí karman, doporučuje pokání (tapas), 1877 jimž lze cestu ukrátit na nejmenší míru. Tento zpusob se nazývá obyčejně avipákanirdžará, odpadávání nezralých karman, kdežto ostatní zplieob se nazývá obyčejně vipákanirdžars, odpadávání dozrálých karman.
WAR EN
2012-5060ernational
ational

Page #76

Když se konečně duši podat. zastavit úplně příliv karman e na dobro se zbaví všech karman jak zhoubných (ghati-karmáni), tak i nezhoubných (agháti-karmági), tu se vyprostí z pout karmanové hmoty a 2 objetí hmoty vůbec, stává se úplně volnou a svou přirozenou silou a toupá kolmo na nejvyšší místo světa. Tento konečný stav duše se v džinistické nauce nazývá vysvobození, mókšan. 1097 Je to podle axinistické nauky stav nejvyšší blaženoe ti a nejvyšší dokonalosti. Nebot duše, když dosáhne tohoto stupně svého vývoje, stává se bohem, Távarah. 190)
ali od 911 je to
Tento stav naprostého vysvobození 2 pout karman i zobje tf hmoty se nazyvé někdy také dravismókéah, na rosdíl od bhávamokše, což je takový stav duše, jenž je příčinou rozrušení všech karman.191) Je to stav, v němž se člověk stává vševědoucím, kévalt, žijícím světcem, ač vlastně již dosáhl spasení, axivenmuk tan, arna. 192)
11% dos
V tomto stavu trvají vlastně přece alespoň ještě dvě karmana, totiž nánakarne a gótra-karma, jež poutají duši takového světce k životu. Jakmile i tato karmana vezmou za avé, musí se duše nutně odpoutat od svého tela a uposlechnout své podstaty a odebrat se do sídla blažených. Proto někteří nepokládají onen stav, kdy duše dlf v těle ze mókš vůbec, a nazývají teprve mókšem stev naprostého osvobození duše od hmoty, stav, zvaný někdy - po způsobu jiných indických nábožensko-filosofických soustav - nirvánen.
Těchto sedm pojni džinis tické nauky tvom tzv. tattva, jež jsou současně pokládána za základní pojmy čili kategorie, padárthán. Kategorií čili padártha je v džinistické filosofii devět. K uvedeným sedmi přistupují totiž ještě dvě další:
puniam - zábluha a
nápam - b
ob. 193)
Tyto pojmy jsou definovány v "Pančástikája-samaja-sáru", 139, takto:
*Dobrý projev duše je zásluha, nedobrý hřích. Oba, když se zhmotní, stanou se karnany."
Tattvár thadhigama-sútran", VI, 3, nazývá je přímo dobrými a nedobrými ásravy.
2 těchto definic vidíme, že tu ne jde o samostatné jevy, ýbrž že to jsou pojmy odvozené % pojmu bandhu a asravu. Proto někteří džinis tičtí spisovatelé ani o nich nepojednávají samostatně, nýbrž se o nich zminují jen při výkladu o oněch dvou prvcích. Látkou jsou obě tyto kategorie stejné a liší se jenom svým rázem. Jsou to vlastně dobrá & zlá karmana. A tak jsou stejně příčinou bandhu,
1011-5060

Page #77

Srovnáme-li obě tyto kategorie s uvedenými skupinami karman, vidíme hned na první pohled, že ghati-karmane jsou vždy slá, kdežto agháti-karaana mohou být zlá, papa-karmana, nebo dobrá, punja-karaana. Tak např. gôtra-karna, jeli punjan, vede k tomu, že se bytost narodí v urozené rodině, kdežto je-li pápam, vede k tomu, že se člověk narodí jako otrok, nebo v opovrhované třída, 194)
75 -
Tela, způsoby vtělení, karmanová zbarvení duše
Džinistická teorie o džívu a adžívu a jejich karmanovém spojení vedla nutně k tomu, že džinisté museli předpokládat rozličná těla, v něž se duše zahalovala podle stupně svého vývoje v koloběhu životů. Domněnky, že duše trvá současně v rozličných tělech, zdá se být v Indii velmi stará, rozhodně předárijská, a pravděpodobně i předdrávideká. Zejména o tom svědčí některé kouselnické teorie v jižní Indii a na Cejloně.
MALAPENER
Džinistická nauka v nynější podobě uznává pět těl, jež může duše na sebe přijmout.195) Ovšem žádná duše nemůže mít současně všech pět těchto těl, nýbrž nanejvýš čtyři, ač i to už je výjimečný případ. Tato těla, jak je uvádějí shodně náboženské spisy obou džinistických sekt jsou:
1. audárika-éariran, fysické, hrubé tělo lidí a zvířat, jež je předmětem amyslového vnímání,
2
2. vaikrijaka-sariram, měnitelné tělo bohů a pekelných bytostí,
3. áháraka-hariram, je maše být vytvořeno podle potřeby, např. když světec má nějakou pochybnost, vyšle ze sebe toto tělo, aby zjistil pravdu, 4. taidžasam-bariram, tělo ohňové, spojené s každou duší v koloběhu životů, tvořené přejemnými částečkani hmoty svané taidžana-varganá, jež je ohňové, světelné podstaty,
5. Kármána-áariram, tolo karmanové, spojené také s každou duší v koloběh životů, tvořené částečkami karmanové hmoty, karma-varganá,
2 těchto pěti těl prvé, audárika-éariram, je nejhrubší, další jsou pak jemnější a jemnější, až karmanové tělo je nejjemnější.196) Karmanové a ohňové tělo
neopouštějí nikdy duši, pokud je v koloběhu života, a doprovázejí duši i na 197) cestě od jednoho vtělení k druhému (vigrahagatih nebo vigrahavatí). Jimi se udržuje jakási tělesná soudržnost mezi rozličnými vtěleními duše a zejména se stává možnou myšlenka odplaty v řadě přerodů. Vedle těchto těl může přibrat duše na sebe ještě nanejvýš dvě další těla, obyčejně však přibírá jen jedno. Bohové a pekelné bytosti mají vždy tři těla (2., 4. a 5.), a podobně i lidé (1, 4. 5.). Jenom světci v některých zvláštních případech mohou přibrat ještě tvrté tělo, áháraka-garíram.198)
.
1011-5060-mational

Page #78

- 76 -
Tato těla přicházejí rozličným způsobem na svět. Džinismus rozeznává tři způsoby narození, džanna 997:
1. sammúrčhanam - seskupování se, spojování se, když se hmota, která obklopuje duši, sama od sebe u tváří v telo nově se vtělující duše. Tímto způsobem se vytvářejí zejména ohňová ) & karmanová tř18.
2. garbha-dženma - tělo se vytvák v deloze z oplozeného vajíčka. Tímto způsobem se rodí jedině hmotné tělo, audárika -aarfram.2017
epdo bona cor brand
og har det
er robado
condomsagno vešléka. til at
3. upapátah - náhlé vzniknutí bez jakési předchozí přípravy. Tímto způsoben vzniká jedině měnitelné tělo, vaikrijaka-sariram,202)
"Tattvár thadhigama-sútram" sleduje tuto teorii až do nejjemnějších podrobnos tí. Zejména se zabývá otázkani, jak se rozličná těla spojují, a případy, kdy těle obvykle vznikající pouhým sdružováním základních částeček, skandha, čili tzv. sammúrčhanem, mohou být získána mimořádně pokáním (tapas), což se zve labahih.
Pokud se týče pohlaví těl vykládá džinistická nauka, če těla pekelných bytostí a těla vznikající sammurčhanem jsou obojetná (napumsakam), kdežto těla boho nejsou nikdy obojetná, jsou tedy vždy mužského nebo ženského pohlaví. Těla rodící se ze zárodku, mají podle džinietické nauky trojk pohlaví, bud to už aké, nebo ženské nebo obojetné, 2047
v této nauce o tělech je již vlastno obražen i džinis tický názor Orozličných způsobech, v nichž se duše podrobená koloběhům životo måže vtělit. Zpå80b vtělení se nazývá v džinistické nauce gatin. 205Džiaieté rozeznávají celkem čtyři gatí:
1. Duše se může vtelit jako člověk - mannšjah, 2. jako bůh - dévah, 3. jako pekelná bytost - nárakah,
206) 4. nebo jako jiný živý tvor - tiriak. 2067
Jenom člověk může dojít osvobození z pout karnan. Ostatní bytosti se musí teprve novými přerody stát lidmi, aby dosáhli spásy. To platí i obozica, kteří jinak zijí ve stavu' blaženě jdím než lidé. A právě z tohoto nesouhlasu, že se bohové, bytosti celkem dokonalejší, musí narodit jako lidé, vidíme, že bohové byli přijati džinismem jako přežitěk ještě starších dob, byt se i jejich stav neshodoval úplně se zásadami nauky.207
Tyto způsoby vtělování náležejí mezi 'projevy činnosti životného prvku, je* vyvolává karma. Takovýchto projeva je celkem jedenadvacet, mimo gati patti sem
1011-5060

Page #79

čtyři druhy vášní (kašájah), tři druhy pohlaví (lingam - uvedeny při výkladu o tělech), klamný názor (mithjá-darśanam), nevědomost (adžňánau), neuzákoněnnost (asamjatam), nesvoboda (asiddham), a konečně karmanová zabarvení (lésjá). 208) Výklad o vášních, klamném názoru, nevědomosti, neuzákoněnnosti a nesvobodě náleží do etiky. Zbývá tedy ještě vyložit o karmanových zabarveních. Nauka o nich má také hodně primitivní ráz a náleží k oněm rysům džinistické na uky, které ukazují k velmi dávným dobám.
Lééje byly původně, jak se zdá, myšleny jako skutečná zabarvení duše, dodávaná již rázem rozličných kerman.209) v nynější džinistické nauce je však tato myšlenka poněkud obměněna. Rozeznávají se totiž zase od sebe přesně odlišené duševní stavy, označené tím kterým zabarvením bháva-166já, a akutečné
zbarvení fysického těla podle rázu karmanového těla, dravja-lésjá.210) V této podobě se nauka o karmapových zabarveních stává snadno srozumitelnou a nemá v sobě nic absurdního, jak někdy bývá tvrzeno,
Léojí je šest:
Shakt
černá
modrá šedá
žlutá pítá,
-
-
känd,
nílá, kápótá, 211)
růžová bílá
-
-
Pada 212)
Buklá.
- 77
a
Ze byly lééje myšleny původně jako barvy hmoty, je vidět nejlépe z toho, že džinismus učí, že bytost podržuje svou barvu po celý svůj život, a teprve v novém vtělení dostane novou barvu podle karman předešlého života.213) Vytváfeji se totiž lééje z jógu, snahy a kaáájí, vážní.
Nauka o léśjích souvisí velmi úzce s naukou o tělech a způsobech vtělení. Zdá se totiž, že zejména některé z vyšších jasnějších lééjí byly výhradou dokonalejších bytostí, Ale věc není úplně jasná, protože člověk může vyvinout všechny lééje.
1011-5060
Lééje však nejsou jen pouhým zabarvením, nýbrž dodávají bytostem celý jeJich ráz. Lééjím se příčítá zejména i chut i zápach. O zlých lééjích (prvních trech) se tvrdí, že jsou hořké, palčivé a kyselé chuti, 214) kde to chuť dobrých lééjí se vyznačuje všeni nejpříjemnějšími vlastnostmi nejlepších chutí. Podobně je tomu tak i se zápachy. Kdežto dobré lééje prý krásně voní, 216) zápach zlých léájí odporný jako zápach zdechliny nebo hada.
215)
Je
217)
Lééje však také mají vliv na vývoj duševních vlastností člověka, jeho schopností, narušivostí atd. A naopak pěstuje-li člověk ty které vlastnosti,

Page #80

- 78 -
a zejména přemáhá-li zlé sklony, připravuje si pro příští život lésje, shodující se s těmi to vlastnostmi.
Čtrnáct gubas thán
Džinistická metafysika vlastně cíli k etice a tvoří její základ, nejvíce se však etice blíží poslední část džiniatické metafysiky, která pojednává o stupních na cestě ke spasení so pojmech, na nichž je založena džinis tická etika a jež se nazávají márgene. Výklady o nich time tvoří jaksi přechod k nésledující kapitole, která pojednává o ažinistické etice e previdlech pro život, které směřují k tomu, aby vedi co nejrychleji k nejvyššímu cíli, k věčné spáse a k vysvobození z koloběhu životu.
Celý svět je - podle džinistické víry, plný nesmírně malých živých bytostí, odborným výrazem zvaných nigódán.219) Nelze ani odhadnout, jak nízký je atav vývoje, na němž jsou nigódové. Z nigódů přicházejí duše do vývoje v ko loběhu života, postupují v něm od stupně ke stupni, až konečně dojdou cíle, spásy. Nigódové jsou tedy pramenem, z něhož vytryskují duše, které touží po spáse. Duše, která se jednou dostala do vývojové řady, nemůže se již nikdy vrá tit do stavu nigódů. Vyvojových stupňů, které musí duše projít od okamžiku, kdy opustila stav nigóda, až do okamžiku své spásy, je celkem čtrnáct. Odbor ným výrazem se nazývají sunasthága, -0 & dohromady guna-árérih, řade dokona losti.
Gunas thána vypočítává NÉMICANDRA V "Gonnatasáru".-23Jsou to - postupuje me-li od nejnižšího stupně k nejvyššímu – tyto stupně:
mithjatvam, sásádanan, miáram, avirakta-eanjaktvam, désa-viratatvam, pranatta-viratatvam, apranatta-viratatvam, apúrva-karanen, anivrtti-karanam, súkšma-samparájah, upasánta-nóhah, kšina-mónan, sajoga-kévalí a ajóga-kévalí. Tě chto vývojových stupňů lidské duše je třeba si podrobně 1 povšimnout.
1011-5060

Page #81

- 79 -
Nejnižší stupeň je mithjatvam (prákrteky- miččno), zaslepenost, vyznačující ge tím, že duše na tomto stupni vývoje nemá správné poznání a správné vědění (samjag darsanam a sanjag džňánam). Člověk, který stojí na tomto stupai, nevěří v pravdy džinistického náboženství a chová ve své duši nesprávné názory a kacířské nauky. Pravá nauka se mu zdá přímo hnusnou. V tom je pro duši - podle džinismu - největší obtíž dos tat se ve vývoji dále.<22) Za to když duše dojde pravého poznání a přikloní se k ažinis tické nauce, postoupí hned až na čtvrtý stupeň vývojové řady.
Druhý a třetí stupeň jsou jen přechodné stupně pro duše, které klesly ze čtvrtého stupně zpět na první stupeň. Druhý stupeň, jenž znamená jenom pomíjivý stav duše při pádu duše od pravé viry k nesprávným názorån, se nazývá sássdanau nebo sásvádanan (pkt.: sásana).2237. Třetí stupeň se nazývá miéra (pkt.: missó), stav pomíšený. To je onen stupeň, kdy duše, která odpadla od pravé víry, je v pochybnostech, nechce se ani držet pravé víry, ani se nechce úplně oddat klamným názorůn. Podle oblíbeného obrazu je na tomto stupní smíšeno nitnjátvan (zaslepenost) a sanjakatvam (dokonalost) jako tvaroh (dadhi, pkt.: dáni) s cukrem (gudah).424) NJAJAVIDŽAJA přirovnává takovou duši k člověku, který by přestal rozeznávat cukr (gudž.: gola) od pokrutin (gudž.: khóla).2257
Čtvrtý stupeň je avirata-samjaktvam, dokonalost, která se nepojí na sliby, zvaný též avirata-sanjag-dršti-gunas thánam.20 Ovšem samjaktvan, dokonalost, tu není myšlena v absolutním smyslu, nýbrž jenom jako správné poznání, jako cesta k naprosto dokonalému a neomylnému poznání. Rys dokonalosti na tomto stupni poznání záleží v tom, že duše jasně poznává, co je pravda, a není dále pro duši pochybnosti ani klamu o jejím cíli a cestě k němu. Je to vlastně první rozhodný krok ke spáse. Význačným rysem toho vývojového stupně je ještě, že člověk začíná ovládat své vášně (kašájah)2217 tak, že se zbaví alespoň hrubých forem vášní, kdežto mírnějších se ještě nedovede zbavit.
To se daří duši teprve na dalšín, pátém stupni, zvaném déśa-virati-gunasthánam, a to tím, že člověk zachovávé sliby, předepsané pro věřící.
2287
Na šestý stupeň, pramatta-viratatvan, dostane se člověk, když zachovává sliby, které jsou platné pro mnichy (mahávratáni), jenž se však ještě neovlává tek dokonale, aby občas se neprovinil proti nim, zejména následkem nedbalosti pramadah). Odtud je odvozeno i jméno tohoto stupně.4297
Sedmy stupeň se liší od šestého tím, že na něm již není nedbalosti. Pro
230) to se jmenuje apramatta-viratatvan. -
Osmý stupeň je apúrya-karana-gunasthanam, na němž vzniká v duši anaha, Jak nikdy před tím, zbavit se karman zaslepujících duši a dosáhnout naprosto dokonalého poznání (móhanija-karmáni).231) Na tomto stupni se ještě objevují
1011-5060

Page #82

- 80 -
mirné projevy váění, ale člověku působí nesmírnou radost, podaří-li se mu odstranit jejich následky. Na tomto stupni začíná také tzv. bílé rozjímání, sukla-dhiánan, tj. čisté rozjímání čisté duše..
Devátý stuper aniyrtti-karanam nebo anivitii-gunasthanam je ještě další krok na cestě odstranit zaslepenost mohah).
člověk na tomto stupni přestane toužit po radostech, které před tím viděl, slyšel nebo zakubil, a oddává se meditaci o pravé podstatě duše.
Na desátém stupni, jenž se nazývá súkšma-samparája-gunasthanam337 mónanija-karmana jsou již odstraněna až na nepatrný zbytek; zbývá totiž jenom jakási minimální touha, neobsahující naprosto nic zlého, např. touhu dosáhnout spásy. Touha tohoto druhu se nazývá súkšma-sañažvalang-lóbhan,234)
Na jedenáctém stupni, upasánta-moha-gunasthénag, 2357 všechna karmane, pasobící zaslepenost (mónení jáni karmáni)-30 přestanou nadobro působit, ale ještě nevymizejí, nýbrž trvají potenciálně dále. Proto světec z tohoto stupně může ještě klesnout.
Uplně vymizejí zaslepující karmana teprve na stupni dvanáctém, zvaném pro to kšing-móna-gunasthénan.2377 z tohoto stupně duše již nemůže klesnout nazpět k původní nedokonalosti. Ale ke konečnému cíli zbývá ještě dlouhá cesta.' Nebot světec, aby dosáhl třináctého stupně, čili aby se stal sajóga-kévalinem,
587 musí svrhnout všechna zbývající ghéti-karmana, tj. džňánávaraní ja, daréanávarapija a antarája. Teprve tehdy, když duše je prosta všech zhoubných karman, nabude neomezeného poznání, stane se vševědoucím, a světec se stane doko; nalým světcem, arhantem. oa konečného cíle dělí tu jenom na ona nezhoubná kar mana, která ji ještě poutají k hmotě. Když i tato karmana odumřou, ystoupí duše do čtørnáctého vývojového stupně, světec se stane sjoga-kévalinem.239) Tento stupeň trvá jenom nesmírně krátce, džinisté říkají, že trvá jen tak dloubo, co by člověk vysvětlil pět indických krátkých samohlásek a, i, u, f, 1, nebot je pouhým přechodem z rezdejšího světa k věčné spáse. Je to ona chvíle, než se osvobozená duše odlouči od své tělesné schránky & počne stoupat do výše k sídli spasených. Tím zároveň končí vývojová řada duše v koloběhu životů (sansáru), do něhož není pro ni návratu, když jednou došla spásy.
Současně s guna-s thány se uvádějf v některých džinistických knihách tzv. márganán, jichž je rovněž čtrnáct.240) MÁrgany jsou vesměs pojmy, jež jsem již většinou vyložil na jiných místech, a proto uvádím jen jejich výčet jako opakování. Márgany jsou:
1. Gatih čili způsoby, vtělení, jež jsou čtyři.241) 2. Indrijáni čili smysly, jichž je pět.242 3. Káján, těla, kterých je šest, totiž pět druhů nehybných (sthávarah)
. a pohyblivý (trage).243) 1011-5060 national

Page #83

- 81 -
4. Jógah, snahe, Jejimž působením se přitahují částečky hmoty k duši.244) 5. Védán, pohlevi*", jsou tři: Ženské strivédah,
mužské - puruševédah,
objetné - napumsakavédah 6. Kačáján, vášně, jsou čtyři: kródhah - hněv,
mánan - pýcha, májá - klam &
16 bhah - žádostivost Každá z těchto čtyř váění má čtyři stupně intensity.246) 7. Džñánam, vědění, ná osm druhů:
matih - smyslové poznání, doprovázené rozumem, árutam - poznání, zakládající se na studiu posvátných písem, avadhidžñánem - intuitivní poznání, tanah-parjajah - přiné poznání myšlenek druhého o hmotných věcech, kévala-džñánam - vševědoucnost, kumatih - negace smyslového poznání, kusrutam - Regace poznání, které se zakládá na studiu posvátných píser,
vibhángá-vadhih - negace intuitivního poznání.2477 8. Sanjamah, ovládání se, záleží v tom, že člověk zachovává aliby (vratan),
zachovává zásady opatrnosti (sanitih), potlačuje váš ně (kačátah), vzdá
se hrubých skutků, řeči a mysli (dandah) a ovládá své smysly (indrijan). 9. Daréanam, názor, má čtyři druhy: zrakový - čakšu,
myslí a ostatními smysly mimo zrak
ačakšu, jasnovidectví - avadhi,
Tševidoucnost - kévale. 10. Lééjáh, karmanová zabarvení duše, kterých je šest. 11. Bhavja-márganá, určuje duše dle vlastností vedoucích k dokonalosti
(bhayjatva-gungh) nebo bránících dokonalosti (abhavjatva -gunah). 12. Şamjaktvam, víre v sedm základních pojmä džinistické metafysiky,
tattvam. 13. Sandžní-márganá učí o dzivech, schopných učit se, poučovat a mluvit
(samdžní-džívah) a neschopných těchto úkonů (asandžní-džívan). 14. Anárah, asimilace hmotných částeček džívem za tím účelem, aby se zacho
val tělesný Život.
o každém džívovi můžeme uvažovat ze stanoviska kteréhokoli gunes tháne nebo kteréhokoli márgany, čímž dojdeme k řadě rozličných vlastnosti. Ovšem vlastgosti, které přidáváme ažívovi z těchto různých hledisek, ze jsou reálné, netrvají skutečně v džívovi tak, že by byly jeho součástí, nýbrž jsou to jen Praktické vlastnosti, džívovi přikládané z obecného stanoviska (vjavahára-na1 . Tim právě dostáváme základnu pro praktickou stránku ažinistického náboenství a podklad pro výklad džinis tických etických zásad. 2011-5060

Page #84

- 82 -
IV.
LOGIKA
Základní pojmy a žinistické logiky
K výkladu své nauky ažinisté od pradávných dob horlivě pěstovali logiku. Ovšem ažinistická logika (njajah) se značně liší od západní logiky. Hlavní rozdil spočívá v tom, že džinistická logika není, anebo alespoň se chce být formální. Jejím účelem není jen dokazovat & rozebírat, nýbrx hlavní její požadavek, který džinisté kladou na logiku, je, aby rozmnožovala poznání a odstraňovala nevědomost a tak přispívala k dosažení cíle, k němuž celá sous tave směřuje. Proto to nemá být jen výcvik správného myšlení, nýbrž zároveň cesta, jak zjistit pravdu. Proto džinis tická logika velmi úzce souvisí s džinistickou metafysikou a v některých džinistických spisech bývá dokonce pokládána ze součást retafysiky. Jinde alespoň její jedna část, saptabhangínajah, bývá zahrnována do metefysiky. Tím způsobem si také vysvětlíme, že o logice, cejména ve starších dobách, vykládají džinisté v metafysických spisech. Z toho důvodu přiřadují také výklad o džinistické logice bezprostředně k výkladu o metafysice. *
Najah
K vlastní význačné části džinistické logiky nás přivádí nauka o najech. Najah znamená hledieko nebo stanovisko, z něhož můžeme uvažovat o nějakém předmětě. Najah je v bezprostřední souvislosti s naukou o pramáně čili o platném poznání, nebo můžeme dojít rozličných a navzájem různých, přece však platných poznání o témže předmětě, uvažujeme-li o něm z rozličných hledisek. Např. jednu a tutéž osobu můžeme nazvat jednou otcem, jindy dědem, bratrem, tchánem, zetěm,' evakren, strýcem, synovcem, bratrancem atd., podle toho, z kterého stanoViska o něm mluvíne, z toho příkladu zároveň vidíme, že najů je tolik kolik ten který předmět připouští.249
Nauku o najech zařazují džinisté do své metafysiky a pokládají ji za její neodlučnou a zvláště významnou část. V této nauce byly během času vytvořeny z ohromného množství najů rozličné typy, podle nichž je možné o každém předmětu uvažovat.
1011-5060

Page #85

- 83 -
Naje se dělí na dvě skupiny, totiž niščaja-najah a vjavahárg-najah.250) Niśčaja-naiah hledí jenom k trvalým vlastnostem, k poda tatě věci, o niz nelze pochybovat, a která zůstává správná za všech okolnosti. Právě proto se nazývá bezpečné, vědecké stanovisko, nisčajah, Druhá skupina zahrnuje taková stanoviska, která hledl k vlastnostem praktické potřeby, třeba by to nebyly vlastnosti trvalé. Je to stanovisko naivního realismu a praktické potřeby, & proto se nazývá stanovisko obecného života, vjavahára-najah. Dobrý příklad uvádějí džinisté, aby věc objasnili: Rto je hliněný hrnec, je řečeno ze stanoviska niédaje-najah; "to je hrnec másla", je ze stanoviska obecného života, vjavahára-najah. Použijeme-li toto na džinistickou nauku, dostaneme ještě význačnější příklady. Tak niśčaja-najah např. vede džinis ty, že pokládají duši za čistou, osvícenou, neposkvrněnou, dokonalou, za základ jsoucna, vědomí a blaženosti, bez ohledu na její přítomný vztah v koloběhu životů, jenž může být třeba velmi ubohý. Naopak postaví-li se na stanovisko obecného nazírání, Viavahára-najah, mluví o duši vtělené, že je zapletena do sítí karman, že je zahalena zaslepeností a nevědomostí, že je v nedokonalém stavu.
Nisčaja-nejah se dělí dále zase na dva druhy, totiž na dravjárthika-najah a parjájárthika-najah, Dravjárthika-najah, někdy také zvaný dravjástikah, je stanovisko, přihlížející k obecným vlastnostem pozorovaných věcí. Z toho atanoviska hledím např. na předmět před sebou, když řeknu, že to je "strom". Parjájárthika-najah nebo parjájástikah je stanovisko přihlížející k zvláštním vlastnostem a k stavu věci v přítomném okamžiku. Je to vývojové stanovisko. Z tohoto stanoviaka v uvedeném příkladu řeknu např., že je to "stará, pěkně zachovalá jabloň, obalená květy, které právě rozkvetly".
Dravjárthikah se dělí na tři třídy a parjájárthikah ne čtyři, čímž dostáváme sedm typů najå. Tím ovšem nejsou naje vyčerpány, jsou roztříděny. Ve skutečnosti je najů velké množství. VINAJAVIDŽAJA tvrdí, že je jich sedm set, ale všechny tyto naje můžeme zařadit do některé z uvedených tříd. Oněch sedm set typů, jak uvádí Vinajavidžaja v druhém sútru avé Najakarniky", jsou:
1. Naigema-naiah, čili stanovisko nerozlišené.252) Každý před mě t má totiž podle džinistické nauky dvoje vlastnosti. Jedny jsou zahrnovány slovem sámánjam; jsou to vlastností obecného rázu, společné celému druhu nebo rodu. Např. jabloň má řadu společných vlastnosti s hrušněmi, duby, skáty atd., a to jsou právě sámánja. Kdežto vlastnosti zvláštní, vyznačující toho kterého jedince
tom kterém stavu a okamžiku, jsou vlastnosti zahraované slovem viséšah. Naigama-najah nebere ohled na tento rozdíl a uvažuje o předmětě se věemi Jeho vlastnostmi,
2. Sangraha-najah je stanovisko, z něhož jednáme o předměte s ohledem na jeho obecné vlastnosti, s víme při tom, že vlastnosti zvláštní, visétah, ne
1011-5060ational

Page #86

- 84 -
jsou něco samoe tatného, co by mohlo tovat bez obecných vlastností, ale nepoužíváme jich v tom kterém případě, abychom předměty rozlišili. Např. mluvíme: o stromu á víme, že jsou rozličné druhy stromů, ale nebereme k tomu zřetel. Je to tedy rodové stanovisko. 2537
3. Vjavahára-najah, 254) zvláštní stanovisko, které si všímá jedince a jeho zvláštních vlastnosti a nepřihlíží k obecným vlastnostem.-997
Ty to tři naje jsou tři třídy dravjárthika. Jejich význačnou vlastností je, že přihlížejí jenom k vnějším vlastnos teo, přidávaným rozličným věcem vedle jejich vlastní podstaty. Další čtyři, které tvoří skupinu parjájártik, nevěímají si takových vnějších vlastností a hledí výhradně a jedině k podstatě pozorovaných věcí, nidžam. Tyto čtyři stanoviska jsou:
4. Ražusútra-najah, přímočaré stanovisko, jež nehledí ani k minulosti (je již není), ani k budoucnosti (jež ještě nenastala), nýbrž přihlíží v tom kterém okamžiku jen k podstatě věci, a naprosto se neohlíží, jak se ta která věc utváfela v minulosti, nebo jak se utváří v budoucnosti."
5. Sabda-naiah, alovní stanovisko. Je to vlastně jen stanovisko gramatika, nebot z tohoto stanoviska uvažují slova jen podle mluvnických poměrů a nevšímají si např. rozdílu synonym (purkákah). Tim právě, že shrnuje rozličná synony ma v jeden obecný pojem, je toto stanovisko vlastně generaliaujici. Ostatně džinističtí logikové nejsou o tomto aaju za jedao.
6. Sanabhirudha-najan je pravým opakem předešlého maje; přihlíží 1 k nej jemnějším rozdílům synonym. Předměty označené různými synonymi lze pokládat podle tohoto stanoviska za různé. Kdežto sabda-najah je stanovisko gramatik, je samabhirudha-najah stanovisko etymologi.
259)
7. Évambhúta-najah, stanovisko, z něhož člověk hledí na věc, tak jak skutečně je i když není dočasně v onom stavu, který tvoří podstatu. Např. pud žárí, obětník, nazývá se tak, že koná púdžu, oběť, a to i tehdy, když jí nekoná (např. když spł). I toto stanovisko je stanoviskem etymologů.
Z uvedeného přehledu roztřídění majú vidine, že prvé čtyři naje se vztahují k věcem, jako předmětům řeči (vádján), kdežto poslední tři se týkají jenom slov (váčakán). Podle toho vlastně jen prvá čtyři stanoviska jsou skutečná filosofická stanoviska, kdežto poslední tři jsou určena jen pro filology. Protože však posvátná písma, sástra, jsou napsána ve slovech řeči, je nezbytné, má-li ; jin být náležitě porozuměno, vykládat je i gramaticky i atymologicky, a k tomu jsou právě určeny tři poslední naje.

international

Page #87

Právě jako u pramáne mohou být i u najů klamy, abhágah. Z těchto klamných naju poznáváme ještě lépe podstatu naja samých. Naigamábhásah vzniká, od 11šu- . jeme-li vlastnosti obecné a zvláštní tak, jako by i ve skutečnosti byly odděleny. Sangrahábhásah vzniká, pokládá-li někdo obecné vlastnosti za jediné prvky věci.-L. Vjavahárábhásah vzniká nesprávným určením druhu a nesprávným rozlišováním látky a vlastnosti. 202) Ra Žusátrábnábeh vzniká, upírá-li se věcem stálosti.4037 Sabdábhásan je klan, který vzniká tím, že zenedbáváme mluvnické tvary a souvislost slov. Samabhirúdhábhásah vzniká, pokládáme-li za synonyua glova označující tutéž věc, ale etymologicky rozdílná. 264) Evanbhútábhásah záleží v tom, že se popírá jsoucnost, protože ne trvá činnost, z níž je odvozeno imeno. Např. není púdžárin, obětník, nekoná-li právě obět, púa žu.
Jde-li o to zkoumat ažíva v jeho rozličných spojeních, jež poskytují velice složitý základ logického rozboru, užívají džinisté obyčejně jiného roztří-. dění, které má základ vice metafysický, než právě uvedené roztřídění, které je více rázu logického.
Toto druhé roztřídění vychází od dvojice nibdaja-naiah a vjavahára-najah. První z nich poskytuje úplné a jedině pravdivé hledisko, nečiní rozdílu mezi dravjem, látkou a vlastnostai, gunah. Druhé hledisko je však jen ástečné, hleaf především k vlastnos tem, jimiž se předmět projevuje.
Džívah, jak bylo vyloženo před tím, může být ve stavu dokonalém, pros tém hmoty, zatemňující ho (upádníh) a proto je nirupadnih nebo áuddhah, čistý; nebo je spojen s hmotou, zatemňující jej, je sópádhih, asuddhan (nečistý)
Podle toho, k jakému stavu niščaia-najah přihlíží, rozeznává se suddhaniédaja-najah a asuddha-niádaja-najah.
Pod obným způsoben se dělí i visvahára-najah podle toho, hledí-li k podstatným vlastnostem věci, nutně s ní související, nebo k vlastnostem vnějším, bez nichž věc může trvat bez změny své podstaty. Tímto způsobem se rozeznává satbhūte-vjavahára-najah, obecné stanovisko, které hledí k podstatným vlastnosten, a asatbhúta-vjavahára -najah, obecné stanovisko, které hledí k nepodstatným vlastnostem. Každý z nich se dělí ještě dále na upačáritah, tj. stanovisko, které přiblíží k vlastnostem přidávaným tomu kterému předmětu v obecném užívání, jež však nemají vnitřní oprávnění, jsou jen metaforické. Opakem je stanovisko anupačáritan.
Tíoto způsobem dostaneme roztřídění naji na šest tříd.
Účelem naj, zejména v tomto rozdělení, je odhalit vaitřní podstatu osobnosti, džíva, v jeho prostředí a v souvislosti s vesmírer. Proto džinisté nepo
1011-5060

Page #88

kládají nauku o najech za pouhou teoretickou nauku, nýbrž ji přikládají velký praktický význam, zejména pro metafysiku a teologii, ale tím i pro samotný život. Domnívají se, že poznat jaouone a prozumět podstatě jsouona je nejbezpečnější cesta ke konečné blaženosti. Proto je potřebí pravdu, k níž lze dojít
86
a pomocí pramán a najů, vykládat lidu, který touží po konečné blaženosti a byl by jinak veden jen pouhou nadějí a prázdnou vírou. Tomu úkolu vyhovují posvátná písma, která vykládají pravdu. Prostředek výkladu je pak sjadváda, použití naja k praktickému výkladu.
anékántavá
Tato nauka o najích má důležité místo v džinistické soustavě 265) du. Podle dinistické nauky jsou totiž väechny lidské popisy a výklady jenim relativní, jsou jenom opisem skutečnosti, protože vycházejí a omezeného a nedokonalého rozumu. Slova mají svůj vlastní význam podle souvislosti a vzájemného vztahu, a to ne jen v běžném rozhovoru, nýbrž i v řeči filosofa, a kdybychom se pokusili zevšeobecnit jejich význam, zavinili bychom jenom zmatek. Právě proto džinisté, kteří uznávají úžasnou složitost skutečna, vybudovali svou nauku, zvanou anékántavádah, Mnohostrannost skutečnosti vede k tomu, že je možné velké množství popisů a výkladů. Každý z nich může být částečně pravdivý, ale žádný z nich není naprosto pravdivý. To to logkcké stanovisko vyvěrá přímo z metafysického relativního pluralismu, který je označován obyčejně týmž jménem. A zde právě vidíme úzkou souvislost džinistické logiky s metafysikou, jak jsem se před tím zmínil.
Na těchto předpokladech se zakládá nauka o podmíněném výkladu čili sjá₫vádu, jenž se též nazývá saptabhahgí, protože dává sedm možností výkladu.
9jádvádah čili saptabhangi
Sjádvádah, podmíněný výklad, založený na pramánech čili saptabhangí, sedmiělený logický výklad je nejdůležitější část däinistické logiky. Zároveň to je nejpodivnější nauka, kterou nesnadno pochopí ten, kdo se nedovede náležitě ponořit do džinistické nauky; a proto byla často nepochopena jinovērci, kteři v ní viděli největší chybu džinismu a tak předmět nejostřejších výtek. Ani někteří úplné nestranní evropšti učenci nedovedli dokonale pochopit tuto nauku a hledali v ní skepticismus, který v ní naprosto není.
Sjádvádah je podmínečný výklad, výklad z rozličných hledisek s podmíněčnou platností návěstí. Tato premisa se vždy uvádí slovem sjád, jež znamená "je-li tomu tak", nebo zkrátka "snad". A jelikož někteří učenci nepochopili význam tohoto sjád a viděli v něm jen gramatický tvar oplativu a překládali jej "možná, že... zkreslili celou nauku a postavili ji na roveň skpeticismu, Opravdu to však znamená jen stanovisko s výhradou.266)
11
9
1011-5060

Page #89

Těchto návěětí je sedm, a proto se také nazývá tento způsob výkladu saptabhangi, sedmičlenný. Podle tradice jsou to:
87
1. siádaati, a výhradou jest,
2. sjádnásti, s výhradou není
3. sjádastinástiča, s výhradou je a není,
4.
jádavaktaviah, a výhradou nedá se vyjádřit slovy,
5. jádasti avaktavjah, a výhradou je a nedá se vyjádřit slovy, 6. sjádnásti avaktavjah, s výhradou není a nedá se vyjádřit slovy, 7. sjádastinásti avaktavjaḥ, a výhradou je a není a nedá se vyjádřit slovy.
267)
Těchto pevně stanovených návěstí můžeme použít k výkladu kteréhokoli předmětu, a to s ohledem na:
rúpan,
pod obu látku
místo
dravjam, kšétram, kálaḥ,
čas
které mohou být vlastní (ava-) a cizí (para-); tedy: evarúpam, avadravjam, svakěétram, svakálah a pararúpam, paradravjam, parak étram a parakálah, 268)
Obyčejným příkladem džínistů je hrnec a atributem nestálosti. Podle předchozího rozvrhu dostaneme tyto úsudky:
1. Hrnec je nestálý", (ovšem s výhradou času, místa atd.).
2. "Hrnec není nestálý". Např. v tomto okamžiku (svakálaḥ), kdežto v nejbližším okamžiku (parakálaḥ) maže již být jen hromádkou střepů.
3. Hrnec je nestálý (s výhradou) a je stálý (s výhradou)". Tento úsudek je vlastně spojením předchozích.
4. "O hrnci se nelze vyjádřit pokud se týče stálosti". Jednak nelze vystihnout stálost a nestálost současně jedním výrokem, jednak tu trvá neurčitost s ohledem na uvedené vlastní i cizí okolnosti.269)
Další úsudky jsou jen kombinací předchozích.
5. "Hrnec je (s výhradou) nestálý a současně se nelze o jeho stálosti vyjádřit".
6. "Hrnec není (s výhradou) nestálý a současně nelze jeho
vyjádřit.
7. "Hrnec je (s výhradou) nestálý, je současně i stálý a současně se nelze o jeho stálosti vyjádřit".270)
1011-5060
Samo sebou se rozumí, že uvedený příklad je čistě schematický a že ve skutečnosti zřídka kdy se tyto podoby úsudku vyskytnou zároveň pohromadě. Ale sa

stálosti

Page #90

motná věc se dá na něm nejlépe objasnit. Je třeba vždy uvážit, že každý z těchto úsudki je řešen s výhradou, nebot jinak by se stala tato tvrzení ne: smyslnými. Tato výhrada se pak děje vždy s ohledem na průvodní okolnosti podoby, látky, místa a času, jak bylo předem řečeno.
Tyto podmíněné úsudky jsou dále dvojiho druhu. Bud to se jimi hiedi objar nit veškeré atributy toho kterého předmětu, & tu se nazývá sakeladésé, nebo si všímá jedině jednoho atributu bez ohledu na ostatní e nazývá se vikaladééá. Někdy se nazývá sakaladésá-saptabhahgí také pramána-vákjan, a vikaladésá. septabhadgi najavákjam, nebo pramánam podává úplné poznání, kdežto najah je. nom poznání částečné, jak již bylo podrobně vyloženo.27
z toho co bylo vyloženo je vidět, že ažinis tická logika je založena na zvláštní metafysice & se zvlastním zřetelem k ní, a že skýtá zejména pro pr. sluěníky nedžiaistických náboženství veliké obtíže. Následek toho byl, že ze: jnéna rozličné indické filosofické školy mocně na džinis tickou logiku útočia ly. Hlavně nauka o saptabhangf byla napadána, a to stoupenci skoro všech filc sofických 8028 tav. Nejvíce na tuto nauku ovšem útočili stoupencí védántské filosofie a buddhisté, nebo napadala přímo základy jejich sous tav a pravděpo dobně byla k tomu účelu vybudována jako nooný polemický prostředek. Podle vé: dántské filosofie je jsoucno nepopsatelné, což džinisté připouštějí jenom čár tečně, s výhradou. Buddhisté zase tvrdí, že vše se nění, tím tedy vše že je jenom okamžité a ne skutečné. Džinisté připouštějí tento náhled zase jenom si hradou, totiž ze stanoviska zvaného pariájárthika-najah. Kdežto ze stanoviska zvaného dravjárthika-najan připouštějí pravý opak, což je stanovisko sámkhjo vé filosofie, 272)
V zásadě je velmi nesnadné vyvrátit dakazy, vedené podle ažinistické 107 giky a ještě nesnadnější je proniknout všechny jemnosti saptabbangi. K tomu a je potřebí dlouhého studia ažinis tických původních logických spisi, při čemž je nezbytné, podrobně rozebírat příklady, které tam jsou uvedené, zejména 1 2 posvátných džinistických spisů. Do těchto podrobnosti se nelze pouštět v rámci této práce, kde otázka džinistické logiky je celkem věco podřadnou.
1011-5060

Page #91

- 89 -
část III.
NG
DINIS TICKÁ NAUKA
Praktická část
I.
E TIK A
Trirathan: 1. Samjag darsanam
Základem džinistické etiky, je tzv. triratnem dili tři drahokamy džinistické nauky. Toto triratnau, jsou:
1. samjas-darśanam, dokonalé vnímání, podmíněné pravou vírou, 2. sanjas-džñánam, dokonalé poznání a z toho plynoucí dokonalé vědění, 3. samles-caritram, dokonalý život.
Triratnam je základem cesty ke konečné spáse, k vrcholné metě všeho snaŽení každého jednotlivce, kdy se konečně duše vymaní z pout hmoty a dosáhne naprosté dokonalosti,274)
Ráz těchto tří pojmů, které tvoří džinistické triratnan, nám ukazuje na první pohled rozumový ráz džinis tioké etiky a její úzkou souvislost s metafysikou & logikou. Oba první členy, které v praktickém ohledu jsou podkladem etiky, náležejí teoreticky rozhodně do me tafysiky a částečně do logiky, kde ostataš bylo o nich pojednáno, ovšem nejen v dokonalém tvaru, nýbrž i v nedokonalých tvarech. Poslední člen je pak výhradní etický obor.
Základ triratna je dokonalé vnímání, podmíněné pravou vírou, správným přesvěadením."197 Tato podmínka správného přesvědčení mé takovou převahu, že akt vní nání ustupuje do pozadí a výraz samjee-dará enam nabývá téměř významu správného přesvědčení, pravé viry. V tomto významu bývá toto slovo nejčastěji užíváao. Tak také definuje sanjag-daréanam UMÁSVÁTI. Tattvárthádhigama-sútře*270) a nazývá je vírou v základní pojmy, tattyártha-árada nánan. Účel pravé víry je dvoji, jednak negativní, vyvarovat člověka bludu a pochybnosti, jednak mu ukazovat správnou cestu, aby správně poznával.'
.
779
1011-5060

Page #92

- 90 -
Pravá víra se zase rozeznává dvojí:
1. Obecná, viavhára-samtag-darsanam ili vira provázená náklonnostmi,
sarága-samjag-darśanam, 2. vyhraněná, čistá víra, niačaja-sanjag-darsanam, čili dokonalé víra,
prostá jakýchkoli náklonností, vítarága-samjag-darsanam,
Obecná pravá víra se týká pravé podstaty šesti látek (dravjam); pěti těleg ností (astikájam), semi prvku (tattven) a devíti základních pojmů (padártham); jak o nich bylo vyloženo ve výkladech o ašinistické metafysice. K tomu přistupuje ještě víra v pravý cíl, i pravé písmo a v pravého učitele.2797 Tato vira se vyznačuje čtyřmi význačnými vlastnostmi, jež jsou:
1. klid - praśanah, 2. samvégah - Obava být vtělen v jednom z pěti kruhů světského vtěle
n1, 280)
3. anukampá - ohleduplnost ke všem tvorům, at pohyblivým (trasa) at
nepohyblivým (sthávara), 4. ás tik jam - víra v základní prvky, tj. v prvek životný a neživotný
atd. 2817
Ona čistá, vyhraněná víra, kterou džinisté nazývají niédaja-aanjag-daréanam vítarága-darśanam, je dokonalá víra v pravou podstatu vlastní duše, prostá jakékoli náklonnosti, když si uvědomujeme, že jeho podstata je čistá duše, která se neliší svými vlastnostmi od duše naprosto dokonalé.402
Prevá víra je prostá tří chyb, totiž nemiže být změ tena s neprayými bohy dévatá-múdhan, o nepravým místem - lókamúdham a falešným učitelem - guru-múdhan. 83Představa boha je prosta hmotnosti a antropomorfismu, je to nejvyšší ideál naprosto dokonalé duše. 2047 Dále podle pravé víry není místa, jež by vynikalo zvláštní svatostí a mohlo přivést člověka blíže dokonalosti než jiné. Učitel musí znát dokonale nauku a dovést ji jasně vykládat a učit ji zřetelně
& 3. důrazem. 285)
Pravá víra musí být prosta osmeré pýchy, 287) musí být vytrvalá a musí mít osa vlastnosti, jež uvádějí ašinistická posvátná písma. 288)
Pravé víry může člověk dojít dvojím způsobem: buď že se sám zahloubá do sebe a bez pomoci jiných dojde správného přesvědčení, to se nazývá nisargan; nebo se mu dostane poučení z vnějšku, a to je adhigamah.
h289)
v druhém zpusobu je mnoho cest, jimiž človek dochází pravé víry. Obyčejně se jich uvádí deset, z nichž nejd Aležitější jsou tři; totiž poučení tirtham
1011-5060

Page #93

- 91 -
karem, jiným učeným mužen, nebo četbou svatých písem, adžná; zřeknutím se světa, márgah; znalostí džinistických zásad v podstatném výtahu, samkšépa-drštih.290) Tímto způsobem dochází člověk prakticky pravé víry; ve skutečnosti je pravá víra výsledkem utlumování (upasamah), potlačování (kša fópasamah) 2.odstranění (kšajah) oněch karman, jež zatemňují pravou víru (darsana-mohaní jekarmáni) a čtyř vášní, které působí bludy (anantánubandaikašajan).-967
Dž inistická logika připouští šest hledisek, z nichž je možné uvažovat o pravé víře. Jeou to:
1. nirdésah - podrobné vylíčení věci, definice, 2. svámitvam - kde ji niže dosáhnout, 3. sádhanam - jak jí lze dosáhnout, 4. adhikaranan - umístění, 5. sthitih - trvání a . 6. vidhanam - způsob, jak dojít pravé víry.
Ovšem jenom některá z těchto hledisek mají praktický význam a z nich byl o pravé víře vyloženo, kdežto ostatní, pro džinistickou soustavu bezvýznamné vývody ze zbývajících hledisek lze snadno nalézt v komentářích k "Tattvárthádhigame-sútru" (1., 2. a 3.).
Shrnene-11 nyní předchozí výklady, vidíme, že pravá víra, samjag-darsanam, vede člověk k tomu, aby vnímal život jako skutečnosta aby chápal význam účelu života. Tím chrání člověka před pochybovačností a přibližuje mu představu, že skutečně existuje jeho duše a duše ostatních lidí a učí ho vnímat, jak dochází při jejím spojení s hmotou k jevům života. Odtud si vysvětline i samo jméno, jež beze sporu v sobě obsahuje pojem vjemu, darśanam, i když džinistictí lexigrafové se snažili přidat slovu darśanam příslušnost k dvěma různým pojmän.
Druhý člen triratna: sanjag-džňánam
Druhýn členem triratna je sanjag-džňánan, čili pravé poznání a z něho vyplývající pravé vědění. Pravé poznání je podmíněno pravou vírou, z čehož opět vyplývá, že v pravé víře stále žije prvek vnímání, který byl pozdějšími výklady zatlačen do pozadí. Je to ostatně docela jasné z celkového racionalistického rázu džinistického náboženství. Rozdíl mezi oběma je vlastně jen stupňovitý, kvantitativní, nikoli kvalitativní. Džinisté vykládají poměr samjag-daréána a s.amjag-džñána velmi pěkným příkladem.
101.1-5060 national

Page #94

- 92 -
Vidin ženu a dítě na zápraží. To je vjem. Pozoruji je déle a vidím, že žena kojí dítě. Docházím k přesvědčení, že je to matka a syn. To je samjag darśanan. Teprve když o nich zjistím všechny podrobnosti, např. jméno, rod, kdo je otcem dítěte, zda otec ještě žije, kde bydlí a proc tam bydlí atd., docházím o nich pravé poznání, samjag-dinánam.
Poznání-má-li být pravý. poznáním, musí být prosto pochybností a musí být trvalé. To je možné, je-li založeno na pravém přesvědčení.
To je pravé poznání v širším smyslu z obecného hlediska (vjavahára-najah). V užšín smyslu z hlediska zásadního' (niśčaja-najan) je smajag-džňánan poznání pravé podstaty svého já. K tomu je podle džinistické nauky nezbytné znát správně také podstatu karmana, oné neživé látky, která lpí na osobní duši od vědnosti.-957 Tato znalost vlastního Já je podmínkou všeho ostatního správného poznání. Naopak nevědomost, neznalost podstaty vlastního Já a pravé povahy karmana je příčinou všech útrap v koloběhu života, samsáru. Proto podle džinistické nauky má správné poznání tak velký mravní význam, a je jedním ze tří základních kanenů džinistické etiky.494
Pravé poznání, aamiag-ažňánam, je paterého druhu:
1. Mati-džñánam, poznání, získávané pěti smysly a myšlením. 2. Sruta-dž nánam, poznání, které se zakládá bud na ústním ne bo na písen
ném podání. Avadhi-džňánam, poznání minulých a vzdálených věcí bez spolupůsobení smysl, které se tedy zakládá na jakémsi druhu vise, které je vlastní jen nebeským a pekelným bytostem. Z lidí jen, mniši tvrdým pokáním mohou dosáhnout tímto způsobem poznání. Manah-pariája-džñánam, vnitřní poznání myšlenek a citi jiných lidí bez osobního styku s nimi. . Tohoto poznání mohou dosáhnout jen tzv. samjaminové, tj. lidé, kteří naprosto ovládají tělo, mysl a řeč. Kévala-džnánam, naprosto dokonalé poznání, které se rovná vševědoucnosti, je udelen jenom naprosto čisté duše, která je zbavena hmotnosti
karman. 295)
Podrobnosti o pravém poznání nám soustavně podává "Tattvárthádhigamasútran" VI. knize, a zejména pak rozličné komentáre k těm kterým místům.
-
-
-
-
Mati-džñanam bývá označováno ještě jinými slovy, které vlastně značí rozličné druhy smyslového poznání. Jsou to: sortih - vzpomínka na předmět drive - šího vjemu, samdžăá nebo pratabhidžñánam - upamatování se na věc působením nějakého nového vjenu, jenž může být docela jiný než původní, ba i přímo protiohid ny. Dále Čintá nebo tarkah - logická indukce, a abhini bódhah čili anumá
1011-5060

Page #95

- 93.
nan - logická dedukce. Mati-džñánam možeme dosáhnout bud smysly nebo bez pomoci smysla, myslivou činností. Mimo to se dě11 mati-džnánam na čtyři stupně poznávání:
1. Avagrahah, čili zachycení předmětu některým ze smyslu jako dlaledek
vjenu čili darsana. Nazývá se někdy také grahanam, álóčanam nebo avadharanam. fhá, apercepce spojená se snahou zjistit, od vlastně jde. Tento stupeň se velmi blíží stupni dalšímu, úsudku. Někdy se nazývá též úná - dobad nebo tarkah - indukce, parikšá - zkouška, vičáraná - pátrání, džidžñá
sé - zvědavost, vědychtivost. 3. Ávájan, úsudek jako zdokonalení poznání předchozích stupňa. Nazývá se
též apatah - odvození, spagameh, apanádah, apavjádhah, ape tah, apagatam,
Apaviddham, apenuttam e nepatrně rozlišeným významem. 4. Dháraná, udržení úsudku 7 mysli, pamět, v dění v pravém slova smyslu.
Obvyklá synonyma pro tento stupeň poznání jsou preti-pattih, avadhárana, ayasthanam, nihčalah, eyagadan, arabodhan.-30
Každý z uvedených stupňů může mít dvanáct rozličných případů podle kvantitativních poměrů poznávaného předmětu. Tyto příklady jsou:
1. Bahu, mnoho, jako např. zástup lidí. 2. Alpam, málo nebo ekam, jedno. Např. jeden člověk nebo sklenice vody. 3. Bahuvidham, různého druhu; napě. muž se psem. 4. Ekavidham, jednoho druhu; např. stádo ovcí. 5. Kếipram, rychlé; např. utíkající kün. 6. Akšipram, pomalé; např. plazící se piž. 7. Anihsrtam, skryté; např. lod za obzor ex dle vyčnívajícího komínu. 8. Nihsratan, zřejmé; např. kámen na cestě. 9. Anuktam, nevyložené; např. když člověk spatří nějaké zvíře, o kterém
dříve nikdy před tím neslyšel ani neceti. 20. Oktam, vyložené; např. když uvidím zvíře, které jsem nikdy předtím ne
viddl, ale o kterém jsem četl nebo slyšel vypravovat. 11. Dhruvam, trvající; např. hora. 12. Adhruvam, pomíjející; např. blegk.2997
Protože všechny tyto případy se vyskytují ve všech čtyřech stupních matidznána, a to v oboru každého z poti gmyslu a mysli, dostaneme tak 288 možnosti tohoto druhu poznání, s ohledem na předmět smyslového poznání, arathah."
1011-5060 rnational
an Education Yernational

Page #96

. 94 -
Mimo obyčejných předmětů poznání znají džinisté ještě tzv. viaidžanae, neurčitý předmět, jež je předmětem jedině tzv. avagraha, čili smyslové ho zachycení.301) Toto vjaňaženam se vymyká podle ažinistické nauky dosahu zrakového poznání a mysli.302) Proto je možné jen čtyřice togm případů poznání vjanažana, které je nutné přidat k poznání smyslových předmětů, &lož dostaneme celkem 336 případů mati-džñána.
Sruta-džňánam je poznání zprostředkované, které måže být podáno slovy (ahakšarátmakam). Poznání podané slovy je možné jen nezi rozumnými bytostmi. Mezi bytostmi, které postrádají rozum je možné jen podání nevyjádřené slovy. Ovšem rozumem nadané bytosti jsou schopny podání nevyjádřeného slovy též. Toto podápí nevyjádřené slovy se nazývá někdy také lingad žá nebo linged žanjam, tj. podání zprostředkované znaneníni jako opak podání zprostředkovaného slovy, které se nazývá také sabdad žá nebo sabdadžanjam.3037
Sruta-džñánam se rozeznává dále na kanonické, ahga-praviếtam, pokud je podáno ve dvanácti džinistických angech, které tvoří džinistický náboženský kánon, a na nekanonické, angavábjam, jež není obsaženo v uvedeném kánonu.14
Avadhi-džňánar, vidění (vise) předmětů vzdálených a smysly nedosažitelných. Toto visonářské poznání je bud vrozené, jak je tomu u bohi a pekelných bytostí, nebo získané potlačením, utlumením nebo odvrhnutím karmanové látky z duše. Vrozené avadhi-džňánam se nazývá bhava-pratjajam, získané se nazývá kšajopasana-ninittakam nebo gung-pratieje, získané zásluhou.
získané ayadhidžñánar je šes terého druhu:
1. Takové, jež člověka všude doprovází - anugámí. 2. Takové, které člověka nedoprovází, a je tím omezeno na místo, kde ho
bylo dosaženo - ananugámí. 3. Vzrůstající - vardhamánem. 4. Slábnoucí - nijamánan. 5. Stálé - avastihitam. 6. Měnlivé - anavasthitam.
Mimo to rozeznávají ažinisté vůbec u avadhi tři stupně intensity, totiž částečné visionářské poznání (déga avadhih), vyšší visionářské poznání (parama-ayadhih), plné visionářské poznání (sarva-avadhin).
Poslední dva stupně se rozvíjejí až k naprosto dokonalému poznání, vševědoucnosti (kévaladžňánam). Obě jsou stálá, neměnná a nelze jich již ztratit. Naproti tomu désa-avadhih není trvalé a je možno je zase ztratit.
1011-5060

Page #97

- 95 -
Mana parjaja-džñána čili jasnovidectví je dvojího druhu:
1. Računatih je přímé poznání myšlenek druhého člověka právě v tom kterém
okamžiku. 2. Vipulamatih je podobné poznání myšlenek druhého člověka, ovšem ve apo
jení 6 poznáním jeho myšlenek o téže věci v minulosti i budoucnosti.507!
Nejdokonalejší způsob poznání je kévala-džňánan. Je to podle ažinis tické nauky naprosté vědění všebo minulého, přítomného i budoucího a to nejen v jedné nebo několika málo zemích, nýbrž v celém světa ir mimosvětí (lókálókah) 308). Je to tedy všemohoucnost v pravém slova smyslu, nebot se týče všech létek (dravja) ve věech jejích podobách a obměnách.309) Kévala-ažñánam je výsledek osvobozující činnosti duše, když pouto, které ji spojuje s hnotou, i když je sebe jemnější, přestane působit. Prakticky dochází člověk podle džinistické nauky kévala-džñána, když se mu podaří odstranit všechna ghati-karmana. 320)
Vedle kévala-džňáne nemůže mít táž by tost současně i jiný způsob poznání vědění. Naopak ostatní druhy poznání se nikdy nevyskytují samostatně; nejméně jsou však vždy dva druhy poznání pohromadě v témž jedinci, totiž mati-džñánan a śruta-džñánar. VĚechay duše v koloběhu života (sersáru) nají vždy tyto dva druhy poznání. K nim může ještě jako třetí přistoupit avadhi-džñánam a jako čtvrté manah-parieja-džñánen. Více než čtyři druhy poznání nemaže žád ná duše mit. Současně však nikdy nemohou být v činnosti tak, že vždy jen jediný druh se uplatžuje. Podle džinistické nauky nemåže žádný z těchto čtyř druho poznání utkvět na témž předmětě déle než jeden antarmuhúrt, 3147 načež musí přejít na jiný předmět. Kévaladžñánen naproti tomu je trvalé, což ostatně vyplývá ze samotného pojmu, jak byl výše objasně n.510
V pojmu kévala-džňána jako jedině dokonalého poznání a vědění je již obsaženo, že v kévala-džñánu nemůže být klan. Mimo kávala-džňánam je jenom mananparjaje-džñánam prosto klamy. Ostatní tři druhy poznání podléhají klanům. Klamy vznikají jednak pochybností (sansajan), jen u prvních dvou druhů, nikdy při avedhi-džnánu, jednak chybou, převrácenosti Sviparja jah, jednak špatným pochopením v důsledku nedbalosti, nevěímavosti ne bo zmatku (anadhavasájah). Poslední dva případy mohou nastat i u avadhi-džñána.323)
Klanné poznání může být trojiho druhu: 1. Chybné určení příčiny (kárana-viparjajah), 2. změtení příčiny a účinu (bhédábhéda-viparjaiah), 3. omyl v podstatě před mě tu poznání (svarúpa-viparjajah).
Vedle toho činí džinisté rozdíl ještě mezi klamným poznáním, vzniklýn Vlastní vinou člověka (sanadčan) a klamným poznáním, zaviněným nepřesným výkladem jiného člověka, např. kazatele (ánáriah). 2012-5060

Page #98

- 96 -
Význačné je pro klamné poznání, že nerozlišuje skutečné od neskutečného, řídí se jenom svými subjektivními popudy.
Třetí člen trirata
: samjak-Cáritram
Třetí člen džinistického triratna je správný život, samjak-cáritran. 2 obecného hlediska žít správný život znamená zachovávat, sliby (vratam), dbát umírněnosti (samitih) a ostražitosti (guptih). V podstatě věak znamená správný život zdržovat se všeho škodlivého aśubhan) a věnovat se jen tomu, co je prospěšné (subhan) a vede ke konečné spáse.3+)? z džinistického metafysického stanoviska (niğčajanah) správný život záleží v tom, aby člověk vědomě na základě pravého přesvědčení a dokonalého poznání hleděl zastavit vnějží i vnitřní
31-6--. činnost za tím účelem, aby odstranil příčiny koloběhu života, samsáru."
Z této definice vidíme, jak velkou ránu kladou džinisté na správné přesvědčení a poznání, protože o ně vlastně opírají celou stavbu svého náboženství a především své etiky.5277 V tom je nejlépe vidět, jak v džinisnu rozumová stránka překonala ostatní dvě stránky, které tvoří dohromady podstatu náboženství. Zejména stránka citová, která v jiných náboženstvích převažuje především stránku rozumovou, je v džinismu utlumena skoro nadobro. A tak etika, která v jiných náboženstvích spoléhá mnoho na lidský cit, je v džinianu vybudována čistě, na rozumu. I takové zásady, které se nám zd a jí být ci tově založeny, jako např. soucit k živým by tostem (ahimsá), opírají se v džinismu o rozumové odůvodnění a jsou součástí onoho pevného, logicky vybudovaného schema tuz džinistické nauky.
SERVEI
Správný život v duchu džinismu je vlastně menší nebo větší stupeň askese, v zásadě založené egoisticky nebo snad lépe řečeno egocentricky. Cílem správného života je osobní spása, mókšah, kterou nemáže člověk nikomu pomoci, leč sobě samému. Jen såm se takto vymanuje z osidel karmanové hmoty, která jej poutá k hrubé hmotě a připravuje si cestu, aby se zbavil hmotnosti vůbec a tim došel k dokonalosti. Druhému prospívá jenom nepřimo svým pi kladen. Podle džinismu je každý strůjcem svého štěstí. Ale štěstí není v tomto pozemském životě, nýbrž teprve v daleké budoucnosti jako zakončení dlouhé řady přerods,
Tím jsou dány také prostředky džinistické etiky a je určena i podstata jejich zásad. Jde totiž o to, potlačit hmotu, tělo a hledět pozvednout duši k jejímu dokonalému stavu. Na tom jsou založeny jak sliby, tak i uvedené saniti a gupti.
Na nich jsou pak založeny Životní předpisy pro mnichy i pro věřící.920 Předpisy pro mnichy jsou předpisy přísné askese, nebot mnich se věnoval mnie
1011-5060

Page #99

skému životu právě proto, aby vzdálen světěkého života co nejrychleji přiblížil konečnému cíli a dával tak příklad těm, kdo se ještě nerozhodli. Ale i předpisy pro věřící jsou velmi přísné, zejména srovnáme-li je s předpisy jiných náboženství, indických i neindických. Při všem však nejtíže doléhá na džinistického věřícího, že je ve svém životě odkázán sám na sebe, nikdo mu nemůže pomoci, aby se dostal rychleji kupředu. Jedinou pomocí je mu příklad 11dí, kteří jdou správným životem, a výklad učitele, který přivádí jeho poznání na cestu dokonalosti. V tirthankarech vidí jen zářivé příklady správného živo ta, ale nemůže od nich dojít pomoci na své cestě řadami životů, nebot tírthamkarové, když dosáhli konečné spásy, jsou jako ostatní dokonalé duše (siddhán) mimo koloběh životů (samsarab) a nemohou do něho zasahovat.
- 97 -
S tímto charakterm džinistické etiky souvisí, že podle džinistů mohou dojít konečné spásy i nedžinisté, kteří se Midí třiceti pěti předpisy pro život, tvořícími základ soustavy, a to i tehdy, když tak činí neuvědoměle, aniž by si vědomovali, še džinismus něco podobného předpisuje pro život svých věříofch, 319)
Džinistická etika rozhodně však značnou měrou omezuje jednání člověka a tím dodává džinistům zvláštního rázu, kterým se velice a nápadně liší od ostatního obyvatelstva Indie, jak o tom ještě dále vyložím.
Pravidla správného života mnichů
MELALUI K
Džinistická církev (tírtham) se skládá ze čtyř druhů členů, totiž z mnichů (sádhuh mnišek (sádhví), věřících mužů (érávakah) a věřících žen (éráviká). Tím se ažinismus velice liší od buddhismu, v němž jedině maiši a mníšky tvoří obec (angah), kdežto věřící jsou jen jakjai nezbytný přívěšek. V di-. jakýsi nismu všechny čtyři třídy tvoří jeden celek, náboženskou obec, v níž každému členu je vymezen jeho úkol a jeho místo na cestě ke spáse.
- المره
První místo ovšem zaujímají aniši a k nim u svétámbarà se řadí mnišky, 320) neboť věnovali svůj život výhradně tomu, aby se co nejvíce přiblížili konečnému dílí, věčné spáse. S tímto cílem se také shodují předpisy pro jejich život, který má být prost všech překážek a ve kterém nemá být jiných cílů než jeden jediný, toti zbavit duši pout karmanové hmoty, která na ní lpí jako lepkavá hmota a přitahuje veškerou nečistotu. Tímto cílem jsou určeny předpiBy pro správný život mnicha a mnišky.
1011-5060
Džinisté odvozují jméno eádhub od slovesa sádanéti, "dovršit", "zdokone, lit", a vykládají je jako označení člověka, který zdokonaluje sebe i jiné.321) Předpisy, které mají dopomoci mnichovi, aby mohl zdokonalovat sebe a jiné a

Page #100

- 98 -
tak se přiblížit nejvyššímu cíli, se nazývají sádhu-dharman. Pod tímto sloven se zahrnují sliby, které na sebe bere mnich, když vstupuje do mnišského řádu. Těchto slibů je pet & nazývají se velké sliby, mahávratáni, na rozdíl od méaš přísných slibů, které na sebe berou věřící, kteří chtějí žlt životem, který vede k dokonalosti (anuvratáni).
Hlavnín mnichovým úkolem je převáhat lidskou náklonnost, oblibovat si'a nenávidět. Proto musí přerušit veškeré svazky, které ho poutají k rodině, Pusí odejít z domova do bezdomovi, aby byl bez majetku, bloudil světem a neně i nio, * čemu by mohl třeba na chvilku přilnout. Přesně určují tyto povinnosti oay velké sliby.
Sliby džinistických mnichů jsou:
1. Pránátipáta-viramanam, slib neubližovat živýo tvorån. 2. Mršáváda-vireuadan, alib belhat. 3. Adattadána-viramanan, slib nehrat, co nebylo dáno. 4. Mgithuna-viramanen, slib naprosté pohlavní zdrženlivosti. 5. Parigraha-viramanan, slib vystřídat se světského majetku.521
Tyto sliby velice připomínají buddhistická přikázání. Čtyři z nich se shodují s buddhistickými úplně, kdežto pátý vyjadřuje obecně, co je v podrobe nostech uvedeno v několika buddhistických zákazech. To ukazuje, Eyslím, nepochybně na to, že džinistické mnišské sliby jsou mnohem starší než buddhistické o čemž ostatně již není u evropských učenců pochyb.
Vedle těchto slibů se klade vašinism veliká váha na to, aby mnich doel ještě tří os tražitostí, guptin, 323) tjaby držel stále na uzdě a bezpodmi nečně ovládal svou mysl, řeč a tělo. Ostatně to jsou již důsledky uvedených sliba. K tomu přistupují ještě tzv. zásady opatrnosti (bamatik, baávaná),5241 kterých když mnich abá, usnadňuje si své povinnosti plnit sliby, které vzal 12 sebe, když vstoupil do řádu. Těchto opatraosti je u každéno slibu po pěti. Proto se jim také někdy říká pañčabbávaná, tj. pět věcí, podepírajících sliby.
1. V prynim Blibu je to především sjá-aamitih, čili opatrnost při chůzi. Mnich nesmí např. chodit v trávě nebo houě tím, protože by mohl zašlápnout nějakého živočicha, kterého snad nespatřil. Proto se musí vždy držet jen vyé lapa. ných stezek a podle potřeby užívat svého koštátka, které stále 8 sebou nosi.
2. Bhásá-samitih, opatrnost v řeči.Mnich musí ve své reči dbát takové opatrnosti, aby svými slovy snad nevyvolal hádky a nestal se mimoděk příčinou vraždy nebo ublížení na těle.
1011-5060

Page #101

- 99 -
3. Borná-egitih, opatrnost, když jde maich za almužnou. Jde tu zejména o to, aby potrava v sobě neobsahovala Xivotného prvku a to nejen v podobě ponyblivých (sthavarah). Předpisi o tom, jak sbírat-almužnú, je dvaačtyřicet a znát je, je příkazem této opatrnosti.
4. Adánanikěépená je opatrnost, již má dbýt mnich, když si ukládá phnegenou potravu, aby se do ní nedostal nějaký živý tror. Zejména je to přkaz, že hotová potrava se nesmí uschovat přes noc.
5. Ope trnost, jak a kam odkládat nespotřebovanou potravu a čeho dbát pfi výkonu tělesných potřeb, aby při tom nebyl poškozen ivot (pratiethápans
A potřeb, a
Banitin.325)
V druhém alibu, který bývá zván též anrte-viratir-vratam ne bo tantis viratir-vratem, je zase pět opatrnosti, kterých musí řád ny mnich abát. Malah se má především varovat:
1. Aby nemluvil v hněvu, nebot hněv svádí člověka, aby nemluvil pravdu
(kródha-pratjákhiánam). 2. Nená mluvit ze ziskuchtivosti (1óbha-pratjákhiánam). 3. Nemá mluvit ve strachu (bhirutya-prajáknjánam). 4. Má mluvit jenom po zralém uvažení, aby se jeho řeč shodovale 8 posvátny
mi písmy (anuvíči-bhavanan). 5. Mnich také nemá mluvit všertu nebo pro saenan, neboť podobné řeči se
Easto zakládají ne 1:1 (nasje-pretjákh jánam."
Třetí al1b, nazýveny také atéja-pirativrstan, bývá vykládán diganbary a svétánbary různo; obě sekty uvádd jí roaličné opa traosti, jichž je třeba dbát PM volbě při bytku & Phiwani alsainy. Sowisí to se značnými roadly u obou těchto sekt v Hádové disciplini. Kelto digambarové jsou ak oro výhradně poustevníky, jsou évétánbarové odkásáni na lidské pm bytky, nebot procházejí vesAicemi a za desti sali updéraison. Podle své témbarovského podání jsou ony fásady opatrnosti tyto:
1. Mnich ani požádat o dato ptesno one sené, chce-11 se udržet. 2. Když ohce jíst přinesenou potrova nebo pít, mal si vyžádat svolení
svého představenébo. 3. Když se mniah někde usadí, amí zaujmout for ogezené místo na předem
omezený čas. 4. Mnich, jenž se někde usadil, když před tía dostal majitelovo dovolení,
maaf opštovno majitele Zádet, da mu doyoll ještě déle setrvat na onom místě.
1011-5060

Page #102

100
5. I když žádá za omezené místo pro svého spolumnicha, musí žádat teprve po zralém uvážení, 327)
Digambarové mají tyto zásady opatrnosti značně obměněny. Mnich má totiž podle nich, aby se vystříhal něco si přivlastnit, co mu nebylo dáno, pomýšlet:
1. Především na obydlí v pustém místě (súnjágáram).
2. Na místě, jež bylo opuštěno (vimóčítávásah)
3. Na místě, kdy mu pravděpodobně nebude nikým překáženo, ani sám nebude nikomu překážet (paróparödhakaranan).
4. Má hledět na přesnost v ahroustování alaužny (bhaikšja-suddhih), což se shoduje se évétámbarským příkazen opatrnosti, podle něhož i muf vyžádat svolení představeného, než počně jíet.
5. Mnich se nesmí přít a druhým o to, co je jeho majetkem (sadharmavisanvádah), zejména se to týká místa, jež si unich zvolil za nocleh nebo k odpočinku, 328)
Zásady opatrnosti čtvrtého alibu ukládají däinistickému mnichu, aby:
1. Nenaslouchal vypravování o ženách, protože se jimi vzbuzuje touha po ženách (strí-ráge-kethá-áravanatiégah)
2. Hemd uvažovat o půvabech žen (ten-manóha-ránga-niríkšanatiágaḥ).
3. Nemá uvažovat o rozkošech, které snad dříve s ženami zažil (púrvaratánusmarage-tise).
4. Nemá pít pohlavně vzrušující nápoje ani jíst pM118 kořeněné nebo výživné pokrmy, nemá jíst ani pít příliš mnoho (vršjétarasa-tiágsh).
5. Mnich se má vyvarovat, aby neozdoboval a zženě tile nepěstoval své tělo (svagarírásapakára-tiágah), 329)
Zásady opatrnosti pátého slibu se liší jenom podle pravdy sayala, jimi se mnichu dostává poznání vnějšího světa. Ve shodě s tímto slibem se musí mnich vystřihat, aby neprojevoval náklonnost nebo nenávist k předmětům poznání toho kterého smyslu, at jsou příjemné nebo nepříjemné (manódžňáшanó-džñédrije-višaje rága-dvéða-vardžanáni).330)
Těchto pět slibi s pětadvaceti zásadami opatrnosti tvoří vlastní základ mnišské džinistické mravouky. K nim jako doplňující člen přistupují tři prostředky (guptih), 331) Jak se chránit proti nebezpečenstvím, která plynou se styku se světem. Tyto prostředky jsou ovládat svou mysl, řeč a tělo, a tvoří úhelné kameny džinistické etiky. Soubor těchto sliba, zásad opatrnosti a ochran ných prostředků dohromady tvoří to, co džinisté nazývají nádhu-dharmah. Je to
1011-5060

Page #103

- 202
zásadě mírně asketická morálka, ovšem mnohen při snější a důslednější nežli nepř. mnišská buddhistická morálke. Přesně plnit tuto asketickou morálku doYede - podle asinistického učení - člověk teprve tehdy, když si náležitě wedomí podstatu koloběhu životi, samgáre, což předpokládá, že dříve musí rozumem poznat zásady nauky i předně ty smyslového poznání. V tom se zase projevute racionalistický ráz aziaismu. Teprve když si člověk uvědomí podstatu koloběhu života, može se opravdově zřící světa, nebot Jenom poznáním se v aér probudila touha dasáhnout konečného cíle, napros tého osvobození 2 koloběhu
Hiyoto.332)
Sádbu-dharmah není však morálka pro pracovaná do všech podrobností, nýbrž podává jen vůdčí myšlenky, jež je nutno přizpůsobit rozličným potřebám denního 8190ta. Takovýmto skoro kausalistickým zpåsobem jsou zpracovány předpisy pro maišský život v svétánberském kanonickém spise "Ljáramgu" (áčára gam) a v mnoných pozdějších spisech, jejichž předpisy se v podrobnostech od sebe často velm2 111 podle sekt, kdežto ony základní předpisy zůstávají i nejodchylnějších sektách v podstatě nezměněny.5357
Předpisy pro věřící : grhastha-dharnah
Kdo nepoznal ještě pravou podstatu koloběhu životu a nemůže proto s dobrým svědomím se vzdát světského života, může zdokopalovat sebe a postupovat na cestě ke konečné spáse mimo mnišský řád. Cestu mu při tom udává řád pro věřící, grhastha-dharmah, jenž je odvozen ze základních zásad mnišského řádu, ale je přizpůsoben pro světský život.
Věřící (srávakán, grhastháh) jsou v džinismu skutečnou a organickou součástkou církve (tírthan) a mohou v některých případech dojít přímo vykoupení, aniž by se před tím stali členy mnišského řádu. Tím se džinismus podstatně 111 od buddhismu, v němž vlastní obec nebo cirkev, sangó, tvoří jen mnichové & maišky. Proto také je životní řád pro věřící v džinis nu vypracován mnohem 28Kladněji než v buddhismu. Základ toho řádu tvoří dvanáct slibů (vratáni), jež na sebo věřící bere, když chce žít nábožně a ve shodě s posvátnými písmy.
Prvních pět slibů pro věřící se shoduje vlastně s pěti velkými sliby maicha, jenom že jsou omezeny ve svém rozsahu. Ostatní jsou pod ní něny odchylnym rázem živote věřících a nahražují jim to, co pro mnichy plyne z velkých slibu Samo sebou.
Tochto dvanáct menších slibů je:
1. Sthúla-práná tipáta-virsmanam, tj. slib vyhnout se ne zhrubšímu ubližová
ní živým tvorům. 334)
1011-5060

Page #104

102 -
2. Sthúla-mršaváda-virananam, varovat se hrubých forem klanu.535 3. Sthúla-adattádána-viramanan, varovat se brát, co není ochotně dáno.336) 4. Sthúla-uaithuna-viramanag, varovat se pohlavních výstředností.357 5. Parigraha-parimánam, omezovat se ve svém majetku.567 6. Digvratam, určit si hranice, až kam chce člověk chodit.339) 7. Bhógópa bhóga-pariwánan, omezit si počet věcí, jichž lze užívat jednou
nebo víckrát než jednou.340 8. Anartha-dança-viratih, vystříhat se hrubých hříchů, pokud nejsou ne
zbytností." 9. sánájikan, slid rozjímat, jak se vystříhat sám všech zlých skutků a
nestat se příčinou hříchu někoho druhého.541 10. Déćavakáśikam, slib omezení své osobní svobody. 343) 11. Paušadha-vratam, slib pravidelných posta, 5447 12. Atithi-samvibhága-vratam, slib dát mnichom část své potrevy.345)
Sliby věřících se rozčlenují obyčejně na tři skupiny, totiž menší sliby, anuvratáni (1.-5.), jimiž se rozumí pět slibů, které se v podstatě shodují 8 mnišskými sliby, tři dokonalosti, guna-vratáni (6.-8.), a čtyři sliby voednické, sikšá-vratáni (9.-12.), které při bližují věřícího mnichovi a často jsou přípravou, po níž se člověk odřekně světa a věnuje se aničském životu."*0
člověk nepřestává být věřícím džinistou, neplní-li těchto slibů, pouze se vrhá do stavu hluboké hřišnosti, ze které je ne snadné se dostat třeba i v dlouhé řadě přerodů. Mimo povinnosti ukládané věřícímu v těchto slidech, je řada povinností, které vyplývají z obecných zásad džinistického né.boženství, které se ustálily zvykem a dlouhou dobou v jakýsi zákon (k částečně psaný, částečně nepsaný. Těmito zásadami se budeme obšírně zabývat při výkladu o živote džinistického věřícího, a proto je neuvádín zde, kam vlastaě nepetří.
C:1 dăinistické etiky
Dříve než přikrodím k výkladu, jak se etické zásady džinistické nauky odrážejí v praxi, musím se alespoň zmínit o cíli, k němuž ažinistická etike sněřuje a kan i žirot džinistického věřícího a mnicha směřovat má.
cíl udává celá džinistické. nauke, k němuž směřuje každá zásad a a každá poučka: je to konečná spáse duše, Ve světě je neustále kolotání, není skutečného klidari a skutečnéno odpočinku, po němž ode dávna každý Ind toužil. Proto někde musí být místo, kde pohyb končí, třeba i onen stoupavý pohyb čisté duše. A toto
LED
1011-5060

Page #105

- 103 -
mesto v nejvyšším místě světa je više blažených, siddhů, kteří unikli onomuz kolotání světa, aby se nikdy do něho nevrátili. Tento ideální stav se nazývá mókšsh (spása) nebo nirvanam (vyhasnutí). A tato spása, mókšah čili nirvanan, je podle džinistické etiky cílem všeho mravního snažení. Jie tafysická nauka 6 karmaně udává cestu k tomuto cíli; je wókše-márgah (cesta spásy), a tím i metafysická základ dzinistické etiky. Tím dinistická metafysika i etika spolu tak úzce splývají, že je velmi nesnadné obě od sebe odloučit. Zejména to plati o žebříku stupňi na cestě ke spáse, o čtrnácti gunasthánech, jak již bylo vyloženo.
Prakticky zēs tává naprostá spása a utěk od činnosti konečným cílem, o něj se má snažit každý džinista. Nauka posledního tírtamkara také učí, že je možné dojít tohoto cíle v jednom lidském životě, věnuje-li se člověk cestě za spásou plně a výhradně. K tomu se nejlépe hodí život mnicha bez majetku (nirgranthah), který nemá ani přání, ani touhy, ani lásky, ani nenávisti, který na niden nelpí.
Kdo se chce spokojit další cestou a zatimními slastmi v dokonalejších oblastech světa, v zemích, kde lidé žijí dlouhé věky bez práce, a jsou živeni plody stromů, které splňují každé lidské přání, nebo v rozkošných říších vrchních vrstev v podsvětí, nebo konečně v některých přemnohých nebeských Fixích, může se trvat ve svém povolání jako otec rodiny (grha-sthah) a ctnostným životem dojít cile, který bude přiměřený jeho snaze. Proto právě byl dán dvoji zákon, zákon pro pichy, sádhu-dharman, a zákon pro pouhé věřící, grha - sthadharman,
Když se vě ak během věků změnily poměry, ochabla i touha po naprostém klidu za cenu třeba kruté askese. A tak pozdější pokolení povýěila etický cíl za nedoe tižný ideál v tonto životě člověka a nahradila jej bližším cílem, přechodnými životy v štastných říšich nižēích vrstev světa, než je říše blažených, a Pro tyto životy určila tak dlouhé doby, že vlastně nyní zůstávají cílem alea por dosažitelným, s tím se zároveň uvolnila i životní kázeň: náboženství původně vypjaté k nejvyšším hodnotám pomyslna sestoupilo pro obecný život k cíli, který láká i toho, kdo lne k světské práci a povolání. Tím mé tafysika, původne logicky přesně spojená s etikou, uvolnila poněkud svůj svazek tak, že nastal dost značný rozdíl mezi teorií a praxi. Tento rozdíl v současném ažinismu alespoň po některých stránkách velice bije do očí, jak bude ostatně vidět 2 nástinu džinistické náboženské praxe.
101.2-5060 national

Page #106

104
II.
ŽIVOT DŽINISTICKÉHO MNICHA
1011-5060

Uvedení do řádu: díksá
Džinistický mnich, sádhuh nebo jatih je nejvyšší člen v džinistické círk vi, a proto jej všichni verici pokládají na vrcholný ideál, jehož doníci není snadno, nebot ukládá člověku mnoho odříkání a mnoho přísnosti, jež jenom ná~ lokdo doved snášet. Proto je také nutno, aby příprava k mnišskému životu byla dostatečně dlouhá, aby nastávající mnich mohl poznat tvrdost mnišského života, než se definitivně rozhodne. Nebot v džinismu není z mnišství cesta zpět do stavu hospodáře otevřena tak jako v buddhismu; kdo se jednou stal mnichem, nemůže se již vrátit do světského života. Je tedy třeba důkladné přípravy.
Za tím účelem jsou přibiráni novicové, zvaní áišjah nebo brahmadárí, kteří se zavazují ve zvláštním obřadu zachovávat dvanáct alibů určených pro věřící s jedinou změnou, že totiž slibují zachovávat úplnou pohlavní zdrženlivost. Odtud pochází jejich jméno brahmačárí, panic. Přijímání novio se děje a velkou slávou. V určený den věřící přijde k svému učiteli (guruḥ) s oholenou hlavou až na jeden pramének vlasů a s obětní nití přes rameno. Učitel čte text z "Nandi púrva". Když skončí, naleje novicovi na haavu vodu smíšenou s vonnými látkami (santalovým prachem a šafránem); tento úkon ee nasývá vágán kipati, nebo vásakšépah, 347) Tím je věřící přijat do řádu za novice. Novicem zůstane tři roky; po tu dobu nosí na oholené hlavě pranének vlasů, nosí stále obětní nit (sútram), pruh látky sakrývající pohlaví (kaupinam) a vrchní roucho (právaranam), zacho vává slib mlčení a oddává se rozjímání o dobrých věcech. Teprve když uplynou tři roky, může být přijat skutečně do řádu nebo necítí-li se povolán k mnišskému životu, slib se zruší a věřící odchází zpět do světského života.348)
Když po tři roky zachovával sliby, jež na sebe vzal, má brahmačárí nárok na nižší stupeň přijetí do řádu, svané kul-laka-díkšá nebo krátce kullakatvan. Obřad se podobá předešlému, ale nezdá se, že by při něm byly slavnosti, jako při prvním obřadu. Učitel, guruh, sedí na nízkém polštáři, brahmadárí k němu přijde, má hlavu oholenou až na jediný pramének vlasů a má obětní nit přes rameno a pokorně žádá, aby směl přijmout pět velkých slibů. Guru přečte některá místa, vztahující se k obřadu, a zase vása kěépem přijme od něho sliby. Potom se novic obrátí k studiu náboženských výkladů a tím ztráví opět tři roky.

Page #107

- 105 -
Neplnil-11 v uplynulé době náležitě své sliby, může být ještě ted propuě těn do světského života. 5497 Choval-li se však řádně, a zachovavál sliby, které na sebe vzal, je konečně připuštěn do řádu jako mnich. Obřad s tím spojený se nazývá pravradžjá nebo aikšá.55
Kandidát, který má být definitivně přijat do řádu, musí podobně jako v jiných mnišských indických řádech, vyhovovat celé řadě podmínek, týkajících Be dokonalosti a tělesné zdatnosti, osobní svobody atd.351)
Vyhovuje-13 kandidát všem podmínkám, zjistí se nejprve vhodná doba, v níž je nutné obřad vykonat. Vhodnost doby záleží na postavení hvězd a džinistické náboženské knihy mají přesná pravidla pro to, která souhvězdí a které oběžnice jsou příznivé a které nepříznivé. Teprve po tom lze přistoupit k vlastnímu obřadu. Příslušníci tří vyšších kast jsou připuštěni k obřadu beze všeho, kdežto súdrové musí dříve projít obřaden, jenž je má proměnit ve vyšší kategorii 810věka & který se nazývá ažinopavitam; záleží v tom, že se říká nad ním třikrát puruša-mantrab.
352)
Kd yž se približil čas, kdy mají být vykonány aliby, postaví v sídle guruovo oltář (védin) Be canavasaranem a rozličnými obřadními prostředky. Kandidát mnišství ve vlastnostain privodu přijede na slavnostním voze, taženém koňmi, nebo je přinesen na nádherných nosítkách do guruova slala. V průvodu jej doprovází rodiče, všichni příbuzní i přátelé z jeho kasty. Průvod připominá svatební průvod, zejména zpěvy a písněmi, které přivolávají štěstí a požehnání. Kandidát sám je oblečen v roucho své kasty a ozdoben bohatě šperky, čímž se má s úctou připomínat, že i džinové byli z bohatého královského rodu a zřekli se světa. Když průvod dojde až ke guruovi, nastávající mnich sestoupí s vozu, odhodi svůj oděv i všechny šperky a ozdoby; na to si vlastnoručně vyěkubá všechny vlasy onoho pranénku, který si až dosud nechával na oholené hlavě, 353 Zároveň též odloží obětní nit. Potom předstoupí před svého učitele, gurua, třikrát obejde obřadně oltář se samavasaranem (pradakšinam-karóti). *? Na to prosí učitele formuli ze svatých písen, aby jej přijal do řádu, načež učitel pronese svůj souhlas také slovy svatého písma. Potom kandidát prosi opět slovy písma vásakšép. V odpověd na tato slova naleje gurn nastávajícímu mnichuna hlavu něco vody smíšené a vonkými látkami a doprovází přitom úkon přednesem vybraných vět z posvátných písem, které šeptá do ucha nového mnicha. Tin je vlastně obřad ukončen a novic definitivně přijat do řádu. Ještě naposledy kona laickou meditaat, zvanou sámájikam, která je věřícím uložena v třetí pratimě. Na to koná novic poprvé obřady, které se sestávají % chvalozpěvu na Mahávíra (stutih) a klanění (čaitia-vandanam).
Potom věříci, kteří přirli shlédnout obřad, hostí přítomné mnichy a podle potřeby jim dávají i dary, jaké mniši směji přijmout; např. nové misky na jídlo nebo nádobku na vodu. Tím je slavnost ukončena.97
1011-5060

Page #108

Je zvykem, že unich, když byl přijat do řádu, změní své jméno. Jenom ethának vásinové si ponechávají i v řádě své původní jméno. To souvisí s tím, že jejich zakladatel si udělil sám posvěcení (díkšá) bez řádného učitele (gurue). Maiši ostatních sekt onen zvyk zachovávají, ale ve volbě jména se dosti značně různí. Digambarové si dávají vždy úplně nové jméno. Svétámbarové podle rozliöných škol si dávají buď úplně nové jméno, nebo přidávají ke svému jménu nový přídavok. V některých školách (gaččhá) je zvykem volit jméno, vzniklé spojení nějakého blahověstného jména obecného nebo vlastního s ustáleným přídavkem. Takový přídavek je např. v tapó gadobě slovo vidžajaḥ, vítěz a jména mnicha jnou např. Dharma-vidšajah, Indra-vidžajaḥ, Mangal-vidžajaḥ atd. Stane-li se anich představeným gatohy, přehodí se pořádek obou částí jména a připojí se k němu Beatný přídomek Búrf, Tak s Dharma vidaje se stane Vidaja-dharma Súrí, z Indra-vidaje se stal Vidžajendra-Súri.
106
Přijeti díkše nastávají novému mnichu všechna povinnosti, které mu ukládají mnišské eliby a k nim se vstahující pravidla opatrnosti (bhavaná, samitib). Podrobnostem, jak plnit tyto povinnosti, se učí mnich teprve potom, když byl přijat díkě, protože před tím byl stále ještě leikem, pohým věřícím, a nesmě1 podle däinistických zásad studovat mnišský rád. To je povinností učitele, gurua, aby svého žáka hned po obřadu přijetí do řádu poučil, jak se má chovat, aby neporušil slibů, které na sebe vzal. Toto vlastní uvedení do řádového života se nazývá uttbánaná a záleží v tom, že guruh se svým žákem vaývá nejprve paňčaparaméští356) a potom mu vykládá ona múla-sútra, která obsahují předpisy pro život mnicha. To jsou především "Avaéjaká-múla-sútran", která vykládají o denních povinnostech, a "Dasavaikálike-prakirnakam", obsahující předpisy jak se chovat a o čistotě potravy pro mnichy.357)
Teprve, když si osvojil tyto zásady správného mnišského života, stává se žák skutečným mnichen.
Dainistický match, nádhuh
Když přijal svěcení, díká, stává se ažinista potulným unichem bez domova a bez zajetku, airgranthah (pkt.: nigga thó). Přísně vaato, nemá mít mnich vàbec nic, tedy nemá mít ani oděv, má být nahý, ačélab, a nemá mít ani nádobu na potravu.358) Tak skutečně žili džinističtí mniši za života jejich posledního nistra, Vardhamána Mahávíra, a též v prvních dobách po jeho smrti, kdy církve řídili velcí sthavirové, kteří buď osobaě znali Mahávíra, nebo alespoň o něm alyšeli od učitel, kteří jej osobně znali. Později více nebo méně vnikali do řádu rozličné úlevy, a jenom velmi málo anichů zachovávalo původní přenost. Mnich, jenž zachovává tento původní řád, se nazývá dinakal-pikah. Z ostatních se nejméně odchýlili digambarové, jejich jediným majetkem je miaka na potravu
1011-5060

Page #109

- 107 -
pulky skořápky kokosového ořechu nebo ze sušené dřevité tykve, a pavi pero, kterým mnich ometá zem, chce-li usednout. Digambarský mnich nenosí oděv.
Nejvíce se od původního přísného řádu odchýlili své támbarové. Svétámbarové dovolují svým mnichim, aby měli tři roucha (kalpa-trajan), misku na potrevu (pátran) se šesti věcmi, které tvoří příslušenství k nisce359), koště (adžóharanam) a roušku na zakrytí úst (mukhavas triká). Přísně je zvykem zakázáno, aby mnich měl něco takového. Proto miska nesmí být kovová, nýbrž dřevěná nebo z nějakého sušeného plodu. Dvě spodní rouche (kšau-nika-kalpah) mají být z bavlněného platna, vrchní roucho, plást (aurnika-kalpah) ná být vlněný.so Roušku na zakrytí úst, která je bavlněná a podobá se aloženému kapesníku, nosí sthá nakavásinové stále na ústech, zavěšenou na tkanici, která udržuje šátek pevně na horním rtu. Tkanice vede kolem hlavy a vzadu je zavázána. Ostatní évétámbarové nosí roušku, složenou v ruce, a zakrývají si ústa, když mluví. Účel roušky je, aby neublížili životním prvkům, dživim, ve vzduchu. Proto se také nesmějí dát ovívat vějíři, třeba za největšího letního vedra.501)
Tyto ústupky od původního přísného řádu mají v svétámbaraké sektě zlé následky a vedou k čas tému porušování discipliny. Mníši nají i jiný majetek, než je jim dovolen, vymlouvají se, že ony věci nenáležejí jir, ale obci věřících, která jim je půjčuje. Je pravda, že velmi mnozí tak činí skutečně jenom ve prospěch dobré věci, Tak vím, že mnozí mniši mají pěkné knihovny, které věřicí za nimi posílají, když mniši ve shodě s řádovými pravidly cestují. Jeden mnich, jak sám dobře vím, ná u sdružení věřících velkou sbírku indických mincí, vynikající vzácnou úplnosti, která má nesmírnou cenu pro indické dějiny. Ale jsou Zase maiši, kteří využívají této volnosti jen k svému pohodlí, a tak porušují nejenom literu, nýbrž i ducha zákona.
Prvním alibem se zavazuje džinis tický mnich neubližovat živým tvorům a zachován£ tohoto slibu věnují mniši nejúzkostlivější pozornost. Proto užívají roušky na ústa, aby neublížili ani stávarin ve vzduchu, proto s sebou nocí koště (digambarové pavi pero), jímž si ripetou místo, kam se chtěji posadit. Sthánakavásinové dokonce me tou před sebou cestu, když jdou, a proto užívají dlouhých koštat, kdežto ostatní svétámbarové noal jen krátká koštátka. Aby neublížili životnému prvku, obsaženému, jak bylo již vyloženo, v každé nerozrušené hmotě, nesmí se mnich ani zýt ani koupat ani čistit zuby, ne smí rozdělávat oheň, nesmí pít nevařenou vodu, nesmí jíst nevařenou zeleninu, nevařené nebo nerozkrájené ovoce, nesmí ulomit větev nebo utrhnout list ata. Těchto zákazů je ohromná řada a podrobně se jimi zabývá zvláště "Ačáráhgam".30
z těchto důvodu nesmí mniši v noci užívat světlo, ne bot ke světlu se shromažduje hmyz, který může zahynout v plamenech, az téhož důvodu nesmějí mniši Cestovat v době deštů, kde se život přírody v tropech zvláště bujně rozvíjí.
1011-5060ational

Page #110

> 108 -
Tyto zásady opatrnosti, mezi nimiž první místo me ahinee, 3. nenit 1 vota, určuje pal všechno mnichovo počí není v jabo denni zivotě a tvoří x4130 jeho aske se, jejím hlavna prvek je od kilání ve prospěch jiných živých bytosti; pri tom ovšem není dovoleno ani zaidit ivotný prvek ve vlastním těle, dokud to není neprosto nutné, jednak na ochranu druhých živých bytosti, jednak aby byl uvolněn Zivotný prvek, jenž jim vlastně došel virtuelně osvobozent a doká jen je poslední odpoutání od haoty, které jej váže k tomuto světu963
S toui to saadani džinistické etiky souvisí také četné e dlouhotrvajíok pos ty, které džinističtí mniši poatupují. Tak např. koncom ledna 1924 sthanakavásí Sundar]álaží skončil post, který trval Jeddengoamdesát da. Plat mu ņikterak neubli xil na zdraví. Sundzal&1024, kterého osobne snán, 19 stár atyti.cetsedm let & poetech je již velmi skrušený, jak zo sa: 111 jebo guruk, acérjen er1 Dzáveri3.6l.dší, když jsem navštívil tuto skupinu wacha y květau r. 1923 v Chattkópara u Bombaje. Poprve as Sanderlálaží post11 prvním roce svého mnišského života na čtyřiačtyficet an! (vRatlaga) a potom se poe til častě ji na kratoi asbe delší dobu. R. 1922 y Alcad nagaru se poetil jedepašedesát dai & loni, když jsem ješ nevštívil v Ghettkópazu, patnáct dní.00
Tyto posty zojeou libovolnd alone, ýbrž anich učiní předem alib, jak dlouho se posti a tonto slib quei dodržet. Uvedeas disle vystihují dobře rág dčinistického .caletism2, který se pohybuje až na pamá hrenici života a smrti, takže tyto dlouhé posty vetizuj: pogornost i stes lékaxa.
Džinis tický mačaký pád klade také velkou pozornost ne bezdomovi moichi. Maiši jeou povinni v suché roční době cestovat od vesnice k vesnici a od nieta k městu. Ve vesnici se ne sme jí zdržat déle ne tri dny, ve městě Badan dní. Bydlet nají na místě, které aí vyprosí, ale najl. se vyhýbat tomu, aby bydlell pohromadě s hospodářovou rodiaou.307 Digenbasti maiši obyčejas nocují v leae nebo v zahradách. Své čámbarové staví při chránech jakýsi druh útulků, zvených upásrajah, kde bývá i jejich náboženská škola a kde obyčejně uniči nocují; sthánekavásinové odpírají bydlet y apásrajích, protože jsou prý schválně pro mnichy postaveny, což odporuje Fádu.500 v době dešto jsou mniši povinni po dobu čtyř měsíců (četur-uásen) bydlet ne jednom místě a omezovat se v pohybu, zejméns i při cestách za almužnou. Tato doba se bezývá také někdy padždžósava ne (sa.: pazušana) a je pro mnichy dobou posta, pokání a studia. Po uplynutí. se doporučuje mnichún počkat ještě nějaký čas, než se vydají na cestu, až na cestách ubude hmyz, který se v době deš rozmnožil a mohl by být při chůzi 29šlápnut. Potom zase naa térs, pout bez cíle od vesnice k vesnici, od něsta k městu. Při tom každý krok je upraven a řízen pravidly a předpisy tak, 5087 že mnich musí stále soustředovat svou pozornost, chce-11 žít podle řádu a žít taon kovým životem, aby jej i věřící uznávali za uniche & zdávali su čest, která mnichovi nález1.30
2021-5060

Page #111

- 109 -
Denní povinnosti džinistického maicha
Denní povinnosti mnichovy se značně liší podle sekt a škol. Přes to však Ize s jistýni výhradani vytknout úkoly, které jsou všen společné, abychom získali jasný obraz tiyata alinistického mniche.
Jeho den začíng velmi časně, nebot nená spát déle, než jednu noční hlídku.370) Tím se stává, že mniši vetávají již asi kolem čtyř hodin ráno. První úkon, který mnich koná, když vetal z lože je veřejná zpověă nebo jakési spytování svědomí, v něnž se pevně stanovenými slovy kaje ze hříchů, kterých se třeba nevědomky dopustil v uplynulé noci. Hlavně jde při tom Ohmchy proti zásadán abinsy, jež je velmi snadno možné porušit, když člověk spí, at tin, že rozruší některé sthavary, nebo že ublízí některému & nejmenších pohyblivých bytostí (tragán). Tento obřad se v sanakrtu nazývá prati ramenam, prákrtu padi kammaņam.
Po této ranní zpovědi Dastává mnichovi stejně ddlęši tý úkon, ktert vyžaduje nnono pozornosti a opatrnosti. Je to palévang."
372
Palévana záleží v tom, že mnich nejprve zamete svou noclehárnu, načex velice opatrně & 8 myal soustředénou k svému úkolu prohledává svůj xat a 10če a vyhledává hmyz, který se v něm snad přes noc usadil. A to se stává velmi snadno, protože mniši se nemyjí a ani svůj oděv neperou. Každý hmyz, jež mnich nalezne ve svém oděvu, opatrně vezme e položí jej na místo, kde se mu pravděpodobně nemůže ublížit. Rád předpisuje, že má moich nalezený hmys poloXit na suché a stinné místo, pod stromem a p. Není to ovšem ideální stav moicha, neboť dokonalý mnich má snášet bodání a lezení hmyeu e na prostou lhostejaosti. Palévana však má zabránit, aby uniši, kteří nedosáhli tohoto stupno dokonalosti, drbajíce se, neusmrtili snad nějakého živého tvora ve svém odšyu. Palévana současně nahrazuje mnichovt ranní koupel, která mu je zakázána, jak 317 bylo vyloženo.
Když unich vykonal tuto svou nedfležitější ranní povinnost, odebere se u sekt, které uctívají Booby, do chrámu, u ostatních sekt na klidné osamělé místo, aby vykonal svou ranné med 1 taci, která se nazývá bhává púdšá. 3757
Když vkroči mnich do chrámu, zastaví se před džinovou sochou a pokloni se mu. Pak stojí a rozjímá o tom, jak odstranit karmana, jak a e přiblížit o další krok ke světlému vzoru tirthamkarovu, o jehož vlastnostech potom rozjimaNa to vykoná pradakšiny, tj. obřadně obchází svatostápek tyřikrát nebo sedmkrát, při čemž pokračuje ve svém meditaci, ve které se nyní obrací k rozličným vyšším tvorům, obyvatelån pekel, bohům, lidem a zvířatin. Když skonči meditaci, přednáší jednou nebo vícekrát panca-paraméěti-mantram, & někdy 28
1011-5060

Page #112

pěje i chvaldspit (stutih akbo paojevil svou te but adv
Když
320
wanan. stb) na kterého z tirthankarů. tokému triratnu a mnišskému pokání, od
na
webou se rozumí, že u sekt, které zavrhují úctu obrazů, odpadá praaking a rozjímání i přednea chvalospěvà se děje v některé z posic, která je vhodná k rozjímání, obyčejně v postoji svané kájótscrgah (káussaggó)374) tichém místě, obyčejně v přírodě.
Když skončí mnich svou ranní pobožnost, odejde zpět na místo, kde byl přes noc; évétánbarah odejde tedy do upáóraje, a tam budto předčítá některý text svatých písem, nebo káže věřícím, kteří se tam již mezi tím shromáždili. Cestuje-li společně větší družina mnicha (geneh), střídají se obyčejně maiši kazatelském úřadě tak, že každý den káže jiný, kdežto upáähjájah a doárjah káží jen při svláštních příležitostech. V některých skupinách mnicha, je-11 mezi nimi zvláště nadaný kazatel, ponechávají tento úkol jemu, kdežto ostatní se spokojí a tím, že přaděítají vybrané kusy s posvátných písem.
Kázání a použování věcích jej zaměstná asi tak do deseti hodin dopoledae. Potom se vydá mnich na obchůzku, aby si vyprosil potřebnou potravu. Tento úkol není tak snadný, jak by se snad zdálo zejména tomu, kdo sná buddhistická pravidla o tom, jak sbírat elmužnu. Kdežto buddhistický mnich musí přijmout každou potravu, kterou nu laik dá, je džinistický mnich vázán přísnými předpiBy přijmout jen potravu čistou podle jeho náboženských předpisa. To pásobí džinistickým mnichům velké potíže, hlavně na cestách. Vím a vyprávění některých maicha, že někdy procházejí krajinami, kde není dinista, a řadu dní jeou auceni hladovět, aby neporušili předpisy.
Předpisy o potravě džinistických mnichů jsou až do nejmenších podrobností a v tom spočívá ona velká obtíž je dodržet. Tyto podrobné předpisy se však da jí shrnout do několika málo zásad, které pro náš účel poskytnou lepší přehled e osvětlí myšlenku, kterou se řídili zakladatelé džinismu, když stanovili tyto předpisy.375)
1011-5060

Velká řada předpisů o čistotě potravy se dá uvést na zásadu ahimsy. Především je mnichovi zakázáno přijmout potravu, která obsahuje nějaké živé, pohyblivé bytosti (trasah) nebo jejich zárodky, např. potravu, která stále přes noc.Rovněž je zakázána potrava připravená tím, že byly zabity k její přípravě nějaké živé pohyblivé bytosti, tedy maso, vejce atd. Zakázána jsou také taková jidla, jejich příprava je nebezpečná pro nějaké živé tvory. Dále jsou zakázá na jidla, která obsahují nerozrušené nebo nedokonale rozrušené živé nepohyblivé bytosti (asthavaráḥ). Tak je zakázána zelenina jen oloupaná, ale nevařené, klasy jen na povrchu opečené, ovoce, z něhož nebylo vyňato jádro atd. Zakáza ná je také z téhož důvodu potrava podávaná na zelených, čerstvých rostlinných

Page #113

- 111 -
üstech. S ohledem na zákon shimsy nesmí mnich přijmout potravu, jež byla určena pro jiného 's byla mu odňata, aby byla dána mnichovi, nebo ublíži-11 dárce někomu, aby mohl mnichovi dát potravu. Proto smějí mniši sbírat almužnu ten teprve, když věřící již sani pojedli a smějí přijno jen zbytky, které domácí lidé zanechali.
Druhá zásada je, že anich nemá být věřícím ne obtíz, a proto ne smi primout potravu, která by byla pro ně ho schválně připravena, adhákazna pkt.: ánakadau.570Proto nesmí ani přijmout pozvání na hos tinu, ani nesmí jít prosit na místa, kde se vaří zvlášť pro náboženské žebráky (např. kde se slavi svatby a p. ),
2 téhož dvodu nesni mnich prosit o potravu o slavnostních dnech v takových místech, kde se vaří pro Žebráky.
Mnich má sbírat jen tolik potravy, kolik nezbytně potřebuje. Obyčejno ovšem sbírá každý den jeden mnich potravu pro celou skupinu, a uniči téže skupiny (ganah) se denně v tomto úkolu střídají. Kromě potravy ai musí mniši denno vyprosit i potřebnou pitnou vodu, která musí být třikrát vařená a ještě procezená skrze látku. Tuto vodu nemá mnich mit déle než čtyři hodiny, protože Jinak by se v ní mohly zase ubadit živé bytosti. Po celou dobu, co má mnich yodu ve své nádo bě, má nádobu pokyy tou plátnem, & když pije, pije akrze plátno.
Tyto rozlišná zásady opatrnosti nutně vedou k tomu, že mnich o potravu nebo vodu musí žádat & B dárcem o ní mluvit, což např. v buddhismu je přísně zakázáno. Obyčejně je však zvykem, alespoň v místech, kde mniši sbírají potreyu jeni od džinistických věřících, že mniši jdou jen do domů, kde jsou dveře otevřeny, 8 etanou ve dveřích a džinistickým pozdravem: dharnalábhah (tj. mějte prospěch z plnění zákona!). Dzinističtí mniši přijímají však potravu od příelušníků třech vyšších kast bez ohledu na vyznání, jsou-li si ovšem jisti, že vaří jen rostlinnou potravu. Sthánakarásinové dokonce přijnou potravu i od sdarů, a to i od tka velmi nízkých a jinak nezi Indy platících za nečisté. (Peáno v době, kdy Indie byla pod britskou vládou a kdy existoval ještě kas tovaf systém. Poze. vyd.)
Shromážděnou potravu si nesmí naiši uschovat přes noc, ba ani ne na delší dobu přes den, zejména v době deštå. Pro to zbytky potravy, které není možno dát ani Žebrákům, od kládají mniši ne zvláě pečlivě vyhledaná místa, aby Baad při tom, když odkazují potravu, nepoškodili nějakého živého tvors.
Když se mniši vrátí z obchůzky na potravou, vyznávají se svému představehému z hříchů, kterých se snad dopustili a konají pokání, které jim představeny uložil. Tato pověst se nazývá klóčaná (pkt.: álójaná). Po tom se rychle naJedí, protože nesmí jidlo ohřívat. Snad proto také jedí velmi rychle, někdy
1011-5060

Page #114

- 112 -
skoro hltavě, v čemž je velký rozdíl mezi nimi a buddhistickými antchy, kteří Jedí pomalu a důstojně.
Po obědě mají misi hodinu odpočinku, kdy je jim výslovně zakázáno zabyvat se nějakou duševní prací. Teprve potom se asi dvě hodiny věnují studiu. Jsou évétámbarské sekty, jako např. tapá gacchá, jejichž mniši věnují studiu machen více času, než nařízené dvě hodiny. Jsou však také skupiny mnicha, kteří nevěnují studiu ani tuto dost krátkou dobu.
Po skončeném studiu maiši opět konaj palévana.
Později od poledne mniši přijímají návštěvy věřících i jinovsrců, kteří s pimi chtějí hovořit o džinistickém náboženství. Ve velkých městech se schází v upáśrajích nezi čtvrtou a pátou hodinou velmi pestré společnost, zvláště sfalí-li tam náhodou některý učený mnich. Mniši obyčejně dabatují s jinovērci a věřící sedí opodál na zemi a se zalíbením poslouchají, jak jejich moiši se enaží přesvědčit jinovērce o dokonalosti evého náboženství, zejména jeho zgkladní zásady, ahimsy."
V této skupině určený mnich (nebo jde-11 o větší skupinu více mnicha) jde zase sbírat potravu. Když se vráti, snědí mniši rychle potravu, protože nesmějí jíst po západu slunce, ani ne smějí uchovat potravu přes noc na druhý den. Ba ani pít nesmějí v noci, ani nechat stát vodu ve svých nádobách přes noc, protože by to bylo porušením zásad ahimsy.
FO
Po západu slunce nesmě j1 již mniši opustit místo svého noclehu, a když se cetní, neemě jí rozsvítit. Po západu slunce konají nejprve opět ono zpytování svědomí nebo obecnou zpověd (padí kamnanan) jako ráno. Potom tráví čas rozjímáním nebo modlenía k "pěti Dokonalým" (Parča-Paranéšti). Výjimečně přicházejí někdy večer oddaní věřící a zvláštní přátelé mnichů, aby se zúčastnili jejioh večerního rozjímání a pobožnosti. Při takových večerních temných hodinkách dochází obyčejně též k náboženským rozhovorům o nejkřehčejších náboženských otázkách.
Tím se mnichův den končí, aby před úsvitem počal nový, úplně chodný předešlým. 379)
Odchylky od denního života, Caturmásan.
Odchylek od každodenního mnichova života je velmi málo. Nejčastější odchylka je, že musí žádat o nocleh.3007 To je však pouhá formalita, nebot pro svétánbarské mnichy jsou upáśráje vždy připraveny a sthánakavásinun noclehy
1011-5060

Page #115

- 123 -
připraví obyvatelé, jakmile se dozví, že se mniši blíži k vesnici. Podobně pouhou formalitou je, jde-li mnich prosit o nisku nebo o roucho.-01) Stará pravidla stanovená zákonem se zachovávají, ale ovšem jenom jako pouhé formality. Tak plyne ažinisticiým mnicham život bez velkých změn.
Nemilým vyrušenia z každodenního pořádku je ovšem nemoc. Ve skutečnosti nemá být nemoc mnichovi vyrušením, nýbrž spíše příležitostí, aby osvědčil svoji trpělivost. Posvátná písna uvádějí vždy za vzor tirthamkary, kteří neužívali léků a ani se nedali v nenoci ošetřovat. Ve shodě s těmito skvělými příklady džínistický nich nemá vlastně užívat léky a dát si ošetřovat např. rány. Ale již nejstarší předpisy jsou v tom ohledu mírnější a zakazují vlastně jenom pro jimadia a dávidla; z téhož aůvodu, z něhož je zakázáno mnichu mýt se a čistit si zuby.3041 Pravým lékem džinis tického mniena má být påst. Ale mnich smí přijmout lék, který mu přinese věřící a nesmí z8yázat věřícímu, chce-li jej ošetřit. Nemá však pocitovat zalíbení v této péči.383) Svétámbarové se sterejí o své mnichy v nemoci velmi starostlivě a opatřujt je všemi potřebani. Přísnější jsou i v nemoci sthánakavásigové, kteří jen v nejkrajnější potřebě přijímají léky. Obyčejně dříve, než se sáhne x léku, zkoušejí rozličné čáry, ve které džinisté hodně věří. Džinističtí mniši jsou však poměrně velcí zdraví, rozhodně zdravější než většina Indå. Na jejich zdraví mé asi blahodárny vliv jejich přísná životospráva a hojnost pohybu: džinistický mnich chodí průměrně denně asi dvacetpět kilometrů. Sot
Ne jvětším a nejdelšín vyrušenín'z pravidelného potulného života je džinistickému mnichovi doba dešti, kdy ohledy na zásadu ahimsy jej nutí po čtyři něsíce pobývat na jednom místě a omezovat svej pohyb na nejmenší míru.3897 Podle svého trvání nazývá se tato doba čaturnésan, perioda čtyř měsíci, ne bo parjúšaná (pkt.: padždžóbavaná).
Do ba tohoto tyřměsíčního pobytu džinisticiých mnichů na jednom místě začíná měsío a dvacet dní po počátku deětů. Příčinou toho je pravděpodobně, že za tuto dobu se hmyz již rozmnoží tolik, že je mnichovi nebezpečné konat dlouhé, přespolní cesty, nechce-li ublížit třeba nevědomky Živým tvorům.9667 Jako příčinu se však v posvátných džinistických spisech uvádí, že v té době mají věřící již upravené příbytky pro dobu deětasoll tak, že mnich může prosit O místo pobytu a nemusí si činit výčitky, že snad místo bylo teprve pro něho schválně upraveno. Obyčejně se podítá doba těchto čtyř měsíců od jedenácténo dne světlé polovice měsíce Ašádhu do jedenáctého dne gvětlé polovice měsíce Kártiku. 388)
Doba dešta je pro džinistické mnichy dobou přísnější discipliny, odříkáal & přísnějích omezení. Především to je doba vhodná pro pošty a proto největší řada předpisi o této době se týká jídla. Tak v době dešte mniti nají
1021-5060

Page #116

- 114 -
jist jen jednou denně a to v pevně stanovené době. 3097 Mnich, který učinil slib, že bude jíst jen každý druhý den, může jist. toho dne dvakrát, necítí-li se být po prvním jídle zasycen. Mnich, který učinil slib, že bude jíst jen každý třetí den, může za stejných podmínek jst za den dvakrát. Kdo slíbil jíst jen každý čtvrtý den, může jíst v tom dni třikrát, Mnich, který slíbil ještě další pist, smí jíst v jednom dni nejvýše čtyřikrát.390) Omezení se týká také nápojů, a to tak, že mnich, který jí jednou denně, může přijmout dovolené nápoje všeho druhu, kdežto počet nápojů se zmenšuje s délkou postu tak, že ten, kdo se zavázal jist jen jednou po čtyřech dnech, smí přijmout za nápoj jen horkou vodu.391)
Jiná omezení jsou, te mnich slíbi po čas dešťů nepřijínat více darů denně než nanejvýš pět darů potravy a pět darů nápojů, nebo že omezí své návštěvy u věřících na sedm domů od své noclehárny.392
2 předpisů je nejdůležitější, že maion, který sbírá dárky jen do rukou, nesmí jít pro almužnu ani když sebe méně prěl a musí almužnu, než odejde z domu, přikrýt bud druhou rukou nebo vatrčit ruku s almužnou pod paždí, aby na jídlo ne pršelo.937 Mnich, který sbírá almužnu do misky, amí jít za almužnou i když mírně prší, nesní však jít, když prší silně. Při tom musí mít misku zakrytou šatem tak, aby se mu do ní nedostala voda, a mimo to musí dbát celé řady opatrností. 594) Když se moich vrátí do upábraje, neamí jíst dřív, než jeho sat i tělo důkladně neoschnou.3957
z ostatních předpisů jsou nejdůležitější, že mnich neem jít za žádnýn účelem z upásraje, dokud se nedovolil svého představeného (ačárjah, guruh ). 390) Dále, že musí každý mnich mit po dobu dešta své náležité lože, 597) konečně každý mnich musí mít tři nádoby, jedau na výkaly, jednu na moč, jednu na plivátko.3907 Všechny tyto příkazy vycházejí ze zásady ahimsy. Proto je také mnichům přísně zakázáno po dobu dešte, kdy se zejména nesmírně rozmnožují malí tvorové a všude pučí mladé rostlinky, aby pečlivě pozofovali tvory a jejich zárodky, aby jim svou neopatrnosti náhodou neublížili..>
Mniči mají po dobu deštú také přísně dbát, aby jim nenarostly příliš dlouhé vlasy. 400) Nejvíce se však mají mniši vystříbat, aby se za doby deštu, kdy musí sídlit pohromadě, nesvářili, a počínaje prvním dnem parjúšany je přísně zakázáno mnichům užívat drsných, tvrdých a přikrých slov, a to po trestem vyloučení z pnišaké obec.401)
za doby dečtů se také přísněji drží posty o novolunní a úplňku, tzv. póšadhó (ga. :-upavasathan).
1011-5060

Page #117

Předchozí vylíčení mnišského života je podáno jen v hrubých rysech. Podrobností je totiž tolik, že by je bylo možno zpracovat monograficky. Proto není možné se podrobně obírat celou spoustou detailních předpisy, a je nutné vybrat z nich jen to, co pomáhá podat celkovou charakteristiku mniěského života.402) v tomto ohledu je nutno podaný obraz mnižekého života doplnit ještě ze dvou stránek. Především to je vzájemný poměr maich, a za druhé to je mnišská askese, kterou ještě vyložím.
Mniši dosud tak jako v dávných dobách tvoří koly, gadchy, které mají v čele jako představeného mistra, stárjah, jemuž je k ruce učitel, upadnájah. Mistr je duchovním vůdcem & koly, je guruh, no vyčší rozhodčí ve věcech disciplinárnech i věroučných. Proto se obyčejně stane mistrem ne jučeně j&1 a Xivotem' ne jdokonalejší mnich. Jak se ustanovuje nový ádárjah, o tom není nikde přesných předpisů a rozličné školy se po této stránce značně liší. V některých školách (např. i v Tapá-gačně) áčárjah před svou Bertí doporuči mnichům svého nástupce. Obyčejně to bývá onen mnich, který za života áčárjova byl vpádnjájez; ale není to pravidlem, od něhož by nemohlo být odchylky. V některých školách se ustanovuje nový ádárjah svobodnou volbou mezi mnichy, jinde rozhoduje výsledek asketických cvičení.
Instalace (padas thápana) nového stárja se koná s velkou slávou.403) Sejdou Be k ní nejenom všichni mniši celé gadchy, nýbrž podle možnosti i věichni přlvrženci gaddhy mezi věřícími. Obřad sám se skládá z projevi úð ty tirthamkaran, ze zpěvu hymnd a chvalozpěvů a odříkávání rozličných modliteb & fikadel, mezi nimiž tomuto obřadu je vlastní súri-mantram. Po obřadu věřeí uspořádají obydejně velkou slavnost (mahótsavah), při které obdarovávají mnichy takovými dary, jaké smějí přijmout. Samo sebou se rozumí, že v rozličných gadchách jsou 1 po této stránce rozličné odchylky.
Podobným způsobem, jenom s menší slávou, je dosazován na svej úřad upadhJájan, učitel.404) Upadhjajah je ve škole pravou rukou svého mistra, vede vychovu mnicha, dohlíží na kazatele, aby kázali jen pravou nauku, vysvětluje ovatá místa a poučuje. Proto musí znát dokonale posvátná píame i jejich jazyk, Y gačchách, kde o volbě mistra rozhoduje svatost a ne učenost, bývá upádhjajah jediným znalcem nauky a mluvčín áčárjovým, zejména ve sporech s jinovērci. Meněí gaddhy se obyčejně drží pohromadě a mniši cestují současně, bývají vedeni mistrem v jediném zástupu od vesnice k vesnici. To byl asi také původní účel gaččny, z něhož asi bylo i odvozeno její jméno.4057 Veliké gaččhy se dělívají 18 skupiny (ganah), z nichž obyčejně největší vede átárjah & upadjájem, kdežto menší skupiny vede vždy nejstarě{ mnich té které skupiny. 4
1011-5060

Page #118

116
Miniši téže gabohy jsou si navzájem bratry a mistr jim je otcem; proto v gaččhách obyčejně vládne svornost a soulad, který poskytuje potulnému mnichu opravdu to, kvůli čemu odešel z domova do bezdomoví, totiž ničím nerušený air, antih.
Vyrovnat vnitřní rozpory a doplnit vnější mír i jasem duševního míru má askese, odříkání, krocení těla, ovládání vášní a náklonností, potlačování tělesných i duševních sklonů a tvrdé pokání za každé sebemenší a třeba neuvědomělé propuknutí lidských sklonů. Džinistická askese vyvěrá bezprostředně ze zásad, vyelovených ve velkých mnišských slibech a je organickou součástí unišského života, od něhož se nedá odloučit." 407)
Džinistická nauka rozeznává askesi vnější a vnitřní a u každé z nich dále šest druht,408) gest druhů vnějších askese jsou:
1. anaśanam, piet přísný.409)
2. avanódariká, újma v jídle.410)
3. bhikšáčarjá, sbírat almužu, 411)
4. rasaparitiágah, odříkání se chutné potravy.412)
413)
5. kajak16gh, umrtvování těla. 6. samlínaté, poustevnictví.
414)
Vnitřní askese má rovněž šest druhů:
1. prájasõittam, pokání.
2. vinajah, pokora.
3. vaijávrtjam, služba, prokazovaná mistrovi ne bo světcům.
4. svádhájah, učení se.
5. diánem, rozjímání.
6.
jutsargah, steknutí se všeho, lhostejnost.
1011-5060

Za askesi v pravém slova smyslu počítají se nyní jenom úkony vnější askese, kdežto úkony vnitřní askese jsou součástí džinistické morálky. V celku lze říci o džinistické nynější askesi, že budovala na tomto teoretickém základu dále, uvedené druhy pokání rozčlenila na velké řady asketických úkonů mnohem podrobněji vymezených, než jak tomu je ve starých písmech, čímž ovšem velmi často původní smysl byl naprosto ubit a askese seslabena v pouhé zdání. Toto netrnutí askese v pouhou formu vidíme již zcela zřetelně v "čáradinakaru", kde
jsou asketickým cvičením věnovány dvě kapitoly.410) V těch dvou kapitolách je
podán nejen podrobný výčet všech možných asketických výkonů, nýbrž i podrobný návod, jak je konat, a číselné přehledy, jak je nutno výkony seřadit pro ten který druh pokání. Zejména důležité je tzv. karma-sudana-tapas, pokání, který
417)
se zničí rozličná karmana.
415)

Page #119

- 117 -
Vrcholným asketickým výkonem je dobrovolná surt hladem, gamlékhaná, dále půst neomezený časem, mernakálu. anasanan. V nynější době se jenom velmi zřídka některý mnich odhodlá tímto způsobem ukončit svůj život, třebaže se to pokládá za velmi záslužné. Za to však tím častěji se stává v aynější době, že tak odcházejí ze světa věřicí, kteří nejsou mniši a jim je také dovoleno podstoupit tento vrcholný způsob askese, ovšem jen za přesně stanovených
podmínek. 419)
Podstata tohoto posledního asketického výkonu v lidském životě azinistického věřícího se zdá spočívat v tom, že lověk tím, že od řekl potravu, naprosto tím přestal být příčinou rozvratu v tolech obsahujících džívy, třeba nehybných, tháyarah, a tim najednou odstrañuje velké množství karmana, jež se hromadí příjímání potravy. Proto také v dřívějších dobách byla tato dobrovolná smrt hladem pokládána za ptimou cestu ke spasení (mókšah). Nyní prý podle džinistické nauky nikdo nemůže dojít přímo spásy, ani skrze dobrovolnou smrt hladem, nebot doba světového úpadku pokročila j17 tak daleko, že nikdo již nemůže dosáhnout na tomto světě svatosti a věevě doucnosti, stát se arhantem a dojít tak na konoi posmrtného života vysvobození z koloběhu ivota, stát se siddhem. Proto prý dobrovolná smrt hladem zaručuje člověku jenom, že se narodi po této smrti v některém neb, aby se tam dočkal oné světové periody, v níž člověk zase bude moci díjít konečné spásy. 4207 To je pravděpodobně také příčinou, proč mnichy tento nejvyšěí zp sob askese nyní již ne láká.
Dobrovolná smrt hladem se správně nazývá bhaktapratjána-maranam.
421) Mnich se nemůže rozhodnout sám k tomuto způsobu smrti, nýbrž musí požádat svého učitele, gurua, aby mu dovolil podstoupit tuto konečnou askeai,422) Obydejně mnich podstupoval tuto dobrovolnou smrt hladem, když cítil, že se bilží konec jeho života, a když se předchozími dlouhými posty přesvědčil, že je 8 to, aby své rozhodnutí také vykonal.4257 Tento zpisob není však tak záslužný, jako když mnich v plné síle učiní rozhodnutí a alib podstoupit tuto smrt po předchozí přípravě v přesně stanovenoá dobu. 424) PHprave trvá dvanáct let, ve kterých mnich stupňuje výkony od nejmírnějších až k nejtěžším, zejména prodlužuje své posty, když je opakuje stále v kratších intervalech. Tímto způsobem potlačuje a niðł karmana a shromažduje si zásluhu. Proto se má nazývat vlastně jen tento druh dobrovolné smrti samlékhaná, tj. sbírání, shromaždování. Výraz pozdě 11, zejména když povodní význam slova upadl v zapomenutí, počal být užíván pro dobrovolnou smrt hladem vubec. A tom smyslu užívají ažinisté tohoto výrazu dodnes.
Výkon tohoto posledního pokání je zen přesnými pravidly, která rozeznáVají řadu možných způsobů. Zejména je možno podrobit se tomuto poslednímu postu v rozličných polohách a postojích, především bud v chozi+231 nebo v nehybnosti, v sedě nebo v leže.4207 vlastní výkon záleží pak v tom, že ponenáhlu
1011-5060

onal

Page #120

přestane mnich. přijímat jakoukoli potravu nebo nápoj, nevyjímaje nakonec ani 427) pouhou vodu. Dostavující se snad bolesti a nesnáze musí snášet a klidnou myslí, bez reptání, své pohyby musí omezit jen na pohyby nezbytně nutné, zejména se nesmí bránit hmyzu, který by snad útočil na jeho tělo, nesmí se drbat, nesmí se převalovat." Při tom má uvládat všechny své orgány, odvrhnout od sebe lásku i nenávist, nepřát si ani života, ani smrti a soustředit myal na nejvyšší of1.429)
428)
To je ideální konec džinistického mnicha.
- 118 -
Sekta ávétámbarů připouští kromě mnišských ráda ještě také řády mníšek, jak jsem se ostatně o tom již zmínil. Život maišek je vázán týmiž pravidly jako život mnichů, ale přece se časem vyvinuly některé rozdíly, že je nezbytné alespoň stručně se zmínit o životě džinistických mnišek.
Mnišky
Džinistická mniška se nazývá sádhví, což je ženský tvar ke slovu sáðhuh, mnich. J. Burgess uvádí jako jméno pro džinistickou mníšku také slovo girní, jež jsem však v Indii nikde neslyšel, ba nenalezl je ani v džinistických náboženských spisech,. ani ve slovnících. Posvátná písma své tánbarů všude mluví o mniších a mniškách společně a užívají proto dvojice slov sádhu-sádhví
Dívky se mohou podle řádových zásad stát mníškami od devíti let, ale sko ro nikdy tak mladé dívky do řádu nevstupají, nýbrž teprve obyčejně po patnáctém roce svého věku. Dívka může vstoupit do řádu jen se svolením svých rodiča nebo poručníka. Je-li vdaná, potřebuje svolení svého manžela. Její manžel se potom považuje za vdovce a může se znovu oženit. Nejčastěji však do mnišského řádu vstupují vdovy. Na rozdíl od buddhistických mnišek džinistická miška, když vstoupila do řádu a byla přijata, musí zůstat v řádu až do konce avého života, podobně jako i džinistický mnich, leda že by byl pro nějaký hru bý přestupek z řádu vyloučen. Obřad, kterým je mniška přijata do řádu, díkšá, je stejný jako u mnichů. Mnišky si také holí hlavu a vytrhávají vlasy stejně jako maiši.
1011-5060
Roucho mnišek se sestává ze čtyř částí a je obyčejně bílé barvy. Spodní roucho tvoří pruh látky omotaný kolem beder a protažený mezi nohama, aby zakrýval pohlaví, nazývá se lahgótí a náprsní živůtek, čólí. Vrchní roucho tvo ri široký, asi pět metrů dlouhý pruh látky zvaný sádí (sa.: gatah) jaký nosi vůbec indické ženy; přes nádí nosí pak jako plášt kus látky, skoro etvercový, kvané kapadum. Mimo to maišky nosí s sebou vždy rohož (ásanam), na níž usedají a lehají, a viněnou pokrývku (sa.: kambalaḥ), kterou se v noci přikrýva

Page #121

- 119
mnieky cestují vždy po skupinách, nejméně tři pohromadě. Za pobytu ve resnici nebo ve městě bydlí v upáśrajích, které jsou úplně oddělené od upáśrají, kde bydlí muži. V čele skupiny maišek stojí představená, nazývaná pravartini,"327 kterou ustanovuje sčárjah té ktoré gadday. Burgess se také znižuje, že pravartini, která vyniká učenosti, se prý nazývá sutathavirá (88.: brutagthavira); vynikající věkem vajathavirá a vynikající pokáním tapathavirá.43
Kazdodenní život anišek je nepořádán stejně jako život znicht. Jediný rozdíl je v tom, že denně nají nějakou dobu naslouchat kázání svého áčárja, nebo, není-li v místě, nějakého mnicha, který je učený & zná posvátná písma.
Mnisky jsou u dzinistů velmi ctěny a váženy, což se projevuje zejména při slavnosti díky a při pohřbu matky. Při těchto příležitostech ažinističtí věřící ukazují ještě vět&i nádheru a slávu, než když jde o mnicha, 434) Přes to věak diinistických mnišek je nyní velmi málo: život v řádu je přece jen velmi těžký, plný odříkání, takže i žena, která strádá ve svém světském životě, nerada bo opouští. Proto se stává zřídka, že se mníškou stane žena z důvod & světských, že ji snad pronásleduje neštěstí atd. Pravidelně to jsou <1e tě náboženské pohnutky, které vedou ženu k rozhodnutí stát se mniěkou, a proto je náboženská úroveň džinistických mnišek velmi vysoká a jejich život vždy dokonale vzorný. Za svého pobytu v Indii jsem neslyšel, že by mniške byla vylondena z řádu a nenalezl jsem mezi žijícípi ažinisty pamětníka takového případu, ad u mnichů není vyloučení z řádu vzácnosti.
Goradží cili jatinové
Zvláštní třídu Rezi axinisty tvoří tzv. goradžiové 111 latinové, kteří jsou jakýsi stupeň mezi mnichy a věřícíni. Jati (gen.: jatinan) 'se nazýval původně každý džinistický mnich a toto slovo označovalo týž pojem jako sádhuh, ba ve starých episech se ho užívá v tomto smyslu častěji, než slova sádhuh. Nyní je uráskou ažinistického mnicha kíci mu jatí, neboť toto slovo upadlo v nevážnost tím, že si je jako svoj název přievojila třída žebravých 11dí, jejichž mravy a zvyky se někdy neshodují ani s pojmem ažinistického laika, natož o pojtem sádhua. Tito lidé si také přisvojují titul goradží, což je gudžarátská uctívá forma sanskrtského slova guruh, mistr.
Goradží se nyní nejvíce vyskytují v severních částech Gudžarátu a v RadžPutáně.436) Goradžin se může stát kterýkoli laik, když opustí svou rodinu. Nejvíce se však goradží doplňují z nízkých hinduistických kaet, dále , prvorozených dětí, které byly rodiči k tomu zaslíbeni, a konečně nemanželekými dětmi, nalezenci a p., které soradí mezi sebou vychovávají. Z toho dôvodu goradži poklesli v úctě lidu, zejména v nejnovější době. Sádkuové je pokládají za
1011-5060

Page #122

Go
zvrhlé mnichy a přímo jimi opovrhují. Hlavním důvodem je jim při tom to, že se goradí prohlašují za světce, užívají peněz a rozličných dopravních prostřed ků, zakázaných pravému světci a obklopují se strážemi a ozbrojenými právody. Proto nyní ani dobří džinističtí laici neuznávají goradží a nepodporují je, nýbrž stejně jako sádhuové jimi opovrhují.
120 ww
Obřad, jim goradší přijímají mezi sebe nové členy je díká atejného zpåsobu jako u řádných džínistických mnichů. To nejlépe svědčí o tom, že tu jde o sradný mníšský džinistický řád. Také oděv mají stejný jako sádhuové, ale u évétámbara ovšem vždy čistě bílý. Také spodní roucho jim sahá až po kotníky a někteří nosí dokonce i roucho hedvábné.
V jižní Indii, hlavně v Majsúru, jsou digambaršti jatinové, kteří se zahalují žlutým pláštěm, pod ním bud nemají vůbec jiné prádlo, nebo mají jenom úzké langóti. Tito jatinové se jmenují podle barvy svého pláště pítámbare, tj. žlutě odění. V některých krajinách přechází tato barva v oranžovou nebo červenou. Tito digambarští jatinové tvoří třídu pro sebe a obyčejný věřící se nemů→ že mezi ně dostat. Mezi sebou se dělí na tři třídy, z nichž nejnižší, zvaní arčakáḥ, tamilsky vádjár, konají chrámové obřady. Další stupeň tvoří tzv. amuvṛttí, velice podobní severním goradžín, od nichž se liší jen tím, že se smějí ženit. Nejvyšší třídu tvoří tzv. nirváninové, kteří se rovnají asi goradžia nebo érípad jan; jsou vázáni elibem naprosté pohlavní zdrženlivosti, nejsou to však mniši v pravém slova smyslu, třebaže s nimi bývají zejména od evropských spisovatelů a oblibou směšování. (Thurston: Castes and Tribes of Southern India, vol. II, str. 432 n.)
Goradží si nechávají růst vousy a vlasy, které si vzadu krátce přistřihují po hinduistickém způsobu a přední vlasy si sčesávají dozadu, mažou je vonným olejem a důkladně je kartáčují. Ve stravě se liší přísnější goradží značně od méně přísných. Přísní si vyprošují potravu a vařenou vodu stejně jako sádhuové a to od džinistů i od nedžinistů, vyjma nejnižší kasty. Tito přísní goradží nejedí také nikdy po západu slunce. Když prosí o potravu na rozdíl od sádhuů vcházejí i do zavřených doma, klepou na dveře, vymáhají si zvláštní druhy potravy a nechce-li jim hospodář nie dát, donucují jej k tomu tím, že zůstanou stát přede dveřmi tak dlouho, až jídlo dostanou. Někdy stojí tak před domem třeba několik hodin. Méně přísní goradží si dávají vařit ve svých kláště řích a to stravu někdy velice bohatou. Při tom však i nejpřísnější goradži nezachovávají děinistických sáoad příliě přísně.
1011-5060
438)
V čele kaž
z
Goradí tvo skupiny podle laických däinistických geosha. ké takové skupiny stojí órípúdaja, 439) který je volen a blend téže skupiny. Zásadně to má být takový goradží, který před tím, než se stal členem tohoto řá du, byl bud džinistický laik nebo brahman.440) Śrípúdžja před svou smrtí oby

Page #123

- 121 -
Dejně určí svého nástupce právě tak, jako to dělají áčárjové. Neustavili śrí púdzja svého nástupce, volí členové gaděhu svého náčelníka ze sebe. Sripúažje je stále obklopen maožstvím služebnictva, které nenáleží do řádu, a zvláštní tělesnou stráží, ozbrojenou ozdobnými kyj1 (žezly). Mimo to all v jeho přítomnosti stále tlupa goradží, nejméně pět, někdy však i padesát i více. Cestuje-li sri púazja, je neeen v nádherných nosítkách.141) Srípúdzja rozesílá skupiny nebo gorgdží do míst, kde sídli laici jeho gacchu, od nichž pro něho vymáhají peněžité poplatky jako nějakou náboženakou dan, a kromě toho ještě rozličné dary. Při tom se hledi goradžiové také sami obohatit ve jménu svého představeného. Na těchto cestách i za pobytu v kláštěřich zaponínají goradži ne slib pohlavní zdrženlivosti a dopouštívejt se křiklavých nemravnosti, protože hlavně svádějí ženy laiki. To čini i śrí púdžové. V poslední době se udály případy, že vyžadovali od žen přímo jako náboženský dar bhikěá), aby se jim poddaly k souloži.
Ode dávna byli doradší kouzelníky a čarodějníky, kterých se 110 až do nedávna velice bál. A dodnes ženy neodepřou goradžím nic ze strachu, že by je očaroval. Mimo to se goredzí zabývají také astrologit & mas tičkářstvín, a ve starších dobách. Často bývalí zapleteni i do případů travičství. Po vĚech těchto stránkách v nynějších dobách jejich činnost silně upadá. Jednak již lid nevěřf tolik čarán a kouzlim jako dříve, jednak jejich činnost je vládou kontrolovaná,
Celým svým způsobem života podobají se goradší spíše potulným mnišským hinduistickým řádům, než řádu džinistických mnichi. Zejména nápadně se podobají svým zřízením višnuistickým áčárom.
Goradží nemají podobného ženského řádu a v tom se zase blíží digambarům. Není tedy ne možné, že goradží jsou zbytkem nějakého ažánistického mnišského řádu z dob než vznikly své támbarové, který byl osamocen a odloučen od původní tradice a tíuto způsobem upadl. Svádí k tomu zejména také jejich podobnost & digambarskými bhattáraky, 442) kteří však nad ně mravně 1 -nábožensky vysoko vynikají.
1011-5060

Page #124

- 122 -
III.
ZIVOT DŽINISTICKÉHO VÉRI Cho (LAIKA)
Obecné úvahy o věticích
Džiaistický věřící se nazývá érárakah, věřící žena sráyiká. Slovo śrávakah znamená posluchač, žák a původně se jím as označovali stoupenci každého náboženského indického učitele. Cases se však toto slovo ustálilo ve významu džinistický věřící a nynější době v rozličných indických nářečích znamena výhradně džinis tu, jako třídu rozdílnou od ostatních Indu. Tak např. v Bonbeji a okoll érkvakové se nazývá skupina původních a žinie tå na rozdíl od přslušníků jiných společenských tříd, kteří přijali džinis tické náboženství, ale trvají dále ve svých kastách, v nichž se žení a konají rodinné obřady podle zvyká v té které kas tě obvyklých. To jsou však rozdíly spíše společenské. V náboženském ohledu v očích mnichů jsou všechny srávaky, přiznávají-li se k indickém náboženství, 4437 Proto jsem také volil v češtině slovo věmc1, abych jin označil ony všechny džínisty, kteří nejsou mniony, bez ohledu na společenské rozdíly. Ostatně sami mniši často nazývají věřícího sráddhan, nepř. v *Adáradinakaru" velmi často, což znamená doslovně věřící, aby tím sloYou především odlišili svého příslušníka od jinovērce.
v nynější době se příslušnost k džínismu dědí, ač se ovšem také stává, že přistoupí k džinismu noví stoupenci z jiných náboženství, hlavně z hinduismu, ale jsou znány také případy. odpadlictví. V prvních dobách, kdy džinismus byl jeětě v plenkách a šířil se působením nadšených kazatela, bývalo obrácených na novou víru mnoho, a v těch dobách se vyvinul také způsob, jak i navenek dát najevo, že ten který z posluchačů přistoupil trvale k nové víře. Dálo. Be to veřejným vyznáním víry a tím, že nový věřící prohlásil veřejně, kolik ze slib& pro věřící chce zachovávat.
Formuli tohoto vyznání víry uvádí "Uvásagedasáo", I., $ 12., v tomto znění: "Věřím, Mistře, v nauku nirgranthovskou, přikláním se, Mistře, k nauce nirgrenthovské, líbí se mi, Mistře, neuka nirgranthovská. Je tomu tak, Mistře, je tomu právě tak, Mistře, ano, je tomu tak, Mistře; to je to, po čem toužím, Mistře, to je to, k čemu se přikláním, Mistře, to je to, k čemu se přikláním, Mis tře, to je to, po čem toužím a k čemu se přikláním, Mistře: je tomu skutecně tak, jak je řekl. Ačkoli mnozí králoyé, šlechtici, válečníci, vysocí úředníci, otcové rodin, peněžníci, velcí obchodníci atd. uznávajice to, miláčku
1011-5060

Page #125

boha, vlasy si oholili a z domova do bezdomoví odešli, já si přece nemohu oholit hlavu a odejít z domova do bezdomoví. Ale já v tvé přítomnosti, miláčku bohů, beru na sebe povinnosti hospodáře, sestávající z dvanácti článků, totiž z pěti menších slibů a ze sedmi slibi učednických. Je-li to ke štěstí, ó miláčku boha, nečiй uně překážek. .444)
123 -
Tato formule se udržela dodnes a užívá se jí, vstupuje-li jinověrec slav445) nostním způsobem do džinistické církve. Ovšem často se to stává bez všech obřadů a okázalostí, zejména ve amíšených kastách, když dívka z hinduistické rodiny se provdá do rodiny džinistické. To je věc, která se rozumí sama sebou.
S tímto obřadem, jímž se přijímají věřící do džinistické církve, se nesmí směšovat tzv. vratárópaḥ, slavnostní skládání slibů, 446) které koná věřící dainieta při rozličných příležitostech, zejména když na sebe bere povinnosti, apojené a učednickými sliby tzv. vyšší pratimy, ili předlohy svatého života.
Být džinistou, tj. uznávat džinistické náboženství za dokonalé, neznamená ještě, že člověk je dokonalým a žije podle zásad svého nábožene tví. Džiniamus žádá od svých věřících jako nejmenší projev souhlasu s tímto náboženstvím, aby nezabíjeli živé, pohyblivé (trasáh) tvory, které mají dva nebo více smysla, aby se proto zdražovali živočišné potravy, aby tak ani nepřímo nebyli příčinou zabíjení, aby nepili opojných nápojů a vystříhali se smyslnosti, 11 a krádeže v nejhlubším slova smyslu. Ale kdo neplní těchto přikázání, nepřestává být džinistkou, a zůstává jím např. i řezník, i když koná své řeměslo; ovšem že zůstává při tom jenom na onom nejnižším stupni vývojového žebříku, zvaném 447) avirata-gunasthánam.
Obyčejně džinisté věrně zachovávají tuto nejmenší míru džinistických náboženských zásad. To se jeví zejména na jejich zaměstnání, potravě, domácím životě atd. Skutečně náboženských povinností má džinistický věřící jenom velmi málo. Celkem předpisují posvátná písma věřícím šest náboženských povinností, kterých však má věřící dbát denně. Jsou to:
1. ctění bohů - dévepúdžé,
2. poata učitelam gurúpásti
3. čtení posvátných písom svadhjajanam,
4. ovládání sebe samа - samiamah,
5. pokání tapah a
6. dary na dobročinné účele
-
1011-5060
dánam.
イ
Samjamah, povinnost ovládat sebe sama, ukládá džinistům nejvíce povinností ve věedním, každodenním životě.

Page #126

Především dzinta té se vyhýbají nejen takovým zaměstnáním, ph nichž se přímo zabíjí, jako např. keznictví, rybářství, drůbežářství atd., nýbrž i takovým, při nichž je zabíjení skryto nebo se omezuje na jednosmyslové tvory, nebo při nichž je náhod ně možné. To je především příprava kvašených nápoja, kvašeného ahlebe, rolnictví, lisování oleje ze benen, lisování cukrové távy ze třtiny, & velmi mnoho jiných zaměstnání, zejména všech na, pt nichž se učívá ohně, vody a při nichž se překopává země.448) Proto největší část axinistä jsou obchod. nici tkaninami, zlatnici, stribrnici, obchodníci drahými kameny & perlami, noktetl jsou úředníky, učiteli, ale nejvíce jich jsou finančníci a bankéři. Ve', avých zaměstnáních vynikají přesností a pravdomluvností. Zkiaka se stane, že by se atinis tický úředník dopust11 zpronevěry. Proto jsou velmi oblibent jako úředníci v bankách. V samostatném obchode jeví se tato přesnost být jakousi tvrdostí zejména ke dlužníkovi; ale to vyplývá z celého jejich náboženského ná.
zoru. 449)
v soukromém životě jsou všichni džinis té velmi dbali základních zábad ayé. ho náboženství, přesní v plnění povinnosti, ale současně jeden na druhého reli. ce přísní, ba až tvrdí, někdy i kruti. To se projevuje zejména v rodině, kde vládne přísná podh zenost mladšího staršímu, ženy muži, neboť nejstarší mužsky flen se cítí jaksi zodpověděn za duchovní blaho celé rodiny.450)
Od tud ona neúprosnost, se kterou se zachovávají předepsané posty, dobrovolně vykonané sliby, & vůbec náboženské zásady a pravidla.
Všichni džinis té v nynější době požívají jen ros tlirinou potravu, a to dba: jí i při volbě rostlin, aby se jejich požíváním neničil pm118 Xivot, třebe: jen život roe tlinný. Nejedi proto kořeny, hlízy a rostlinné odenky, protože je nutno je dobývat ze země, která musí být rozrušens kopáním; nejedi také plody, které mají mnoho semen, kličici semena a rostlinné výhonky. 454. Džinisté nejedí po západu slunce a nejedí potravu, která stála přes noc, třeba dobře ukrytá, aby nezničili živé bytosti, které tam v noci vnikly 537 nebo Xteré se ve stojící potravě přes noc vytvořily rozkladnými procesy. 347. Vodu pijí jen důkladně převařenou, obyčejně teplou. I v dovolené potravě jsou velmi zdrženli ví a jedi jea tolik, co nezbytně potřebují. Opojné nápoje nepiji, jednak proto že jejich přípravou (kvašenín) se rozruěuje životný prvek, jednak že opojení pdsobí nedbalost v náboženských povinnostech, rozdmychává vášně a vyvolává Y duši lásku a nenávist.
Výsledek této životní umě řenosti je, že mezi džinis ty je nejméně zločinct & že ažinisté jsou nejbohatšími mezi indickými obyvateli. Svého bohatství u31vají velmi rozumně, podporují zejména vědu a umění. Ovšem na prvním místě se starají, aby povznesli své náboženství : vydávají tiekea posvátná písma, novodobé knihy o svém náboženství, podporují studenty a badatele o svém náboženstv. rozdávají vydané knihy zdarma, stavě jí chrámy, upábraje, dharanéály, a to
1011-5060

Page #127

-
125 -
architektonicky dokonalé, umělecky vyzdobené a z dobrého materiálu. A tak blahobyt'e krása umění tvorí skvělý rámec tomuto uměřenému, naprosto rozumovému a proto někdy až studeně ztroulému náboženství.
Dšinistická kastovní zřízení
Poměr dzinieta ke kestovnímu zřízení v Ind 11 a kastovní třídění samotných džinis ta je věc, která dosud nebyla v Evropo náležitě osvětlena a proto se tu často setkáváme s myslnými názory. K tomu ještě přistupuje, že věc sama je velmi složitá a poměry mezi džinigty v tomto ohledu jsou velmi ne jednotné. Proto jsem se rozhodl po jednat o této věci podrobněji, bež jak bych vlastně mě 1 v poměru k rozsahu této práce.
Džinismus v zásadě nezavrhuje kas to vní zřízení, ale v mnišském řádu pro něj není místo. Mniší jsou si mezi sebou rovni, jeou bratři a nejsou mezi nimi možné jakékoli třídní rozdíly. Do pádu jsou přijímáni přslušníci všech tříd, třebaže se éúdrové musí dříve proměnit puruša-mantrem lidi urozených kast. Ale docela jinak tomu je u věřících, kde ne jsou překážky pro ka stovní rozdíly. Tas kestovní rozdíly uznávají i sami aničí a vyhýbají se nízkým nedžinovským kastam, hlavně kvůli potravě.
Pro staré doby se zdá být pravděpodobným, že byli původně přijímání do džinistické církve jen kšatrijové, později i brahmani a vaisjové. Bezpečných dokladů pro to však nemáme. Tím se vytvořila pravděpodobně dos ti jednolitá obec věřících, podobně jako byl i jednotný mnišský řád. Staré kastovní rozdily trvaly asi 1 dále jen jako rozdíly rodové s význanem čistě rodinným hlavně pro uzavírání sňatků. Zbytkem této dávné džinistické obce se zdá být tzv. třida śrávaků v Bombaji, která tvoří jádro nynější své támbarské církve. Digambarové tím, že jejich první vývoj se uskutečňoval asi v jižní Indii, ztratili podobnou tradiční souvislost se starými obceni věřících a jsou rozděleni po rozličných indických kastách jako ostatní své támbarové.
Ona vlastní ávétámbarská obec se påvodně dělila na osmdesát roda, nesprávně pokládaných za kasty. Takový rod se nazýval gaddhah. Každý rod měl dvě svá božstva, totiž džnáti-déví, rodinnou bohyni, uctívanou v každé rodině zvlášt a kula-déví, rodovou bohyni, uctívanou společně v chrámě pro ni v každém místě zvlášt postaveném.457 sňatky až na malé výjimky se uzavíraly jen uvnitř každého z těchto rodů, byly to tedy rody end ogamni. Z těch to påvodních, pravých džinistických rodu se zachovalo na nynějě 1 do bu v Gudžarátă asi osn nebo deset. Vlastně je jich jenom polovina, protože v každém gacdhu jsou dvě poloviny, které jsou nyní považovány za samostatné rody, zvané visa (dvacítky) a daśa (desítky). I těchto dílo bývalo dříve asi více. 458) Největší z těchto rodd je až dosud rod zvaný Srí máli, rozptýlený po celém Gudžarátě.499
1011-5060

Page #128

126 -
Po nich je nejpočetno jel rod Ubve, jehož přfslušníci se nazývají Osválové.450 Další rody jeou Púrové nebolt Porvádové, "62) Ummadové 462) a Nimeové.463
Indové řadí tyto džinistické rody mezi vaiáje, ani snad ne tak na základě jejich původu, jako spíše podle jejich zaměstnání.
Ostatní džinisté, jak svetambarové tak digambarové, jsou příslušníky rozličných hinduistických kast a rodů, v nichž trvají vedle příslušníků jiných náboženství,464) s nimiž vcházejí ve siatky bez ohledu na náboženství. Ovšem zřídka se stává, že se žena z džinistické rodiny provdá do rodiny hinduistické, kdežto opačné případy jsou zcela obyčejné. V severní Ind 11 se s ažlaisty setkáváme skoro výhradně jen mezi vaisji, kdežto v jižní Indii nejsou Makým zjevem iv. Jiných kastách. V Gudžarátu jsou džinisté skoro výhradně jen ve skupině tzv. Mahébriváni ja, hlavně v rodech Désávald, Mé vádd & Narsipurea."
465
Skupinu sama pro sebe tvoří Márvárf ,400/ kteří jsou v Gudžarátu valnou většinou dzinisté, kdežto doma v Márváru jsou višpuisté rozličných sekt.
Jiho1ad1&ti ažinisté se hlásí nejvíce ke ka stám Velláld a kšatrijd (zejména tzv. Bantové), 408) ale i k brahmanim. Mnoho džinis tá v jižní Ind 11 náleží tém k uvedeným severoindickým rodim, alespoň podle jména. Tak se např. setkáváme v Majsúru s Marvadi. Oavály, Banadžigy.4697 Ale při tom žijí ažinisté v jižní Indii kaatově osamoceně a většinou vůbec neuzavírají súa tky s jinovănoi.
Pfi obřadech rodinným džinistům, kteří jsou v hinduistických kastovních rodech, konají obřady bráhment onoho rodu, který koná obřady tomu kterému rodu."0Obyčejně se tu brábmanský a vaisjovský rod se tu shoduje jménem. Tak Désavála-venijam konají obřady Désåvále-brahmani ata. Džiaistam z čistě náboZesakých roda konají obřady obyčejně bráhmani z rodu Srimáli. Obřady v džipistických chrámech konají pudžáriņové, ustanovovaní obyčejně z džinistických věmcich, a nemusí být brahmany.***
Význam kast a roda je pro nynější džiniety jedině rodinný, nebot kastovní a rodovou příslušnosti se řídí oñatky. Jiný význam kas tovní nebo rodová pkBlušnost pro džiniaty nená, ani ve emyslu náboženském, ani společenském. Zejméne nedělají džinisté mezi sebou rozdíi při jídle. Džinista jí od druhého džinisty připravené jídlo bez ohledu na jeho kastovní příslušnost, jen kdy jfalo vyhovuje náboženským předpigim.
Některé kasty. & rody udržují ještě své staré rodové slavnosti přejaté z dob, kdy ještě nebyli džinisté. Obyčejně se tyto slavnosti vztahují k rodoTému božetvu, kula-dévi. V některých rodech se udržuje také zvyk ka s tovní hostiny po hinduistickém zposobu. U évétámbari je však působením mnichů anaha odstra
1011-5060

Page #129

127 -
nit všechny takovéto zvyky, které zdůrazňují rodové rozdíly a omezit rodové rozdíly jen a jen na věci, které se týkají anatků.
Upásakan: věřící, který vede přísnější náboženský život
Mravoučné zásady, jimiž se má věřící řídit ve svém denním životě, mají v džinismu podobu sliba, a již tim je podmíněno, že závisí na věřícím samém, zde chce tyto sliby plnit a pokud je chce dodržovat. Ustálilo se jaksi zvykem, Že prvních pět slibů, tzv. sliby menší (anuvratáni), má plnit každý džinistický věřící. Jak bylo uvedeno, jsou tyto sliby jenom omezenín mnišských sliba, které před pisují zdržovat se toho kterého zlého úkonu, menší míře, než jak se zavazují mniši a nerozhodují, jak daleko toto omezení smí jít.472) Již tím je ponechána voflcímu velká volnost, poněvadž se mu ponechává na vůli, aby se rozhodl, jak dalece chce plnit sliby, k nimž se zavázal. Tím způsobem může být docela dobrým džinistou např. král, který vede krvavé války a odsuzuje zločince k. smrti, ba džinistou nepřestává být ani voják, který skutečně vraždí, nebo dokonce kat, který vykonává králův rozsudek, třebaže první slib zakazuje zabijet vlastně i sebemenší živé tvory..
Tak se stává ažinistická laická morálka kasuistickou, stejně jako se jí stala uorálka buddhistická. Kasuistika je největším nebezpečím mravnosti, nebot svádí k uvolnění mravní zásadovosti. Na štěstí v džinismu neplatí kaeuiatika pro mnichy, kteří svým vlivem vykonávají značnou měrou dozor nad mravností věřících a brání tomu, aby se sliby věřících nestaly prázdným slovem.457 K tomu včelu slouží především slavnostní skládání slibu věřících před mnichem yratárópah, 474) při němž věřící přesně vypočítává, jak dalece se tím kterým slibem zavazuje, vyjmenovává nejen druhy plnění, nýbrž i příležitosti a podmínky. Např. když slibuje nezabíjet ani dravá zvířata, miše dodat: vyjma v sebeobraně. Nebo když slibuje omezit se v pohlavních stycích jen na svou jedinou manželku, může slib učinit přísnějším že slíbí, že s ní ne bude vícekrát souložit než tolikrát a tolikrát měsíčně.+13
Tyto sliby je možno opakovat v životě kdykoli a pokaždé je učinit přísněj sími a přísnějšími podle toho, jak se člověk zdokonaluje v plnění zásad araynosti. Dalším stupnět na cestě zdokonalování sebe je, že věřicí k povinným pěti slibům přibírá další, především sliby dokonalosti, sunavratání, a konečně učednické aliby éik ávratáni.4707 Kdo se zaváže plnit stále, bez časového onezení, věech těchto dvanáct slibů pro věřící, stává se z pouhého věřícího, srávakaḥ, skutečným učedníkem džinovým, i když dále zůstává hospodářem, a nazývá se upásakah (pkt.: uyásagó). Přeložil-li jsem slovo śrávakan alovem větci. mohli bychom slovo upábakah přeložit slovem vyznavad,
1:011-5060tional

Page #130

U řádného džínisty se předpokládá, že se stane vyznavačem alespoň když dosáhne zralého věku. Plnění slibů nepředpokládá nějakého skutečného asketismu, protože sliby, které omezují volnost člověka je možno vymezit tak široce, že to nečiní obtíže v povolání. A skuteăně také většina džinistů jsou vyznavači à to horliví vyznavači, kteří nejenom plní sliby, ke kterým se zavázali, nýbrž 1 čas od času doplňují své aliby, počínajíce méně přísnými omezeními a pokračujíce k přenějším a přenějším, a na samé hranice saketisau.
Celem tohoto postupu od mírnějších slibů k přísnějším a přísnějším je ponenáhlu a nenásilně zdokonalovat lidskou osobnost a připravovat ji na cestu za jediným džinistickým cílem, ke konečné spáse, moxi, jehož bez askese ovše nelze dojít, třeba by to bylo a v posledních okamžicích života, jen když předchozí příprava byla dostatečná, aby vedla člověka výš a výš od stupně ke stupni na džinistickém žebříku dokonalosti.478) Konečná spása není vyhražena jen mnicham, nýbrž každému, kdo usiluje o tento vznešený cíl, žije-li ovšem v takové světové době kdy je vůbec možné dosáhnout věčné spásy bez prostředně po smrti člověka.479) V tom je velká přednost džinismu před buddhismem, že slibuje každému možnost spásy, at žije jako mnich v odloučenosti od světského povolání, nebo zůstane-li při svém zaměstnání. Rozdíl je jen v tom, že mnichova cesta je kratší, rychlejší a snadnější, nečíná na něho na každém kroku tolik nástrah, které ho avádějí, aby porušil své sliby, jako věcího, který žije v samém středu životního víru, který s sebou strhuje všechny, kteří nejsou dost silní, aby plnili to, co slíbili.
Ale vyznavač má ještě další prostředky, jak docílit větších úspěchů na este ctnosti a jak zkrátit tuto cestu a přiblížit se tak k mnišské cestě askese. To jsou ještě přísnější zásady, než ony, k nimž ne zavazují vyznavači avými sliby, jsou to jakési předlohy dokonalosti, návody, jak zvýšit účinek alibů, jež se nazývají pratimy, a nakonec vedou k askesi, která se mnoho neliší od askese mnichů.
Pratimy, vzory dokonalosti
Pratimy (sa.: pratima) 480),
předlohy dokonalosti, vzory správného živots, jsou mravní zásady, které mají doplňovat eliby a blíže je určovat. Je to právě ona volnost aliba a nedrčitost, zejména prvních pěti slibi, jež vyžadují nějaké pevné směrnice, nějaké zásady, které by byly člověku spolehlivým vådcem na cestě ctnosti. Určují mu jednak, jak musí plnit sliby, aby měl ještě naději, že alespoň po dlouhých řadách přerodů v koloběhu života dojde vrcholného cíle, nemá-li odvahy, síly a odhodlanosti přiblíšit se rychleji dokonalosti, jak to umožňuje každému člověku mnišský život, jednak jak tuto cestu při životě hospo dáře skrátit na nejmenší míru, sejména na nejmenší počet přerodů, sachovávánís
1011-5060

Page #131

129
přísnějších zásad. Tyto poučky jak zachovávat aliby a zásady přenějšího ivota pro vyznavače, zvlášť oddané džinově nauce, jsou pratimy, zrcadla dokonalosti a životní moudrosti v duchu džinistické nauky.
Pratim je jedenáct:481)
1. Základní pratimá spočívá svými kořeny zase v onom význačném racionalistickém jádře džinismu. První pratimá totiž učí, že člověk, který chce být opravdovým džinistou, musí nejprve nabýt onoho primérního poznání, které džinistická nauka nazývá darásna a které se projevuje navenek přesvědčením o správnosti džinistické nauky, virou, že džinismus je pravá ceata ke spáse. V pojau daréana je také obsažen zdravý názor o tom, jak užít zásad džinistické nauky v obecném životě člověka.
2. předloha řádného života je vratapratimá, která učí, kdy a které sliby má věřící přijmout a vede ho tak po cestě ctnosti od počátku života až do okamžiku smrti.
3. pratiná je sámájiká, vyžadující od věcího, aby denně třikrát po dvaačtyřicet minut rozjímal o sobě a v rozjímání očistoval své myšlenky a své city a tak se zdokonaloval.482)
4. je počadhópavása-pratima, pravidelný půst nejméně dvakrát v každé polovină lunárního měsíce.483)
5. pratima je sačitta-tjágah nebo sačitta-parihára-pratimá, zdrženlivost v požívání těl cítících bytostí. Protože neubližovat živým bytostem je 11 pHkazem prvního z menších slibů, a zabít živočicha vrhá džinistu zpět na nejnižší stupeň vývojového žebříku, je samozřejmé, že se tato pratimé týká jenom rostlin. Člověk, který se fidí touto pratinou, nejí čerstvou zeleninu, nikdy neutrhne se stromu ovoce, list nebo větev; ovoce jí jenom tehdy, když je někdo jiný utrhl a rozřízl a vyndal z něho semena, sídla života.
6. rátri-bhuk ta-tjaga-pratiná, zakazuje člověku jíst v noci, aby člověk nesnědl s jídlem nějaký hmyz, který v noci pole tuje.484) Tohoto pravidla se drží věrně skoro všichni džinisté, i když by jinak byli sebe chladnější ve víře. Ostatně v zemi tak bohaté na hmyz, jako je Indie, je tato zásada velmi rozumná.
7. pratimá přibližuje již věřícího hodně k mnišskému životu. Je to brahmačaria-pratimé, naprostá pohlavní zdrženlivost. Věcí, který se jí drží, nesní souložit ani se svou vlastní manželkou, nesmí užívat voňavku ani se zdobit. Počínaje touto pratimou, zbožný věřící se čím dál tím více blíží životu světce a ponenáhlu se odlučuje od všeho světského.. Jenom málo věřících se rozhodne pro poslední čtyři pratimy.
1011-5060

Page #132

- 130 -
å ste stambha-tjága-pratimá, která zakazuje věř cím, aby nikdy nepodnikal ato co by ho přivedlo k pocinum, pm nichž by mohl utratit nějakou oduševnělou Tatrati když by to byla jen bytost nehybná (sthavarah). Tak se ne smí např.
abývat hrnčířstvím, kováčstvím, neemí vařit, nesmí si dát postavit dům atd. TXXfemu, který dospěl tak daleko na cestě ctnosti, zbývá vlastně jen velmi málo podnikání, které může s dobrým svědomím ještě zastávat. Proto tuto pratimu stejně jako i ostatní následující zachovávají obyčejně jen lidé zestárl., kteří se vlastně tímto způsobem již loučí se světen.
9. Rozhodne-li se věřící pro devátý stupeň příkladného života, neliší se již mnoho od mnicha. Tento stupeň se jmenuje parigraha-tjága-pratimé, vyžaduje od věřícího, aby se vzdal veškerého světského majetku. Obyčejně rozdá své jmění dětem, nebo nemá-li dětí, rozdá jmění na dobročinné účele, nedá se víc obsluhovat od sluna a klidně snáší tíhu života a chudoby.
10. anume ti-tjóga-pratimá, vybízející věřícího, aby se rozhodl po způsobu moichủ nedávat vařit pro sebe a jiet jenom to, co zbyde, když se ostatní v domě nasytí. Kdo se zaváže žít podle tohoto příkladu, nesmí se mísit ani pouhou radou do domácích záležitostí, ani nesmí myslet na to, co je v souvislosti
jakýmkoli lidským podnikáním.
11. uddhiěta-pratima, poslední, vede věřícího k tomu, aby oblékl mnišské roucho a opustil domov. Člověk, který se rozhodl žít dle této pratimy, 11ší se od mnicha jedině tím, že nebyl uveden do řádu obřadem dikėá. Jeho život je 31nak životem mnicha. U svétámbarů žije v upáóraji & nosí bílé roucho a od dává se rozjímání o cestě ctnosti. U digambarů žije buå no které posvátné místnoeti '(chráma), odívá se bílým rouchem (485) (& tu mu říkají kullaka-srávakan, malý učedník), nebo odloží roucho a žije jako poustevník v lese. (v tomto případě se nazývá ailaka-érávakan, oddaný učedník).
Držet se pratin náleží k vyznavačovým povinnostem. Přitom je zásadou, že vyznavač, který se rozhodl následovat pratim, postupuje od první, které věnuje nějaký čas, potom postoupí k daldí, které věnuje dvojnásobný čas, třetí trojnásobný atd. Obyčejně si volí měsíc jako základní čas, takže na prvních deset pratiu potřebuje čtyři roky a sedm měsíců. Ově em to není jediný způsob, jak se věc provádí. Když pak uplyne 1 doba poslední pratimy, tj. v uvedeném příkladě po pěti letech a šesti měsídích, oddá se vyznavad obyčejně askesi a půstam, jako k přípravě dobrovolné smrti hladen.
Askese vyznavačů
Vyznavač, který dostoupil poslední pratimy, čije vlastně přísněji než džinistický mnich. Mnich se může svobodně pohybovat, kdežto samvégí svými přísný-. ni sliby, stále & stále 20B třovanými, je obyčejně omezen na jedinou místnost
1011-5060

Page #133

* 132. -
v domě a snad na přilehlý dvorek nebo upásraj, ve kterém slíbil ztrávit své pogleduh day 9. do smrti.480 v tomto omezení svobodného pobytu začíná již laická sokege. Y ni saých útvarech olidů dokonalosti (gunavratáni) aake tický ráz oněch rozliöný ob omezení nevyniká, jako teprve když se tyto sliby v dsledku pratia vice a více zoetřují.**
Když dosáhl jedenácté pratity pomýělí vyznavač na askesi postem. V tom se mu otvírají velni rozličné možnosti a závisí to na jeho odhodlanosti, duševní pevnosti a vytrvalosti, který způsob si zvolí, zda posty, které se pomalu stupňují, nebo krátké, které prodlužují dobu aske se na léta, nebo posty, které se opakují rychle za sebou a prudce se stupňují, vedou však rychle ke konci, k dobrovolné smrti hladera. Rozhodující je také při volbě pos tupu sila touhy po posmrtné blaženosti.
Dříve než se vyznavač odhodlá k tomu to poslednímu kroku, poradí se s mnichem, obyčejné alespoň s upád hjájem, nejõeetěji však se samotnýın áčárjem, který mu vyloží zásady neomezených poste, jak se má chovat, čeho se vystřihat, aby došel vytouženého cíle. Tento poslední aske tický výkon se nazývá stejně jako u mnicha samlékhaná.48
Nevyhnutelnou podmínkou pro vyznavače, který chce odejít ze světa dobrovolnou smrtí hladen je, aby nejprve prošel všemi pratinami, a to nejméně ve zmíněné době pěti a půl let. Teprve potom, když dosáhl tohoto stupně dokonalosti, že se dovede naprosto ovládat, když jeho vysl je čistá, smí se rozhodnout pro tento způsob konce Života.
Když se tedy rozhodl pro dobrovolnou smrt nledem, vyznavač musí nejprve vymátit ze své mysli veškerou lásku a nenávist, zájem o majetek; potom musí příjemnými slovy prosit své příbuzné, přátele a služebnictvo za prominutí toho, čím jim kdy ublížil, a současně musí od pustit i jin, čeho se snad oni dopustili proti němu.4897 Potom se uloží na místě, ze kterého se od této chvile nehodlá hnout, rozjímá o svých hříčích, kterých se sám dopustil (krtan), kterých se dopustil někdo jiný jeho působenín (káritam), 8 ke kterým svolil (anumatan). Potom se zaváže pro zbytek svého života velkýni sliby, nahávra“ táns.490% od toho okamžiku musí vypustit ze svého srdce zármutek (sókan), bázeń (bhgian), skleslost (avasádah), úzkost (klédah), nevlídnost (kálušian) a nespokojenost (aratih). Naopak má projevovat vytrvalost v pravdě (sattvósáhan) a odhodlanost (manan). Má ge posilovat četbou a rozjímáním o posvátných písmech.491) Současně omezuje svou pevnou potravu tím způsobem, že si určí jednoho dne počet 'soust, které sni, a každého následujícího dne přijme jen polovici soust než předešlého dne, takže konečně přijímá jen tekutiny. Potom postupně odmítá tekutiny, které obsahují výživné látky (mléko, syrovátku, žlichtu) až pije jenom horkou vodu.494. Nakonec se vzdá i horké vody a nepřijímá
1011-5060

Page #134

ani potravu, ani nápoje a ode kává a klidnou a vyrovnanou my 821 kopec svého života, rozjímá o pěti dokonalých bytos tech (pañča-paraméětí).49
Porušil by slid samlékhany, kdo by toužil po životě, kdo by si přál rychlou smrt, dával najevo strach před smrtí, toužil apatřit své přátele, ne bo přemýšlel o rozkoších příštího života.4941 Kdo se dopustí v posledních svých okamžicích některého z těchto hříchů, nemůže doufat, že dosábne plné odměny za avou askesi, jaké by se mu bylo dostalo, kdyby byi pevně vytrval.
krásně Ilčí tyto poslední okamžiky vyznavadovy a nebeakou odměnu po smrti. sedná kanonická kniha évétámbara, "Uvásagadesáó* I, 89:
"Potom onen Anandah, vyznavač Sramantv, když se posvětil mnohými úkony v plnění sliba mravnosti, slibů dokonalosti i pósadhových posta, po dvacet let vytrval jako vyznavač Srananty, a dokonale dostál svým télen jedenácti pratimám, měsíc se oddával samlékhaně, šedesát jídel si odepšel, zůstal bez potravy, vyznal se z hříchů & kál se, dosáhl soustředění ducha (samadhin), 4957 a když uplynul měsíc umírání, zemřel. Po smrti se probudil k životu jako božstvo (dévatá) v nebeském sídle Arune, ležícím na severozápadě od velkého nebeského sídle Saudharma, v nebeské sféře Saudharmu.907 Tan kterást božstva mají dovoleno žít čtyři paljópana a tan také Anandah měl povoleno žít čtyři paljopama let. 497 Kam påjde, 6 Mistře, dévah Anandah, až mu uplyne vyměřený věk a kde se znovu narodí?*.*O Gó tamo vče, v zemi Velkého Vidénu dosáhne spásy!"
1011-5060

Page #135

- 133 -
Cast IV.
SVĚT A PORADEK V JEM
BIJE
I
Původ a uspořádání světe
Lókalókah
Vesmír je podle džinistické víry věčný, nebyl nikdy otvořen a nemůže být nikdy zničen. To vyplývá nutné 2 džinietické nauky, především z jejf metafysiky. Podle ní je vesmír aložen z astikája, jež mohou měnit svou podobu a svůj stav, ale nemohou být nikdy zničeny, odstraněny ze světa. A právě jako nemohou být zničeny, nemohou také nikdy vzniknout. Ovšem, to se týká jenom jejich podstaty, nebo snad jasně ji řečeno jenom je jich nejmenších složek, molekul a atoni, a jejich kvantity. Vzájemné vztahy a z toho vznikající podoby podléhají změně, která podmiñuje dění, život. Výsledkem této změny v nejmenších částečkách as tikájt je vývoj nebo úpadek, jenž je však omezen jen na poměrně malou část světe.
Vesmír se skládá, jak již bylo vyloženo, ze světa - lokah, a mimosvět1 - alótah. Proto jako celek se nazývá lokalókah. svět, lókah, by se dal přirovnat k vrchní polovině kuželky: spodní část, až asi do polovice, je komo1ý kužel, odtentua se pak rozšiřuje a přechází v elipsoid dosti pravidelného tvaru. Výěka celého světa činí podle džínistického tvrzení čtrnáct radžažu,
981ne jdoledi průměr sedm radždžu. Ne južší místo je ve výši sedmi radždžu, tedy právě v polovici, a jeho průměr iní jednu radžažuh. Odtud se svět zase či#1 až do pěti radždžu, načež se zase úží až na jednu radžažu. Džinistické kosmologické spisy dokonce vypočítávají krychlový obsah světa a udávají jej na tfi eta čtyřioet tři krychlových radšažu.4997 Středem světa vede válec jednu radždžu v průměru a čtrnáct radždžu vysoký, zvaný trasa-nádí. Nazývá se tak proto, protože jen v Jeho hranicích bydlí živé bytosti (trasáh, tj. lidi, bohové, zvířata). Ovšem i nehybné životní prvky (sthévarán) jsou také v tomto prostoru; ale nehybné životné prvky jsou i mimo trasa-nádi, kdežto životné pohyblivé prvky mimo trasa-nádí nemohou existovat. Celý tento světový útvar, který je stvořen světovým prostorem, lókákesah, je zevně obklopen třemi vzduchovými
Jan 2011--5060 ral

Page #136

- 134 -
vrstvami, váta-valaján, které se od sebe navzájem liší svou hutností tak, že přímo na světovém prostora spočívá nejhustší vrstva,' zvané nodadhi-váta-valaiah, bustá vrstva, která obsahuje vodu; na ní spočívá druhá vrstva, zvaná ghana-váte-vale jah, hustá vzduchová vrstva a nejvrchněji leží tanu-váta-palajah, řídká vzduchová vrstva. Za touto vrstvou končí svět, lokah, nebot tam je dle ažinistické víry naprosto prázdný, nekonečný prostor, alókákásah.
Tyto tři vzduchové vrstvy, které obalují celý svět, oddělují od sebe různé světové vrstvy tak, že každá země má všechny tři vzduchové vrstvy. Vrstvy vzduchåvé drží a podpírají vyšší zemi, aby nepadla na nižší. Ve vzduchových vrstvách se pohybují také nebeská tělesa, ovšem jen v těch zemí, které je maji.
Podsvětí se dělí na sedm vrstev, prabhá. Horní svět se sestává předevěín ze dvou části, z nichž spodněji se nazývá kalpah (tj. jejž možno vyjádřit disly), vrchnější kalpátitah (vymykající se počtu). Kalpah se dě 11 na osm sfér se šestnácti nebeskými sídly. Nad kalpáti tea na nejvyšším vrcholku je sídlo blažených, siddhi, A jako nad nejvyššími nebeskými sídly je sídlo blažených duěí, tak zase pod nejnižším pekler sídlí nejubožejší duše na světě, totiž nigódové, rostlinní tvorové a několika dušemi v jediném těle, z nichž se doplňuje ubytek duší, který nastane odchodem duěí do sídel blažených.
Přehlédneme-li celou tuto světovou stavbu, jak ji vybudovala džinietické nauka, vidíme v ní opšt na první pohled práci 'ažinistického racionalismu a 10gicism. S takovou logickou dôsledností, jako v džinismu, je kosmologická soustava vypracovaná v málokterém náboženství. Základ tvoří džinistická Dauka o stoupavé síle duše, která je omezovená hmotou, která se na duši lepí pomoci karnanové látky. Proto duše hmotou nejvíce vázané, nigódové, sídlí nejníže, a podle toho, jak se duše zbavuje karmana, stoupá výš a výš, až když ze sebe 'odvrhneme poslední stopy karmanové látky, stoupne na nejvyší místo světa, na senou hoření hranici světovou, nad kterou se nemůže výše dostat, protože vně světa je jen pouhý prostor, alókákásan, v němž není ani prostředí pohybu, ani prostředí klidu, a proto není možné, aby tam trvalo cokoliv, at je to prvek duševní nebo hmotný. Omezení živýoh bytostí na trasa-nádí je také jenon disledek této logičnosti, která zádala, aby se stoupavý pohyb děl bez překážky a bez omezení, a byl úplně ponechán snaze životných prvk2. A s touto logickou důsledností je ažínistická kosmologická soustava vypracovaná v dalších podrobnostach.
Podsvětí
Je nesprávné nazývat džinistické podsvětí peklem, jak se někdy nazývá v překladech ažinistické světské literatury, kde potom dochází k takovým nesrovnalostem, že se mluví o některých bozích, jako by žili v pekle. Podle dži
1.011-5060

Page #137

nistických představ o světě je podsvětí soustava říší pod střední zemí, v nichž jsou ovšem umístěna rozličné pekla, která však nevyplňují ony země úplně.500)
Jak bylo řečeno, je těchto podsvětních říší nebo sfér (pabhá) celkem sedm.
1. Nejsvrchnější je sféra zvaná Ratna-prabhá, země drahokamů. Je prý 180 000 (pramána-) jódian501) vysoká a dělí se vysoká a dělí se na tři rovnoběžné vrstvy. NejhoFejší je Khara-bhágah, pevná část, vysoká 16 000 jódžan. V ní se nachází šestnáct druhů drahokamů. V této části bydlí také některé druhy božstev. Střední část, vysoká 84 000 jódžan, se nazývá Pačka-bhágah, bahnitá část. V ní bydlí asurové a rakšasové. Dolejší část, Abbahula-bhágah, tj. velmi vodnatá, je vysoká 80 000 jódžan. V obyvatelném dílu této části (trasa-nádí) je první peklo.
135 -
2. Druhá podsvětní sféra od shora je Sarkara-prabhá, kamenitá říše, vysoká 32 000 jódžan. V obyvatelné části této sféry se rozkládá druhé peklo.
3. řetí sférá je Váluká-prabhá, říše pisku. Je 28 000 jódžan vysoká a jsou v ní pekla třetího stupně.
4. Další je file bahna, Paka-prabhá, 24 000 jódžan vysoká, ve které se rozkládají pekla čtvrtého stupně.
5. Maten pekel pátého stupně je Dhúma-prabhá, He dýmu. Je vysoká 20 000 Jódžan.
6. Následuje še tmy, Tamah-prabhá, 16 000 jódan vysoká, s pekly Bestého stupně.
7. Nejnižší část podsvětí je Kahá-taash-prabha, nejtemnější podsvětí - še, jenom 8 000 jódžan vysoká, ve které jsou nejhroznější pekla sedného stupně.
Pekla si džinisté představují jako ohromní díry, propasti nebo jeskyně (bilam), 502) ve kterých pekelné bytosti povstávají a žijí. V mezích té které říže se rozeznávají různé pekelné vrstvy, patalaḥ. Těchto vrstev je v první podsvětní říši třináct, v druhé jedenáct, v třetí devět, ve čtvrté sedm, v páté pět, v šesté tři a v nejdolejší říši naprosté temnoty je jediná pekelná vrstva. V každé vrstvě je uprostřed ústřední díra, zvaná Indraka-bilam; od ní se rozbíhají rady dot (éréņi-baddha-biláni) jednak ve směru hlavních světových stran, jednak uprostřed mezi nimi, celkem osm řad. V řadách hlavních směrů je. vždy o jednu díru víc než v řadách vedlejších směrů. V první vrstvě je jich v řadách hlavních směrů po štyřiceti devíti, ve anorech vedlejších po styficeti osmi. Směrem dolů ubývá těchto děr vždy o jednu v každé řadě tak, že v nejspodnější podsvětni ríši, kde je jediná pekelná vrstva, je v každém hlavním směru jen po jedné díře, ve vedlejších směrech není děr vabec, celkem tedy jen
1011-5060

Page #138

- 136 -
+ agt. Spoštou-li se sšechny tyto pekelné díry, tedy je v podsvětí celkem čtyřicet devět ústředaloh pekelných děr (Indraka-biláni) a 9604 děr v řadách (éréni-baddha-biláni). Mimo to v prvních šesti podavětních ř1ších je 8 390 347 různých děr, prakiraaka-bilánt, mimo ony paprskové řady. Je tedy podle džinistá celkem 8 400 000 pekelných sídel, které jsou rozdělena na podevětni fiče takto: v nejhořejší si tři miliony, v druhé dva a půl milionu, třetí jeden a půl milioma, čtvrté jeden milion, páté tři sta tisíc, v šesté 99 995. v sedmé pět. Pekla hočejčích čtyř to a hořejších dvě stě tisío v páté klši jsou pekla horké, zbývající dolejší pekla jsou pekla studená.
Střední evět, madh ia-lókah
Nade všemi podsvětaími Fisemi, stejně daleko od sídel siddhů jako od sidel nigóda, je naše země, nazývaná střední svět, madhja-lókah, debo avět živočišným tirjag-lokah. Je to ohromný kruhovitý válec 100 040 joaten vysoký, roz dělený v soustředné kruhy pevnia (dvípah), oddělené od sebe soustřednými kruhy oceánt (samudrah). Je tedy střední pevnine celý kruh, kdežto vnější pevniny a oceány jsou prstence obklopujíc: střední kruh, všech pevnin je nesčíslný počet & právě tolik je oceánů.503)
Prostředef kruhová pevnina je Džambu-dvipan, nazvaná tak podle stromu džambú”04), který na of roste. Kolem dokola je obklopena slaným mořem, Evaným Lavans-samudran, Za tinto alaným mořem se prostirá první prstencovitá země Dhátaki-dvipan, 5057 obklíčená na vnější straně oceánem Černé vody, Kálódadhi, samudrgh, za nímž se rozkládá Puškara-para-dvípah."007 Ten je rozdělen soustřednýir pohořímson na dvě prstencovité části, z nichž jenou část bližší ke středa je obydlena lidmi. Obývají tedy lidé jenom dvě a půl pevniny. Proto se nazývá lidský svět také adhídvipan, "svět půldruna pevnin".
Za Puškara-vera-dripen je ocean svaný Puškara-vara-samudrah, za ním Véru pf-vara-dipan5088 se stejnojmenným oceánen. Za ním je Kšírk-vara-dvipah, pero nina mléka, na vnější straně obklopena stejnojmenným oceánen. Potom přijde Ghrta-vere-dvípah, pevnina přepouštěného násla a stejnojmenný oceán a Ikšuvera-dvípah, pevnine števy z cukrové třtiny a stejnojmenný oceán. Následuje Nandíávara-avípah obklopený stejnojmenným oceánem. 509) Devátá pevnina se nazyvá Arung-vera-dvípah, 5107 za kterou je opět stejnojmenný oceán. Další pevniny džiniatické kosmologické spisy neuvádějí jmény, aš base poslední: ta se nazývá Svajambhúrramana-dvipan.5117 Oceán zvaný Svajambhú-ramang-aamugrah, který se rozkládá na její vnější atrano, tvo konec středního světa.
Rozloha těchto rozličných pevsin není v džinistickýoh kosmologických spisech jasně určene, protože slovo, je hoš tam užívají (viškambhan) maže znamenat stejně šíři jako průně. Podle nioh Džambu-dvípah měk v průměru jedno sto ti
1011--5060

Page #139

- 137 -
sio jódzan, každý další oceán nebo pevnina vždy jednou tolik, ne% předcházejiof; nevíme však, myslí-li se tím dvojnásobná člte nebo dvojnásobný průměr. Rozd11 88 445236, čím dálo pokračujeme k pevninám a vnějim oceánům. Pokládám váak za sprava: 38:£ vykládat slovo viškambbah jako průměr. s tímto názorom se shoduje také velmi mnoho afinis tá, až jsou také - zejména sádhzové - ktefl mají opačný názor. Věc nemá celkem velký význam ani pro axinistickou nauku, protože jde hlavně jen o dvě a pai pavniny (edht-avi pah) obydlené lidmi.
Ostatní části středního avěta je sice obydlene také živými tvory, ale ne 11dmi, nýbrž tirjanči, tj. bytostmi, které nejsou člověk. Vodní živočiší obývají jen první dve oceány.
Proto džinistická kosmologie z celého středního světa největši pozornost věnuje oněn dvěma a půl pevninám obydleným lidskými tvory, & z nich se zase nejpodrobně ji sabývá prostřední pevninou, Džambu-dvi per. Uspořádání těchto dvou & pål peynia je nezbytné podrobně znát, chceme-li porozumět bájím, jimiž byly opředeny postavy tírthamkara, a rozličným podrobnostem džinistické nauky. Bár je se nám zdají být absurdní, když neznáme tento džinis tický zeměpis.
Základem celého džinistického zeměpisu je popis a rozdělení Džambu-dvipu. Džambú-dvípah tvoří kruhový ostrov o průměru Jednoho sta tisíc pramána-jóažan, tj. asi 750 milionů km, obklopený kolem dokola slaným oceánem. Uprostřed tohoto kruhu se vypíná hora Méruh, Napříč touto pevainou se táhne od západu k vychodu šest telkých pohor, jejichž jméns, podinaje od jihu, jaou: Bimaván, Mahá-himaván, N181dhgh (nebo Nišadhah), Nilen, Rukmi a Sakhari, Jimi se do11 Džanbudvípah na sedm oblastí, kšétráni. Kejjižnější je Bharata-kšátran, od něho na sever leží postupně Haimavata-kšétran, Hari-kšétram, Vidéng-kšétran, Remjaka-kšétran, Hairanjevata-kšétram 2 Airavate-kšétra.
Poho 11 džiniatłoké spisy jako zlatobarvé a 'sti brobarvé, vykládané ne úbočích rozličnými drahokamy. 512) Uprostřed každého z těchto poboti je jezeTo, z něhož pranení dvě čeky, z nichž jedna teče na východ a druhá na západ. Jména jezer od jihu k severu je ou: Padma-hradah, Maha-padma-hradah, Tigibčne
513) hrada, Kéśari-hradah, Mahé-pund eríka-hradan a Pundarika-hrada.
V_Bharats-kšétře teče řeka Gangá na východ a řeka Sindhuh na západ, a podobně v Haimavata-kšétte řeky Rohit a Rónítás tá, v Hari-kšétte Harit & Harikántá, ve Vidénu sitá a Sitode, v Ramjaka-kšétře Nári a Nerakántá, Hairanjavátakšétře řeky Suvarna-kálá & Rúpja-kúlá, v Airavá tě toky Raktá a Raktódá. Všechny tyto řeky vytékají z uvedených jezer, a to každý pár Fek z jednoho jezera v tom postupu, jak byly za sebou uvedeny.
Nejjižnějčí oblast Džambu-dvipu, totiž Bharata-kšétran, je rozděleno podrušným pohořín, Jménem Vidžajárdhah na dvě pásma, jižní a severni. Severní
1011-5060

Page #140

- 138 -
pásmo je obydleno barbary, Mléčohy, a proto se nazývá nécdha-khandah, Jižní pásco je zase rozděleno řekami Sindhem & Gangou na tři části, % nichž prostřední je obydlena Ariji & nazývá se Asia-khandah, kdežto obě krajní části jsou obydleny podobně jako severní pásmo Méadhy.
Protože Džambu-dvipan je uspořádán souměrně k západo-východní, ose, shoduje se rozdělení nejsevernější části, totiž Airávata-kšétra úplng , rozdělením a uspořádáním Bharata-kšétra.
Z oatatních oblastí je nejdůležitější oblast prostřední, zvaná vidéhak nebo Mahávidéhah, Střed této oblasti je hora Méru, od níž se rozbíhají na jihovychod, severovýchod, severozápad a jihozápad pohoří se slonoviny (gadža-dantagirih), které rozdělují celou oblast na čtyři části, totiž východní a západní Vidén, Dévakuruh na jih & Uttarakuruh na sever. (Názorne to ukazuje mapka Džambu-dvipu.) Krajina Uttakuruh je daležitá tím, že tam roste vybájený strom Džambú (Džambú-vrkšan).5117 Podle něho se nazývá celá pevnine. Dšinistické kosmologické spisy a mezi nimi na prvním místě "Džambú-dvípa-pradžñáptih" be podrobně obírají popisem Mabávidénu, neboť to je země, kde mohou lidé každé světové periodě dosáhnout konečné spásy.5297
Od tud be právě dostalo této oblasti prídomku mahá, *velká". Západní a východnf Vidénan má po šestnácti krajinách zvaných viažjah.
Rozdělení zbývajících jeden a pal pevaid obydlených lidmi je úplně obdobné rozdělení Džambu-dvipu. Jediný rozdíl je ten, že s ohledem na prstencovitý tvar těchto pevnin je každá rozdělena na dvě polovice, východní a západní taš, že všechny oblasti jsou v každé z těchto pevnin dvojmo."10Vcelku je tedy na evě tě pět Bharata-kšéter, pět Haimavata-kšéter, pět Hari-kšéter, på t Vidého, pět Ramjaka-kšéter, pět Hairanjavata-kšéter a pět Airávata-kšéter.
Bharata-kšétre, Airávata-kšétra, Západní a východní vidélah jsou tzv. karma-bhúmih, tj. země, kde si obyvatelé musí dobývat xiyobytí prací svých rukou. To jsou také jediná místa zbožnosti, odkud lze dosáhnout konečné spásy. Ostatní kšétra jsou tzv. bhóga-bhúmih. Jejich obyvatelé nepracují, nýbrž vše potřebné dostávají ze stromů 'zvaných kalpavrkěán (nebo kelpadrumán), které vyplňují každé přání ihned, jak bylo proneseno. Proto se každá země, kde rostou stromy, splăující lidská přání, nazývá bhóga-bhúmih, země požívání, nebo phalabhúmih, země ovoce. Je jasné, že si člověk v těchto zemích nemůže získat zásluhy a proto v nich ani nemá že dosáhnout nirvana. Kalpavrkše a bhógabhúmí jsou oblíbeným předmětem rozličných úvah, jak ve bpisech náboženských, tak zejména v zábavné literatuře, hlavně v pobádkách.
Přehlédneme-li všechny tyto zeměpisné báje džinistå, vidíme v nich opět ono bezduché schematizování podle jejich podle jejich logických pravidel, kte
1011-5060

Page #141

- 139 -
rými byly původní, snad praindické představy o podobě světa, provedeny a úzkostlivou důledností sš do nejmenších podrobností, jen aby někde nezastalo nic nevysvětleno. PM tom je sejiaová, Xe 1 ayaě je džinisté těmto bájím věří a pokládají je za nezbytnou součást svého náboženství. Na druhé straně se však ne18e divit této jejich setrvačnosti ve vite v jejich my tickou kosmologii, protože právo na A1 je založena jejich teologie a vírou, že se v pravidelných dobách na světě objevují dokonalí mužové, kteh vždy obnovi náboženství, totiž tirthamkerové. Tato jejich víra však jde tak daleko, te se axinističtí vzdělanci snaží erornat tyto my tické kosmologicité zásady a moderní vědou. Z této snahy vznikla celá řada spist, před nini? je nutno se mít ne pozoru, nebot, překrucují džinistickou tradici, aby ji učinili pravděpodobnou a aby se shodovala se skutečnými vědeckými výzkumy. Tak např. tvrdí, že Arje-ihandah je celá zeměkoule, Feky Mahé-sindhuh a Mahá-gahgá že jsou vlastně moře, ostatní části Džambú-dyipa a. ostatní pevniny, že jsou vlastně nieozemské světy, přičemž neberou ani ohled na svou vlastní bytickou astronomii, která docela jinak určuje nista planetán a hvězdám.17K tomu velice svádí také ona ohromnost, s jakou je podle džinietické víry svět vybudován. Ale právě v této ohromnosti spočívá ne možnost uvést d&iniatické báje o nepořádání světa ve shodu s vědeckým poznáním, a současně tato ohromnost pojetí celé světové stavby dokazuje, že nejde v tomto případě obáji skutečnou, která povstala z lidu a jeho duševních schopností & Z jeho snahy vyložit si bij poměr k svému okolí přirozeně a nenásilně, nýbrž že to je atayba umelá, výtvor logického fornalismu, který měl vybudovat celou náboženskou nauku tak, aby proti ní nebylo námitek ze stanoviska for nální logiky. A to bylo nejddležitější ve sporech protivniky, nebot indická debata dodnes, jde-11 o náboženské nebo filosofické tena, vede se scholastickými prostředky, tj. aylogianom a podle potřeby 1 boliematen.
Ří če nebeské úráhvalókan
Nad v duchovou vrstvou středního světa se rozkládají v mezích obyvatelného prostoru (treba-nadi) rozličné nebeské říše, rozdělené ve dvě velké skupiny, totiž nižší, zvaná Kalpan a vyšš, zvaná Kalpátftalókah. V nich se rozkládají nebeská sídla, obydlená čím výče tim dokonalejšími bytostmi.
Kalpah je nebe v pravém slova smyslu, ono ne be, jehož obyvatelé jsou bytost značně dokonalé, přece vě ak ještě na dosah styku s lidmi. Tento kalpah se deli na osn sfér po dvou nebeakých sich, tedy celkem na šestnáct nadzemských rája. Ty to nebeské říše nebo ráje mají jména podle božstev, jež je obývají. Jsou to:
1. Saudharna-lókan, 2. Aisana-lókab, 3. Sanentkunára-lókan,
4. Mahendra-lókah, 5. Brahma-lókah, 6. Brahmottara-lókah,
1011-5060

Page #142

. 140 -
7. Lántava-lókat, 8. Kápiétha-lókah, 9. Sukra-lókah, io. Mahé-éukra-lókan, 11. Satára-lokah,
12. Sahasrárá-lókah, 13. Anata-lokah, 14. Prénata-lókah, 15. Arana-lókah a 16. Adjuta-lokan,
V každém nebi je uprostřed nebeský palác, vimenah518), od něhož v řádách, které se rozbíhají všemi směry, jsou pavilonky rozličných skupin bo hd. Nebeské říše jeou podobně jako podsvětní říše rozděleny do vrstev, patalán, kterých je v osmi sférách kalpu dvaapedesát. Nejvíce vrstev má první, nejvyšší sféra, totiž třicet jednu. Druhá sféra má seầm vrstev, třetí má čtyři vrstvy, čtvrtá dvě vrstvy, pátá a šestá po jedné vrstvě, sedmá a obmá po šesti vrstFách. V těchto rozličných vrstvéch jsou sídla různých božstev, po kterých zají sídla svå jména.519 Obecné ozračení pro tato božská sídle je také vi mánah. Nejnižší z těchto nebes je Saudharna-lókah, jehož hlavní vi mánah je vzdálen od
520) nejvyššího vrcholku hory Méru jenom o šířku vlasu.920)
Nad nejvyšší vrstvou osmé nebeské stéry se zdvíhá ohromné nadnebeská říe, ne změřitelná lidskými pirami a čísly. Tato nadaebeská tiče se nazývá Kale pátíta-lókah (nebo vinanen). Ovšem ani tento Kalpátita-lókah není jednotný, nýbrž stejně jako ostatní části světa je rozdělen jednak na nad nebeské říše, jednak na vrstvy. Nadnebeských říčí je celkem dvacet tři. Především devět řiri Graivé jaki (Graitéjaka-lokan); nad aimi je devět říši Anudi éů a nad nimi je pak pět říší Anutterů (Anuttara-lókan). Ríše Graivéjakú nemají zvláštních jmen, a stejně Fito Anud 16a, kdežto Hte Anuttard se lidí jmény, které jim byly dány podle jmen jejich obyvatel. Jsou to:
Vidžajeolókah, Vidžajanta-lokah, Džajante-lókah, Aparádžita-lokan a Sarvártha-siddhi-lókan.
Celý Kalpátika-lókah je rozdělen na jedenáct vrstev (patalán), z nichž připadá ne devět říši Gravéjakú devět, na Anudise a Anuttary po jedné.521
Nad nejvyšší nadne beskou mší, totiž nad Sárvártha-aiddhi-lokem zprostřed fšat-prégbhér 9-1ókus22) je řeše blažených, Siddha-bila. Tato mše blažených se podobá skvělé báni &tyti miliony pět se tisío Jóažan v průměru a oem jódžan vysoké. Tato ben proniká všemi třemi vaduohovými vrstvami až na samý pokraj álóku, Tam v nejvyšším místě Siddha-sily na samém konci vzduchové vrstvy (tenuváta-valoiab) sídli duše, kterým se podařilo vypros tit se nadobro z pout hmoty. Nad nimi je pak již jen absolutno prázdný prostor, alokálásah, do něhož nemůže. vniknout ani nejmenší částečka hmoty ani životného prvku.
1011-5060

Page #143

142 -
II.
BYTOSTI OBÝVAJÍCÍ SVET
Roztřídění bytostí obývajících svět
Vyložil jsem v metafysioké části, e si džinisté roztřidají tělesné Jednotky, které v sobě obsahují životný prvek (aživah), několikerým zpåsobem e podle rozličných měn tek. Ne jobyčejnější je třídění podle pohybu ne pohyblivé, trasáh, & nehybné, stháverán."23Další je podle smyslu na jednosmyslové až po tiemyslové.524) Pro další úvahy je také důležité roztřídění bytosti nadaných životným prvkem, na bytos ti povstávající náhle samy od sebe bez pohlavního narození, aupapádíkéh, na bytosti lidské, manušján, a bytos ti nižší, než uvedené dva druhy bytosti, tiriančan.
Tyto různé druhy bytostí naplňují svět, jsou jeho dôležitými složkami, ale tak, že každý druh má své místo. Tak se jenni, (súkšman) Jednosmysloví tirjančové vyskytují všude v celém světě na každém místě. Erubí (sthúlen) jednosmysloví tirjančové jsou také rozptýleni po celém světě, ale nejsou všude jako jema. Pobybliví tvorové jsou omezení jen ng onen úzký válec světa . (trasa-nádí), jednu radžažu v průměru a Etrnáct radžažu do výšky. Ne fomezenější jsou lidské bytosti, kterým je v celém světě vykázéno jen dva a půl pevnin středního světa.
Aupepádikové se do 16 na bohy, déváh??). & pekelniky, nárakáh, Bohové obyvají některé části dvou nejhořejších podsvětnich kílí, střední svět a trahvalók at po Sarvártha-siddhi-lók. Ovšem, samo sebou se rozumí, jen ony Části těchto světových končin, které leží v tr88a-nadi.
Tyto rozličné bytosti však nebydlí libovolně, kde se jim zachce - to by se příčilo džinistickému logiciemu - rýbrž jsou v každém druhu zase přesně rozt#lděny a každá skupina má své pevně stanovená místa. Tak celé osídlení světa podle dăinistické představy skýtá obraz naproB tého a dokonalého pořádku, který nic nedovede porušit a ve kterém nikdo nedovede udělat změnu.
V tomto roztřídění nejsou uvedeny jednak spasené duše (siddhan), které jsou povýšeny nad veškeré kolotánt světa ve svých sídlech vysoko nad bytostmi, které podléhají zákonim karman. Dále nigódové, ona zásobárna životných prvkt, z nichž se doplnuje duševno světa, a kteří jsou uvrženi na nejhlubší místo ve
1011-5050

Page #144

148
světě. Všechny bytosti na světě mimo těchto dvou skupin jsou podrobeny zákonům přerozování, podmíněnému karmany, čili koloběhu života, eensáru. Siddhové mu nepodléhají, protože již svým přičiněním unikli, kdežto nigódové se do něho Ještě nedostali. Jejich utrpení je spůsobeno tím, že rěkolik duší je spojeno v témž těle, právě k tomu, aby v nich vznikla touha dostat se do koloběhu životů, z něhož se duše, které v něm kolotají, se snaží dostat pryč. Tím je zarušena rovnováha ve světě, je zajištěno, že nikdy nevymizí ze světa životný prvek duše.
Největší pozornost ve světě změn obracejí džinisté k dévům, neboť dévové tvoří pro apravedlivé onen přechodný článek, jen je má přivést do Mãe blažených. Proto jsou dévové v däinistických náboženských spisech nejobërnji popisováni; proto také ve shodě a džinistickými spiny o nich pojednám nejdřve ze všech obyvatelů světa.
Bohové, déváh
Džinisté rozeznávají čtyři řády bohů podle sídel, ve kterých bydlí.526) Mezi nimi nejnišší bohové jsou tav. Bhavana-váginah (nom. ag. Bhavana-vání), kteří sídlí v podobných sídlech (bhavanam) jako lidé, tedy v domech, palácích, městech a p. Další druh jsou bohové avaní Viantaráh, rozptýlení po středním avětě a v některých vyšších podsvětaích vrstvách, bez pevných sídel, odkud je odvozeno i jejich jméno. 527) Diétiškáḥ jsou bohové, kteří sídlí v nebeských tělesech. Nejdokonalejší božětí tvorové jeou Vaimágiá đérán, bohové, kteří aídlí v nebeských vimánech, tedy nebeští bohové. Tyto božské řády se liší od sebe kromě sídlišť i karmanovou barvou (léŝjá).
528)
Karmanové zabarvení je u Bhavanavásinů černé (kräná), u Vjantara temnă modré, (nílá) u Džjótišků šedé, (kapótá) u Vaimáníků od žluté (pítá) až do
bílé
Každý božský řád, mimo bohy sídlící v Kalpátíta-vizénu, se dělí na třídy a každá třída má deset stupňa čili božských hodností. Počet trio je různý a každého božského řádu a shoduje se s jeho zvláštním rázem. Stupně jsou však
každé třídě stejné a je jich deset. Nejvyšší stupeň je Indraḥ, nejvyšší mocný pán a velitel, král té které třídy bohů. S tímto Indrovým rázem souvisí, že v každé třídě bohů nejvyšších dvou řádů je jen jediný Indrah, a následkem toho v každém z dvou nejvyšších božských řádů tolik Indrů, kolik tříd ten který řád má. Bhavanavásinové a Vjantarové mají po dvou Indrech v každé třídě. Druhý stupeň tvoří Sámánikah, mocní bohové, kteří však nemají ve svých rukou nejvyšší rozhodování. Džinis té přirovnávají jejich moc k moci otce nebo učitele. Třetí stupeň tvoří bohové svaní Trájatriméáh, nazvaní tak proto, poněvadž je jich třiatřicet, (trajastrimsati). Jsou to ministři a kněží (purohitáb)
1011-5060

Page #145

- 143 -
bohů. Ne čtvrtém stupni je nebeské dvořanstvo, Páriðadah (nom. sg. Páriðat). Na pátém tělesné etráže bohth, Atzarakěán. Velmi adležitý je šestý stupeň boha, který tvoří tzy. strážcové světa, Lôka-pálán, kosmická policie.530) Na sedmém stupni je božské vojsko, Aníkam, ne osmém prostý bo taký lid, rozptýlený po těch kterých sídlech (prakirnaká déván). Poslední dva stupně zahrnují služebná božstve. Devátý stupeň tvoří bohové zvani Abhijógáh, kteří jsou jízdnými zvířaty (vahana) ostatních bona, Bohové desátého stupně, Kilbifikáb, bývají přirovnáváni k dandd álam mezi lidmi. Jsou to jaciei božští nádeníci, kteří se starají hlavně o čistotu v božakých aldlech.531)
od tohoto rozdělení bohů na rozličné stupně jsou však také odchylky, a to v řádu Vjantari a Džjotišků, kde není ani Trája-trimea ani Lóka-palt.
Bohové přicházejí na svět tím, že náhle sami od sebe vzniknou, jakmile be měnitelná hmota (vaikijaka) seskupila tak, aby tvořila měnitelné tělo, väikrijaks-sariran."*37 To se nazývá upapádan, samovznikanti."347 Přes to se však bohové prvních tří fádt a nebeští bohové, kteří sídli v prvních dvou aebeských řších oddávají pohlavním rozkošen jako lidé. Ve vyšších nebeských fi
ich je pohlavní styk tak z jemněn, že v třetí a čtvrté ne beaké říši bohové docházejí pocitu pohlavní rozkoše pouhým doteken, v páté až osmé pouhým pohledem, v deváté až dvanácté pouhým zvukem, desáté až dvanácté pouhým pomyšlenlm. V Kalpátitaviánu bohové nemají vůbec pohlavních žádosti, a proto jsou jen mužského rodu. 535)
Bohové žijí svůj věk, jak jin byl vyměřen, až do posledního okamžiku a nemůže jim být nijak zkráceno. Nemohou ani sani učinit konec svému životu, ani je nendže nikdo zabít, dokud nedošel jejich věk. Proto se někdy (u jinovērot) mluví o negranitelnosti ne bo večnosti bohů, což je snadno vysvětlit, uvážíme-11 ohromně velký věk bohů.536)
Jak bylo řečeno, počet tříd v každém božské řádu je různý. Bhavana-várinové se dělí na deset tříd, a dvaceti vládci, Indry. Jsou to většinou božstva rázných přírodních jeva, která si džinisté představují jako mladistvé prince (kunárán). Proto také všem jejich třídám přidávají titul kumáráh. Jsou to:
1. Asura-kubárán,
6. Váta-kunárán, 2. Nágá-kumársk,
7. Stanita-kumárán, 3. Vidjut-ktmárán,
8. Udadhi-kumárán, 4. Suparna-kumárán,
9. Dvípa-kunárán a 5. Agai-kumarah,
10. Dik-kumárán." Vă ichni jsou bohové podevětaí, bydlí ve dvou hořejších vrstvách nejvyšší podsvětní říše Ratna-prabhy. Asurové sídlí v druhé, bahnité vrstvě Pahker bhágy, kdežto všichni ostatní sídli v nejvyšší vrstvé, Khara-bhágu. Jejich věk se
1011-5060

Page #146

udává tak, že nejkratší dode, po kterou Bhavanaváeinové xiji, je 10 000 let, 538) nejdelší věk je pak u rozličných tříd různý. Tak Asurd čini jeden ságar, u Nága paljopama, u Suparna dva a půl paljopan, u Dvi pekumárt dvd paljópada, u oa tatních jeden a půl paljopama.".
1. Kinnarán, 2. Kimpurušsh, 3. Mahoragán, 4. Gandharváh,
5. Jakšán, 6. Rakšaséh, 7. Bhútán a
8. Pisacán. 540)
Jsou to vesměs bytosti více nebo méně démonského rázu, mnohé & nich jsou vlastně stará božstve indických praobyvatelů, např. jakčové, bnútové a pod., nebo i Srijských Indů. Hlavním sídlištěm sedmi ttía tohoto tadu je prvai podevěti, ale není jediným sídlištěm. Bohové tohoto řádu se vyskytují totiž také v středním světě, na všech pevninách a ve věech oceánech, at v končinách obydlených lidmi nebo v oblastech vaš pohoří Manušóttara. Jedině rakšastim Je vykázána za obydlí druhá vrstva první podavětní říše, bahnitá vrstva Panka-bhágah. Nejkratší věk Vjantard je deset tisíc let, nejdeld 1 něco málo přes jedno pal
fópana. 541)
Džjótičkové se dělí na pět tří podle nebeských těles, v nichž obývají: 1. slunce, Súrján, 2. měsíce, Candramasah, 3. Oběžnice, Granán, 4. zvířetníková souhvězdí, Nakšatrani, 5. různé hvězdy, Prakírnaka tárakán.
Džjotiškové sfali na stejnojmenných nebeských tělesech a to jen ve středním světě, nebot v ostatních světových oddílech nejsou nebeská tělesa. Podie džinistické víry nejníže nad zemí jsou hvězdy, ve výši sedmi set devadeásti jódžan. Deset jóažan nad nini jsou slunce. Damdesát jóažan nad slunci jsou něsíce, a čtyři jóažana nad nimi jsou zvířetníková souhvězdí. Teprve nad nimi jsou oběžnice, nejníže Merkur, Budhah, čtyři jóažena nad zvířetasken. Tři jódŽana nad nie je Sukran, Venuše, ještě tři jödžana výše je Vphaspatih, Jupiter. o další tři jóažana výše je Mangalah nebo Angárakah, Mars. Nejvýše je obéintce Sanaisčaran, saturn, devět set jóažan nad zemi.
Tato nebeská tělesa se otáčejí v oblastech střední země obydlené lidai kolen hosy Méru, a to tak, že žádná z nich není hoře Méru blíže než 1121 jódžen. V ostatních částech středního světa se nebeská tělesa nepohybují, nýbrž pevně stojí na témže místě. "45
1011-5060

Page #147

- 145 -
Největší věk Džjotišků Sint něco málo přes jedno paljopamam, nejkratší Jednu ogminu paljopama. 544
Boby v nejpravějším slova smyslu jsou vlastně teprve Valnánikové. Ti se dělí především na bohy nižších nebeských Hší (Kalpah) a na bohy vypuich, Radnebeských říčí (Kalpátitán).545) Bohové obývající Kalpah se nazývají úhrnným názvem Kalpópspannen, dělí se na dvanáct tha po deseti stupních a jsou rozděleni v šestnácti nebeských flších. Jejich jména uvedoji axinistické kanonické spisy obyčejně Jmény příslušných Indra. V prvním, druhém, třetím a čtvrtém nebo je po jednom Indrovi, z nichž každý má stejné jméno jako to které nebe, tedy Saudharmendrah, tésné drah, zánst/xumár/éndreh, hanéadrah. V pátém a šestém nebi je jeden Indra dohromady, totiž Brahnéadrah, T sedmém a osmém je také jen jeden, Lintavéndrah. V devátém a desátém je Sukréndrah, v jedenáctém a dvanáctém Satarendrah. V nejvyššich nebeských kšich Kalpu je zase vždy po. Jednom Indrovi, totiž Anaténdran, Prána téndrah, Kranendrah a Agjutendrah.?*
h 546)
* Nejdelší věk bohů v nejnižších dvou nebeských Hsich je něco málo přes dvě sígarópama, v dalších dvou (3. & 4.) něco málo přes seda ságarópan, v sede mém a osmém čtrnáct, y devátém a desátém šestnáct, v jedenáctém a dvanáctém osmnáct, v třináctém a čtrnáctém dvacet, v patnáctém a šestnáctém dvaadvacet ságar pan. Nejnižší -věk v prvních dvou nebeských čích je něco málo přes jedno paljopam, v následujících dvojicích nebeských tiší činí nejaižší věk bond tolik co činí předchozí věk nejvyšší, 3977
Bohové Kalpátita-loka nemajf ani ttid eni stupňa a každý z nich se nazývá Ahamindrah. 5467 To jsou agjdokonalejší bytosti v sama áru. Přes to, že azinistické spisy tvrdí, že obyvatelé nebeských Moi jsou si všiahni rovni, že všichni jsou Ahanindrové, třídí je neddeledně na několik skupin, mezi nimix jsou přece nějaké rozdíly. Především je dělí na Graivé jaky, Anudise a Anuttary, jež sase rozlišují na Vidžaje, Vidžajanty, Diajanty, Aparaadity a Sarvártha-siddhy.5497 Graivéjaka je devatero a jejich věk atoupá od thadvacet ságarópan po jednom ságarópamu až do třiceti jednobo, ok Anudića pak činí třicet dvě a Anuttarů třicet tři ságarópame. Tento rozdíl ve věku je jediný rozd{1 v těchto skupinách bohů, který nažene zjistit v dšinistických posvátných písmech.
Pro džinis tickou nauku je zajímavé si všimnout, v čem džinisté vidí vyvoj e pokrok, a jak se tyto je jich názory projenjí v jejich bájích o bozích. Vývoj & pokrok podle džiniştické metafysiky záleží v rozvoji životného prvku duševního a potlačování prvku hmotného. Frojevem rozvoje duchovna je podle dšinie tå alouhý věk (ethitin), sláve (prabhávah), štěstí (sukhan), leak (ajutih), čistote karmanových zabarvení (1ésjah), rozšíření smyslových schopností (indrijávadhih) a zvětšení sféry poznání (više jatah). Všechay tyto vlastnosti se
2
.
.
1011-5060

Page #148

podle džinisticiých posvátných písem u bohů stupňují, a to obrovskou měrou od stupně k stupni. Jaksi na doklad toho uvádějí ona ohromná čísla, jimiž počítají věk boha.
- 146 -
550)
Naopak a vývojem duševna se má zmenšovat hmota, vázaná na duši. To projevila džinistická báje údaji o velikosti bohů. Kdežto podevětní bohové jsou obři, nebeští bohové mají dosti malé rozměry, v nejvyšších končinách a hkrát menší než člověk.
Tak v první nebeské sféře jsou bohové vysocí sedm loktů, 551) v druhé šest loktů, v třetí a čtvrté pěk loktů, v páté a šesté čtyři lokte, v sedmé tři a půl lokte, v osmé tři lokte. Graivéjakové jsou postupně vždy po třech odděleních velcí dva a půl lokte, dva lokte, jeden a půl lokte. Anudiéové jeden a půl lokte, Anuttarové jeden loket. Tedy i zde v báji je metafysické hypotéza provedena do všech důsledků, jak jsme to již opětovně v džinismu viděli.
Bytosti pekelné, nárakáḥ
Pekeind sídla v podavotních říších jsou obydlens bytostai, avanými nárakah. Tyto bytosti jsou jen logickým výsledkem karmanové teorie, nutným článkem v řetěze přeroda: jsou to bytosti, v nichž hmota nad duševnem převládá ještě více než u člověka. Tím podivnější je, že v mnohém ohledu jsou pekelné bytosti v džinismu líčeny dosti obdobně jako nebeské bytosti, bohové. Jistě v tom ohledu mnoho působily oisi vivy, ale přece ne výhradně, a mnohé rysy pekelných bytostí jsou jen logicky domyšlené základní zásady, jak budeme dále vidět. Rozhodně nejsou džinistické pekelné bytosti podsvětaí bohové v tom smyslu, jsko např. řečtí podsvětní bohové, ale také ne bytosti, podobné čertům křesťanského náboženství, ani duším odsouzeným z pekelným trestům. V tom se liší dinismus velmi od buddhismu i hinduismu, kde, jak se zdá, musíme předpokládat víru v dvojí druh pekelných bytostí podobně jako v křestanství.
Nárakové jsou podle džinistické víry bytosti, které v důsledku zlých karman v předchozích životech byly tak vázány na hmotu, že povstaly k novému životu v některém pekle sedmi podsvětních říší. Tak podrobné popisy pekelných bytostí, jako jsou popiey bohů, nemáme nikde v džinis tických posvátných písmech. Přesto si z různých zpráv můžeme učinit dosti jasný obraz o džinistických představách o těchto bytostech.552)
1011-5060
Nérakové povstávají náhle sami od sebe v některém pekle, obdobným způsobem jako bohové, a jsou tedy aupapádikáḥ jako bohové. 553) Také tělo mají po554) dobné jako bohové, totiž měnitelné tělo, vaikrijakasaríram. Hmota v níž povstávají (jóniḥ) pekelné bytosti má tytéž vlastnosti jako u bohů, je totiž

Page #149

bez vědomí (ačittsh), uzavřená (gamyrtan), v některých případech horká (ušna), jindy studená altan)."37 Jinak se liší obojí tyto bytosti od sebe navzájem velmi značaě.
Především pekelné bytosti jsou bytosti obourodé, napupakenk.to božstva mají vždy určité poblari."30) Nárakové nají také jenom nejaid karrapová zabarvení, totiž jenom černé (krépa), temně modré (nila) a kedé (kapotá).557) Xabarvení se liší podle podsvětních římí. Tak šesté a sedmé podsvětní Hii je možné jen černé zabarvení, v páté černé & nodré, v třetí modré a šedé. Vyhradně šedé zabarvení je možné jen v nejvyšších podsvětních říších, totiž v první a druhé. Karnano vé zabarvení je dvojího druhu, jak bylo v metafysické části podrobně vyloženo. Je to jednak barva těla, jednak duševní ráz bytosti. První tév. dravja-lééig trvá po celý rok té které bytosti nezměněná, kdešto druhá, zvaná bháva-lés já se mění podle karmanového stava bytosti. U pekelných bytostí žádný odstín duševního zabarvení netrvá déle než jeden muhárt, tj. ne déle než čtyřicet osm minut.558) Jejich smyslové vnímání a tělesné úkony (pariaszeh) jsou velmi hrubé, nejnižšího druhu jak si jen ize pomyslet. Zejména se vyznačují hrubým hlasem, drsným doteker, pronikavýto, hrozným pohledem atd. Také jejich snyalové vjemy jeou hrozné, nebot oelé jejich okolí i oni sami k sobě navzájem jsou hrozní a hrůzu vzbuzující. Zejména jejich vlastní těla jsou hrozná a pitvorná jednak tím, že nejsou souměrná, jednak že jsou v nich sdruženy nesourodé prvky, např. nepatrná lidská hlava a ohromný chobot, dlouhé ptačí nohy atd. Nárakové mají vesměs obrovské rozměry, Výška pekeln ka v nejvyšším pekle čini 7 luku 3 lokte a 7 palce, tj. asi dvanáct metro. Cin niže Jeeme v pekelných světech, tím více tam stoupá výška sídlících bytostí, až
nejnižším pekle cind 500 luků, tj. asi 750 metri."79) Ti džinisté, kteří poČítají velikost bohů na světové míry pěteetkrát větší než míry lidské, počítaji ovšem i velikost nároků pě teetkrát větší.
Prans
750D
věk pekelných bytostí počítejí džinisté ohromnými čísly. Tak udávají nejvyšēí věk pekelných bytostí v nejvyšším pekle na jedno ságaró penam, v druhé podsvětní říši na tři ságarópaman, ve čtvrté na deset, v páté na sedenáct, v šesté na dvaadvacet, v sedmé na třiatřicet ságarópam."07 Nejnižší věk by tosti v první podsvětni říši je deset tisíc let, v nižších podsvětních říšich nejnižší věk bytostí tau bydlících se rovná nejdelšímu věku bytostí v předchozí vyšší podsvětni kíši.563) Tedy nejkratší věk bytostí v druhé pod světni viši činí jedno ságazópanan, a podobně i v ostatních až v sedmé mi nejkratší věk pekelných bytostí činí dvacet dvě ságaro pame.
Pekelné bytosti, které mají stejně jako bozi vaikrija-sáríram, mohou měnit svou tělesnou podobu dle libosti, jsou však při tom omezení rázem pekelného světa tak, Xe mohou na sebe přijímat jen hrozné podo by nebo podoby tvora krutých, odporných, hauených atd. Mohou tedy např. přijmout podobu dravých zvířat, vlků, supą, krkavců, jedovatých žab atd. Nemohou však přijmout pod obu tvori krásných
1011-5060

Page #150

- 148 -
& 11 bezných, např. spă vafol pták nádherně xabarvený oh a p. im se dinistické bájesloví 1181 značně od jiných náboženskýoh soustav, indických i neindických.
Všechny pekelné bytos t1 trpí neustále hrozná muka, která se vyznačují prudkostí a silou.562) Tato muka po bí pekelné bytosti navzájem jedna druhé.
Jenom v peklech ti ne vašich podsvětnich Mší se účastní muiden: pekelných bytostí agurové, ktek jsou podle ati nistíokého pojetí zlomyslná a wkratná božstve. Asurové obyvatelia oněch pekel bad sani přímo působí muka, nebo popouzejí ony pekelné bytosti, aby se vzájemně mučily.50% Nejhrozno & muka trpá bytosti v pekle sedmé podávě tai Kše; tato muka jsou tak ukrutná, že by tosti syno 181 světové doby nejsou e to, aby jo anesly.
v celku jsou pekelné bytosti neubožejší bytos ti na světě po nigódech, jsou však schopné zdokonaleni, třeba v oněch ohromných časových intervalech, jakými je určen jejich věk & monou, dojdou-li vtělení podobě člověka, již v př18 tíma Zivoto dosáhnout konečné spásy.
Lidé a jiné bytosti středního světa
Metafysické teorie o člověku a živých bytostech vůbec byla již zeyrubao podána v metafysické dati, fa tomto místě chci jen nastínit vybájený pořádek
Kadhja-loku.Madhja-1őkah, jak j1% bylo řečeno, je obydlen rozličnýni pohyblivými bytostmi, nebot celý leží v obyvatelné světové oblasti, č111 v trasa-nádí. Dvě a phl pevniny středního světa až po pobom Manušóttarah obývají lidé, ovšem ne jedině a výhradně. S nimi tam Xiji hojná zvířata, rozličně vyvinutá, a téz některé skupiny bohů. Tyto dvoje bytosti však nejsou omezeny pohořím Mapušóttarem; ale ovšem jejich druhy z obou stran pohoří jsou různé.
-
Ne jdokonalejší je tu ovšem podle džinistické teorie člověk, ne bot jen člověk může dojít přímo konečné spásy a také jen člověk je nejúněrně jě í velikosti, věkem atd. Tento názor je jedna z oněch nitek, které spojují džiniamas s těmi prvotními útvary náboženství, v nichž zoela jistě převládal egocentriemus, dosud nepotlačený podrušnými pochody. Proto náboženaké džinte tické knihy věnují člověku nejvíce pozornosti ze všech tvorů středního světa.
Clověk je podle džinismu tvor a hmotným tělem (audárika-bariran), 565) xtėrý se rodi bud z dělohy (garbhah) v plodových blanách (džarátudžah) nebo sanočinným nahromadoain hmoty (gammúrdhanam), 566) které niže ut kterékoli ze ti možných pohlaví.5677 nino hmotné tělo má člověk vždy ještě ohňové talo (taidžaka-seríran) a karmanové tělo (kármeng-šariran) a může mít všale aion ještě jedno se dvou zbývajících tě1.5687
1011-5060ational

Page #151

- 149 -
Lidé vznikající samočinným pahromaděním hmoty jsou omezeni na jediné místo, které však není blíže určeno.5697 Obojí druh lidí se však a tejně dělí na tři Bkupiny podle místa, kde žiji. Tak se rozeznávají lidé, kteří žijí v zemích splňovaných přání (bhoge-bhumih), a lidé, kteří žijí na mezipevninských ostrovech (antara-dypán)." Jiné rozdělení všeho lidstva je na dvě pleweng, totiž na plémě ušlechtilé,, áriá,& divoké, mlád háh.
Lidé ušlechtilého plemene, Arjové, se dělí zase na Arje, nadané nadpřirozenou mocí (radht-préptán), a na Ar je bez nadpřirozené moci (anrdani-préptán). Radhi-práptá árish se dělí podle sedmi druhů nadpřirozené moci (ddhin na sedm txia, jež mají dalších šedesát čtyři oddělení. Anrdani-práptá-ártáh se dělí sa pět druhů podle původu avé ušlechtilosti:
1. Arjové podle země (Kěétrárján) jsou oni, kdo se narodili v Arjakhand u v Bháratakčiotte,
2. Irjové podle rodu (Dátierján) jsou oni, kdo se narodili v některém vznešeném rodu, např. v rodu Ikšvákuově, v rodu slunce (súrjavame ah) v. rodě Džňátiově (Džnátivamsah) atd.
3. Áriové zaměstnání. (Larnanárján) jsou ti, kdo se zabývají ušlechtilými zaměstnáními jako králové, válečníci, učenci, rolnici, obchodníci, umělci a teneslníci.
4. Irjové chováním (bári tráriáb) jsou, kdo se svým vzorným a ušlechtilým životom povznesou za tuto výěn.
5. Irjové virou (Darsanárján) jsou ti, kdo se povznesou na ušlechtilé lidi svýo správným světovým názorem (arbanan).572) Divoši (mléččhán) jeou dvojího druhu: divoši, žijící v zemích práce (karmabhúmidžá mléččhan) a divoši, kteří žijí ng mezi pevninových ostrovech (antaradvi padšá mléčcháh).
Divoši v zemích práce se dě 11 podle krajin, ve kterých bydlí. V každém Bharstakšétte a v každém Airávatakšé tře je pět krajin obydlených divo chy. V každem Vidénu je jich sto šedesát. Protože na dvou a půl pevninách je celkem po po ti stejnojmenných krajinách, je na celém lidmi obydleném světě osm get padesát drphi đivocha.
Di vodi na mezipevninových ostrovech žijí ve dvacetičtyřech ostrovech v slaném moři (Lévang-samudrah), rozložených ve vzdálenosti pěti set jóažan v kruhu kolem Džambudvípu. Tito divoši, kteří žijí na ostrovech, jsou podivuhodné bytosti s tely pitvorně nebo obludně znetvořenými. Džinistické knihy tu mluví o lidech s kandi, sloní nebo koňskou hlavou, o lidech s jednou nohou, o lidech jednookých, o 11dech s dlouhýma ušima ata. Všichni tito divo: 1 na ostrovech se
1011-5060

Page #152

prý živí rostlinnou stravou, hlavně listy a plody stromů a jejich věk je jedno pal Jópanan, 573)
150
Obyvatelé zemí splňovaných přání se dělí na třicet skupin podle počtu těchto zemí v částech světa, obývaných lidmi. 574)
-TOZ
Lidský věk je podle džinistické víry v rozličných skupinách lidi z ličných zemích různý. Při tom musíme rozeznávat země, které se mění ve světo575) vých periodách, (to jsou Bharata-kšétram a Airávatakšétram) a země neměané, všechny ostatní. Nejkratší lidský věk je vůbec jeden antarmuhúrtaḥ, tj. osmačtyřicet hodin bez jednoho okamžiku. Väbec nejdelší lidský věk je tři paljopama. 576) V těchto mezích se mění lidský věk v Bharatě a Airávatě během rozličných světových period. V ostatních zemích je vůbec bez ohledu na světové periody stálý,577)
V nejbližších zemích splňovaných přání (džaghanja-bbóga-bhúmiḥ, tj. v Haimavată a Hairanjavată) činí jedno paljópamam, v prostředních zemích, splňovaných přání (madhis-bhóga-bhúsiḥ, tj. v Harikaétře a v Ranjace) činí dvě pal jopams, v nejvyšších zemích splňovaných přání (utkṛăța-bhoge-bhumiḥ, totiž v Dévakuru a Uttarakuru) činí tři paljópama. Tedy v zemích splňovaných přání je lidský věk vesměs nesčíslně dlouhý (aankhiéish).-578)
Vonech částech Vidéhu však, jež jsou zemí práce (karma-bhúmih) je lidský věk počitatelný (samkhiéjah), pohybuje se v mezích mezi jedním antarmuhúrten a deseti miliony purv. 579)
Rozdíl ve věku lidských bytostí v zemi práce a v zemi splňovaných přání je také v tom, že v zemích práce lidský věk může být přerván dříve, než úplně vypršel, a to rozličnými vnějšími příčinami, jako nehodami, úrazy, vraždou, sebevraždou, nemocemi atd., kdežto v zemích splňovaných přání nemůže být vyměřený věk ničím přerván a musí být vyžit až do posledního okamžiku právě jako věk bohů nebo pekelných bytosti.
Tirjandové, tj. bytosti, v nichž je živý prvek, ale ješ nejsou ani lidmi, ani bohy ani pekelníky, žijí v celém středním světě, tedy i v částech neobydlených lidmi. Životními poměry se však velice podobají lidem, jsou dokonalejší v zemích splňovaných přání než v zemích práce. To se jeví zejména na jejich věku, který kolísá stejně jako u lidí od jednoho antarmuhúrtu, ovšem po rozličné délky podle té které třídy a druhu. Tak z jednosmyslových nejkratší věk mají bytosti s ohňovým tělem, jejich nejdelší věk je pouhé tř dny. Nejdelší věk bytostí se vzdušným tělem je tři tisíce let, bytostí s vodním tělem sedm tisíc let, a rostlinným tělem deset tisíc let, se zenitým tělem dvaadvacet tisíc let. Nejdelší věk dvousmyslových bytostí je dvanáct let, trojemyslových bytostí je čtyřicet devět dní. Pětismyslové bytosti se mohou dožít věku deseti milionů
1011-5060

Page #153

púrv (ve Viddhu) a až tři paljópam (v Dévakuru a Uttakuru; ovšem jen ty noži U pětismyslových se totiž řídí nejdelší věk i druhem tak, že např. had se nemůže dožít delšího věku než čtyřicet dvou tisíc let, pták sedmdesáti dvou tisie let, promyka 581) devět púrváng atd.582)
151 -
V zemích neobydlených lidmi jsou zvířata, která se liší od druhů zvířat 1jících v zemích obývaných lidmi. Tak se zejména v džinistické literature
dosti často uvádějí podivuhodní ptáci zvaná gamudɛabi 583) a křídly v podobě
okrouhlých misek, kteří prý žijí za pohota Manušóttarem. Vodní bytosti ijí jen v prvních dvou oceánech, totiž v Lávana-samudru a v Kálódadhi-samudru. A také v posledním, Svajambhú-ramana-semudru.
Kromě lidí a tirjañčů sídlí ve středním světě podle džinistické víry také některá božstva třídy Vjantarů. Tato božstva obývají jednak pevniny neobydlené lidmi, jednak některá zvláštní místa v zemích lidí, zejména v nejvyšších zemích splňovaných přání. Výslovně se z nich uvádějí jedině božstva sídlící na ostrovech uprostřed jezer, z nich pramení řeky v Džambudvipu. Jsou to vesměs bohyně, které tam dlí se svými manželi, kteří náležejí do stupně Sámaniků a 8 dvoranstven, Parišat. Jména těchto bohyň jsou: Srí - bohyně krásy a blahobytu, Hr bohyně studu, Dhrtin- bohyně rozhodnosti Kirtin bohyně poznání, Lakšmí - bohyně slávy, bohyně
Buddhib
-
Příležitostně mohou ovšem přijít do zemí středního světa na kratší nebo delší dobu 1 bohové z Kalpavimána i podevätní bohové, zejména mají-11 vykonat ně jaký úkol nebo mají-li se účastnit některé události v životě tírthankari.
1011-5060

Page #154

R
152
III.
1011-5060
SVĚTOVÉ PERIODY A TIRTHAMKAROVÉ
Podle džinisticiých názorů a pořádku ve světě, celý svět až na dva poměrně malé výřezy je neměnný a nekonečný, to je trvá bez začátku a bez konce, nikdy nebyl stvořen a nikdy nemůže být nadobro rozrušen, nebot jeho složky nemohou zmizet, ani nemohou uniknout do mimosvětí, protože mimo světí není prostředí pohybu and prostředí klidu. Onen malý výřez svět podrobený změně, a to stálé a nezadržitelné změně, jsou oblasti středního světa označené jmény Bharata-kšetram a Airávata-kǎétram,

Kolo času: kála-čakram
Kdežto v ostatních částech světa trvá nekonečný čas bez změny a nerozdělen, v těchto oblastech je rozdělen na velká světová období, periody (kalpaḥ), z nichž jedno se vyznačuje stálým vývojem, kdežto druhé je období stálého a neodvratného úpadku, po němž nastane zase, když upadek dostoupil nejnižší úrovně, znova vývoj. Tato dvě období dohromady tvoří časový okruh (cyklus), zvaný kála-čakram. Tyto časo 4 okruhy se valí v Bharaté a Airávatě neustále a nezadržitelně nekonečným čases, následujíce jeden po druhém bez přestávky a tvořící tak základ časomíry, 585) Trvání jednoho z těchto okruhů udávají džinisté na dva tisíce bilionů ságarópan.
avasar
Období vývoje se nazývá utsarpipf stoupající, a období úpadku piní, klesající. Kaldé s těchto období se dělí na Beat věka, sá, aráḥ, jsou v každé z nich stejné, jejich pořádek je však v obdobích, které následují
586)
Jež
po sobě, obrácený. 587) Nyní je doba úpadku, avasarpiní. První věk (arah)
588)
avasarpini je zlatý věk, věk největšího štěstí a nejvyššího rozvoje všeno tvorstva. Džinisté jej proto nazývají sušamá-sušemá, nejštastnější. Je to světový věk, v němž se Bharata-koétram a Airavata-kšétram povznášejí na stupeň nejvyšší země splňovaných přání (utkṛeta-bhóga-bhúmiḥ). Lidé dosahují největší možné výšky a nejdelšího věku a žijí v naprosté bezstarostnosti a blatenosti, nebot nepracují, ježto všechny životní potřeby jir dodávají stromy přání (kalpa-vrkšáḥ, kalpa-drumáḥ), 589, které vyplňují každé přání ihned, jak bylo pomyšleno, Tento zlatý věk trvá čtyři sta bilionů ságarópam.
Následující věk je gušaná, věk štěstí, v němž poměry živých tvorů jsou již horší, než byly ve zlatém věku, přece však poskytují člověku bezstarost
8

Page #155

nost, nebot stav obou měnlivých oblasti je v tomto věku na stupni druhé země splňovaných přání (madhja-bhoga-bhúmih). Jeho trvání je tři sta biliona sága
rópan.591)
Třetí věk je sušamá-duhšamá, štastný věk s přídavkem neštěstí, ; němž se lidé již netěší tak napros tému' $těstí jako v předešlých věcích, třeba že ještě stále žijí bez práce, protože obě oblasti jsou v tomto věku na stupai nejnižší země splňovaných přání (ažaghanja-bhoga-bhumih). V tomto věku be 31% objevují zejména rozličné bolesti, vášně a p., které lidem ztrpčují jinak bezstarostný & štastný život. Tento věk trvá dvě stě bilionságarópam.592)
Čtvrtý věk je duhšamá-bušamá, věk neštastný, v němž je však živým tvorům přece přidána alespoň trochu štěstí, jež jim umožňuje snáze nést jejich osud. Jsou v tomto věku obě oblasti podléhající změ nám na stupni země (karma-bhúmin). Lidé jsou mnohem menší než v předchozích věcích, jejich život je ne poměrně kratší a své potřeby si musí dobývat prací svých rukou.593) Vášně, bolesti, strasti & nemoce rádi již mezi lidstvem a ukracujt mu i tu miru života, jež mu byla pro tuto dobu vyměřena. Největším štěstím pro člověka v tomto světovém věku je, že si maže svým přičiněním získávat zásluhy pro budoucí život a dokonalým životem může dojít v okamžiku smrti skutečného a naprostého vykoupení, dojít nirvége, stát se siddkem, džiner. Tento světový věk trvá sto biliona sagarópam bez čtyřiceti dvou tisie let. V tomto sestupném světovém období (evaBarpini) se již skončil, a to tři roky x. osm měsíců po smrti posledního tirthamkara Mahévíra, tedy podle počtu évétámbarů r. 523 pt.n.l.
Nyai 1 Jeme ve věku zvaném dušama, věku, ve kterém vládne nápaha, átlak, příkoří, hárají vášně a všude kvete jen bída, strasti a neštěstí.5947 Tento věk má trvat celkem dvacet eden tisíc let, & pak nastane nejhorší ze všech světových věka, duhšená-duhšamá, v největších atrasti, v němž prý budor lideké strasti stupňovány a velikost tvorů a délka jejich čivota budou omezeny na nejmenší možnou míru.5957 Také tento světový věk bude trvat dvacet jeden tisíc let. Jía se končí období avasarpiní a nastane období utsarpiní, se stejnými světovými věky, ale v obráceném pořad1.590)
Během všech těchto změn v Bharatě & Airávatě zůstávají přege na s vě tě země práce (karma-bhúmih), kde si člověk může získat zásluhu a po smrti dojít nirvana: jeou to západní a východní končiny, Vidénu, který je v neměnné oblast! Bvěta obydleného lidmi. Tau stále docházejí lidé věčné apásy, a to tím spíše, že ti, kdo se rodi ve Vidébu, rodí se tam následkem zábluh, které si získali v předchozím životě v takové době, kdy nemohli přímo dojít nirvana.
-
-
-
z toho také plyne, že se ve Vidéhu stále a v každé době vyskytují tírtam
--- karové, kdežto v Bharatě tirthamkarové přicházejí na svět jenom jednou v každém období, a to ve věku duhšamá-sušamá, v němž čtyřiadvacet tirtankara, roze
1011-5060

Page #156

- 154 -
dělených po celém tomto věku dlouhém les@1 Blnou řadu let, táže nauku & ukazuje cestu ke spáse, aby co nejvíce lidí využitkovalo tuto vzácnon pelležitost, která přece je krátká v poměru k celému kolu času a k trvání oněch věků, kdy Xlověk v Bharatě nemůže dojít konečné spásy.
Bajeslovný Životopis tirthamkarl: početi & naroseni
Výklad, co jsou tirthamkarové a džini stickor nauka o nich jsem podal na začátku této práce ve stati o metafysice.597Zbývá ted na tomto místě podst báje o tirthamk erech rozličných světových období, z nichž pro džinistické náboženství především má význam nynější sestupné období, svasarpini. Z těchto tirthankarů totiž poslední zcela jistě a předposlední velmi pravděpodobně jsou historické osoby, které se bezesporu zasloužily o to, že ažinismus byl vypracován v nyněj i podobě.
VA
Džinisté vět, že se v každém čtvrtém věku sestupného období avabarpini a v každém třetím věku vzestupného období utosrpint, tedy v každé duhšama812šamě narodí v rozličných dobách po sobě čtyřiadvacet tirthamkarů, kteří mají být 11datv vodci na cestě ke spese. Baje o těchto tirtamkarech spracovali džinisté takovým způsobem, že se jejich životopisy v podstatě navzájem bhodají, jenoni individuální podrobnosti, jako jméno, věk, tělesné rozměry ata. se 11¢í. Proto se doporučuje pro přehlednost podat onu společnou kostru bá jí o tirthamkerech, které se zdá být odvozeno z legend o posledním tirthamkaro
Otoplas trtant thankar
vi. 598)
Kazay, kdo má stát v budoucnosti tirtharkarem, koná v předposledních dvou Xivotechtacatera druhu (yiméati-sthánaka-tapah) 599) a to v opom životě, kdy se narodí jako alověk. tím dosáhne tirthaplers-néme-kermapa, jež se nikdy nemine svým účinkem. V předposledním životě je tirthankarah obyčejně bohem v některé nebeské Hší a jenom velmi zmiaka & výjimečně bohem některé jiné tkdy, nebo obyvatelem některé z nejvyšších pekelnych ší.
V posledním životě tirthamkarově je vždy pět význačných dob (panda-kaliánakáni), které tvoří nejadležitěj&£ doby v jeho životě i v jeho úkolu tirtham kara. Tyto štastné okamžiky jsou:
1. početi - Stavang-káljárakam, 2. narození - džanma-kaljánakam, 3. počátek asketického života - aikšs-kallégekam, 4. dosažení vševědoucnosti - kévala-džñána-kaljánalem, 5. odchod do Mše blažených - nirvana-kaljánakam.
1011-5060

Page #157

- 155 -
Tyto okamžiky v životě tirthamkori se nazývají štastnými (kaljánakan), protože se při každém z nich i ona pekla, v nichž vládne věčná a neproniknu telná texnota, osvětlí na dobu jednobo antarmhúrta, 602) a všechny živé bytosti, nevyjímaje ani nigódy, kteří žijí ve stálých mukách, se cítí v těchto okamžicích stastnými.
Jakmile se přiblíží ten který štastný okamžik v životě některého tirthankara, počně se třást nebeský trůn Indrů, kteří z toho poznají pomocí svého nadpřirozeného vědění (avadhi-džňánan), co se děje ve světě lidí a který štastný okamžik to tvorstvu nastal. Jakmile se Indria dostane tohoto znamení, lhned vetanou ze svých trůní, sestoupí ze svých stoliček, sejmou střeví ce s ponou, přehodí si složenou roušku tak, aby procháze la pod levým paždin a poc krývala pravé rameno, 903 8loží prsty rukou v podobu letosového poupě te a popojdou vstříc tirthamkarovi o sedm nebo oem kroků, pokleknou na pravé koleno, třikrát se dotknou hlavou země a zase ji paličko pozvednou, sepnou ruce a zapějí chvalozpěv k poc tě tirthamkarově. 04
Potom sestoupí Indrové do světa lidí (manušja-lokak), aby vykonali obřa. dy, které Indrån náleží vykonat při té které příležitosti v žiyotě tirthamkarově. Když dokončí obřady, odeberou se do Nandísvara-dvipu,605) aby tam olavovali tuto událost po osm dní. Při tom jejich nejdůležitějším úkolem je, klanět se čtyřem stálým obrazům čtyš tírtamkarů, totiž soče Rřábkové, Candránanově, Várišénově a Vardhamanově, které stojí v Nandi svara-dvipu.
První kaljánakam v životě tirthamkarově je čiavana-kaljánakan, početi, nebo lépe řečeno sestoupení z nebe do låna ženy". Při tom je pravidlem, že tirthamkarah nikdy nesestoupí do lina ženy z rodiny(kulam) lidských vyvrhelt (entjan) nebo sudrů, z rodiny sešlé (prántan) nebo nízké (adhamam), 2 rodiny vyloučené z kasty (tuddham), chudé (daridran), zbědované (krpanan), žebrácké (bhikặukam) nebo z rodiny bráhmanské. Švétámbarové připouštějí v tomto výběru některé výjimky. Vlastně je to jediná výjimka v případě Mahévírově, jenž byl počat v Låně bráhmanky Dévánandy; ale jeho zárodek byl s ní potom přenesen podle svétámbarské legendy do låna kšatrijské ženy Tribaly. 60
Tirthamkerah sestoupí do låne své matky uprostřed noci. A tu se jeho matce zdá čtrnáct blabozvěstných snů, jež jsou vždy stejné, ale u rozličných tírthamkari mohou následovat v různém pořádku za sebou. Potom tirthamkarova matka vstane ze svého lôžka a rychlým krokem jako královská labuť se přibliží ke svému manželovi a vypracuje mu tyto sny. Manžel jí pak vykládá sny a předpovídá 31, co z těchto and vzejde. Zena se potom vráti do své ložnice, ale neulebne jiš, nýbrt zůstane bdit v svatém rozjímání, aby snad nebyly její krásné a štěstí věštící sny zaplašeny nějakým zlym bnem.
1011-5060

Page #158

- 156 -
Jakmile se Indrové sme něným již zpusobem dovědí o tom, že žena počala tirthakkara, odeberou se ihned k matce tirthamkarově a se sepjatýma rukama jí vykládají přesný význan oněch snt. Nakonec se ji pokloní a vrátí se do svých sídel. Saudharnéndran (nebo iégnéndran) požádá boha. pokladů Kubéra, aby dal rozkaz Tirjag-dərmbhakim, 0107 aby zasypali místo pobytu otce tirthankara deštěm drahokamů a nebeských poklada.
Tirthamkaran hned od okamžiku, kdy sestoupí do luns své matky, je nadan prvními třemi druhy vědění, totiž přirozeným věděním odvozeným z myslive schopnosti (mati-džăánas), věděním založeným na džinistické nauce (fruta-džăánam), věděním nadpřirozeným (avadhi-džňána.).
Po nějakém čase, obyčejně po devíti měsících,012) matka porodi tirthankara.5.3) O tom se hned dovědí bohyně Dik-kumário247 tím, že se jejich nebeská sídla začnou třást. Nejprve přijde osm Dik-kumári z doleního světa (Adho-16kah). Vstoupí do ložnice rodičky, třikrát obřadně obejdou tirthamkara a jeho matku, klaněji se jim a vyloží matce tirthamkarově prod příšly, a prosí ji, aby se jich nebála. Potom postaví komaatu o tisící sloupech, obrácenou k východu. Z okolí této komnaty odstrani kaménky a trny na vzdálenost jednoho jóažana mocným větrem Sagvarten, 15 jejž k tomu vzbudí a zase ihned zastaví, jakmile byl úkol vykonán. Potom se posadí podle tirthamkara & opěvují jeho zásluhy.
Po nich následuje druhá skupina osmi Dik-kumári z kory Méru. Stejně jako první skupina uctí tirthamkara a jeho matku a vytvoří mrak, % něhož padající Yonny dést smyje všechen prach a všechnu nečistotu v okruhu jednoho jódžana kolem nové komnaty o tisící sloupech. Když vykonaly syaj úkol, usednou na svá místa poblíže tírthamkara, Potom přijdou tři skupiny po osmi Dik-kumárich, obývajících krajiny na východ, Jih, západ a sever hory Rúčaku, 010) vzdají čest tirthamkarovi a jeho matce stejným způsobem jako předešlé 'a ubednou k odhánění much (Cámará). Za nini nábleduje skupina čtyř Dik-humári, bydlících ve čtyřech rozích hory Rúčaku. Stejně jako předešlé, vzdají poctu tirthamkarovi a jeho matce, načež se postaví před tírthamkarem & lampami v rukou. Naposledy přijdou čtyři Dik-kumári z Rúčaka-dvípu, vydají poctu tirthamkarovi & Jeho matce, u znou tirthamkarovi pupeční šñaru asi ng čtyři prsty od těla, vykopou důlek, vloží do něho uříznutou část pupeční šntry & Easypou ji perlami a drahými kameny. Potom vytvoří tti beaídky z banánových strom, a to ne východní, jižní a severní straně hlavní komnaty. V každé besidoe udělají velký čtyřhran & na něm lví trán (Bimbásanam). Potom vezmou tirthamkara do dlaní a jeho matku vedou k jižní besídce. Tam je oba posadí na lví tria a pomaží je vonným olejem. Odtud je vezmou do východní besídky, kde je vykoupou v posvátné vodě, pomažou je santalovou mastio?) a ozdobí je vzácnými šperky. Jakmile jsou s tíz hotovi, vezmou tirthamkara s jeho matkou do severní besídky, rosdelají tam oheň třením dřeva zvaného aranih18) a do plamene obě tuji santalové
1011-5060

Page #159

- 157 -
dřevo druhu gošíriam. 619) oheň a oněch dvou kusů dřeva arani pečlivě seberou a sváží do malých pytlíků, jež si přiváží k rukám. Tirthankarovi šeptají do uší: Zij dlouho jako hora". Při tom po sobě házejí kamennými koulemi. Potom, odnesou tirthankara i jeho matku na loše. Tím je skončen úkol Dik-kumári. 620)
V tomto okamžiku počnou v nebesích zvonit všechny nebeské zvony a počnou se třást trůny Indra. Tu si Saudharmendrah uvědomí mocí svého nadpřirozeného poznání, že se na světě lidí narodil tirthankarap. Hned rozkáže vrchnímu veli621) teli svých vojsk jménem Narinaigaméšinovi, aby třikrát rozezvučel zvon, 622) svaný Sughôša-gbanțá. To je znamením všem bohům jeho se, aby se přichystali ho následovat. Potom se Saudharméndrah se svou manželkou a s průvodem boha usadí ve svém vzdušném vose (pélaka-viaánah) a vydá se na cestu, aby složil poklonu tirthankarovi.623) Když přijede na svém voze na pevninu Nandísvara
dvíp, zmenší vůz na velikost přiměřenou poměrům ve světě lidí. Potom pokračuje v cestě až k rodnému místu tirthankarovu, objede třikrát jeho komnatu a zastaví svůj nebeský vás na severovýchodním konei. Když sestoupí z vozu, pokloní se tirthankarovi a jeho matce, představí se a vyloží účel své návštěvy. Čarovným uspávacím prostředkem (avasvápini-vidi) uspí matku tirthankarovu a poloí vedle ní loutku podoby tirthankarovy, kterou sám vytvořil. Potom se zpětinásobí, v jedné podobě se přiblíží k tirthankarovi s prosbou, aby ho směl vzít do svých rukou, v druhé podobě drží slunečník nad jeho hlavou, v třetí a čtvrté podobě ho ovívá čámarami a v páté podobě kráčí s velkým démantovým Sealen v ruce na horu Méru.624) Jeho poddaní ho následují v průvodu. Když přijdou na horu Méru, posadí se na balvan svaný Atipándu-kambalá, ležící v háji zvaném Pándukan. 625)
V tomto okamžiku, když Saudharmendraḥ přijde na horu Méru, pozná také Indraḥ z druhé nebeské še, féánéndraḥ, svým nadpřirozeným věděním, že se narodil tirthankaraḥ a odebere se na horu Méra. Po tom se o tom postupně dovědí ostatní Indrové a odeberou se postupně rovněž na horu Méru. Tak se shromáždí na hoře Méru všichni nebeští vládcové, aby vykonali obřad džanma-kaljánaka."
626)
Když se vichai shromáždili, nařídí Ajuténdrah627) nebeským služebníkům, Abhijógjum, 628) aby přinesli potřebné věci k oslavě narození tirthankarova. Abhijógjové nejprve urobí osm tisíc šedesát čtyři ohromné hrnce na vodu (kalajá), každý jedno jódžanam vysoký, a naplní je posvátnou vodou z mléčného ocednu (šírodadhi) a a jiných posvátných míst a přinesou odtantud také květy nedostižné krásy a vůně. Ačjuténdraḥ vezme květy do svých rukou a drží je nad vonným kouřen ohně, udržovaného vonným dreven. Kdy takto posvětil květy, položí je na nohy tirthankarovy. Potom vykoupe tirthankara s náležitými obřady v posvátné vodě připravené v oněch ohromných nádobách, Božití hudebníci doprovázejí obřad beznou a harmonickou hudbou, vyluzovanou na rozličné nebeské nástroje. Potom otře tělo tirthankarovo nebeským šatem a namaže je santalovou
1011-5060

Page #160

- 158 -
mastí. Zatim ostatní bohové konají rozličné obřady a úkony, kterými projevujt úctu tirthamkarovi. 0297
Když všichni Indrové mimo Saudharmendra, který sedí a má tirthamkara na klině, vykonali postupně tento obřad, vystřídá Saudharmendre leánéndran, Iterý se spětinásobí, podobně jako před tím Saudharnéndran. Saudharmendrah atvoř čtyři býky z nejčistšího křištálu (sphatika-rataam) po čtyřech straron tirthamkarových. % rohu těchto býků vytéká voda a v ní Saudharmendrah vykoupe tirthamkara a utte ho nebeským šatem, Potom vykoná akšata-pádžu stříbrnou rýží, namaže tělo tirthamkarovo santalovou mastí, ověnčí ho od hlavy až k patě a opěvá jeho zásluhy v nebeských hymnech. 30.
Když skončil, opět se zpětinásobí, vezme tirthamkara od fáané ndry, vráti se k nim do rodné komnaty, odstraní loutku, kterou před tím vytvořil s probúdi natku s čarovného spánku. PH ton rozkáže Kubérovi, aby vyzval Tirjaga dšrabhaky dětít zlato a drahé kameny na rodiště tirthamkarovo. Abhijogjové ne rozkaz Saudharmendrův hlásají do celého světe, že každému, kdo bude špatně smýšlet o tírthamkarovi nebo jeho matce, bude roztětě na hlava na sedm částí, jako když puká bazalkový květ.031) Na konec potře Saudharmendrah palec tirthankardv ambrosi1, aby ji sál, když má hlad, nebot tirthamkarové nesají z prsou svých matek.
622)
Zatím co se Saudharméadrah vrací . tirthamkaren do ložnice, ostatní bohové odejdou z hory Méro do Nandiévara-dvipu, kem za nimi přijde i Saudharnéndrah, jakmile dokončil svůj 4:01. V Nandisvara-dvípu oslavují bohové narození tirthamkarovo po osm dní, jak je zvykem při každém kaljánaku, & po osmi dnech se vrací do svých nebeských sídel. 5.
Tirthamkarovy vlastnosti a jeho život v rodině
Tirthamkarovi se narození dostane čtyř význačných vlastností (atisajah), jimiž se liší od ostatních lidí. První z těchto zvláštností je, že jeho hmotné tělo (audárika-bariran) je neskonale krásné, prosté potu a špiny a vychází z něho stále nevyrovnatelné vůně,634) Jeho dech voní jako voňavka, jeho maso & krev jsou tak čisté a bílé jako mléko. Nikdo nikdy nevidz tirthamkara pojidat potravu, nebo vykonávat tělesné potřeby.
Druhá svláštnost tirtharkarove je, že se jeho tělo riznačuje tisícem a osmi štastnými znameními (lakšanan). Taková znamení mé na těle každý člověk, ovšem v daleko menším počtu. Více štastných znamení než tírthamkaran člověk vůbec nemaže mít. 635)
1011-5060

Page #161

159
A
Třetí zvláštností tírthamkarova je, že vazba jeho těla (vadžra-ṛšabhanáráča-samhanam) je silná a odolná jako diamant. 636)
Čtvrtá zvláštnost tirthankarova je řada tělesných dokonalostí, jimiž se značně liší od ostatních lidí. Každý tirthankarah se vyznačuje napitou tě*637) lesnou souměrností (sama-čatuhsra-samsthánam). K tomu přistupuje neměřitelně velká síla, sladký a všem lidem srozumitelný hlas, zdar ve všem pod638) nikání a nezměnitelná doba trvání jeho života (airúpa-kramas-ájušiam).
Hned od narození ošetřuje tirthankara pět žen, toti kojná, châva, která se stará o jeho čistotu, chava, která ho strojí, chůva, která si s ním hraje, a cháva, která ho nosí.639) život tirthankara je hned od počátku pla událostí. První den oslavují rodiče jeho narození. Třetí den mu ukáží měsíc a slunce, šestý den zachovávají obřadné bdění, dvanáctý den mu dají jméno, a to jméno, jež má nějaký vnitřní význam a jeho blahozvěstné, značí něco dobrého, příznivého nebo štastného.640) S touto událostí je spojena veliká slavnost, na kterou je pozváno mnoho příbuzných a přátel, a která je zakončena velkou hostinou. 641)
Po dobu dětství má tírthamkarah za své druhy bohy, kteří na sebe berou podoby rozličných lidí a zvířat. Právě v tomto se ji všem jeví, že je hoch předurčen za tirthankara, Hoch má všechny vědomosti své doby a nemusí se proto učit. Někdy to rodiče nevědí a vedou ho do školy, ale tam dokáže svou převahu nad všemi spolužáky.
Když dospěje, některý tirthankarah se ožení 642) a některý je i pomazán
643) na krále a vládne zemi. Dokonce se může stát i čakravartinem. Není to však k jeho budoucímu úkolu nezbytně nutno, aby byl ženat a aby byl králem. To vše záleží na bhóga-phala-karmanech, která si nahromadil ve svých předchozích 1votech. Ve viem podnikání je vždy nejvýše spravedlivý a je mailován celým svýn okolím.
1011-5060

Díkěá kaljánakan
Když zbývá již asi jen rok do té doby, kdy se má tirthankarah zříci světa a má odejít z domova do bezdomoví, aby žil jako potulný mnich a dával příklad lidstvu, přistoupí k němu Lókántikové, bohové z pátého nebe (Brahma-dévalókah)644) a se sepjatýma rukama ho prosí a zapřísahají, aby vybudoval tirth
a ukázal tak světu cestu k věčné spáse, po které lidstvo prahne.
Od toho okamžiku tírthamkarah stupňuje svou dobročinnost a začne dávat bohaté dary každému, kdo přijde a je ochoten jeho dary přijmout.645) Tak každého dne od východu slunce až do večera vydá deset milionů osm set tisíc zlatáků na dobročinné účele. Za celou dobu od návštěvy Lókántiků až do
(suvargah) 646)

Page #162

- 160 -
evé dikše vydá prý celkem tři miliardy osm tisíc osm milionů zlataki. Toto bohatství mu dodá na rozkaz Saudharmendra (nebo Isanéadra) bah pokladd: Kubéra.
Když se přiblíží poslední den světského života tirthamkarova, počnou se opět trást nebeské trůny Indri a Indrové poznají svou nadpřirozenou mocí, še se přiblížil okamžik, kdy tirthamkaran má nastoupit mnišskou cestu, 111 aikšakaliánakam.
Jakmile to Indrové svědí, ihned se vydají na cestu a přijdou k tirthamkarovi, vykoupou ho v posvátné vodě, ottou jeho tělo nebeským matem, namažou je ho tězo santalovou mastí a ozdobí ho věnoi a šperky. Saudharwépdrah avou nadpřirozenou mocí vytvom nosítka, do nichž tirthamkarah usedne. V nosítkách ho. nesou lidé a bohové do lesa.471 v lese tirthamkarah sestoupí z nosítek, bejne ze sebe věnce, šperky a oděv a dovo16 Indrovi, aby my položil na ramena nebeský šat. Potom si vytrhne pět hrstí vlast z hlavy.548) Jedinou výjimku tvořil první tirthamkarah tohoto období svasarpin, který i v jiných ohledech vykazuje odchylky od ostatních života džina, Ršabhaḥ, který si prý vytrhl pouze čtyři hrsti vlasa, 97 protože ho Saudharméadrabi zapřísahal, aby ustal a ponechal si ostataí vlasy. Saudharnéndrah hodí vytrhané vlasy do oceánu Kširodadhih. Když se Saudharmendrah vrátí, přijme od tirthamkara slib, že se vystříhá všeho hříšného jednání, čímž je obřad d{kše vykonán.
K tomu je třeba podotknout, že podle džinistické viry Žádný tirthamkaran není před tím, než vykonal díkšu, žákem nějakého učitele (guruh) nebo učitela, jejichž nauka by ho potom nespokojila, jako tomu bylo např. u Buddhy. Džinisté pevně věří, že každý jejich tirthamkaran je sám od sebe osvícený, avalam
buddhah. 656)
Téhoš dne, kdy se zřekne světa, tirthamkaran se začne poetit a posti se nejméně dva day. Zároveň počne cestovat od místa k místu pěšky jako znich bez domove. Když akondi tirthamkaran svůj první půst, patero božských znamení (diviam) provází tuto význačnou událost. To tiž v nebi se rozezvuči ohronné nebeské bubny. (dundubhih), na zem padá déšť drahokamů (retnavrštib), déšť květa všech pěti barev (pančavarnepuě pavrštin), déšt vonné vody (gandhódakavrštin) a do domu hospodári padají nebeská roucha (vásótkšépah).54)
Tirthankarah potom cestuje světem, po čase dosáhne atupeň vědění zvaného manahpariaja-ažñanam 927 a konečně se přibl131 okamžik, kdy dosáhne vševědononosti, kévale-dinanan.
Jak tirthamkaran dojde vševědoucnosti
Za delší nebo kratší čas po tom, když dosáhl manahparjaja-džňánan, tirthamzarah se konečně 511x1 okamžiku, kdy má dosáhnout vševědoucnosti, kévala-džná-.
1011-5060

Page #163

- 161 -
nau, Až dosud tírthamkara-náms-karna trvalo ve stavi latentain, jako potenciál, který se má uvolnit a vyvinout velkou síla, jakmile se podaří dospívajícímu tirthamkarovi zaičit poaledal xbytky ghati-karman. Bezprostřed ně před tímto štastným okamžikem se podaou opět třást trüay Indra a všech čtyřiadede sát Indrů se vydá na cestu, aby ae zúčastnili této slavné události a aby j1 oslavili a největší nádherou. První úkol bohů při kévala-dxnána-taljánakuo337 je postavit dås tojné tečniště pro tirthamkara, kde by wedl na dostojném trůnu a kde by se mohli usadit i všichni bohové, lidé a zvířata, kteří mají vyslechnout prvai tirthamkarovo kázání. Tato božská stavba se nazývá samavaseradar a celá řada bohů se zúčastní prsof na ní. Podle džinistické báje nejprve Táte-kumárové54) očistí padu v kruhu jednoho Jód žena, 591 odstraní kemínky, tray atd. Stenits-kumérové sešlou na místo stavby vraný déšt a ti % Vjantari, kteří jsou bonové šesti ročnich počasí, sešlou déšť květů všech barev, jež zůstanou ležet na zemi obrácené spodní částí nahoru. Vana-manterové907 postaví základ gtavby (pítha-bandhan) ze zlata Suvarnam), perel (ma“ ain) a drahých kamen (ratnan).571 Tento základ pak nese tři soustředné bašty (vapran), » nichž vnější je nejnižší a vnitřní nejvyšší.
Vnější nejnižší bašta je ze stříbra a je ozdobens kupoleni (kapi-éirša kan) 567 a branami (tótrangm) ze zlata, Jejími staviteli jsou Bhavana-vásinové. Prostřední bašta, postavená Džjotišky je ze zlata a má kupole a brány % drahých kamenů. Vnitřní a zároveň nejvyšší bašta je vystavěna z drahých kament a její kupole a brány jsou z perel. Jejimi staviteli jsou ne beští bohové, Vaimánikové. Tato bašta měří od středu ke kraji 1300 luků, tj. asi dva kilometry. 659)
Uprostřed nejvyšší bašty a tím vlastně uprostřed celého samavasarana poetaví bohové tran z perel (mani-pithem). Perlový trda je dvě stě ananuě ja, ti. asi 300 m dlouby a royaz tak široký. Jeho výška se rovná výšce tirthank arově a je proto u rozličných tirthamkarů různá. K. trůnu vedou čtyři vchody, každý se třemi schody.
Základ trönu je dva a půl kráse (asi 7500 m) na okolní rovinou.660) Uprostřed perlového tripu stojí 9.6 ókový strom a nad ním posvátný pípal (čaitiavrkšah).561) Pod asókovým stromem stojí čtyři lví trny (Bimhasanam) obrácené do čtyř hlavních světových stran. Před každýn trůnem je stolička a nad každým trinem tři slunečníky nad sebou. Na trånech obrácených k jihu, západu a severu Indrové z řádu. Vjantaru postaví sochy, představující tirthamkara, které jsou tak dovedně vytvořeny, že se na vlas podobají živému tirthamkarovi a nikdo z lidí je od něho nerozená. Po každé straně vchodu k lvin tränům se vznáší po jednom cámaru, celkem os cámarů. Ve skutečnosti je drží jakšové, 904ale protože jakové jsou neviditelní lidem a tirjandum, zdaj se Påmery vznášet ve vzduchu. Před každým lvím trůnen je kolo zákona (dharme-čakram), položené na zlatém lotosovém květu, zavěšeném ve 'vzduchu.
1011-5060

Page #164

. 162
Ukaž
stapelbara Džjo
Každá bašta má čtyři brány, obrácené le čtyčem hlavním svo tovým stranyu. Vene-mantarové vztyčí nad každou branou vlajku na Žerdi tisíc jóažan vysoké a ozdobené menšími korouhvičkami a zvonky. U každé brány postaví nádherná nebe98 a bránu opatří osmi znameními štěstí, 37 soškami, věnci květa, oltáři (véaih), ozdobnými nádobami (kalasah) a trojicí oblouků z perel & kaditelnic (dhúpa-ghatih), zavěšeogol na šñärách perel. U každé brány nejhořejší, voittni bašty jsou dva bohové jako vrátní (dvárapalah, drárapálakán), u východní dva Vaimánikové, v jižní brány dva Vjentarové, u západní dva Džjotiškové a u západní dva Bhavanavábinové. Každý mé odznak svého řádu, třídy a akupiny - -bud luk, žezlo, osidlo (smyčku) nebo ky). Vrátnými na druhé baště jsou takové bohyně, jejichž jména se uvádějí v párech, jako Džajá a Viažaja, Adži tá a Aparádžitá atd., držíce v rukou abhajan, 47 smyčku, ankuet a kladivo. : U každé brány nejnižší bašty je po jednom vrátném; jsou to bohové: Tumbaruh, Khatváhgi, Nréiraheragvi, Džatámukutamanditan.
ndition 666)
Když je sanavaaranem postaveno, vejie tirthank arah západní branou v privodu bohů všech čtyř třia, obejde obřadně posvátný pípal, vadá čest'cirkvi slovy "namó titthassa "0077 & usedne na prázdném, k východu obráceném trůnu. *** Bohové stvoří devět zlatých lotosů, každý o tisíci zlatých plátcích (sauvarnan sanasrapatranjabdžam). Na dva z nich 81 položi tirthaukerah nohy. V tom se rozezvučí nebeské bubny (dundubhiba na všech čtyřeoh stranách tírthamkarových pläne avětelná záře (bhámandalan).
Po tom přijdou účastníci kévala-džñána-kaljánska a posluchači prvního tirthamkarova kázání. Nebeské bohyně vejdou východní branou, třikrát obřadno obejdou tirthamkara, a postaví se v jihovýchodním konci nejhořejší bašty, nechávajíce místo pro mnichy a mniöky, 10 ktem sem přijdou a postaví se před ně. Jižní branou Fejdou bohyně Bhavanavásint, Džjotišků a Vjantara, vykonají tý obřad a postaví se v jihozápadníu konci bašty, stojíce ve skupinách za sebou podle pořadi. Bohové těchto tří řádů vejdou západní branou a usednou v severozápadním konci bašty. Nebdětí bohové a lidé, muži i ženy, vejdou severní branou a ugędnou v severvýchodním konci hoření bašty. Na prostředoi baště se usadi tirjančové 8 na nejnižší, vnější baště stojí jejich vozy a zavazadla.
Jakmile všichni zaujali svá místa v samavasaranu, Saudharnéndreh se sepjatýma rukama velebí tírthamkara. Tír themkarah potom koná své první kázání, jehož výsledek je ten, že se veliká řada lidí zřekne světa a stanou se mnichy nebo uniškami. Tirthamkarah vyloží oněm, kdo dosáhli ganadhara-náma-karmana, že se každá látka (dravjam) vyznačuje třemi při vlastky, že má totiž počátek, trvání a že podléhá zkáze. Tento výklad dostačí budoucím ganadharin, aby na základě něno sestavili náboženský kánon, dvédsággi,"71) Indrah přinese m1 su plnou vonného nebeského prachu (vásah) a stane s ní u tírthaml arových nohou. Tirthankarah povstane, vezme do ruky něco prachu a nasype jej na hlavy ganadhard a
2011-5060

Page #165

- 163 -
dá jim svolení vyptávat se ho (anujógan) a založit školu (ganah). Bohové, bohyně i přítomní lidé si sypou vonný nebeský prach na hlavy. Po celou dobu zvuči nebeaké bubny.
Potom se tir thankarah opět posadí a koná kázání. Toto kázání trvá jednu pauruši.672) Když je tirthamkaran skončí, nařídí krái673) země, v níž samvasaranam stojí, aby se přinesly obětní pokrmy (balin) a to východní branou. Každý z přítomných potom, když bali byly přineseny, vezme trochu těchto pokrmů do ruky a hodí je před tírthamkaren do vzduchu, když ho před tím obřadně obešel od leve strany k pravé. Když se tento obřad skončí, tirthamkarah povstane a jde severní branou do dévaččhandu,574) jenž je postaven v severovýchodním konci střední bašty.
Tím je vlastně položen základ k církvi, k titthu. Nejstarší % ganadharů koná potom kázání, jež trvá jednu pauruší. Ke konci je ještě ustanoven jeden jakşah a jedna jakóiní jako ochránci náboženství (éáganadévatan). 075) Potom se lidé i bohové pokloni tirthamkarovi a vrátí se domů. Bohové se opět jako u příležitosti i ostatních kaljának zastaví Nandíśvara-dvipu, kde oslavují událost po oem daí.
Od založení tírthu po nirvanam
WATU
Vlastně teprve tim okamžiken, kdy založí tírth, stává se světec tirthenkaren. Nazývá-li se i před tím tinto jaénem, je to vlastně předčasné, anachronismus a správně by se mělo říkat jen "budoucí tírthankarah". Tirth založí tirthamkarah v tom okamžiku, kdy se stane vševědouciu. Proto se také nazývá kévalf, vě evědoucí. Nutno však ho rozeznávat od ostatních kérelini, kteří protože si nezískali tirthamkara-náma-karmana, nemohou založit církev, a $a tělesného života se poněkud liší od tirthamkarů. Vševědoucí světci tohoto druhu se nazývají samanja-kévell."
Tirthamkarah bývá také nazýván arhá, zasloužilý, důstojný, světec, nebo džinah, vítěz nad nepřáteli, jimiž jsou zlá karmana, vášně, náklonnoet, nenávist atd. Ale i někdy samanja-kévalinové bývají nazýváni džiny, a v tom případě tírthankarah bývá nazýván džins-patih nebo džinésvarah, tj. pán dzinů, nebot za svého tělesného života je jejich pánem, protože jeho moc vlivem záslužných karnan je mnohem vyšší než jejich. Tyto rozdíly ovšem zmizí tím okamžikem, kdy oba dojdou nirvana, nebot mezi spasenými (muktah, siddhah) není
rozdíı.6.78)
Každý tirthamkarah, když dosáhl vševědoucnosti, na dvanáct přívlastka (gungh), z nichž oem je hmotných prátihárjam: div, zázrak) & čtyři jsou zvláštní osobní vlastnosti (atiếaján).
1021-5060

Page #166

- 164 -
Osm pratinárji:
1. aéókový strom, 2. déět nebeských květa, 3. vějíře a jačími ocasy (čánará), 4. lví trúa (simhéganan), 5. svatozáře (phamandalan), 6. nebeské bubnováni (dundubhih), 7. nebeská hudba, 8. Blunečník (nebesa, hatran)."
Osobní zvláštnosti tirthamtarovy (atisajáh):
1. Apájápegane-atisajan, påsobící, že tírth amk arah není nikdy vyrušován.
ani znepokojován. 680 2. Džñána-atlóajah, působící, že ví vše. 3. Púdža-atibajah, působící, že je věcmi uctíván & zbožňován. 4. Vačanátibaiah, jevící se v tom, že tirthankara každý slyší a každý rozumí jeho řeči.
682)
Tirthamkarah však zůstává za svého lidského života i dále člověkem, a jeko člověk miže zakoušet rozličné strasti (parilahan), ovšes ne všechny, nýbrž pouze polovinu, co ostatní lidé. *84) Ale jen málokdy je tírthamkaran nucen snašet tyto strasti, neboť když zničil móhaní ja-kardana a antarája-karlana, zpravidla podléhá jen satárvédanija-karmana, ale nikoli asata-védanija-karnanim.
Tirthamkarah aení v té které době jediný na světě, třebaže se v Bharatě & Airavatě může vyskytnout jen v duhšama-sušauě, a v té době je v Bharatě počet tirthankarů přesně stanoven poc tem dvaceti čtyř. Jinde se však vyskytují v každé době. Tirthamkarové se však mohou vyskytovat i na jiných kontinentech a v Džanbu-dvípu i v jiných krajinách, ovšem jen v zemích práce (karma-bhúmin). Počtem karnabhumi na světě je určen nejmenší počet tirthamkarů současně žijících, jenž se udává na dvacet,683) i nejvyšší počet soudobých tirthamkart, který se udává číslem sto sedmdesát.841 v současné době žije prý podle afinistické víry dvacet tirthamkara, jejichž jména se dokonce podrobně uvedo 1.585)
Sádhuové kteréhokoli tírthamkara jsou podrobení řadě pravidel, zvaných kalpáh.080) Těchto pravidel je celkem deset. Jenon však madši prvního a posledního tirthamkara věku duhšana-sušany jsou podrobeni všem deseti pravidlům, kdežto pro mnichy ostatních tirtharkarů jsou závazná jen čtyti pravidla (3., 5., 6. a 7.). Jako příčinu toho uváději džinisté, že mniši prvního tírthamkara tohoto světového období byli přimí (rdzub), ale málo chápavé (ažadan), mniši posledního tirthaukara neupMmní (vakrah) a málo chápaví, kdežto mniši ostatních tirthamkarů byli přímí a chápavi (pradžñan).**
1011-5060

Page #167

- 165
Některý tirthamkarah, když se b231 doba, kdy má dojít nirvana, koná kázání, které trvá šestnáct prahara,•*$není včak pravidlem a nezbytnosti. Kažđý tirthamkarah však dostoupí na žebříku duchovního vývoje až na čtrnáctý stupen, k nejvyšímu bodu čistého rozjímání (guklá-ahjánam), které trvá jen tak dlouho, co by člověk pronesl pět krátkých samohlásek. Potom dojde okamžitě nirvána jako každý, kdo je vtělen na světě naposledy (cerama-sariri).
Jakmile se přiblíží tento okamžik, opšt se Indrové v nebeských říšich o tom dovědí tím, že se počnou trágt jejich trüny. Hned se vypraví k tír than karovi a used noy vedle něho s rukama složenými do klína. A tehdy, když se zbevil i posledních zbytků agháti-karman, tirthamkarah dosáhne konečné spásy, stane se vysvobozeny z koloběhu života, Paramuktan, siddhar,
Indrové i lidé cítí v tom okamžiku hluboký zármutek, ale vzmuži se, aby vykonali obřady posledního kaljánaka.589) Saudharmendrah nařídí Abhijógjan, aby přinesly všechny potřebné látky k posledním obřadu. Abhijos jové přinesou nejvzácnější santalové dřevo (druhu gośírše) z pralesa Nandana na hoře Méru a vyrovnají je v kruhovitou pohřební branici. Potom přinesou vodu z mléčného oceánu (šírasamudrah), v níž Indrah omyje svaté tělo tirthamkarovo. Indrah je namaže také santalovou masti, přikryje je dvěma kusy nebeského šatu & ozdobí vzácnými šperky. Potom se Indrah pokloni tirthamkarovi, zvedne tělo, dá na máry a sám je nese k pohřební hranici. Někteří bohové jdou před průvodem, nesou kaditelice (dnúpa-pátram) a jiní rozhazují vonné květy před tělem tirthamkarovýa, někteří jdou za nárami, pláčí a naříkají. Když dojdou k Zárovišti, Indrah položi tirthamkarovo tělo na hranici a dá rozkaz Agni-kunárům, aby rozdělali ohen. Bohové lijí na hranici sto hrnců přepuštěného másla a medu a hází do ohně množství kafru vzácného druhu. 907
Když všechny součástky tirthamkarova těla - kromě kostí - ahoří na popel, Mégha-kunárové uhasi oheň tím, že do něho lijí proud vody z mléčného oceánu. Saudharmendrah si potom vezme pravý hořící špičák (danštrah). Isanéndran levý. Ostatní Indrové si rozdělí ostatní zuby a ostatní bobové kosti. Někteří z lidí si ještě z hořící hranice vezmou trochu ohně, někteří si pak vezmou popel a pomaží si s ním svá těla. Potom bohové vystaví nad zbytky těla tírthamkarova, na místě, kde bylo spáleno, náhrobek z perel a drahokamů. Tím končí poslední pocta hmotné schránce tirthamkarově, z níž zatím již duše vyprchala, aby se již nikdy nevrátila do koloběhu života a stoupá nezadržitelně k nejvyššímu místu světa.
Smysl báje o tirthamkarech Není sporu o tom, že báje o tirthamk arech v této podobě je poměrně pozdního původu. Vznikla pravděpodobně ze snahy dokázat, že ažinismus je velmi starobylé naboženstvl, že tirthamkarové znova a znova přicházejí na svět a neuči
1011-5060

Page #168

- 166 -
nie nového, nýbrž že jejich učení je jen stará nauka, přizpôsobená nové době & jejím okolnostem, bud zhoršeným nebo zlepšenýn.
Aby to jaksi bylo očividně dokázáno i proe tému člověku, který nemá smysl pro pojem světového vývoje, byla vytvořena báje jednak o světových periodách, jednak o tom, jak život každého tirthapkara v posledním vtělení mezi lidmi probíhá v podstatných stránkách tým způsobem, a 11.1 se od ostatních jenom vnějšími stránkami, z nichž naohé jsou prý výsledkem zákona vývo je Bharata-kěé tra V rozličných světových věcích.
Materiálu pro tuto sonetředěnou báji byli pravděpodobně važinibau hoed od počátku doet. Předevšłm se asi tradicí udržoval skutečný život Vardhamándv, jenž čím dále od jeho smrti tím více byl opřádán legendami a pověstmi a okrašlován rozličnými zázraky, px čemž nelze vyloučit ani vlivy jiných současných indických náboženství, s nimiž džiniemus soupeřil o prvenství. Mimo to tu byl pravděpodobně legendární životopis předposledního tirthamkara Párávy, snad již v té době proměněny ve skutečnou báji. Saad tu byly i zbytky mytické a ne dosti 188Aé historie o starších dobách džinism ao jeho dřívějších hlasetelích, pověsti a báje, které se vázaly k mía tam, od nepaměti posvátným, báje kesrologické, báje o bozích & pekelných bytostech z dob, kdy džinismus jako hodně primitivní útvar byl náboženstvím nějakého poměrně maléno indického kmene.
z těchto prvků, k nimž bylo přidáno asi též mnoho ze současných indických náboženství, zejména z lidových nábožena tví rozličných indických kmenů, která se abi již tehdy půso beoín ári jakých bráhmand počala spojovat pod záštitou starého védského náboženství, vznikla ona sdružená báje, která byla prohlášena ze společný životopis všech tírthamkara.
Snad již v ústní tradici, zvláxt však tehdy, když se dostalo mytickému životopisu 11 terárního spracování, byla báje vyšperkována tozličným. podrobnými popisy míst a lidenini obrada a úkond. Tyto popisy a líčení jsou v bájl ovšem anachroniemen, nebot jsou vlastně obrazem stejných úkon v lidském životě, jak byly v Indii obvyklé v době, kdy byly do báje zařazeny. Aby však byly zbaveny lidské prostoty, byly. zvalidery, rozměry věcí byly udávány báječnými rozměry, hmota a látka, kterých bylo použito, byly vylíčeny jako nejvzácnější věcí v tehdejší Ind11. A tak v životopise vlastně původně lidském byly doležité výkony připsány bohim. Džinismus je však nejrealističtější a nejracionalističtěj81 náboženství v Indii a snad na světě vůbec. A tak se često v této báji hlásí ke slovu velice střízlivá místa, skoro matematicky vypracovaná, z nichž vidíme, že vždy byly v ažinismu prvky, které si byly vědomy rozdílu báje a pravdy a že si i dobře uvědomovaly i účel baje.
Jeví se nám tak džinistická báje 2e jako něco přirozeného, jako výplod 11du, nýbrž jako umělý výplod, vybudovaný účelně rozumovou činnosti k vytknuté
1011-5060

Page #169

167 -
mu účelu. Je tedy ažinis tická báje. - na prvním místě báje o životě tirthame kerů - báje umělá, jakási mytické věde. Proto také na ni musíme pohlížet docela jinak, než na jiné náboženské báje a nesmíme ji rozebírat stejnými metodami jako jiné náboženské baje. Dakladný rozbor těch to bájí, přesné roztřídění a seřazení rozličných prvků, to je úkol budoucnosti, který snad přie po je velkou měrou k tomu, abychom pronikli dále do minulosti džinismu, pokud možno až k oněm primitivním prvkom, z nichž pravděpodobně džinismus vyrosti, tak je ko i ostatní indická lidová náboženství.
1011-5060

Page #170

- 168 -
TÍRTHAMIK AROVÉ RYNĚJŠÍHO A PŘÍŠTÍHO SVETOVÉHO OBDOBÍ
Prva tirthamlar ah kynějšího světového období
BATE
První tirthankarah tohoto období avasarpint by2, jak jsem se již annil, RŠABHAH, který právě proto, že byl prvnín, je velmi uctíván džinistickými věří. cími, zejména digambary, ačkoliv je jeho postav zabalene bájení, vynyica jícími se každému rozboru, který by v nich chtěl nalézt zrnko historických zpráv. Jsou to zejména zase one obrovská čísla, ve kterých si džinisté velmi 11 bu ji, jež ubírají báji poslední stopy pravděpodobnosti..
Báje vypravuje, že se Ršabhah (zvaný také Vršabhah, v prákrte Usabbó) narodil v Kósale 92) koncera třetího věku tohoto světového období. První čtyři kaljánaka se prý udála když byl měsíc v souhvězdí Uttarážádná, páté souhvězdí Abhidżitu.693) Ršabha prý sestoupil z nejvyšší nebeské říše zvané Sarvárthesiddham, kde žil třicet tři ságarópama, a vstoupil do lona kšatrijaké ženy Marudéví, manželky praotce (kulakarah) Nábhiho. 347 Nábhih pocházel z rodu Ikšvákuova e vládl v Ajodhje nad Kósalsken. Postavou prý byl 500 dhanuěji vyaoký a celkem prý žil 8,400.000 púrv. Podle bájí byl prvním králen (prethamarádžá) prvním žebravým mnichem (prathama-bkikšákarah), prvním světcem (prathang-dinan) v totmo avětovém období - avasarpini.
Džinistické báje, zejména diganbarského pôvodu, uváději ne jenom zevrubas jeho životopis, jenž je v podstatě vyroben dle uvedené šablony, nýbrž vypravují i o jeho předchozích zrozeních, kdy žil postupně jako Mahábala-čakravarti ve světě lidí, jako Latitáhga-dévah v druhé nebeské říši, jako Vadžredžeighan, syn Vadžrabáhua, krále v Uptale-Katě na řece Sitódě,6967 jako učitel Árjáčárjah, jako bån Svajamprabhá-dévah v druhém nebi, jako princ Suvédí, syn krále Sisinimáhánágara, jako bůh Adjuténdrah v šestnácté nebeské říši, jako Vadžranábbia, syn Vadžraséna, krále v Pjndaríkinagaře a konečně jako Sarváthasiddhi-dévah v nejvyšším nebi.
Báje uvádějí také jeho karmenovou barvu, která je zlatožlutá (pítá lésjá), jeho znak je býk (vršah)097 a jeho sásanadéví je čakreśvari.
Z životopisu Rě abhova je třeba uvést, že podle báje mě ato dětí z rozličných manželek, z nichž se zvláště uvádějí dvojčaty manželky Sunangely, Bhara
1011-5060

Page #171

169
698) a doera Brahmí; dále ayn
tah, první čakravartí tohoto světového období, Bahubalih699) a dcera Sundarí. Pro své děti prý vynalezl rozličná umění, dovednosti a vědy. Pověsti o dětech Reabhových spojují džinistické bájesloví podivuhodně s bájeslovím jiných náboženských sekt v Indii, a jejich prostřednictvím a hinduismem, ve kterém ony různé praindické prvky splynuly v jeden celek.
G
Reabhaḥ prý konal jedno sto tisíc púrv rozličná pokání a na konci této do~ by došel nirvána na hoře Aštápadu, kterou někteří džinisté kladou do Himálaje, jini na poloostrov Káthiávád, pokládajíce ji za totožnou s horou Satruňdžá11.700)
Okamžik Ršabhova nirvána udávají džinistické báje velice přesně a to na tři roky osm a půl měsíce před koncem třetího světového věku tohoto období avasarpiní, tedy přesně jeden světový věk před nirvánem Mahávírovým.
Ucty se dostává Ršabhovi u džinistů značné. Hlavní příčina toho je, že je první tirthankarah tohoto světového období a tím vlastně původní zakladatel náboženství v Bharate-kšétře v tomto období. Proto mu džinisté rádi dávají jména, která označují toto prvenství, jako např. Adináthah (první ochránce), Jugádíéah (první pán věku), Jugádidžinah (džinah počínající věk), Ádíávaraḥ (první pán). Kromě těchto jmen ho nazývají též po otci Mábhíovcem, Nábhéjah.
Nejvíce ho uotívají na hoře Satruňdžaji, kde je soche Rabhova, o které jde pověat, že ji postavil syn Reabhův Bahubalih, který sám byl veliký světec, velmi uctívaný digambary v jižní Indii.
S úctou Rabhovou souvisí, že jeho životopisy jsou s oblibou zpracovány ve všech džinistických sektách a často se jeho životopis stal látkou ke skutenným básnickým dílům. Ovšem tyto životopisy jsou většinou silně anachronické a nepodávají vůbec pomocnou ruku, aby byla rozřešena záhada vlastního původu děinisau.701)
1011-5060
Ostatní mytičtí tírthamkarové tohoto období
Ještě dalších jedenadvacet tirthankarů po Reabhovi je úplně zahaleno závoji bájí a utápí se v oohromných däinistických číslech. Ale všechny tyto mytické obnovitele náboženství uctívají džinisté tak, jako by to byly historické osoby: mají své chrámy a jejich sochy jsou v ochozech chrámů ostatních tirtham kara. Proto o nich musím uvést alespoň nejdůležitější data, pokud jsou totiž potřebná při četbě džinistické literatury, při studiu archeologie a aby bylo porozuměno džinistickému výtvarnému umění po obsahové stránce.

Page #172

Druhý tirthankara je ADŽITAH, nebo activější formou obyčejně zvaný Adži702) taná thah. Jeho otec byl Džitasatruh a matka Vidžajú ze stejného rodu jako Rabhah. Jeho rodiště je rovněž Ajódhjá. Jeho kaljánaka připadji na dny, kdy měsíc je v souhvězdí Rohiní.703) Jeho barva je zlatožlutá, za znak má slona
(gadah), deanadéví je Aditabalá. Jeho tělesná výška se udává na 450 luka, jeho věk na 7,200.000 púrv. Měl prý devadesát učedníků, ganadharů. Nirvána prý došel padesát bilionů ságarópam po Rabhovi na hoře Saméta-sikharu (Párašnáthu).
170
Třetí tirthankarah je SAMBHAVAH, který se podle báje narodil v městě Srávastí. Jeho otec byl Dai tarih, matka Séná, oba z rodu Ikěvákuova, jeho souhvězdí bylo Púrvéšádhé.704) Karmanovou barvu měl žlutou (pítá léájá). Za znak se mu přidává kôň (aśvah) za ochrannou bohyni (ásanedéví) Duri tárí. Jeho tělesná výška se udává na čtyři sta luků, věk na šest milionů púrv. Měl sto pět učedníků, ganadharů,705) Nirvána došel dle báje na hoře Saméta-éikharu, třicet bilionů ságarópam po Adžitovi.
Čtvrtý tirthankarah je ABHINANDANAH, narozený v Ajódhji z otce Samvara (nebo Sambara) a matky Siddharthy. 706) Jeho barva je žlutá jako u předešlých tírthankarů, jeho souhvězdí je Punarvasuh, 707) ochranná bohyně Káliká,708) Jeho zanken je opice (plavagah). Byl prý vysoký tři sta padesát luků, il pot miliom púrv. Počet jeho ganadherů byl sto tři. Nirvána došel deset milionů ságarópan po předchozím tirthankarovi.
Pátý tirthankarah je SUMATIH z Adjódhje.709) Jeho otec se jmenuje Meghaḥ (nebo Kéghaprabhah), matka Mangala. Jeho kaljánaka připadají na konjunkei măsíce se souhvězdín Maghá.710) Jeho barva je rovněž zlatožlutá, tělesná výška
tři sta luků a dožil se věku čtyř milioni púrv. Za znak má kulíka (krauňčaḥ). 711) Za ochrannou bohyni má Mahákáli.710) učedníků měl sto šestnáct. Nirvana došel devět bilionů ságarópam po předešlém tirthankarovi, rovněž na hoře Samétasikharu.
Sestý tirthankarah je PADMA PRABHAH,713) sya Sridharav a Susinin, narozený v Kausámbí. Jeho souhvězdí je bitrá,715) karmanová barva červená (pádma1664), jeho znak je lotos (abdam), éáaanadéví jámá.716) Jeho tělesná výška
714)
se udává na dvě stě padesát luků a délka jeho života na tři miliony púrv. Jeho ganah měl sto jedenáct učedníků. Nirvána došel prý také na hoře Sanéta-áikharu a to devět set miliard po nirváně pátého tírthankara.
Sedný tirthankarah je SUPÁRSVAH.717) Narodil se prý v Káší z otce Pratištha (nebo Supratistha) a matky Prthiví. Jeho souhvězdí je Višákhá,718) karmanová barva zlatožlutá (pítá), jeho znak svastikah, sanadéví Sántá. Byl prý dvě stě luků vysoký a dožil se věku dvou milionů púrv. Učedníků měl devadesát pět. Nirvána došel rovněž na Saméta-éikharu a to devadesát miliard ságarópam po předešlém tirthamkerovi.
1011-5060

Page #173

. 171
Osmý tirthamkaran je ČANDRAPRABHA: 7197 Narodil se prý v Čandrapuri a jeho rodiče byli Maháaénah a Lakšmaná. Jeho kaljánaka připadají na konjunkci mosíce se souhvězdím Anuradhá.720) Jaho karmanová barva je bila (sukla), jeho znak je měsíční srpek (easi), ságanadeví Bhrkutí. Jeho tělesná výška byla prý sto padesát luka, dosáhl stáří jednoho milionu púry. Měl devadesát tři učední - ků a nirvana došel na hoře Saméta-éikharu devět miliond ságarópam po předchozím tírthamkarovi.
Devátý tirthamk arah je PUŠPADANTAH, zvaný také Suvidhináthah, 721) Harodil se v městě Kákandí, kde vládl jeho otec Sugrivah (Suprijah). Jeho matka se jmenovala Rámá. Jeho souhvězdí je Múlan, 722) karmanová barva bílá, jeho znak je motaký netvor a hlavou delfína, makaraḥ, édsanadéví Suthraká. Byl to luka vysoký a dožil se stám dvou set tisíc púrv, měl osmdeset osm učedníků. Nirvana došel devět set milioni ságarópam po předešlém tirthamkarovi, a to rovněž na hoře Saméta-sikharu.
Desátý tirthamkarah jel SITALAR, 1257 syn Drdharathiya Nandin. Jeho rodiště se jmenuje Bhadrika-purí nebo Bhadilá. Jeho souhvězdí je púrvášadha, karmanová barva zla tožlutá, jeho zaak Srivatsah, ságanadévi Abóká. Jeho tělesnou výšku udávají na devadesát luků, jeho věk na sto tisíc púry. Měl jedenaosmd esát učedníků a došel nirvana na hoře Sanéta-sikharu devadesát ságarópam po předešlén térthamkarovi.
Jedenáctý tirthamkaran je ŠRĒJAMSAR, svaná také Sréján, narozený v Simhapurí.7247 Jeho otec se jmenuje Višnuh, kšatrijah z rodu Ikěvákuova a matka Višná nebo Višnudri. Jeho souhvězdí je Sravaná, 7257 karmanová barva zlatožlutá, jeho znak je nosorožec (khadgi), dásanadévi je Mánaví. Jeho tělesná výške je osmdesát luki, a dožil prý se věku 8,400.000 let. Měl sedmdesát sedm učedníků. Nurvána došel na Sanéta-aikharu 9,000,900 ságaropan po předešlém tirthankarovi, tj. právě sto sagarópam před koncem čtvrtého věku toho to světového obdobi.
Dvanáctý tirthamkarah je VÅSUPODZAJAH.720 Narodil se prý v Campá-purí, 727)
jeho otec byl Vásupud žjah & matka Viažajá (nebo Džaja). Jeho souhvězdí je Sá tabhídá,7287 jebo barva červená (pádma-lésja), jeho znak je buvol (mahišah), jeho sásanadévi Candá. Jeho výěka prý byla sedmdesát luků, a jeho věk 7,200.000 let. Mel šedesát šest učedníků a došel nirvana v Camps-puri padesát čtyři sám garópama po nirváno předešlého tirthámkara.
...
.....
Třináctý tirthamkarah je VIMALAH.729) syn Krtavarmandv., Jezio matka byla Sjámá bebo Suramjá. Jako jeho rodiště se uvádt Kámpiljam. 730) Jeho souhvězdí je Uttarážádná, jeho barva je zlatožlutá, jeho znak je kanec (súkarah), jeho sásanadévi Viditá. Jeho výška se udává na šedesát luka, jeho věk na šest milionů let. Měl prý padesát pěk učedníků a dosáhl nirvana na hoře Saméta-sikharu třicet ságaropem po nirváně předešlého tírthamkara.
1011-5060

Page #174

Taping, "thing fans 2014 de nỡ
čtrnáctý tírthamkarah je ANANTAH, zvaný též Anantadžit.731) Jeho rodiště se uvádí Ajódhjá. Jeho otec se prý Jaénoval Simhasénah, jméno jeho matky se uvádí různě, poti bud Sujaná nebo Džajanjáná nebo Sarvajaáá. Jeho Bouhvězdí je Révatí,732) jeho barva je zlatožlutá, jeho znak je sokol (éjénah), ésanadéví Ankuśá. Byl prý padesát luků vysoký a dožil se tří milionů let. Měl prý padesát učedníků a nirvána došel na Saméta-sikharu devět ságapóram po předeělém tírthamkarovi.
172
z
734)
jeho barva je
Patnáctý tirthankarah je DHARMAR 733) rodilý s Ratna-parí. Jeho otec se jmenuje Bhánuḥ, matka Suvratá. Jeho souhvězdí je Pušjah, zlatožlutá, jeho sank hromový klín (vad rah),735) áásanadéví Kandarpá. Jeho (vadžrah), výška se udává na čtyřicet pět luků, jeho věk na jeden milion let. Měl prý čtyřicet tři učedníků a nirvána došel na hoře Saméta-sikharu tři ságarópama po předešlém tirthankarovi.
jeho
Bestnáctý tirthankarah je SANTIH, 736) syn Viśvazénův a manželky Ačiry, za jehož rodiště se uvádí Hastinapuram. 737) Jeho souhvězdí je Bharaní, 738) barva je zlatožlutá, jeho znak gazela (argah), jeho édeanadévi je sirvání. Jeho výška se udává na čtyřicet luků, věak na stotisíc jeden let. Měl prý tři~ cet šest učedníků a nirvána došel na hoře Saméta-sikharu, a to tři ságarópana bez tři čtvrtě palaja po nirváně Dharmově.
Sedmnáctý tirthankarah je KUNTHUH,739) narozený prý stejně jako předcho
sí v Hastinapure. Jeho otec se jmenuje Súrah (Súraḥ, Súrjah) a matka Sri-déví. Jeho souhvězdí je Krttiká,740) jeho karmanová barva zlatohnědá, znak kozel (čhágah), áásanadévi Balá. Výška jeho těla činila prý třicet pět luků a šil devadesát pět tisíc let. Učedníků měl třicet pět. Nirvána došel na hoře Samétaéikharu pal paljópama po nirváně Santináthově.
Osmnáctý tirthankarah je ARAB,41 narozený rovně v Hastinapuře. Jeho otec byl Sudarsanah a matka Déví (též Mitrá nebo Mitrádéví). Jeho souhvězdí je Rohiní, jeho barva zlatožluté, jeho znak nandjávarta, ádaanadévi Dhárini. Výška jeho těla byla třicet luků, délka jeho života osmdesát čtyři tisíce let. Nirvana došel na Saméta-ikharu, a to čtvrt paljópama bez šedesáti miliard let po nirváně Kunthově.
1742) Devatenáctý tirthankarah je MALLIH. Jeho otec byl Kumbhah, jeho matka se jmenovala Prabhávatí. Jako jeho rodiště se uvádí Mithila nebo Mathúrá.743) Podle víry évétámbarů byl prý žena. Jeho souhvězdí je Ašviní,744) karmanová barva podle některých modrá (nílá-168já), podle jiných zlatožlutá; sa anak ná nádobu na vodu (ghatah), jeho áásanadéví je Dharanaprijá. Jeho tělesná výška činila dvacet pět luků a dožil se věku padesáti tisíc let. Učedníků měl dvacet osm. Nirvána došel na Samé ta-sikharu 9.993,416.000 let po nirváně Arově, to je 6,584.000 let před koncem čtvrtého věku před koncem tohoto světového období.
1011-5060

Page #175

- 173
.
Dvacátý tirthamkarah je MUNI SUVRATAH, zvaný též Suvratah nebo Munin.745) Jeho rodiště uvádějí někteří jako Rédžagphu, jiní Kuságara-nagaram.746) Jeho rodiče byli Sumitrah a Padmé. Idežto všichni předchozí tirthamkarové pocháze11 % rodu Ikšvákuova, tento vzešel z rodu Farivansen, 7477 Jeho souhvězdí je Sravané, karmanová barva černá (kréna-lésjá), jeho znak želva (túrmah), sábanadeví Naradattá. Jeho výške činila dvacet lulů, a délka jeho posledního živote třicet tisíc let. učedníků měl oannáct. Nirvana došel na Sanéta-sikharu pět milionů Čtyři sta tisíc let po smrti předešlého tírthamkara.
Dvacátý první tírthankarah je NIMIH, řidčeji zvaný Namih z rodu Ikšvákuova.748). Jeho rodiště je město Mithila. Jeho otec se nazývá Vidžajah a matka Vaprá (nebo Viprá). Jeho souhvězdí je Asviní, barva zlatožlutá, znak modrý lotos (nflotpalam) a jeho sábanadéví Gándhári-dévi. Výška jeho těla se udává na patnáct luků a délka jeho života na deset tisíc let. Učedníků měl prý sedmnáct. Nirvana došel na hoře Saméta-áikharu a to devět set tisíc let po surti předešlého tírthamkara.
Dvacátý druhý tírthankarah je NÉMIH, zvaný také Arištanémih.749) Jeho rodiště jmenují prákrtské prameny Sorijapuri, což by v sanskrtu znělo Saurikapurí.750) Jeho rodiče byli Samudravidžajah a Sivá. Jeho kaljánaka připadla na dobu konjunkce měsíce se souhvězdím Čitrá. Jeho karuapová barva byla černá, ale digambarové tvrdí, že jenom jeho tělesná barva (drevja-lésja) byla černá, kdežto karmanová barva jeho vnitřní podstaty (bháva-léájá) byle prý červená. Jeho znak je ulita (bankhah), jeho sasansdéví Ambiká. Podle džinistické tradice pochází Nemih z rodu Harivaméu?527 a je příbuzný (bratranec) Kršnty. Některé báje přikládají též Krš novi značný vliv na životní osudy Némiovy. 752) Tyto pověsti a báje jsou však vesměs původu hodně pozdního, ne bot v Némiově životopise v Kalpasútře není o těchto vztazích obou my tických postav ani zmínky. Ovšem i podle Kalpasútra. se Nemih atel mnichem pobl.1 Že města Dvárávatí, které nyní džinisté pokládají ze totéž místo jako Kršnovo sídlo Dváraká. Tělesná výška Némiova se udává na deset luků a jeho věk na tisíc let. Počet jeho učedníků udává Kalpasútrạm na osmnáct, některé jiné prameny na jedenáct. Nirvang prý došel na hoře Evané udždžinta, kterou nynější džinisté pokládají xa horu Girnár na poloostrově Káthiavádu. Doba jeho nirvana se udává na rok pět stý tisíci po nirvaně Nimiově a osmdesát čtyři tisíce let před nirvápem Párávovým.79€
Párávahl předposlední tírthank arah
Již v životopise Némiově některé ryey ukazují, že jde o osobu historickou, třebaže podrobnosti jeho života jsou úplně ztraceny v racionalisticky zpracované umělé báji, která vyloučila vše, co se nehodilo do báje slovného rámce, zpracovaného především podle životopisu Vardhadenova a podle starych kosmolo
1011-5060 Jain Education international

Page #176

- 174 -
gických bájí. Tato Braha vpravit historický životopis do ztrnalé formy bájeslovného rámce se ještě více uplatňuje v životě následujícího tirthamkara, Páráva.
Nepokládám již za věc spornou, že Párávah byl historická osobnost. Svědectví je pro to mnoho, hlavně ve vývojových prvcioh nynějšího ažinismu a jeho sekt. Velká roztržka džiniemu, která rozdvojila náboženství vybudované Vardhanánen-Mahávírem na dvě církve, není ve své podstatě nic jiného, než návrat jedné části mníšské obce (svétámbari) ke způsobu mnišského života, jak jej kázal Párévah. Při tom ovšen mniši, kteří se nevrátili ke staršímu učení Párśvovu, podrželi ony z reforem Mahávírových, které se změně nýn dobám zdály přiněřenější. Přesto se mezi nimi časem objevily sekty a školy, které se přikláněly k učení Párérovu bez výhrad. Tyto sektářské sklony se dosud drží mezi Osvály.
Také to, že hora Saméta-aikharah byla přezvána Páraśnáth, - což je zkomolenina jméne Parávenáth - ačkoli báje klade na tuto horu poslední okamžiky i jiných tírthamkari, svědčí myslím velmi pro historičnost postavy Párévovy. Kromě těchto důvodi vnějších i řada ynitřních důvodů podporuje přesvědčení, že Pársvah skutečně žil před Mahávírem a to v době posunuté ne příliš daleko do minulosti před Mahávíra. ż celé džiaistické nauky, která se přičítá Mahávírovi, vidíme, že staví na starších pranenech a že změny podniknuté nejsou zásadní, nýbrž že jejich úkolem je přizpůsobit nauku, která se zatím stala nečasovou době a prostředí. Mahavirova reforma pak směřuje hlavně k tomu, že byl zaveden přísnější mravní řád. To si asi vyžádalo uvolnění mravů, které se v jeho době začalo již asi mocně projevovat, kdežto z& Párávy ještě asi indická společnost více lpěla na starých patriarchálních mravech veliké společné rodi
ny.
Nicméně Párávův životopis se nevymyká z onoho pevně urobeného ránce, do kterého jsou vsazeny životopisy všech džini. 347 A nepodařilo se až dosud ani v Redžinistické literatuře najít spolehlivých vztahů a poukazů k osobnosti Párávově.
Jako PARS VOVO rodiště se uvádí benáreseké předměstí Bhélúpurá.997 Pocházel z rodu Ikšvákuove a jeho rodiče prý byli král Aévasénah a královna Vámá (nebo Báná). Všechna jeho kaljánaka připadla prý na dobu, kdy měsíc je v souhvězdí Visakhá. Královna Vámá porodila právě za devět měsíců a sedm & půl dne po početí zdravého hocha, kterému dali jméno Párévah. Jméno se v pozdější době uvádí v souvislost ee enem jeho matky, která když ležela na lůžku, viděla prý kolen aebe ohromného černého hada. Ovšem to to pojetí je velmi nahodilé: jméno je prý odvozeno od toho, že had lezl stranou (pársvát). Maě se spíše zdá,že jméno je odvozeno od slova paraéuh, parsuh (sekera), a že život Párávův zapadá již i jménem do bojů mezi brahmany a kšatrije, jejichž hlavním předsta
1021-5060

Page #177

- 175
vitelem v brábnanské legendě je vtělení Višnuovo známé jménem Paraburámah, Rámah se bekerou. Do doby těchto sporá by se totiž Párávah hodil i dobou svého života.
Mládí Párévovo plynulo obvyklým během života indického královského prince. Když dospěl, oženil ho otec s Prábhávati, dcerou krále Prasenadžita. Při svatbě zatoužil Párával podívat se na město y slavnostní náladě a tu spatřil kajícníka Katna, gedicího mezi pěti ohni a konajícího pokání. V jednom z ohňů se svíjel velký černý had trýzněn palčivosti. ohně a dušen kouřem. Pársvah, jakmile ho spatřil, hade litoval a pospíšil ke kajícníkovi a upozornil ho na jeho hrozný skutek, zatím však had již dokonal a narodil se znova jako král Nágů Dharanah, který později s vděčnosti prokazoval svou lásku Páravovi svou pomocí a ochranou. Kathah, když zemřel, se znovu pro budil k životu mezi Méghakumáry, z řádu božstev Bhavanavásimů, jako Meghanáil.
Od té doby si Párśvah získával svými činy zásluhy a když dosáhl třiceti let, rozhodl be odejít z domova do bezdomoví, v tenné polovině měsíce Paušje, když měsíc byl v konjunkci se souhvězdín Visakhou, dal se odnést y nosítkách zvaných visálá do háje zvaného Aśramapadah a tam pod asókovým stromen přijal aikšu. Zároveň s ním se ještě tři sta knížat stalo poustevníky.
Párávah potom konal řadu přísných pokání, aby jimi umrtvoval svoje tělo (kájótsargah), v jeho životopisech ee zvlášt připomíná, jak jednou konal. pokáni po) posvátnou smokvoní, když ho začal znepokojovat Méghánáll, dávný jeho nepřítel, vichrem a lijavcem. A tu jeho přítel Dharanah, král Nágů, přispěchal ihaed Párávovi na pomoc a rozestřel nad ním svůj štít 30 jako obrovský slunečník a chránil tak Páráva před útoky deštových proudů, aby nemusel přerušit své pokáni. Zároveň poslal avé poddané hady na Véghámálina, aby ho zahnali. Radi se obořili na Méghámálina s takovou silou, že se ve strachno svůj život musel uchýlit o pomoc k původnímu svému nepříteli Pársvori. Od té doby se stal i Méghémálí služebníkem Párévovým a zároveň s Dharanem mu věrně sloužili po dobu jeho pozemského života.
Párávan konal svá pokání celkem osmdesát tři dny, než dosáhl vševědoucnosti. Oenedesátého čtvrtého dne se vrátil do Benáresu a tan v parku před městem uanul pod stromem zvaným dhátaki.7571 v tom okamžiku byla jeho gháti-karnana vyhlazena tak, že dosáhl vševědoucnosti. Bohové postavili samavasaranam kde Párývah konal své první kázání, po něm se celá řada vznešených osobnosti stala mnichy a mničkami. Především se dal na mnišskou dráhu jeho otec Aśvasénah, matká Vámá, manželka Prabhávatí a mnoho jiných. Z mnichů si vybral Pársvah skupinu osmi mnichů (ganah), kteří tvořili jeho učedníka a hlasatele náboženství. Kalpabútran uvádí jejich jména a nemáme důvod, abychom pochybovali o jejich historické skutečnosti. Jména jeho ganadhar jsou; Subhah, Arjaghóšah, Vasišthan (Viéišthah) Brahmačári, Saumjah, śrídharah, Virabhadrah a Jasah.
1011-5060

Page #178

- 176 -
Oddaných věřících muža (upásakah) měl prý Pársvah šestnáct tisíc mnichů, v jejichž dele etál mnich Arijadinnó (.: Arjadattá), a třicet osm tisíc mnišek, jimž v čele stála Pušpačúlá. Sobě oddaných věřících mužů měl Párávah sto šedesát čtyři tisíc, jejichž náčelníkem byl Suvratah (pkt.: Suvrajó) a věřících žen, tři sta dvacet sedm tisíc, mezi nimi byla první Sunanda. Tak celá náboženská obec Párávova (tirthan) za jeho života měla pět set čtyřicet pět tisíc lidí. Mezi nimi bylo dvě stě padesát znalých čtrnácti púrv, čtrnáct set světců, kteří dosáhli avi-džňána, sedm set padesát, kteří došli vševědoucnosti jedenáct set se dovedlo proměnovat, šest set, kteří došli jednoduchého, při mého duševního poznání (rdžu-matin), tisíc mnichů a dva tisíce mnišek, kteří došli konečné spásy (siddhah), tisíc, kteří došli souborného duševnino poznání úhrnných duševních jevů (vipulama tin), sest set kazatelů (vádí) a dvanáct set světch, %ijících poslední život v některé z nebeských nebo podevětních říší (anuttaraupapatikah, pkt.: anuttaróvavárjó).
Svůj čivot skončil Párévah když dosáhl věku sto let, na hoře Saméta-sikharu po celoměsíčním postu, při kterém nepil ani vodu. Zniči i všechna čtyři aghati-karmana, došel v okamžiku smrti nirvane, stal se siddhen. Zároveň s ním došlo na hote Saméta-sikharu nirvana i třicet jiných světců. Po párávovi byla nazvána hora Saméta-sikharah na Párévanátha, a toto jméno se udrželo v nyně jším bengálském jméně této hory jako Párasnáth.
Dobu smrti Párávovy klade džints tická tradice do roku dvou set padesátého před smrti Mahávírovou, tedy podle běžné évétámbarské tradice asi do r. 777 př..1. I když přijmeme za správný rok Mahávírova nirvana podle Jacobiho rok 567 př.n.1. a tím dobu nirvana Párévova položíme do roku 717 př.n.l., vidíme, že život Párávův připadá do doby nejvě těino rozkvětu bránmaniemu v Indii a ne můžeme se divit, že jeho náboženská obec byla poměrně malá. Šlo tu jistě o reformu nepatrné místní kšatrijeke sekty, vyvolanou spory s bráhmanským živlem, který se chtěl asi v oné době zmocnit i světské moci. Tomu nasvědčuje jak to, že Párávah byl rodem z Benáresu, od nepaměti bráhma ne kého náboženského střediska, tak zejména jeho spor s kajícníkem Kathen.
Podle one stále báje o tirthamkarech přidává džinistická tradice předposlednímu džinoyi barvu modrou a za znak mu dává nada s roztaženým štíten (beSaphanin).758) Jako jeho sásanadéví se jmenuje bohyně Padmávatí. Jako zajímavý a dějiny džiniamu atležitý rys legend o Párávovi je třeba připomenout, že shodně podle legend jak své támbarských, tak i digambarských Párévah i v době poustevnického života nosil roucho, a to prý jediné roucho za celou dobu od svého odchodu z domova až do své smrti.
1011-5060

Page #179

• 177 -
Poslední tirth amk arah tohoto světového období
Poslední tirthamk arah tohoto světového období avasarpiní byl VARDHAMANAH, zvaný obyčejně MARÁVÍRAR, Vellký rek, nebo krátce také jen vfRAF, Reg. Nokdy o něm také mluví náboženské spisy jako o posledním staviteli náboženské obce", a nazývají ho ARAMA-TERTHAKRT. Jindy ho na zývají jen DŽINEM a nejčastěj1 prostě mnichem, SRAMANAH.
Jeho životopisy až na jejich legendární výedobu rozličnými divy a zázraky musíme pokládat za historickou pravdu. 1997 A v jeho životopisu vidíme také základ onoho rámce mytických životopisa prvních dvaceti dvou 'tirthamkart.
Tyto životopisy vy pravují, že nejadležitě 381 okamžiky jeho čivota (keljeAakáni) se udály, když měsíc byl v konjunkci se bouhvězdím Uttaraphalguni, 760 Jen nirvana prý došel, kd yx měsíc byl v konjunkci s hvězdou Svetih.
Rázu na prosto legendárního jsou vypravování o předchozích divotech Vardhamánových a o skutoích, které v nich vykonal.7*2Poslední svůj život před tím, než sestoupil na zem, aby se stal tirthamkaret, žil prý v nebi Sudharmově (Saudharma-vimánem) po dvacet ságaropen.'Když se skončila tato doba jeho nebeského života, sestoupil do lů na brábmanky Dévánandy, z klanu (gotramDzálandharájana, manželky bráhmana Rě a bhadatta z klana Kodála. V tom okamžiku, když tirthamsarah sestoupil do låna Dévénándina, sila Dévébanda čtrnáct štast ných snů, které an matka každého tirthamkara. Kdy se probudila, šle k manželovi a vyprávěla mu je. Riabhadattan, který rozuměl významu ana, velice se nad tim radoval a věštil skvělou budoucnost svého sisina.
Saudharnéndrah svým poznáním, které proniká celý svět, poznal, co se ste10, povolal velitele nebeských vojsk Harinaiganaišina a dal mu rozkaz, aby odstranil zárodek z lina Dévánending a přenesl jej do låne kšatrijské Ženy Trisaly, neboť tirthaukerové, čakravartinové, baladévové a vasudévové se mohou narodit jen v rodinách čisto kšatrijských.7°41 A tak se stalo; rozka z Saudharmendriv byl vykonán e Dévánandá se cítila velice zarmoucena, když poznala, že její krásné sny zmizely a enimi i jejich příčina.
Za to Tribalá, z klanu Vástětova, když byl zárodek Vardhanánov vložen do jejího klína, videla postupně oněch čtrnáct krásných & štěstí věštících snu. 765)
Když se probudila, pospíšile ke svému manželovi kšatriji Siddharthovi a vypravovala mu své sny. Siddharthah, rozradován, vykládal jf význan jejich sno a věé til synovi skvělou budoucnost. Potom již zostala Trišalá bdit, aby snad zlé sny nezaplašily její štěstí. Životopisy při té příležitosti líčí legendární návštěvu boha.
1011-5060

Page #180

- 178 -
Když uplynulo devět měsíců a sedm a půl dne, Trisala porodila při plném zdraví úplně zdravého hocha, a to v prvním letním měsíci čtrnáctého dne temné polovice měafce Caitre, když měsíc byl v souhvězdí Uttaraphalguni. Zivotopisy popisují tu to událost a největší legendární pozpou a 11¢í obřady, 'konané boky, ve všech podrobnostech, Stejně velkolepě 11&1 i slavností, jimiž byla událost oslavována v paláci rodič& Vardhamánových.
Dvanáctého dne. dali rodiče synovi jméno. Protože od okamžiku, kdy ho Trisala počala, jmění a statky jeho rodiča se počaly rozmnožovat neobvyklou mě rou, nazvali ho Vardhamanah, tj. působící vzrůst. Vardhamanah po svém otci náležel do klenu Káś japova, plemene Ikěvákuove a byl členem kšatrijského rodu Džñá triků.766)
Jako místo Vardhamanova narození a místo jeho mládí se uvádí Kundagrámeh, což je jen jiné jméno pro alavné město vaisál1.7677 Tam trávil Vardhamanah evůj mladý věk po Epůsobu kšatrijských princů. Rodiče ho ošenili 6 Jaśódou, která mu porodila dceru Prijedarsanu.
Když bylo Vardhamánovi dvacet osm let, zemřeli mu rodiče. Potom vládl svému kmeni po dva roky společně se svým bratrem Nandivardhanem. Po dvou letech, když dostal povolení od svého bratra, oddal se poua tevaickému životu. Jeho díkšu líčí životopisy se všemi legendárními podrobnostmi, uvedenými v rámcové báji.
Potom chodil Vardhamanah světem jako potulný mnich a snažil se dosáhnout vševědoucnosti. Po dvou letech se sešel s Gósálem, synem Mankhalinovým, který sledoval stejný cíl. Sest let chodili oba společně, načež se rozešli následkem metafysických rozporg./ Varahamáneh putoval dále se svými žáky, kteří se k němu ponenáhlu přidružovali. Po dvanáct let putování odvrhl Vardhamanah oděv a došel mnišské dokonalosti a stal se kévaline.
Zivotopisy při této příležitosti zase opakují všechny podrobnosti oné rámcové báje. Je však jisté, že si Vardhamanah potom vytvořil skupinu učedníki (od té doby se nazývá Mahávíran), kteří měli zachovat jeho učení. Těchto učedníků bylo jedenáct.709.
Potom Mahávírah jako dokonalý džinah putoval ještě dalších třicet let po rozličných krajích Indie. Kalpasútram vypočítává podrobně, v kterých místech trávil doby deš 8.770 Poslední dobu dešti trávil v Pápě. Tam patnáctého dne tenné poloviny měsíce kárttika došel nirváns. V okamžiku jeho smrti hvězda Kšudrá tma? ? ystoupila do rodného souhvězdi Mahávírova a. věštila tak mnichům
a mniškán strasti a nenávist mezi lidmi. Kalpaautram potom ještě vypočítává po. čet mnichů a mnišek v družině Mahávírově a počet věřících mužsa žen. Celkový
1011-5060

Page #181

179
stav džinistické obce v okamžiku Mahávírovy smrti činil podle toho místa pět set dvacet sedm tisíc lidí.772)
Casově připadá Mahávírova smrt na samý konec čtvrtého světového věku, (duhšama-sušamá), totiž právě tři roky a osm a půl měsíce před jeho koncem. Tím je Mahávírah poslední tirthankarah v tomto světovém období avasarpiní a z jeho učedníků došli nirvána jenom ti, kteří svoji životní dráhu skončili během tří let a osmi a půl měsíce po smrti Mistra. Po té době není již možné nikomu z lidí v Bharata-kšétře ani v Airavata-kšé tře dojít nirvána, stát se dži
nem.
Báje mu přikládá zlatě žlutou karmanovou barvu a za znak mu dává lva (sinhah). Jeho saanadéví prý byla Siddhajiká-déví.
Mirthankarové vzestupných světových období, utaarpini
Přirozený sklon Indů k pesimismu asi způsobil, že džinisté přítomnou dobu pokládali za dobu úpadku, sestupu, což jim jak se zdálo, potvrzovala i jejich mytická historie. Tím si jen otevřeli výhled do dob ještě horších, které jim slibuje však naprostého úpadku všeho tvorstva v Bharata-kšé tře, duḥšamá-duhšamá. Zároveň jedinou útěchu hledali v pomyslném světě, v lepším záhrobním životo, at v nebeských ších nebo v zemích splňovaných přání (bhóga-bhúmih). Pro
to také sestupné světové období bylo v džinistických náboženských knihách spra cováno se všemi podrobnostmi. A podrobnosti, které v dějinách světa chyběly, treba mytickými, byly doplněny podle logických pravidel, bez ohledu na pravděpodobnost, často hodně suchopárným zpüsobem.
Stejně podrobně však nebyla zpracována ostatní období, totiž především vzestupné období utsarpiní, které předcházelo tomuto období avasarpiní, a utsarpiní, které bude následovat, až se skončí nynější světové období. Náboženské džinistické spisy se spokojují a výkladem, že v utsarpiní světové věky po sobě následují v obráceném pořadí a že věk a velikost člověka ve shodě s tím také stoupá. A samo sebou se také rozumí, že toto pravidlo platí též pro tirthamkary.
První tirthankarah v utsarpiní se narodí tři roky a osm a půl měsíce po začátku třetího světového věku (arah), které se jmenuje stejně jako čtvrtý světový věk avasarpiní, totis duḥamá-sudaná. První tirthankarah v utaarpiní se shoduje svými vlastnostmi, svými životními událostmi a okolnostmi, které je doprovázejí, úplně s posledním tirthankarea avasarpiní, tedy s Mahávírem.
V třetím světovém věku každé utsarpiní přijdou na svět dvacet tři tírthamkarové, dvacátý štvrtý přijde na svět na začátku štvrtého věku utsarpiní, který

Page #182

- 280 -
se shoduje s třetím věkan svasarpin, poslése nastávají y Bharata-kšétře a Airávata-kšétře dlouhé věky blaženosti, kdy utzony přání (kalpadrunan) dávají Ziden vše, naš si jen pomyslí, kdy celý svět mimo časti Hanávidéhů je promeněn v zemi spläovaných přání, bhogabhúmih. Proto si nikdo nemůže získat záeluhy jinde než v blanáviddhu, kao je vždy jen země práce, karnabhumih, a proto jen v Vahévidéhu i v těchto blažaných dobách se rodí tirthaakerové.
Podrobnosti o tirthamkarech utberpiní vůbec nemáne v ažipistických náboženských spisech. I jejich jména, ktorá jsou uvedena v některých nekanonických spisech, jsou pravděpodobně výtvory velmi pozdní spekulace, chtějí doplnit báje co nejdále do minulosti i do budoucnosti. Vlastně znene jména těchto tirthamkarů pouze od Hérna andra a nevíme, odkud je sám Hénačandrah znal. 133. Jako tirthamkerové minulé vtaarplní jsou uváděni:
1. Kévaladžñání, 2. Nirvání, 3. Sagaran, 4. Mahájasah, 5. Vimalan, 6. Sarvánubhútik, 7. Sridharah, 8. Dattatirthakrt,
9. Démódarah, 10. Satédién, 11. Svání, 12. Munisuvratah, 13. Sunatih, 14. Sivagatih, 15. Astágab, 16. Nj nisvarah,
17. Anilan, 18. Jasódharan, 19. Krtértbah, 20. Džinéévarah, 21. Suddhamatik, 22. Sivakarah, 23. Sjandanah a 24. Sempratik.
2 těchto jmen je nejlépe vidět, že jsou uměle vytvořena a na jejich výběru je ještě patrné, jak nesnadué dyzo jejich původci sestavit dvacet čtyři jmen, která by znamenala něco, co přináší štěstí. Dokonce jedno jméno (Hunisuvratah) opakoval z řady tirthenard tohoto období avasarpini. Stejného rázu jaou i jména tírthamk arů příštího světového období utsarpiní, která rovněž uvádí Hémačandrah. Jeou to:
1, Padmanabhah, 2. Súradérah, 3. Suparsvakan, 4. Svajamprabhah, 5. Sarvánubhútih, 6. Dévasrutan, 7. Udajah, 8. Péabálah,
9. Pottilah, 10. Satakírttih, 11. Suvratan, 12. Amaman, 13, Niškašájah, 14. Ni špulákah, 15. Nirnanah, lá. Či traguptah,
17. Sanadhih, 18. Samyarah, 19. Jaéodharan, 20. vidžajah, 21. Mallah, 22. Dévah, 23. Aaantavírjah a 24. Bhadrakrt.
Tato jména působile, jak se zdá, svému původci ještě větší potíže, nebot několikrát opakuje jména z uplynulé utsarpin. Kanonické spisy, jako např. "Dž ambúdvi pa-pradžñáptih" uvádějí jen jméno prvního z nich (Padmanabhah) a posledníbo (Bhadrakrt), bud že jména byla obecně znáná, nebo že jich v oněch
1011-5060

Page #183

- 181 -
starých dobách vůbec nebylo & Že byla doplněna teprve velmi pozdě, snad dokonce teprve někdy v desátém nebo jedenáctém stol. 2.1. Druhý z těchto dvou náhle aa se mi zdá být pravděpodobnější.
Těchto tirthamkari minulé a budoucí utsarpini džinisté vůbec nikdy neuctivají, nikde jim nejsou zasvěcené chrámy. Ale ažinis té stejně neuctívají všechny tirthamkary tohoto světového období avasarpini. Z těchto jsou nejvíce uctíváni jen první tirthamkarah Ešabhah, šestnáctý Sántih a poslední tři, Nénih, Párévan a Mahávírah. Zdá se, že tento rozdíl v úctě rozličných tirthamkarů má nějaký hlubší důvod. A tu se mi zdá, že postavy nejvíce uctívaných tirthamkart ptedstavují ony, již byly bud oeoby historické ne bo postavy prastarých věeindických bájí. Naopak ony, jejichž úcta se omezuje na ojedinělé případy, nebo kteří jsou jen čistě knižní jména (jako např. tírthekarové dvou období utsarpin), jsou asi teprve pozdní doplněk, který si vyžádala snaha zpracovat celou soustavu naprosto důsledně logicky, třeba za cenu věcných ústupka.
1022-5060

Page #184

182 -
OSTATNÍ ZNAMENITI MÚZOVÉ DŽINISTICKÉHO BAJESLOVE
Džinistické bájesloví uznává šedesát tři znamenitých našte (éaléke-parušah)7751 v každém světovém obod bi. Dvacet čtyři z nich jsou tirthamkarové, ostatní obyčejně nejsou, ač podle pověsti mnozí z nich doš 11 airvana, stali se siddhy. Mezi těmito zbývajícími znamenitými lidmi první místo zanjimaji dakravartinové nebo světovládci.
Cakravarti je podle víry džinistů král, který vládne nejméně nad šesti díly (xhandán) světa.7707 Ovšem nemůže se každý král stát tekravartinem, nýbrž to vyžaduje dlouhou přípravu v předchozích životech, v nichž se mezi jinými musí také projevit touha stát se čakravartioon. Podání o dakravartinech není omezeno pouze na džinismus, nýbrž je to věeindická tradice. Ovšem alinismus ji zase zpracoval v racionalistickou béji. Podle ažinistické viry Čakravarti je v praktickém ohledu jakýsi nižší stupeň ve vývojové řadě než tirth amk arah.77 Ovšem není vyloučeno, aby někdy čakravarti a tirthamkarah splynuli jedné osobě.
Pro čakravartiny sestavili džinisté podobnou ráncovou bá ji jako pro tirthankary, ovšem mnohem jednodušší, v hlavních rysech však nápadně podobnou báj1 o tirthakarech.778) Mnohé rysy v ní, např. uctívání kruhu (čakra-púdžá) 179) v předchozím Xivotě, jsou původu, velmi pozdního & xcela jistě založeny na lidových, nesprávnych etymologiích, někdy hodně nejapnych.
Cakravartinů je v každém světovém období dvanáct. V tomto světovém obod bi to byli:
1. Bharatah, syn Bšabhův, 780) 2. Sagaran, 781) 3. Maghava, 782) 4. Sanatkumárah, 783) 5. Santináthah, který byl současně 16. tirth amk arah, 6. Kunthunáthah, současně 17. tirthamkaran, 7. Aranáthah, současně 18. tír thamkarah, 8. Subhaumah, 784)
anábban 86)
10. Harišénah,
1011-5060

Page #185

11.
Vidžajanandanah, svaný někdy také Džajah, u digambard též Džajasé.
Aah. 787
12. Brahmadattah. 788)
Bá je o čakravartinech v mnohých podrobnostech navazuji ne starši indické báje, které zpáme často podrobněji z jiných recensí, zejména z oblasti hinduismu. Džinistické báje nám však velmi často sachovaly podrobnosti, které se hin. duistickém nebo buddhistickéu podást s toho či onoho důvodu ztratily. Nejvysnadnější příklady toho jsou především báje o Bharatovi, po kterém se Indie nasyvá Bharata-veršah nebo Bherate-kšétran a báje o Sagarovi, která v hinduistickém zpracování tvoří důležitou část prvního zpěvu eposu Rámá janar.
Pro srovnávací bájeeloví stejnou cenu jako báje o čakravartinech mají 1 báje o ostatních snamenitých mužích, totiž o vásudévech čili akrájanech, prativáhudévoch či11 pratinárájanech a baladévech čili balabhadrech.
• Vásudévové jsou panovnící poněkud nižšího řádu než čakravartinové. Jejich nejvýznačnější vnější znak je, že vládnou jen ned třemi díly (khandán) světa.
89 skoro vesměs to jsou také význačné osoby hinduistického bájeeloví, do něhož pravděpodobně přešly ze stejného základu. Džinistiaké bájesloví uvádí v každém avětovém období devět vákudéra.190) Jejich jména v nynějším období jsou:
1. Triprš than, 2. Dvipréthan, 3. Svajambhún, 4. Purušóttanah, 5. Purušasimah (8111 Narasimhan), 6. Pundarikah, 7. Dattah ciii Dattardévah, 8. Nárájanah nebo Lakšmanah, 9. Kršnah.
Každý z vásudevo má od parce, protivníka. Ti to od paroi vasudeva se nazýva11 prativasudévové nebo také pratinárájanové. Ve stejném pořadí to jsou:.
1. Abyagrivah, 2. Tarakan, 3. Narakah (nebo Kérakah), 4. Nisambhan, . 5. Madhuh (nebo Madaukaitabhah), 6. Prahládah, 7. Balin, 8. Rávanah, 9. Džarásandhah.
1011-5060

Page #186

- 184 -
Již povrchní znalec indického bá tesloví na první pohled pozná v uvedených jménech znázé dvojice, kolem nichž se sous třešují mytické dějiny nejstarší Indie. Doplňkem těchto dvojic jsou baladévové čili balabhadrové. Baladévové jsou starší bratři vásudéve. Z toho je jasné, že jich musí být stejný počet jako vásudévů, tedy devět:
1. Vidžajab, 92)
2. Adalah, 3. Dharmaprabhan till Bhadrah, 14. Suprabhah, 5. Sudarsanah, 6. Nandia, 7. Nandimitrah nebo Nandanah, 8. Rámačandran, 9. Pedman.
Na způsobu, jak schematicky jsou zpracovány tyto báje džiaisto o résudevech a baladévech opět vidíme, jak se tu prozrazuje onen på značný racionalismus džinismu. Nejtypičtější příklad je osná dvojice. Protože byla předem stanovens zásada, že baladévah je starší bratr vásudéviv, je za vládce vásudéve povýšen Lakšmanah a Rámadandrah se musí spokojit s místem jeho průvodce, ačkoli ve skutečnosti rekem báje je Rámah, jehož manželku unesl Rávanah na ostrov Lanku. Ovšem tímto přesunem významu osob báje nutně musela být pozměněna 1 celá báje a tak je v džinistickém zpracování báje. Rámovi skutečně Lakšpanovi přidělena úloha mnohem význačnější, než samému rekovi Rámovi.
Bá je o znamenitých ružích se staly v džiniemu předmětem světového básniatví, ovšem a mocnou tendencí nábožensko-výchovnou. Rady vynikajících džinistů od nejstarších dob až do nynější doby se snažili jak v epických básních, tak i v umělé próze na Zivotech tirthamkari, vasudev, prativasudévů a baladévů ukázat ctnost pravého džinisty a chyby, kterých se musí zbožný člověk vyvarovat. Je samozřejmé, že touto tendenci trpí původní bajky velmi mnoko na své čistotě, zejména v pozdějších zpracováních. Přesto však mají i tato pozdní zpracování starých mýtů velkou cenu, ne bot nám dosti často zachovala některé rysy, které se v hinduistickém zpracování ztratily. Současně však džinismus tímto způsobem vytvořil sám pro sebe literatura se stejnými látkami, jako byla hinduistická literatura, 8 tím odvrátil své vyznavače od vlivu cizích náboženství a literatur v nich vzniklých, v nichž bylo skryto mnoho filosofico kých názorů, které byly džinismu nebezpečné. rim ee myslím ažinismus udržel, přesto že jeho obec nebyla nikdy veliká i v dobách největšího útlaku jednak proti buddhismu, jednak proti reformní zu bráhmanismu a hinduismu.
1011-5060

Page #187

- 185 -
DOSLOV
Původní můj úmysl byl zpracovat džinistické bájesloví mnohem podrobněji a přidat ještě část pátou, která by pojednávala o džinistickém umění, o projevech džinistického náboženského ducha v básnictví i próze, v so chařství, architektuře, malířství i hudbě. Než práce se příliš rozrostla & nakoneo jsem se rozhodl vynechat část o džinistickém umění, jelikož s náboženstvím nutaš nesouvisí a část okosmologii a bájesloví jsem zkrátil & omezil jsem se jen na nezbytně nutné výklady. Tím se stala čtvrtá část neúmerně menší než části předcházející.
1011-5060

Page #188

186
Poznámka
Podle údaja ročenky India 1965, vydávané indickou vládou, je počet vyznavača džinismu uváděn takto:
Na území celé Indie bylo dle cenbu z roku 1961 2 027 281 džinista z celkového počtu 439 234 771 obyvatel. (v roce 1951 to bylo 1 618 406 vyznavačů džiaistického ngboženstyt). Tento počet činí 0,46celkového počtu obyvatelstv8.
daje z jednotlivých států:
Andhraprades Asam Bihár Gudžarát Džammu & Kašmír Kerala Madhjapradés Madras Meháráătra Majsur Nágsko Urisa Pana žáb Rádžasthan Uttarpradés Západní Bengálsko
9 012 9482 17 598 409 754
1 427
2 967 247 927
28 350 485 672 174 366
263 2 295 48 754 409 417 122 108 26 940
Udaje ze svazových teritorii:
68
Andamany & Nikobary Dadra & Nagar Haveli (r. 1962) 120 Delhi
29 595 Goe, Daman a Diu (r. 1960) Himáčelpradés Ostrovy Lakadivy, Minikoy & Anindivy Manipur
778 Pondicherry
76 Tripura
195
95
1011-5060

Page #189

-187 -
POZNÁMKY A VYSVETLIVKY
1) Pokud jsem mohl zjistit, o džinismu u nás psal prof. Otakar Feistmantel v článku "Nástia všeobecných zeměpisných poměrů Východní Indie Britské
Zeměpisném sborníku (red. J. Reřábek), roč. I, Praha, 1886, seš. 10.-11., str. 467-472, & prof. J. Zubatý, $1. Džbinové v Ottově slovníku naučném, sv. VIII., str. 825 A., Praha, 1894.
2) Ačkoliv se džinianus v nynější podobu ustálil mnohem dříve než vznikl bud -
dhismus, dospěl k svému největšímu rozkvětu teprve v dobách, kdy buddhismus v Indii začal již upadat. Doba nejmocnějšího rozmachu džiniomu je od koncilu ve Vallabhí, tj. 454 n.l. až do počátku 13. století, kdy podal upadat hlavně pod nátlakem muslimských vládců v Ind 11, kteři aič111 azinistické chrámy, aby z nich získali nádherně zdobený materiál pro stavbu mešit.
3) Kural vzbudil pozornost Evropanů dost brzo a byl vzorně překládán i vydán.
První vydání je Tiruvalluver Kural. High Tamil Text with Translation into Common Tamil and Latin, Notes and G2088&ry, by Ch. Graul, Leipzig 1865. Před tím již vydal Ch. Graul pojednání o Kuralu pod názvem Der Kural des Tiruvalluvar, Leipzig, 1856. Francouzský překlad druhé knihy Kuralu vyšel V Journal Asiatique, IV., vol. XIX., 1852, str. 8819. Nejlepší vydání, doprovázené anglickým překladem, je Tiravalluvar Nájanár, The Sacred Kural, with Introduction, Grammar, Translation, Notes, Lexicon and Concordance. By G. J. Pope, London, 1886. Nejnovější anglický preklad je od v. v. S, Alyara, The Kural or the Maxins of Tiruvalluvar, Kallidaikkurichi, 1923.
4)
The Maladiyar. By Rev. J. Leeper. Indian Antiquary, vol. II., 1873, str. 2180., 2670., 324., 344n. The Naladiyár, or Four Hundred Quatrains in Tamil and English, with introduction, notes and concordance and lexicon, by G. U. Pope, Oxford, .1893.
5) Tato kniha byla vydána tiekem poprvé v r. 1922 y Madráse. K tisku ji upra
via 1. Chelvakesavaroya Mudaliar.
6) Pamilský text této básně byl vydán velmi pěkne a kriticky (asi podle dese
ti rukopisi) y Madráse r. 1892. částečně byla báseň přeložens do francouz
1011-5060

Page #190

- 188
štiny výborným znalcem tamilštiny J. Viagonén: Légendes Bouddhistes et Djaine, traduit du Tamoul . Tome . Le Silappad i garam. Vonteurs et poets de tous pays; Tome vem. Paris 1900. Překlad předchází podrobný úvod, ve kterém je podán i obšírný překlad celé básně. Rozbor básně podává také v. Kanakasabhai, Tamile eighteen hundred years ago, Madras 1904, str. 141-161. Z džiaistického stanoviska se také o ni zminuje 1. S. Ranaswami ayyengar ve své knize Studies in South Indian Jainism, Madras 1922, str. 930. Srovnej též mů: článek Ceylonské božatva Gará & Girí ve Věstníku České akademie, roč. XXI., str. 46.
7) Vađajápadi nebylo dosud vydáno tieken a je pm stupao jen nakopisech.
Je to epická báseň, která 1161 životy ažinis tických světoi.
a) Cintamani (v tamilské výslovnos ti Sindámani) je epická báseň, která 11čí
život krále Džívakana až do okamžiku, kdy dosáhl konečné spásy (mókšan). Na jeho životopise pak vykládá nejdůležitější zásady džinismu. Jako básník se jmenuje Tiruttakkadéver. Srovnej A. Guérinot, Essai de Bibliographie Jaina No. 45., 133, 314., 315., 316., 328., 378., 38., 683., 686., 774. Pro podrobnost srovnej M. S. Ranaswami Ayyanger, Studies in South Indian Jainism, Madras 1922, str. 94n., & V. Kanakasabhai, Tanile eighteen hundred years ago, Madras 1904. Cintamani bylo několikrát vydáno v Indii. Evropské vydání ani překlad keexistuje.
9) Srovnej E. B. Havell, The Ideals of Indian Art, London 1920, str. 127-129.
10) Srovnej Dr. O. Pertold, Mezné tvary náboženství, Nové Atheneum, rod. II.,
Praha 1921, seš. 9/10, str. 455A.
11) G. Böhler, on the Indian Sect of the Jains. Translated and edited by
J. Burgess, London 1903.
12) Heart of Jainism by Mrs. S. Stevenson. Oxford, University Press, 1915.
A Review by J. L. Jaini. The Jaina Gazette, vol. XVI., No. I. str. 7-19; No. 2. str. 31-38; No. 3. str. 61-64; No. 4. str. 78-84, Madras 1920.
13) Svazek II., str. 419-438.
14) Svazek I., str. 219-231.
15) Tento spis vzbudil v Ind 11 1 ustoupenců jiných náboženství veliký zájem
a byl přeložen do řady novoindických jazyků, jako do hindštiny, barátě ti
ny, tamilětiny atd. 1011-5060

Page #191

- 189 -
16) Arrah je město Bi.háru, západně od Patny. Do nedávna tam bylo velké dži
nistické nakladatelství a tiskárna. Nyní bylo toto nakladatelství přeneseno do Madrásu.
17) V Evrope vydal kritické vydání přepisu latinkou, a překladem a poznán
kami 31% v r. 1906 H. Jacobi: Eine Jaina Dogmatik. Umasvati's Tattvarthadhigama Sutra. Vebersetzt und erläutert von H. Jacobi. ZDMG. LX., 1906, str. 2870., 512n.
18) Tohoto náhledu byl zejména ideový zakladatel vědy o náboženství F. Max
Wuller. U nás tento názor veni silně zastával prof. dr. R. Dvořák.
19) v Anglii celou vědu o člověku společným názvem Anthropology. Tímto pojmem
gahrnují dohromady vě echay vědy, které u nás označujeme rozličnými jrény, totiž antropologii, etnografii a etnologii. Mají-li mluvit o antropologis v našem slova smyslu, užívají označené physical anthropology, kdežto druhé dvě vědy zahrnují označením social anthropology.
20) Džinah, odvozeno od kořene aži- (ažajati), vítězit, znamená "vítězný",
"vítěx". Od toho je odvozen pojem "vítěz nad přílivem karman", tj. "ten, kdo dodel konečné spásy", (muktin). O tomto pojmu bude vyloženo dále v části II., kapitole III. ve stati o Devíti základních ažinis tických ponech.
21) Tží vám tvaru tirthemkerah ve shodě a obecnou vyslovnosti nynějších džinis
ti v Indii, ačkoli by byl tvar tirthakarah, který užívá např. Bühler a Jacobi, snad filologicky správně jší. Ve starých indických rukopisech pravopis kolísá. Pokud se týče význam slova tirthamkarah, znanená etymologicky "ten, kdo dělá (karóti) tirth", Tirthah pak má rozličné významy, vesměs však odvozené ze základného významu, který souvisí se slovesným kořenem tar- (tarati nebo tirati), který znamená přepravit, přenést, zpr 08 tředkovat. Odtud má tirthah významy přechod, přívoz, nost, skupina osob kolem krále zprostředkující jeho styk s vnějšken, koupaliště v posvátných vodách, poutní místo, náboženství, náboženská obec, církev; ale i svatá písma. Obyčejně se v džiAisnu tímto slovem myslí poslední dve pojmy. Znamená tedy tirthamkarah bud "zakladatel církve" nebo "průvodce svatých písemn", ale též ten, který zprostředkoval přechod ke spáse".
22) Osvětových periodách časových podle džinis tické nauky erovnej níže část
IV., kapitola III.
23) Životopis Párávův podle svétámbarských legend je zpracován v deváté knize
Hémačandrovy epopeje Triš ašti-saláka-paruša-caritam (IX., 2-4). Vydala
Srí Džainadharme-prasaraka-sabhá, Bhavnagar 1908. 1011-5060

Page #192

- 190 -
Rovněž na své támbarské tradici je založeno Hémavidžajovo Párévanáthacaritam.
Digambarovské legendy jsou zpracovány v Páráva-puránam básníkem Bhudhardásem. Zivotopis Páréviv v Kalpasútře je velice stručný a zdá se, že spisovatelé uvedených básnických životopisů měli před sebou ještě jiné zprávy, z nichž čerpali podrobnosti svých legend o ně.
24) Osválové byl vlastně rádžputský kmen, který pocházel ze starobylého města
Osianggerí, které leželo asi 30 km na sever od Džodhpuru. Svým původen náležejí Os válové zcela jistě mezi Rádžputy, ale tím, že přijali ažinismus, dostali se do třídy banija (obchodníků, v 88.: vaiếjah) a se Srimály tvoří nyní jedinou kastu. Povoláním jsou bankéři a obchodníci drahokamy a šperky. Podle rozličných zpráv se velmi záhy přidali k džinismu a dodnes jsou většinos džinisté. Jenom jejich ne patrná menšins jsou višnuisté Je však pravděpodobné, te tato menšina jaou od padlici, a že Osválové jsou představiteli snad nejdávnějších ažinistů, možná ještě z do b Párávových nebo i starších. s tím se ovšem meshoduje zpráva nápisu na portále velkého chrámu laisvarova na hoře Satruñdžaji, podle něhož knen (?) Osválů bylo založen (?) kanaudtským králem Ámarádžen, který žil VIII. stol. 2.1. Ale toto svědectví není rozhodující, protože nápis je poudního data (je z r. 1530 2.1.) a starý pôvod Osválů je dosvědčen kromě literárních zpráv i velkým rozšířením tohoto krene po celé Indii. Pokud se týče nápisu, srovnej A. Guérinot, Répertoire a'épigraphie Jaina, str. 237, d. 665. Co se týče stejnojmenné kas ty, srovnej Jogendra Nath Bhattacharya, Hindu Castes and Sects, Calcutta 1896, str. 207 2. Dále N. A. Rose, A Glossary of the Tribes and Castee of the Punjab and North West Frontier Province, vol. II Lahore 1921, str. 81n. s.v. habrá a etr. 61. s. v. Bánia, Srovnej též Gazetteer of the Bombay Presidency, vol. IX., Part I., Bombay 1901, str. 496 a též str. 453 (ráažputský původ).
25) zmínku o čtyřech slibech Párávanáthových má Samanna-phala-euttam v bud
dhistické Digha-nikájí. Toto místo je jedním z nejvážnějších důvodů pro přesvědčení, že Párávah byl historická osobnost.
26) Nejatarší životopis Mahávírův je v Kalpasútře 1-5. Podle něho jsou zpra
cována všechna pozdější životopisy, ovšem digambarové mají své změny, které jsou v některých legendách dosti podstatné. Legendární životopis Mahávírův nejzevrubněji podává desátá kniha Hemadandrovy epopeje Trišašti-saláka-puruša-čaritam. (Podle évétámbarské tradice.) Legendární životopis Mabávírdy podle tradice digambarů podává Mahávíra
puránam, je sepsal Bhattaraka Sakalakirti. 1011-5060

Page #193

• 191 -
27) Jsou to zejména uvedené již místo v Samanna-phala-Sutto, dále Mahápe
rimb bána suttan, Madzhimanikájó 56, Mahávaggo VI. & j.
28) Byl to zejména A. Weber, který tvrdil, že buddhismue je starší než dži
nismus a byl påvodcem domněnky, že a žinismus je jenom buddhistická sekta. Podobně i prot. Lassen pokládal ažinismus za buddhistickou sektu.
29) Páva-puri leží v okresu Patna (Patna district) v Biháru, asi 12 km na ji
hovýchod od města Biháru 8 3 km na sever od Girjeku, místo bývá také zváRO Pává, ve starověku Pápá. Tato jména vznikla zkomolenim původního jména Apápapuri. Generál Cunningham je mylně spo111 s Padraonem v okrese Gharakhpurskén, což je stazá pává, ve které byl Buddha hos tem Candovým. Tento smysl přejal i Edmund Hardy, Der Buddhismus nach den älteren Pāli Werken, Munster in W. 1919, str. 156. Pávápurí v Biháru je dodnes dğinis tickým poutnickym místem. Misto, kde Mahávírah zemřel, je ohrazeno a tvoří posvátný okraek, ve kterém stojí čtyři chrámy. Hlavní chrán, v němž jsou schovány svaté stopy Mahávírovy, stojí uprostřed vodní nádrže a je spojen se zemí kamenným mostem. Mimo Mahévírovy stopy jsou tam chovány i stopy Indrabhutiovy e Sudharnovy. Největší poutat slavnost tan je o slavnosti diválí (aspával), kdy tam ažinisté ze všech konců Indie přicházejí vykonat pobožnost. Svěcení této staré indické slavnosti se zakládá na Kalpasútte, $ 128. Srovnej téz Nundolal Dey, Geographical Dictionary of Ancient and Medieval India, 8. 7. Pápá.
30) Srovne. A. Guérinot, Répertoire d'épigraphie Jaina, kapitola III.: Les
Ecoles Jainas, str. 35n.
31) Podrobný výklad o náboženské ažinis tické literatuře podávám níže v kapi
tole IV.
32) Hlavním a nejstarším pramenem o prvních dobách džinistické církve je
Sthavirávalí, obsažené v Kalpasútře. Uvádí jména třiceti třech nástupců Mahavirových a částečně i jména jejich vynikajících žáků a učedník. Zároveň je vyjmenovávají rody těchto církevních otců, školy, které založili a jejich odnože. Ovšem tato Sthavirávali je évé támbarského původu. Digambarské seznamy církevních otců, jak je zejména známe z jihoindických nápisů, se s ním neshodují, vyjma ovšem zvláště vynikaj1cí osobnosti jako byl např. Bhadrabábuh - uznávané oběma sektami. Se Sthavirávalim v Kalpasátte se shodují rozličná své támbarská pattávali & gurvávali, jež Dad to uvádějí mnoho podrobnosti, legend a pověsti, z nichž některé jsou již jistě staré, ale většinou mají ráz pozdějších výmysla. Pokud se týče digambarovakých seznamu církevních otet, srovnej A. Guéri
not, Répertoire a'epigraphie Jaina, str. 36n. 1011-5060

Page #194

33) Srovnej poznámku 24.
34) Upakéóa-Páṭṭana je pravděpodobně nynější Patan v Rádžputáně (Bundì), zvané také Kešorai Patan.
192
Tato zpráva se zdá nasvědčovat tomu, že již tehdy počala úcta soch a obrazů v džinistickém náboženství. Není nemožné, že se to stalo v důsledku cizích prvků, jakými zcela jistě byli Osválové a Srimálové. Nešlo tu tedy o nějaký skutečný rozkol, nýbrž o změny, provázené spory a nesnázemi, o jaké v džinismu nebylo nouze hned po smrti Mahávírovy.
Je jisté, e nyní Osválové i Srinálové, pokud jsou dinisté, podporují skupinu mnicha, zvaných Upakééa-gaðõhá. Tato gaččhá má svou vlastní pattevalí, sahajíof a po Párévaná tha. Pro podrobnosti srovnej R. Hoernle, The Pattavali or List of Pontiffe of the Upakesa-Gachchha. Indian Antiquary, vol. XIX., p. 233-244, Bombay 1890.
35) Tato tvrzení évétámbarů se stěží shodují se skutečností. Tyto spisy totiž vesměs jeví ráz výtvorů mnohem mladších. H. Jacobi připouští, že snad část Kalpa-sútra, která obsahuje předpisy pro mnichy, by mohla pocházet od Bhadrabáhus, kdežto o životopisech dina ee vyslovuje vyhýbavě. Sthavirávalí pak přičítá Dévarddhimu, redaktoru siddhántu na koncilu ve Vallabhi. Srovnej Gaina Sutras, translated from prákrit by Hermann Jacobi, Part I., S. B. E. XXII., Oxford 1884. Introduction, hlavně strany LIIn. Srovnej rovněž předmluvu téhož badatele k jeho vydání Kalpasútra, The Kalpa Sutra of Bhadrabáhu, Leipzig 1879, Abhandlungen für die Kunde des Morgenlandes, VII, 1.
36) Touto legendou se podrobně zabývá M. S. Ramaswami Ayyangar ve avé knize Studies in South Indian Jainism, Madras 1922, str. 21n., a silně se kloní k tomu, že tato tradice je skutečná historická pravda.
37) Např. místo Akampitah mají některé digambaraké seznamy Akampanah, Metárjah mají Maitréjah, Mandjah místo Mandikaputraḥ, Prabhátakah místo Prabhásah a p. V jednom nápisném seznamu se vyskytuje zcela samostatně Jméno Putrah, jež jistě zbylo, když před tím vypadlo bud Mandika nebo Maurja.
38) Podrobně o tomto rozkolu na základě pramenů obou sekt vykládá H. Jacobi v článku Ueber die Entstehung der Cvetambara und Digambara Sekten. ZDMG XXXVIII, 1884, str. 1-42. K tomu tvoří doplněk Zusätzliches zu meiner Abhandlung: Ueber die Entstehung der Cvetambara und Digambara Sekten, ZDMG XL, 1886, str. 92-98.
V článku podává Jacobi také původní text obou legend, totiž évétámbarské legendy o Sivabhútim a příslušnou část digambarského spisu Ratnanandinov8 Bhadrabáhu-Ŏarita.
1011-5060

Page #195

- 193 -
39) Dr. Ho ernle se domnívá, že tento hladomor řádil r. 310 př. n.1,
40) Ardha-phálakah znamená "mající poloviční (ardheh) bavlněné roucho" (phá
lah). Wynější džinisté vykládají, že to bylo roucho, které zakrývalo jen spodní část těla, zvané v obyčejné mluvě langot. Je to kus bavlněné látky, veliký jako obyčejný ručník, protažený mezi nohama, aby zakrýval pohlavní úd, é napřed i vzadu zaklesnutý za provázek, uvázaný kolem pesu tak, že konce visí přes provázek jako malé zástěrky. Podle toho to byly asi změněné názory o cudnosti a ne potřeba mnicha samotných, které vyvolaly tuto změnu.
41) Tato doba bývá udávéna velmi různě. Viz o tom dále.
42) Pokud se týče tohoto rozdílas rovnej 1. Jacobi, Jaina Sutra (S.B. E. XXII.)
str. 288, pozn. 2.
43)
Tapá-gaččhá je nyní nejvýznamnější z džinistických škol. Pokud se týče. náboženství je naprosto pravověrná a v řádovém životě velmi přísná. Při tom se věak mniši této školy neuzavírají modernímu pokroku, např. vědě, zejména pokud má význam pro jejich náboženství. Proto jsou ve stálém styku s evropskými indology, jimž rádi pomáhají, aby tak šířili znalost svého náboženství. Vidžaja-Dharma-Súri, představený této školy, který zemřel r. 1922, byl znamenitý znalec sanskrtu a prákr tu a za své vědecké zásluhy byl jmenován členem celé řady učených společností, jako Bengal Asiatic Society v Kalkuttě, Societa Asiatica Italina & mnoha jiných. Vydal řadu starých džinistických texti, zejména z oboru logiky (např. Yogaéástra. A treatise on Jain philosophy. With the commentary called Svopaj navivarana, by Hemachandra Acerye. Bibliotheca Iadica 125.) a napsal celou řadu původních spisů, hlavně teologických a mravoučnych, sanskrtem, prákrtem, hindeky a gudžarátsky. Nynějši (1924) představitel tapá-gaččky je její bývalý upadajájah Viažaja-Indra-Súri, který se zabývá hlavně dějinami džinismu a k tomu nezbytnými pomocnými vědemi - epigrafií, archeologii, numismatikou. Oba jmenovaní předáci tapá-gaččhy spolu ještě s jinýci mnichy téže školy (Mangalavidžaja, Njájavidžeja) byli mými imformátory o všem, co se džinismu týče. Jména nejadležitějších ostatních kol jsou: Punamájá-gaččná, Sárdhapunamíjá-gadchá, Ančala-gatčná, Agamika-gaččhá. Pro podrobnosti o těchto školách srovnej A. Guérinot, Répertoire d'épigraphie Jaina, str. 59-68. O školách digambar bude vyloženo dále.
1011-5060

Page #196

194
44) Toto dílo náleží mezi tzv. upahga. Rozhodně však není jisté, můžeme-li
mu přiznat toto stáří.
-
Někteří évétámbarové chtějí až do té doby položit Umásvátiho, původce teologického spisu Tattvartha-sútra, jež uznávají za pravověrné évétámbarové i digambarové. To je jistě nesprávně, protože je dokázáno, že Umásváti byl žákem Kundakundovým, jež žil teprve v době, kdy se již obě sekty od sebe odloučily i zevně.
45) o tom podrobně vykládá H. Jacobi v uvedeném článku Ueber die Entstehung der Cvetambara und Digambara Sekten (viz pozn. 38). Srovnej též R. Hoernie, Jainism and Buddhism. Proceedings of the Asiatic Society of Bengal, 1898.
46) Tehdejší Suráš tram bylo v hlavních rysech nynější poloostrov Káthiávád a k němu přilehlá krajina, která se v celku shoduje a pozdějším Gudžarátem. Ovšem území Gudžarátu bylo mnohem větší než území starého Suráštra.
47) Haribhadrah proalul jako komentátor. Nejslavnější jeho komentáře jsou k Avaéjaka-sútra a k Dasávaikálika-sútru. Jeho nejvýznačnější spis však je Saddareana-samuččajaḥ, rukovět filosofie z džinistického stanoviska. Fro bibliografická data o tomto spisu srovnej A. Guérinot, Essai de Bibliographie Jaina, čís. 257-261 a 818. Pokud se týče uvedených komentářů, viz tamtéž čís. 247, 248. 655 a 656.
Z ostatních spisů je nutno uvést ještě tyto: filosofický spis Lokatattvanirnajah, viz Guérinot v uvedeném spise čís. 816, kde je i struční obsah díla, a zeměpisný spis Džanbúdvipa-aangrahaní, vis tamtéž čís. 755.
Stručnou zprávu o Haribhadrovi má G. Bühler, Report on samskrit mss., 1872-73, Bombay 1874.
48) Nejslavnější básnický spis Hémačandräv je Trišašti-aláka-puruba-daritan, který džinisté srovnávají s eposy Mahábháratam a Rámájanam. Tato báseň líčí v deseti zpěvech, které mají dohromady 31.082 6lóka, životy dvaceti čtyř tírthankarů a třiceti devíti duchovně vznešených lidských bytostí. Pro podrobnosti o Hémačandrovi srovnej Encyclopaedia of Religion and Ethics, VI., str. 591, s. v. Hemachandra, od H. Jacobiho.
49) Dinieté tvrdí, že ještě před muslimským vpádem je začali pronásledovat brahmani, kteří prý přiměli krále Adžajapala (1174-1176), aby dal bořit dainistické chrámy.
Skutečným a nejkrutějším pronásledovatelem džinistů byl teprve Alá-ud-dín, který dobyl Gudžarátu r. 1297-8.
1011-5060
50) Této přezdívky se jim prý dostalo proto, že když přijdou do některého místa, musí teprve hledat, kde by se mohli ubytovat. Slovo je odvozeno od

Page #197

novoindického slovesa dhundhná "hledat, slidit", kterého se užívá zejména o hladových zvířatech, např. peech, kteří pátrají po potravě.
Srovnej též "Seeker", Notes on the Sthanakawasi or the non-Idolatrous Shwetambar Jains, 1911.
195 -
51) Srávana Belgola, tj. Belgola érávanů (kací, tj. dainista, jak je asi nazývali okolní nedžinističtí obyvatelé), je vesnice, která leží v Čannarajapatnském talugu Hassanského okresu, v Majsúru. Sloven Srávana rozlišuje se tato Belgola od jiných Belgol, totiž od Hale-Belgola a KodiBelgola. Belgola znamená v karnáṭštině "bílé jezero". V sanskrtských nápisech se také jmenovává Dhavala-saróvarah nebo Dhavala-sarasam, nebo Svétasaróvarah, což vesměs znamená "bílé jezero". Pravděpodobně dostala vesnice jméno po velké, krásné nádrži, ležící mezi dvěma kopci. Kopec na sever od vesnice se nazývá Candra-giri, druhý na jihu vesnice se jmenuje Vindhja-giri. Na obou kopcích jsou chrámy a sochy, které tam postavili zbožní děinisté. Mimo to je tam též velké množství nápisů, ovšem poměrně pozdního data, které však jsou důležitým pramenem dějin církve digambarů. Na Čandra-giri je chrám se sochou dvaadvacátého tírthankara Néni-nátha, který dal postavit král Čámunda-Rádža. Chrám dostavěl jeho syn. Chrám byl dostavěn v desátém století a je vzácným příkladem architektury oné doby. Na vrcholu Vindhja-giri stojí ohromná socha nahého askety, vysoká asi 22 m, nazývaná Váhuvali nebo Bhudžabali, ale nejčastěji Gommat-Svámi ne bo Gommaté svarah. Sochu, která je vytesaná z jediného kusu škváry, dal udělat rovněž Camanda-Rádža koncem desátého století n.1.
A
Podle nápisů byl Váhuvali syn prvního tirthankara Reabha. V boji se svým bratrem zvítězil, ale přenechal pu svou říši a odešel na horu Kallás. Na hoře zůstal stát jako socha, a když tak rok stál, "lijany, vinoucí se kolem větví stromů, zachytily se jho šíje a zahalily jeho hlavu zeleným baldachýnem, pod nohama mu vyrostla tráva a nakonec se podobal velikému mraveništi". Tehdy dosáhl Váhuvali vševědoucnosti a stal se kévalinen.
K této soše a k Śrávana-Belgolu vůbec se pojí veliké množství pověstí a legand. Některé z nich jsou zmíněny k předmluvě k Davva-sangahu, vydanému S. Ch. Ghoshalen ve sbírce The Sacred Books of the Jains, sv. I., Arrah 1917. O Śrávaně Belgole jedná také Cpt. J. S. F. Mackenzie v článku Śravana Belligola, v Indian Antiquary, vol. II., 1873, str. 129-133. V článku podává zejména přesné rozměry sochy Gommaté évarovy a jejích částí, a kromě toho některé pověsti odchylné od pověstí uvedených Ghoshalem na uvedeném místě.
52) Nyní se skoro obecně uznává, že hned při rozkolu někdy v prvním století n.. a pávodní ofrkve vznikly Styři digambaraké školy, toti Nandi-ganah, Séna-ganaḥ, Simha-ganah a Déva-ganah. Z nich prý potom povstaly všechny pozdější digam
1011-5060

Page #198

196
barské školy. Podle toho | Kundakunda-nyejah by nebyl původní školota, nýbrž jen pokračováním Nandi-ganu.
53) Pro podrobnosti o těonto digambarských školách srovnej A. Guérinot,
Répertoire d'épigraphie Jeina, str. 42-59, kde jsou zejména také podrobe né genealogie představených těch kterých škol, pokud jsou nám jejich jména nápisně zachována. Tradice se vždy neshoduje s těmito nápisnými doklady, a vždy třeba zkoumat věrohodnost toho kterého pramene. Nyní, kdy digambarští mniši v Indii skoro vymizeli, deli se digambarové obyčejně na pět podřadných sekt. Jsou to: 1. Bi apanthi, kteří dovolují alespoň částečnou úctu soch a obrazů. 2. Terapanthi, kteří dovolují obrazy a sochy, ale zakazují jejich obřadné uctívání, 3. Samaija panthi, kteří zavrhují naprosto sochy a obrazy. Za to uznávají své náboženské knihy za svaté a břadně je uctívají. 4. Gumanpanthi, nazvané po svém zakladateli Gumanpanovi (žil v XVIII. stol.) a 5. Totapanthi. Pro podrobnosti srovnej Nahar-Ghosh, An Epitome of Jainism, kap. XXXVI.
54) Podrobnosti o tomto spisu viz dále.
55) o rozličných druzích bohů vykládá podrobně Umásvátiho Tattyárthe-sútram,
v kap. IV. Vyloženo o nich bude zevrubně v části IV., kap. II.
56) Pozdní umělé zpracování tohoto předmětu je hémaðandrove epopej Tričašti
saláka-puruša-dari tran.
57) Tyto pojmy budou dále zevrubně vyloženy v části II., kap. III.
58) O saptabhangi bude vyloženo v části II., kap. IV.
59) Samavasaranam je místo, na kterém tirthankaran koná své první kázání; je
to umělá stavba obrovských rozměrů. Podrobně bude o ní vyloženo v části IV., kap. III.
60) tj. poloviční (ardhah) mágadhí, protože má jen polovinu znaků, které vy
značují vlastní megadhí, podle některých prý pro to, že se s ním mluvilo jen v polovině Magadhska. První výklad se rozhodně shoduje s filologicky-. mi výzkumy tohoto jazyka. Vědeckým zpracováním tohoto jazyka po filologické stránce se v Evropě zabývali mnozí učenci, zejména němečtí, mezi nini svými výsledky na prvnín místě stojí R. Piechel a E. Jacobi. Pro názvy jejich granatických spist srovnej A. Guérinot, Esgai de Bibliographie Jaina.
61) Pro podrobnosti o kanonické své támbarské literatuře srovnej Dr. M. Vinter
nitz, Geschichte der Indischen Literatur Bd. II., Leipzig 1920, str. 291
1011-5060

Page #199

316. Zejména tam jsou podrobné obsahy důležitějších částí kánonu, a dále literatura, která se týká textových vydání a překladů.
197
62) Bhagavatí je základní apie nynější džinistické nauky, zejména teologie. Dobré vydání vyšlo ve abfree kanonických textů, vydávané společností Agonódaja-aamitih v Bombaji. Vydání s komentářem Bhajadéva-súriho (sútrita-vivaraban) vyšlo v Bendresu. Výborné vydání, kterého vyšla ale jen první kniha, s komentářem Bhajadévovýa se sanskrtakým překladen avydavatelovými poznámkami vydal Pumdaábháí Hiráčand, Bombay, Nirnajasága
ra Press 1918.
63) Pro textové vydání a překlady évétámbarského siddhantu srovnej jednak Dr. M. Winternitz, Geschichte der Indischen Literatur, Bd. II., str. 291316., jednak A. Guérinot, Essai de Bibliographie Jaina, pod těmi kterými healy indexu džinistických spied (str. 519n.). Nejlepší a nejúplnější vydání kanonických évétámbarských spied v Indii jeou vydání asinistické společnosti Agamódaja-samitih, dosud vydáno 25 avaska. A dále vydání z fondu založeného zesnulým Šé them Dévčandem Lálabháím (Srée thi-DévačandaLálabháí-dšaina-pustakóddharah), dosud vyšlo 60 vasků.
64) Kromě toho se v džinistické obci dost brzo stal náboženským jazykem sangkrt, kterým se psaly nekanonické spisy a světská literatura, pokud se nepaala lidovým jazykem. Tím se stalo, že prákrtu, který byl již tehdy mrtvým jazykem, bylo věnováno čím dál tím méně pozornosti, a konečně bylo jen málo mnichů, kteří rozuměli knihám, psaným prákrtem. V době asi posledních sto let jeví se mezi mnichy snaha vrátit se k prákrtu a jeho studium je v řádě povinné. Přes to však je i dnes jen málo mnichů, kteří čtou knihy psané prákrtem a ještě méně těch, kteří jím dovedou mluvit. Mezi džinistickými věřícími je znalost prákrtu vzácností.
65) Tyto změny se neuskutečnily ovšem náhle, a nemáme snad jen čtyři typy jazyka v džinistické évétámbarské literatuře. Naopak vidíme, že se jazyk ponendhlu přizpůsoboval potřebě a poměrům. Tak např. džinistické máhárá trí je vždy emiöeninou ardha-mágadhi a aáhárétrí, v němž ten či onen jazyk převládá. Podobně je tomu i v gudžarátí. Jsou rozličné vývojové vrstvy tohoto jazyka, které znamenají přirozený vývoj, ale jsou také v téže době rozličné smíčeniny podle sklonu toho kterého spisovatele. Tak se nejnovější době vyskytují gudžarátské knihy, ve kterých vše mimo nejobyčejnější slova je sanskrt, ovšem skloňovaný a časovaný po gudžarátsku. Tento jazyk je obyčejnému Gudžarátci nesrozumitelný stejně jako čistý sanskrt. Naproti tomu se jeví zejména mesi mnichy tapá-gaččhy snaha psát lidovou gudžarátětinou, aby knihám rozuměl co možná každý, kdo zná alespoň základy džinistického náboženství. Není to purismus, ale ušlechtilá snaha zdokonalit jazyk na spisovný jazyk všedžinistický, což již nese
i
ovoce.
1011-5060

Page #200

- 198 -
66) Legendu o Haribhardovi & o tom, jak byl přiveden k tomu, aby napsal prá
vě tento počet knih, vypravuje R. G. Bhandarkar, Report on the Search for Sanskrit Manuskripts in the Bombay Presidency during the year 1883/4, Bombay 1887, str. 141.
67) c. M. Duff, The chronology of India, Westminster 1899, uvádí toto datum
mezi dety čerpanými z džinigtioké literatury.
68) Jeho komentát k Ačárangu je obsažen ve vydání z r. 1880, Calcutta. Konen
tář k sútrakrtáhgu ve vydání sú jagadáhga Sútra, Bombay 1881. Srovnej A. Guérinot, Essai de Bibliographie Jaina, &. 213 & 215.
69) Srovnej E. Leumann, Die Avás jaka Erzählungen, Leipzig 1897.
70) O vývoji džidistické komentářové literatury srovnej E. Leuann, ZDMG,
Bd. 46., 1892, atr. 5850.
71) Srovnej E. Leurann, Ueber die Avacyaka Literatur. Actes du x® Congres
international des Orientalistes, Ile Partie, Section I., Leiden 1895, str. 125.
72) v dess té knize např. líčí sňatek Mahávírův a podává podrobný a přebný po
pis džinistické svatby. Význam této zprávy je v tom, že obtad je velmi málo znám, protože nyní džinisté většinou uzavírají svatky podle hinduistických obřada (zejména ve smíšených kastách, jejichž někteti pisl uěníci jsou ažinisté a jiní vičniaté nebo sivalaté). Podobně poplauje Hámacandran i jiné řádové a rodinné obřady. Pro podrobnosti O Bamotném díle srovnej pozn, 48.
73) Všechny tři vyšly tiskem ✓ Jesóvidžaja-Džaina-Granthamálá, a to jako
č. 29 (Benáres 1912), č. 20 (Benáree 1911) a č. 38 (Bhavnagar 1914).
74) Tiskem vydal Hiralál Hamearádž Pandit v Džeina-Bhaskaródaja Office,
Dzámnagar, Káthiávád 1918.
75) Legendy & Manatuagovi si všímali již dosti záhy evropšti učenci a zazna
menávají ji ve svých episech. Např. F. Max Müller, India, what can it teach us?, London 1883, atr, 330n., M, L. Ettinghausen, Herda Vardhana espereur et poet de l'Inde septentrionale (606-648 A.D.), Paris 1906, str. 127n.' Nejnově 31 George Payn Quackenbos, A. M., Ph. D., The Sanskrit poems of Mayúra and Bana's Candidataka, New York 1917. Samotná vydání: Manatungacarya. Bhaktamgrastotra, Poona 1883 8 překladem V marathi.
1011-5060

Page #201

0
Mana tungacarya, Bhaktamarastotra. Vydal Bhimasimha Mánaka, Bombay 1894. Kromě textu obsahuje ještě komentář Siddhičandrav, veršovaný překlad v hindštině a doslovný překlad v gudžarátštině.
199
Text a německým překladem, zároveň a jinýa stótrem (Kaljána-mandirastotram) vydal H. Jacobi, Zwei Jaina Stotra, Indische Studien, svazek XIV., str. 359-391.
Ve sbírce rukopisů filosofické fakulty KU je rukopis psaný mnichem Kirtim (18. stol.) na sedmi papírových listech s meziřádkovými glosami, který jsem přinesl z Indie.
76) Starší vydání viz A. Guérinot, Essai de Bibliographie de Jaina, č. 421, 422 a dále až po 8. 490. Novější vydání évétámbarských stóter je sbírka Džainastotrasangrahaḥ, v Jaéóvidžaja-Daina-Granthamálá, č. 7 a 9., Benáres 1913.
77) Jacobi pokládá Tattvártha-sútram za évétámbarské, což se však dá nesnadno srovnat s tím, že Umásváti byl žákem Kundakundovým, který ideově beze sporu náležel k diganbaram. Srovnej Jacobiho článek Jainism v Encyclopaedia of Religion and Ethics, str. 467.
Digambarský text Tattvártha-sútra je vydán v The Sacred Books of the Jainas, vol. II. Tam na str. 204-210 jsou uvedeny rozdíly mezi oběma úpravami.
Švétámbaraké vydání vyšlo v Bibliotheca Indica, Calcutta 1903-1905, zároveň a Umásvátiovým komentářem, ovšem v ávétámbarské úpravě. Vydal K. Premchand Mody.
Text (évétánbareký) e německým překladem vydal H. Jacobi v ZDMG XL, 1906, str. 287-325, 512-551 pod názvem Eine Jaina-Dogmatik. Umasvati's Tattvarthadhigama Sutra, übersetzt und erläutert von ...
78) Podrobnější obsah a rozbor díla je v uvedeném digambarském vydání v The Sacred Books of the Jains, vol. II., str. XII.-XVII.
79) Seznam rozličných zpracovani a komentářů Tattvárthasútra jsou uvedeny ve vydání v The Sacred Books of the Jains, vol., II., str. XVIII.-XIX.
Vydání textů a komentářů viz pozn. 77. Kromě toho srovnej ještě A. Guérinot, Essai de Bibliographie Jaina, č. 820, pro rukopisy pak č. 117, 121, 126, 133, 138.
1011-5060
80) Obsah Mahápurána jsou životopisy šedesáti tří znamenitých mužů, tj. dvaceti ty tirthankara, dvanácti čakravartina, devíti nárájand čili vásudéva, devíti prati-nárájana ili prati-vásudévà a devíti balabhadra. Shoduje se tedy a tím, co obsahoval Prathamánujógah původního siddhantu,

Page #202

- 200 -
& s obsahem epopeje Hámačandrovy, Tričaš ti-éáláka-puruša-čaritam. Ale v puránech jsou tyto životopisy jenom ráneo, na jehož postavách se vykládají rozličné náboženské poučky i věci nenáboženské. Všechna purána se vyskytují takovém množství odchylných úprav, že je neanadné určit přesně základní text a vymýtit pozdější změny a přídavky.
81) Rozdíl ve skladbě obou purán nejlépe vynikne, srovnáme-li oba díly tiště
ného vydání Mahápurána co do počtu stran, Adipuránam, které podává vlastně jediný životopis, má 1200 str. Uttarapuránan, na které zbývá celá ostatní látka, má jenom 930 stran. Učenost uloženou v puránech nazývají džinisté čaturvéda, čtvrtý véd, ovšem axinistický, který má nahradit ažinistům to, co bráhmanir je jejich véd. Čtyři jeho části, které se vyskytují v každém džinistickém puráně, jsou: prathanánujógah (dějiny, ovšem legendární), karanánujógah (kosmologie), čaranánujógah (mravouka) a dravjánujógah (metafysika),
82) Toto puránam a obširrým původem vydal pro. A. Chakravarti, M.A., pod
názvem Mérumandara Puranam of Sri Vamana Munivera, Madras 1923. Prof. Chakravarti dokazuje v úvodu ke svému vydání, že Sri Vanana Muna - var je táž osoba jako Malliéna Ádárja, jenž napsal komentář k Hémadandrovu Vítarága-stuti, zvany Sjádvádamañd žarí a proslulý svým dogmatickým, apologetickým a polemickým rázem. Tento spis byl napsán kolem r. 1292 (Saka 1214). Na základě toho bychom měli klást i Mérumandara-puranam do konce 13. stol.
lán
83) O tomto puráně se zmiňuje a z něho cituje Cpt. J. S. F. Mackenzie v
ku Sravana Belligola, Indian Antiquary II., 1873, str. 130.
84) Pro určení Némicandrovy doby je rozhodující nápis č. 46. V Epigraphia Carnatica, vol. VIII, Nagara Taluq, kde se pravi:
Trilókasarapramukhe ....... ......... bhuvi némicandran, vibháti siddhantika-sárvabhaumah
čámundarádžárččita-pada-padmah. Tj. (Původce) Trilokasára a jiných (spisů) .... Néničandran, světovládce kánonu., září na zemi. Lotosy jeho nohou uctívá Cámundarkazá. (V1z úvod k níže uvedenému vydání Dravje-aafgrahu v S. B.J., vol, I., str. XXXVIII.) V kterémei velmi starém rukopise Trilokasáru je obraz, reprodukovaný v dole uvedeném vydání Dravja-sangraha, představuj1cí, jak se Cámundarádžá klaní Némicandrovi, který mu vykládá posvátná písma. Mimo to v GómHatasáru, Karmakándah vers 966, 068-971 Némidangrah sám velebi Cámunda
1011-5060

Page #203

2014 -
rád že a vykládá, že del postavit Gonna té svarovu sochu a že jeho duchovním rádcem byl Adži tasénan, Ze všeho toho je vidět, že byli obe současnici.
85) Se sanskrtským a anglickým překladem a s anglickým překladem komentáře
Brahmadévova vydál Sarat Chandra Ghoshal, The Sacred Booke of the 'Jainas, vol. I., Arrah 1917.
86) Gommata-sárah byl vydán tiskem v Bombaji a to Karnakándali 1912 v Rája
Chandra Series, a Džívakéndah samostatně r. 1914 Pandi tem Manoharlalen.
87) o tom mluví sám némi dandrah v posledním verší Karmakándu v Gommata-sáru ver: 972.:
Gomma tasuttallihané gommatarájena já kajá dési,
86 ráó diram kálam náména je vitamattandi. *Gommatrajá (tj. Camundaraaža, jemuž bylo dáváno toto příjmení od té doby, co dal postavit sochu Gommatéévarovu v Belgole), napaal Gómmatasútran v lidovém jazyku, odedávna po něm zvané Víramár tandi".
88) Késávevarni v prvním slóku svého komentáře pravi:
Némičandran ažinam natvá siddham érí-džñána-bhúšanan,
vittio gommatasaras ja kurvé karnátavrttitah. "Pokloniv se vítězi Némičandrovi, dokonalému, ozdobenému bohatým věděním, píši si výklad Gomua tasáru podle kernátského výkladu". (Uvedené vydání Dravja-sangrahah, str. XIL.)
89) Jeden rukopis je schován v Arrahu Central Jaina Oriental Library. Jiný
uvádí Rejendrala Mitra y Notices of Sanskrit Manuscripts, vol. IX., Calcutta 1888, str. 86.
90) Srovnej též Aufrecht, Catalogus Catalogorum III., str. 52; E. Leumann,
A List of the Strassburg Collection of Digambara Manuscripts, Wiener Zeitschrift für die Kunde des Morgenlandes, vol. XI., Wien 1897, uvádí rukopis nějakého Trilokasáru, ale jeho původcem jmenuje Abhajanandina. Abhajanandí byl učitel (guruh) Nemičandrův a je tudi ž záměna snadno možná, protože džinis tičtí spisovatelé rádi uvádějí vedle svého jména i jméno avébo gurua.
91) Tento pluralismus je také jedním z neárijaky.ch...prvki naproti árijskému
úsilí o monianus, o jednotu, ve které není dvojnosti (advaitan), což koneč. ně vyvrcholile ve védántu.
1011-5060

Page #204

- 202
92) Podobně je táš zásada vyjádřena v Némicandrově Dravja-semgrahu élóku 2.:
Džívan má schopnost vnímat a uvědomovat si (upajógamajah), je bez tvary (amúrtan), je popudem činnosti (kartá), má stejný rozměr jako tělo (vadéhaparimanan), okouší ovoce své činnosti (bhoktah), trvá v koloběhu životů (samsárasthan), je dokonalý (sidangh) a má význačnou anahu stoupat do výše (vierasá úrdhvagatih). Bráhmad évah ve svém komentáři k tomuto místu dobře ukazuje na rozdíly džinistické nauky v těchto bodech od rozličných jiných filosofických soustav ✓ Ind11. Již to, že džinismus uznává, če džívah skutečně je, stojí proti soustavě Carvákově. Proti njaju se staví tím, že uznává, že džívah má schopnost uvědomovat si. Proti mimáneové soustavě Kumárila Bhatta se stavé tvrzením, že duše je beztvará, proti sámkhju náhledem, že džívah je základem činnosti. Náhled, že džívah má týž rozměr jako tělo, v němž sídlí, odporuje třem soustavým, totiž ajáju, mímána e a sámkhju. Náhled, že okouší ovoce svých činů, odporuje pry nauce Buddhově (?), a náhled, že ažívah je dokonalý, mínámse. Náhlea, že džívah má význačnou snahu stoupat do výše, se prý přítl všem indickým soustavám. Skutečně je to také jeden z oněch prvků, jež pokládám rozhodně za neárijský, & toto přiznání Brahmadévovo je jeden z důvodů pro moje tvrzení.
93) Tento džinistický názor je úplně protichůdný obvyklým názorůn ve filowo
fickych dualistických soustavách a tím i protichůdný obvyklému obecnému názoru, který pokládá obyčejně duši za naprosto nehmotnou a tíu bez rozměrů, mající však svou trvalou podobu. To je např. i v zásadě názor křestansky.
94) Samantabhadrah definuje pojem tirthamkara takto: jéna prani tam prthu dhar
matírtham džjéš tham ažanáh prápja ažajanti duhkhan. "Tirthankarah je ten, jenž ukázal široký brod ctnosti, nejlepší, jehož lidé dosáhnuvše, překonávají atrast". Brhatsvejambhu-etotram, 9.
95) Čtyřiadvacet tirthamkart se připomíná v džinistických teologických spiseon
velmi často. Podrobně o nich bude vyloženo v čáa ti III., kapitole pojednávající o džinistické mytologii. O vzee tupných a sestupných světových periodách podle džiais tické nauky bude vyloženo v kapitole okosnologii.
96) Jógendra v Paramátna-prakáš 1 325 vymezuje pojem arhanta takto:
Arhantem se stane (člověk), když odstraní všechny stopy překážejoich myšlenek (vikalpan), vstoupí na cestu spásy a zničí nadobro čtyři karmana, tj. ghátija karmang. Srovnej též Dravja-samgrahah 50 a zejména Brahmadévův komentář k tomuto místu.
1011-5060

Page #205

• 203 -
97) Kundakunda-Áčárjah v Nijama-sáru (73.-75.) charakteriguje tři druhy dži
nistických světců takto: *Mistři (áčárjah) jsou ti, kdo dokonale zachovávají pot pravidel chování, kdo v sobě zničili pýchu pěti smysla, jež se podobá rozzuřenému slonu, kdo jsou učení a nadaní hlubokými ctnostmi. - Učitelé (upádhjajah) jsou vykladačí nauky džinovy, obdaření třemi skvosty (vira, poznání, chování), hrdinové pint nezištnosti. - Sádhuové nemají světské zaměstnán, jsou stále pohříženi ve čtverém druhu zbožnosti (víra, vědění, chování a pokání), jsou proti světských pout a klamu". Srovnej též Dravja-samgrahan, 52-54, pro podrobnosti pak Brahmadévův komentář k těmto místem.
98) První, kdo se z Evropani zabýval touto otázkou, vyvolanou vlastně džinis
tickými apologetickými a polemickými spisy, je H. Warren, jenž pojem boks važinismu i pro ned žinis ty dos ti jasně vyložil ve svém spisku Jainism not Atheism, Arrah 1915, 2. vyd. 1920 8 ve větším spise Jainism in the Western Garb as & Solution to Life's Great Probleme, Arrah 1916, str. 590. Ovšem jeho výklady jsou teologické a nevědecké a nelze souhlasit ze stanoviska vědy se všemi důvody, jež uvádí. Mnohem nesnadnější je sestavit si džinistické názory o bohu z anglicky psaného alla digambara Chanpate Rai Jaina, Key of Knowledge, protože jsou tam azinietické pojmy o bohu srovnány se západními pojay takovým způsobem, že není snadné rozhodnout, co je názor spisovatelům a co je názor cizí. Teologický výklad ažinistického pojmu bona je nutné opřít o Umásvátino Tattyárthadhigama-sútram, kde zejména v kapitole x. Je mnoho dokladů. Mi DO to důležitý spis pro džinistický pojem bohe je Kundakundov Pančástikájasárah. Teologický pojem boha ze stanoviska azinistického je sous tevně a úplně vyložen jediné v Njájavidžajově Njájakusumándžalih with the English and Gujarati commentary by Prof. Kiralál R. Kapadiye, a to hlavně v kap. IV., verše 32-36 v komentářích k tomu místu. Njájavidžajah v oněch verších jasnými výrazy vykládá nejobtížně 1 formy džinistické ontologie & prof. Kapadiya se snaží ve svém komentáři je přiblížit západnímu myšlení... Naprosto odchylné mínění o téže věci má Jagmanderlál Jaini ve svém spise Outlines of Jainisn. Na str. 38 výslovně pravi: "A personal God has no place in Jainism: He is no needed". A skutečně ze svého stanoviska pravdu.
Srovnej Njájavidžaja, Adhyatmatattveloka II., 15.: Nejvyšší duši (paranéśvarah), která je prosta i nejmenší poskvray nedokonalosti, jako je naklonnost, hněv atd., jejíž vědění ozařuje vše a jeje čistá, nazývají mouar bohen (dévah).
10115060

Page #206

- 204 -
Obyčejná džinistická definice boha je; Pariking-sakala-karmá Lávarah, nisvarah je, kdo úplně zničil všechna karmana". Tin se vztahují na džinistického, bona ona všech na místa, která se týkají siddhů, např. Paramátma-prakásab 330., Pañčástikája-sárah 28., 36., 37. atd. Ale tato místa boha výslovně nikde nejmenuji. Jméno boha se vyskytuje vesměs jen v literatuře pozdní. Nejpodrobnější je v tom ohledu misto v Njájavidžajově Njajakusumáňažalih Iv., 33.: "vševědoucí, který přemohl všechny vnitřní nepřátele, jež je uctíván y trojsvětí, hlasatel pravdy, oprávněně je nazýván bohem (bhagaván), třeba by měl rozličná jména, jako: Višnuh, Brahma, Mahéšah, Sankarah, Džinah, Arhant, Tirthanáthah, ata. Lidé, ctěte ho jménem, obrazem, látkou i podstatou".
100) Celá věc se vlastně todí o pojem boha, zejména o to, dostačí-li pojen na
pros té dokonalosti, aby sám sebou určoval nějakou bytost jako bohe. Ale i když uznáme tento znak za dos tatečný, narazíme na obtíž rozhodnout, co je naprosto dokonalé, To je ovšem věc toho kterého náboženství. Rozhodně jsou náboženství, s jejichž pojmem dokonalé bytosti bychom nemohli souhlasit, a přece uznáváme jejich bohy ze bohy.
101) To, že ažinismus připouští nesčíblné množství bohů, je nutný důsledek
džinistického pluralismu, který pokládá za možné, aby bylo mnoho naprosto dokonalých bytosti a aby se nerozlišily dále na rozličné stupně. Podle obecného náhledu naprostá dokonalost předpokládá jedinost, nebot kde je mnohost, nutně se objeví rozdíly, které nutí srovnávat, e právě to svědči o nedostatku dokonalosti. Ovšem džinismus připouští, že duše, když dosáhnou konečné spáby, trvají jako samostatní jedincí, ale spojení v dokonalosti tak, že z jednoho stanoviska (místo) je možno je považovat za mnohé, ale z druhého stanoviska (podstata) za jedno. K tomu srovnej komentář prof. A. Chakravartinajanars k jeho vydání Kundakundova Pañčástikájasáru v The Sacred Books of the Jainas III., str. 29.
102) O těchto božetvech čili dévech se vykládá souborně v IV. kap. Tattvárthá
dhigama-sútra. Blíže bude o nich vyloženo v části IV., v kapitole o džinietickém bájesloví.
103) Dakaz uváděný džinistickými teology, že bůh nemůže být stvořitelem je, že
měl-li by někdo něco stvořit, musí chtít stvořit. Ale kdo něco chce, má touhu a tím není dokonalý, neboť není vitarágan, tj. prost náklonnosti. Srovnej též Njájavidžaja, Njájakusumañažalih IV., 32.
104) 0 karmaně jedná VIII.kapitola Umásvá tiho Tattvár thádhigama-sútra a Dévén
drovy Karmagrantháh. Srovnej též Némičandrův Dravja-samgranah 29 & 30. a
Pančéstikája-sárah 72. a 73. 1011-5060

Page #207

105) Srovnej Dravja- sangrahah 8 a zvláště komentář k tomuto místu. Dále též
31. Srovne i Psăčás tikája-sapaja-sarah 89.
106) Páncántikája-sáran 79.
107) Szovnej Tattyárthádhigans-sútran X.
2. Dále Dravje-sangrahah 51.
108) Srovnej Pančéstikája-sárah 36,
109) Srovnej Parcástikája-sárah 28 & Tattvárthádhigama-sútran X, 5, 8.
110) Již Umásvátiovo Tattvárthádhigapa-sútram a Nemičandrův Dravja-sangrahah
akryté polemisují s metafysickými heterodoxními názory, až nikdy svého protivníka nejmenují. Za to již Brahmadévah ve svém komentáři k Dravjasamgrahu podrobně vykládá, proč Nemiðandrah to či ono pokládal za nutné říci, ač to pro džinisty bylo samozřejmé a odkrývá také ony skryté protiyníky. Ale již známý komentátor évétámbarského kánonu Haribhadra-súri (211 v druhé polovině 9. stol.) napsal spie Saddaréanasamuddajan, ve kterém pojednává o rozličných indických filosofických soustavách ze stanoviska a žinismu. Podobného rázu je Mérutungůy Saddarsanavičárah ze 14. stol. Podobných apisů z pozdějších dob je v džinismu velmi mnoho. Např. Anujógadvára-sútran, Saddarśanasemkšépah, Cáritrebimhagani nav konentář ke spisu Haribhadrovu Sadderáanavrttin atd.
111) O sámkhjové filosofii stručně a dobře poučuje Surendranath Dasgupta
V A History of Indian Philosophy, vol. I., Cambridge 1922, str. 208-226. V Německu se sámkh jovou filosofií obírali velmi mnoho, zejména R. Garbe, Die Sámkhja Philosophie, 2. vyd. Leipzig 1917 a E. Oldenberg. Také H. Jacobi, když se zabýval džiniemen, přirozeně musel této filosofii věnovat pozornost a jak se zdá, došel k názorim od chylným od názorů pe tatních bedatelů v tomto smeru. Srovnej jeho kritiku knihy R. Garbehov G8 ttinger Gelehrte Anzeigen, R. 1919, str. 1-30.
Jsou to především Bhílové, u nichž se velmi živě udržela tradice, že jsou kšatrijové, Jsou to zejnéna starobylé zpěvy, kouzelné průpovídky a rozlidné pověsti, kde Bhílové o sobě mluví jako o kšatrijich. Ostatně je z historických dob zcela jisté, že to bylo válkychtivé plémě a z nedostatku jiného válečného zaměstnání loupeživé. Jim naprosto nevyhovuje jejich nynějěí zaměstnání hospodařit na horské, málo úrodné zemi. Bbílové byli vyteční vojáci v anglických službách. Srovnej A. H. A. Simcox, I.C.s.,
A Memoir of the Khandesh Bhil Corps 1825-1891, Bombay 1912. 113) Dravjam (pkt.: davijan) věc, látka je odvozeno od kořene dru- dravati,
-běžet, být v pohybu". Srovnej Pańčástikája-samaja-sárah 9.: 1011-5060

Page #208

- 206 -
nco běží, kráčí rozličnými cestami, to nazývají dravjam, jež se neliší od sattá, jsoucna".
114) Definici as tikájů podává a ástikáje vypočítává Dravja-bamgrahah, 23 a 24.
Podrobněji sę as tikájí obírá Pančástixája-samaja-saran 4/6 a po podání výkladu dravjů, které jsou současně i astikáje, shrnuje svůj výklad ve álóku 22.
115) Dravja-sangrahah 25 a Njájavidžaja v Džainadarsanu str. 15 praví: *Cab
nemá pradéš& a proto se nemůže zvát astikájah". Minulost již není, je odbyta, budoucnost ještě není. Proto jedině právě přítomný okamžik je skutečný čas. Rozdělení času na hodiny, dny a noci, měsíce a roky bere ohled na neskutečné složky minulosti a budoucnosti, které jsou součástí neskutečného času. Z toho je jasně vidět, proč čas, jež je jenom pouhý okamžik, nemůže mít pradéši".
116) Dravja-samgrahan 25 & Tattvárthádhigama-sútram V, 8, 10.
117) Pančástikája-samaja-sáraḥ 5.
118) Pařčástikája-samaja-sárah 4.
vtělené
119) Tattvárthádhigama-sútram, I., 12.: Sams&rinaa trases thávarán.
duše jsou pohyblivé a nehybné".
120) Tettvárthádhibana-sútram, II., 11. Do větších podrobnosti jde némičandrlv
Gommata-sáraḥ, Džívakándáh, 659-661. Podrobně bude o věci vyloženo později.
121) Tattvárthádhigama-sútran, II., 13. Podle Gommata-sáru, Džívakánd ah, 22,
jsou těla těchto duší nescielně (abankhja) malá, část krychlového palce; rovněž se tam uvádějí podoby těchto těl, Srovnej též Pančás tikája-samajaBáran, 118 a 119: 118. Země, voda, vzduch a rostliny jsou těla, oivené džívy. Je jich mnoho a akýtají jen pouhý dotek, vyznačující se značnou necitlivostí (nedostatkem uvědomování). 119. Toto množství džívů je pa teréno druhu, jako s tělem zevním atd. Praví se o nich, že nemaji duševních změn, že jsou jednosmyslové. Džívab, jehož tělo tvoří země, se nazývá prthivi-kájan, voda - džala-kájah, oheň - téažas-kájah, vzduch - váju-kájan, rostliny - vanaspati-ks jah
122) Pandábtikája-samaja-sárah, 120.
1011-5060

Page #209

- 207 -
Podle axinistické víry 1 athavarové mají čtyři Xivotní projevy (pránan). & to: 1. pocit doteku, sparsan. 2. Kája-bela-pránan, tělesnou pevnost: 3. učchvása-nihávágs-propah, dýchání. 4. & juprának, trvání života, Ovšem to be týká dle dinistické víry oněch hmot jen v jakémet molekulárním stavu, v němž je nazývají nákšmá-ékendrija-džívah, jemné jemnoamyblové Xivé bytosti.
123) Tattvárthnádhigana-sútram II., 23, uvádí jako typ této skupiny červy:
(krmih). Podrobněji vypočítává tvory s dvěma emysly Pančástikája-samejasảrah, 121, jež jmenuje mořské plže (samvukko, 8a.: sambúkán), zvířata v malých a velkých mušlích a perlorodky (máduváhá, samkhá, sappi, sa.:. má trváhán, sankhah, sarpí) a zemní beznohé červy (apád aga kini, sa. : apádakah krmajan). Njáviažaja v Džainadaréanu, str. 10 přidává ještě pijavky (gudž: ažalo, 88.: džalauká).
124) Tattvárthádhigama-sútram II., 23, jako typ trojemyslových bytostí jmenu-i
je mravence (pipilika). Podrobně ji je vypočítává Pañčástikája-sanajaBáran, 122, jež uvádí vši (júga, sa. : júká), brouky pod hrnci (gumbhinekan, sa. : kumbhí-matkunán), černé mravence (pipílajá, sa.: pipilakán), štíry (vičchijá, 82: vrădiká) & vůbec hmyz (kídá, kítán).
125) Tattvártháchigana-sútram II., 23, jako typ uvádí včely (bhramarah), Pan
čiatikája-semaja-sáran, 123, jako p*klady uvádí ováda (demsó, sa.: daméakah), komery (makkhijó, 98.: makšiká), všely (madhukarabhamara, sa,: madhukarabhramarah), motýly (padangá, sa. : patahgé).
126) Tattvárthédhigama-sútram II., 23, jako typ v této skupině uvádí člověka
(manuějan). Všechny čtyři druhy této skupiny jmenuje Parčástikája-samaja sárah 124.
127) Tattvárthádhigama-autram II., 24.
128) Pañčástikája-ssmaja-sárah, 129.:
"Džívan vše poznává a vnímá, přeje si štěstí a hrozí se neštěstí, jedná prospěšně nebo škodlivě a požívá ovoce tohon.
129) Džaina-darsana, str. 13.
130) Tattvár thádhigana-sútrau V., 23.
131) Srovne Dravja-samgrahah 26. S tím souvisí džinistický názor, že počet
pradéků ve hmotě není stejný, nýbrž že může být bud spočí tatelný (samkhjah) nebo nebčíslný (asamkhjah) nebo nekonečný (anantan). Srovnej
1011-5060

Page #210

Dravja-e amgrahah 25. Srovnej též Pandás tikája-maja-sárah 80-87. Pro definici pojmu paramánu srovnej tamtéž 88.
132) Zevrubně o těchto stavech hnoty vykládá Nijama-sárah 21-22,
133) Podrobně o nich vykládé Pančestikája-samaja-sárah 90-96.
134) Odvozeno od kořene dhr- abareti, držet.
135) Tento pojer ne byl až do nedávna evropským bada telim jasay. Snažili se jej
vykládat z obvyklého významu slova dharmah, to tiž "zákon", "zásluha", "předpis, jak se chovat*. Takovýmto p 11šným filologismem byla džinistická nauka v této fásti nepr os to zkreslena. Ještě A. Guérinot v Esoai-. de Bibliographie Jaina, str. XVIIn. se drží onoho nesprávného výkladu a pravi: D'autre part l'ajiva, qui se subdivise en cinque espéces: I° Le dharma, la loi religieuse, le mérite, le droit conduite; O L'edharna, ou principe contraire au précédent, soit le démérite,
le péché. Jacobi vykládá již oba pojmy správně ve shodě s džiais tickou na ukou a ve svém článku Jainism v Encyclopaedica of Religion and Ethics, VII, str. 468 dobře ukazuje, že obe pojmy pocházejí asi z mnohem staršího primitivnějšího názoru. Ale ovšem ani Jacobi, ad aná džinistický názor o věci, nemůže se vzdát 'onoho obvyklého výkladu obou slov a anaží se věc vykládat tak, že prý to asi byly původně tekutiny, jež piaobily zásluhu a hřích. To to tvrzení je naprosto ne správné a svědčí jenom o značné tvrdohlavosti, když v samotné nauce je pojem vyložen na prosto jasně a bez kompromisu. Srovnej též Dravja-Bangranah 17 a 18, Vardhamana Puranam XVI, 29., Pardáatikája-samaja-sárah 92.
136) Pañčástikája-samaja-sarah 99-102.
237) Pañčástikája-samaja-garah 90. Podle toho místa splývá dharmah (podobně ja
ko i adharmah) s prostorem, protože obě látky mají s prostorem stejný rozměr a úplně prostor vyplăují. Srovnej též Tattvárthádhigama-sútram v., 13.
138) Dravja-samgrahah, 25. Tattvárthádhigama-sútram v., 8.
139) Pančástikája-samaja-sárah, 93.
140) Drevja-bamgrahah, 18.
1011-5060

Page #211

- 209 -
141) Akáéany ažinistické nauce vždy znamená jen prostor a nikdy neznamená
éter (jemnou část'atmosféry), jako v některých jiných indických filosofických soustavách.
142) Pañcastikája-sana ja-arah, 97.
143) Drevja-sangraha, 20.
144) Nájjavidžaje-Dzainadarśana, str. 120.
145) Tattvarthádhigana-sútram v., 9.
146). Tattvarthédhigama-sútram T., 18.
147) Tettvárthádbigama-sútram v., 14.
148) Pařčástikája-samaja-sára), 101 a 102. 149) N1 jama-sáraḥ, 33. Též Pantsetikája-samaja-sárah, 23.
150) Parčástikája-samaja-sarah, 24.
151) Pašdkatikája-samaja-saran, 25.
152) Dļinie té kdykoli jednají ve svých filosofických úvahách o látkách, drey
Jion, vždy přfend rox11šují stanovisko (najan), se kterého se na to které dravjam divaji. Nejdůležitější jsou dvě stanoviska. Vjavahára-najah, stanovisko proeté zkušenosti, nebo zvyku & niščaja-najah, pozitivní stanovisko, založené na filosofických úvahách. Podrobněji bude o věci vyloženo v kapitole o džinistické logice.
153) Pančástikája-samaja-sáran, 26.
154) Pañčástikája-samaja-sáraḥ, 104. 155) Pařčástikája-samaja-ssrah, 107. Dravja-sangraha), 22.
156) Njájavidžaja, Džainadarśana str. 14.
157) Pancás tikája-senaje-sárah, 108. Dravja-samgrahan, 21.
158) Srovnej Tattvárthádhigama-sútram II., 36. Podrobně ji bude o něm vyloženo
při výkladu o rozličných tělesech, předpokládaných azinis tickou naukou.
1011-5060

Page #212

- 210 -
159) Srovnej Njajaviažaja, Džainadarsana, str. 17.
160) Srovnej Dravje-samgrahan, 9. Touto zásadou se stavi džinisté proti bud
dhistické nauce, jak zdôrazňuje zejména Brahma-devah ve svém komentál k uvedenému apisu.
161) Dravja-samgrahan, 8.
162) Dravja-sangrahah výalovně rozeznává puggalakanná (8a.: pudgala-karmáni,
"tělesná karma") a Cádanakamná na (88.: čétanakarmáni, "duševni karmana"). Srovnej též Tattvárthádhigara-sutrat, VIII., 2.
163)
Džiaiste radi o tom uvádě jí pěkné přirovnání duše k lehké indické tykyi. Hodíme-li takovou indickou tykey obalenou blátem do vody, Elesne ihned na dao. Za čás se však bláto odmo čí a tykey ihned vypluje kolmo do výše a zastaví se na hladině. (Njájaviažaja, Džainadarsana, str. 13.) Srovnej. též Pañčás tikája-sanaja-sárah, 28. Tento kolmý pohyb osvobozené duše se nazývá avigrahá. (srovnej Tattvárthádhigama-sútram II., 27.)
164) Srovne 3 Bravja-samgrahah, 50.
165) Srovnej Pancastikája-samaja-sáran, 160. Rozdíl mezi ghati & agháti karma
ny vykládá prof. Hiralál R. Kapadi ja ve svém gudžarátském komentárt k NjeJaviažajově Njájakusumándžalih, str. 34. Totéž vlastně vykládé i v anglickém komentáři na str. 33., ale anglický výklad není, tak jasný jako gudžarátský. Kromě tvaru ghati-karma vyskytuje se i tvar ghatijá-karna a podobně i aghátija-karma.
166) Tattvárthadhigama-gútran VIII., 4. Pančástikája-samaja-sarah, 156,
167) Tettvárthádkigana-sútram VIII.,4. Uttarádnja jana-sútren XXXIII., 1-25.
168) Tattyárthadhigama-sútram VIII., 3.
169) v přehlednou tabulku sestavil těchto 148 karman Jagmand erlal Jaint ve svém
spisku Outlines of Jainism, příloha ke str. 36.
170) Tattva vypočítává Tattyárthadhigama-sútram I., 4. Devet pedártha uvádí
Pančástikája-sanaja-sárah,'116.
172) Pojem láska je tu mi něn hodně obecně, aby byl jedním slovem přeložen dži
nistický pojem rágah. Je to ona přitažlivost, kterou jeví duše k rozličným předmětům a osobám. Oprávněnost užívat alova láska pro tento pojem vidíme ve výrazech jako: "miluje vino", "miluje ptáky", "wiluje hlučné
zábavy* & P. 10115060

Page #213

211.
172) Dravje-samgrahan, 29. : *Bháváśravem je rozunět podle výroku džinove tu
změnu (parinazah) duše, již karma vaiká do ní. Jiný je karmábravah, Definici bhéváśravu podává Abhajadévah v komentáti k Sthándagu: "Olmn se x duši brnou, ynikaji karmana, to je ásravak; pranen karmanového spojení je bhsvah".
173) Dravja-eangrahah, 31 pravi:
Dravje raven je rozumět podle výroku džinova onu rozmanitou hmotu, jejiž příliv preobí Džñánáverani jam atd." Dravjáéravah je totéž, co se jindy nazývá karnáśrevan. Rozmanitost haoty, o níž zảe Dravja-sangrahah mluví, je výsledken rozličných případa bhsvábrate. Dravja-samgrahan, 30, vypočítává pět takových případů bháváśrava, a to: mitkjátyam - klamnost, sviratih - neovlévádní se, pramádah - nedbalost, Jógah - snahu, úsili, kaśájah - vášeň. Tyto případy se zase dále dělí na rozličné projevy (pět, pět, patnáct, tbi & &tyti). To jsou však již etické hodnoty. Uvádí je též jako pH činu bandhu Tattvártháahigama-sútrem VIII., I.
174) Definici bandhu podává Tattvárthadhigama-sútra. VIII.,2.: "Džívah, proto
že je sdružen s vášní, přijímá hnoty schopné spojení s karnanen; to je bandhah".
175) Njájavidžaja, Džai nedaréäna, str. 17.
176) Drevja-sangrahah, 32.
Srovnej téz Vardhamang-puránam, XVI, 43 a 44., kde se pravi: "Ona změns vědomí (četénaparinámah), záležející v lásce a nenávisti, jíž se potaji karnana, je bhávabandhán, Spojení (saměléšah) džíva a, karmana způsobené bhávabandhem, jež je čtverého druhu, je dravjabandhah pod le tradice mudrca".
177) Podrobně rozvádí tyto důvody Njájavidžaje v Džainadarsaně, str. 18.
178) Tattvárthádhigama-sútram VIII., 3. Srovnej též Dravja-sangrahan, 33.
179) Tattvárthadhigama-sútram IX., I., definuje tento stav takto: abravani
ródhah sanvarah, "překážka asrave je samyarah". Pančástikája-sama ja-sárah vykládá o samvaru v gátháoh 148-150. Podrobný výklad ze stanoviska digambar podává Bhattakalakadéviy komentát Tattvartha-rád zavár tikam k uvedenému místu Tattvarthhadhigama-sútra.
180) Njájavidžaja, Džainadgréana, str. 17.
1011-5060

Page #214

212 -
181) Pañčás tiká 18-gameja-sárah, 148.
282) Dravja-samgrahah, 34. a Podrobně o tom vykládá také Tattvérthadhigama-sátram IX., 2. a 10. a
sejnéna Bhattákalankadéviv komentár k tému místu.
184) Sthánangan, 13, komentář Abhajadévår vykládá význam slova; dále vidjá
nandiniy komentář Tattvárthaílókavértikam a Bhettákalankadeviy komentář Tattvártha-rádžavartikan & Tattvárthadhigama-sútru VIII., 23.
185) Dravja-samgrahah, 36.
186) Njájaviažaje, Džainadarśana, str. 21.
187) Pančástikája-bamaja-sárah, 152. Též Tattvárthádhigama-sútram IX. ,3. Po
drobnosti v obou komentářích k tomuto místa.
198) Obraz je vzat z života rostlin. Některé plody odpadávají nezralé, jiné od
padnou teprve, když dozrály. Viz Tattvártha-ráažavár tikam VIII., 21, Srovnej též Tattvártha-sáran, VII, 2, 6.
189) Definici mókše podává Tattvárthádhigama-eátran X., 2.: bandhahétvabháve
nirdžarábujám krtenakarmávipranókšó mókšah. Mókšah je naprosté odpoutání se od veškerých karman, když odpadala karméns a není příčiny, aby se karmana spojovala. - Pro podrobnosti srovnej Tattvártha-ráažavár tikam, X, 2.. Srovnej tsx Pančástíkája-samaja-sárah, 160.
190) Njájavidžaja, Džainadarśana atr. 24.
191) Dravja-sangrahah, 37. Vardhamána-puránau, XVI, 72, 73.
192) Definici arhante podává Drevja-samgrahah, 50. Když ji srovnáme e definici
siddha (tamtéž, 52), vidíme rozdíly, uvedené v dalším,
193) Padárthy vypočítává Pañčástikája-samaje-sárah, 116.
194) Srovnej Njájavidžaja, Džai nadarsana, str, 15n.
Rozličné třídy punja podrobně vypočítává Tattvárthadhigama-sútram VIII., 25. Podle toho výčtu z celkového počtu 148 karman jsou jenom 42 punja. Pro další podrobnosti erovnej též uvedené komentáře k tomu mistu.
195) Tattvárthadhigama-sútram II., 36. 196) Tattvártháinigema-gútrau II., 37.
1011-5060

Page #215

- 213 -
197) Tattvárthadhigama-sútram II., 43. Pojem vigrahagatih se vykládá v témže
spise y eútře 25 a dále téže knihy.
198) fattyárthédhigama-sútran II., 49. Tyvinout je může jen světec šestého
stupně. Je dobré - Subhan, čisté, které je plodem do brých karman - višuddhan, avjághati - nezadržitelné. Toto tělo vystoupí ze světoovy hlavy v podobě planenného dvojníka, pronikne v podobě blesků prostorem až dostihne nohou nějakého vševědoucího světoe (kévalí) nebo světce dokonale znaléko písem (sruta-kávali). Když se mu dostalo poučení o předmětu pochyb, vetoupí áháraka-sariram zase hlavou zpět do světcova těla. Pro podrobnosti srovnej rozličné konentáře k uvedenému místu.
199) Tottvérthédhigana-sútram II., 31. Následující sútran, podrobně ji pak ko
mentáře k němu, uvádějí podrobnosti, jak se těly vytvářejí, zejména také počet zárodků v samsáru.
200) Foale Tattvarthadhigara-sutra II., 48, je možné vytvořit ohňové tělo
zvláštním pokánin, tapas. Takto vytvořené ohňové tělo může být bud dobré, śubha-taidžasan, nebo zlovolné, aśubha-taiažasen. Dobré ohňové tělo může vytvořit světec ze soucitu, aby pomohl celku, např. v čas moru. Pokánim se jeho přirozené ohňové tělo vzpůže, vystoupí z pravého remene, vykoná svůj úkol a zase se vrátí stejnou cestou do světcova tela. zlovolné chñové tělo může vyvolat světec v hněvu, aby jim spálil předmět svého hněvu. Ohňové tělo v tom případě vystoupí. levého ramene, vykoná ovaj úkol, vrátí se & spálí i světce, jenž je vyslal.
201) Tattvårthadhigama-sútram II., 33, uvádí tři druhy toho to vznikání těl, to
tit: džará-judžam, rodí se plodovými blanami; andadžan, rodí se z vejce; pótah, bez plodových blan a bez vejce, DĚinieté se domnívají, že poslednína Epůsobem se rodi kotata, lvidata a pod.
202) Tattvárthadhigama-sútram II., 34. Tímto způsobem povstávají věechny božske
e pekelné bytosti.
203) Tattvárthadhigama-sútram II., 47 a 48.
204) Tattvárthádhigama-sútram II., 50 a 52. Překlad slova napumeakam se nesho
duje dobře s džinistickou naukou; podržel jsem jej jedině, že se ho v Indil vůbec užívá ve smyslu hermafrodit a že je džinisté sami překládají do angličtiny .slovem "neuter". Ve skutečnosti si ažinistický názor myslí tyto bytosti jako bytosti vůbec bez pohlaví, což se ovšem může vyjádřit elovem, které značí, že nejsou pohlaví ani mužského, ani ženského.
1011-5060

Page #216

214 -
205) Tattvårthadhigama-sútram II. 6, vádí pouze toto slovo, kao što pod zob
nost uvéas 11 komentáře k tour to místu, zejméne Tettvaxtl28.-réaševant:ken.
206) Srovnej Brahmadévův komentář k Drevje-sengrahu 13.
207) Džimistickou naaku o vtělování duš£ vykládá stručně a přehledně Pabobsti
lája-323232-árau,135-137.
208) Tattvárthadhigama-sútrau II., 6.
209) Fodrobně o lééjich vykládá Uttaridhjájena-eútree, XXXIV, 1-61. Zdá se, že
tento výklad představuje atarší názor o této věci. Zejména v něm není ještě přirovnání léějí k člověku, který chce j1st cengo, jak je běžné ve všech pozdějších výkladech a komentářích. Poněkud schematický výklad, v němž je ono přirovaní uvedeno pouhými healy, je v Džívakéndu Goumatasýru 488-527. Schéma přirovnání je v flóku 507.
210) Takto vykládé létje např. Brahmadévah ve svém konen taki k drevje-samgra
hu, 13.
211) Kápótá je odvoženo od kapotan, malý divoký holub, hrdlička. Značí tedy
kápóte barvu špinavě šedor, travě hnědošedou.
212) Padman je indický růžový lotos (aelumbium speciosum). Starší prezeny při
rovnávají tuto leaji k rumělce, vycházejícímu slunci nebo k papouščímu zobáku (Uttaráahjajang-sútrar, İXXIV, 7.). Byla by to tedy vlastně barve by tě červens.
213) Uttaradnjajana-sútra, XXXIV, 58-60.
214) Tamtéž, 10-12.
225) Tamtéž, 13-15.
216) Tantéž, 77.
217) Tantéx, 16.
218) Tantéz 22-32.
219) Pojet aigóda v džinietické nauce není propracován s tou důkladnosti, jak
Je tomu u ostatnich pojmů. Zejména později netafysická literatura be nikdy neodiré migódy. 31.godové, pokud jsem nohl zjistit, jsou myšleny, jako
1011-5060

Page #217

. 215
Resmírně malé molekulární rostliny, které se vyznačujt tinn, Ze vždy v jednon molekulárním rostlinném těle je několik duší zároveň. Proto se nigodah někdy také nasývg sedharanasarires nebo sádheranavapaapatih, na rozdíl od rostlin, kdy v jednom těle je jen jedna duše a které se nazývaji sapratiš thi ta-pratjékáni nebo pratjéka-vanaspatajah. Srovne J, L. Jain, Jaina Gem Dictionary, Arrah 1918. B. y. nigóde, sédhárane & sapratisthité. Nigodové tin, xe v jednom těle jaou současně upoutány mnohé duše, trpi - podle džinistické víry - hrozná muka a proto v nich vsniká touha dostat se do koloběhu života.
220) O gunesthánech podrobně vykládá Njájavidžaja v Džaina-darsanu, str. 42-47.
Srovnej též Dravje-8 augraneh, 13, a Tattvárthádbigama-sútram X., 2.
221) Džívakéndah 9 8 20.
222) Gómaata-sárah, džívakéndah 15, 17 a 18.
223) Tantéz, 20.
224) Tamtéž, 22. Dadhi je vlastně sražené mléko, ve kterém tvaroh není oddělen
od syrovátky, nýbrž tvoří dohromady jakýsi b114 rosol. Dadhi maí Indové 8 třtinovým nebo palinovým oukrem, & tato smíšenina dává velmi oblíbené indické cukrovi.
225) Džainadarsana, str. 41.
226) Tímto stupněm se obirá Gomma ta-sárah podrobně 31, protože je to vlastně po
čátek a vývoj duše. Vykládá o něna v Džívakéndu, 25-29, při čemž zejména vykládá o rozličných stupních dokonalého poznání.
227) Viratin je odvozeno od slovesného kořene ran, ramati, zastavit. Znamená
tedy "ostání od ně jakych činnosti, a potom "811b ustat od některých dinnosti". Aviratih je "ten, kdo nevzal na sebe aliby, džinismem předepsene pro vě cího.
228) Gommatesérah, džívakéndah, 30.
229) Tamtéž, 32. V následujících sáthách objasňuje pojem pramada.
230) Tantéž, 45-49.
231) Tamtéž, 50-55.
232) Tamtéž 56-58.
1011-5060

Page #218

- 216 .
233) Tantéž, 59.
234) Tamtéž, 60. Zádost, lóbhah, je jedna z vášní, kterých uznává čtyři: hněv
kródhah, pýcha - mánah, klam - mája a žádost - lóbhah. U každé z těchto čtyř vášní rozeznávají čtyři stupaš. První stupeň, který představuje više v nejmocnějším tvaru, je anantánubandhi. Džinisté jej přirovnávají k čáte vytebané do karene. Druhý stupeň je pratjákhjánam, přirovnávají je k 64ře nakreslené v hiine. Třetí stupeň, apratjákhjánan, přirovnávají k čáře, nakreslené v prachu. Otvrtý stupeň je samdžvalánan. Na tomto stupai mizí vášně jako dářy na vodě.
235) Gommate-sára), Džívakéndah, 61.
236) Pokud se týče karman, které působí zaslepenost a jejich druhů, srovne
Tattvérthadhigama-sútram VIII., 9.
237) Gommata-sáraḥ, bålvakéndah, 62. 238) Tantéž, 63 a 64.
239) Tamtéž, 65 & 68.
240) Především Dravja-samgrahah, 13. Podrobně zejméng Brahma aévův komentát
* tomuto mistu. Tex Gommata-sárah, Džívakandan, 241 a 142.
241) Srovnej též Tattvár thadhigama-sútram II., 6, a Gommata-sárah, Džívakan
dah, 145.
242) fattvár thádhigama-sútran II., 15., zejména pak komentář Tattvártha-rádža
vértikan k témuž místu, Smysly také vypočí tává Gounata-sárah, Džívakándah, 166.
243) Tattvárthédhigana-sútram II., 15. Dále komentář k tomuto mistu. Srovnej
též Drevja-samgrhah, 21, & Bráhmadávův komentář k tonuto mistu,
244) Definici podává Tattvárthadhigama-sútran VI., 1.: ká jevánmanahkarma jó
gah, tj. jógah je činnost těla, řeči & mysli". Podrobnosti v komentari Tattvártha-rádžavár tikam k tomuto místu. Srovnej též Gonna ta-sárah, Džvakándan, 216. Zejména pak Brahmadévův komentár k Dravja-samgrahu, 13.
245) Védah znamená duševní pohlavní sklon (bhávah), kdežto 11hgan je tělesné.
pohlaví (dravjam). Srovnej též Tattvártha-rádžavár tikam, II, 6, (3).
246) o nich bylo vyloženo v poznámce 234. Srovnej též Tattvártha-ráažavártikam,
II, 6, 8. 1011-5060

Page #219

-217 -
247) Tattvárthádhigama-sútran, I., 9. Podrobně pak v komentáři Tattvártha
rád žavártikam k tomuto istu. Té Dravja-gangraha, 5. Dále pkl slušná část Brahmadévova komentáře k tomuto místu, Srovnej tex Pančástikája-sana jaskran, 41., kde je výčet všech druh poznání, o nichž se dále zevrabně vykládá v gáthách 42-47. Velmi podrobně jedná o ažñánech Gommata-sárah, Džívakéndah, 298–463.
248) Hlavním prenenem ke studiu axinistické logiky je první kapitola Tattvárt
nádhigama-sútra & ovšem i komentáře k ní, zejména Bhattakalankadévovo Tettvártha-réašavártikan, Nejstarší samostatný spis o džinistické logice je Njájávatárah, který napsal Siddha-séna Divákarah, známy kšapanakah na dvoře Vikramáditjově. Toto dílo je zároveň nejasležitěj81 logický spis évétámbarů. Z pozdních spisů své támbard je zvláště důležitý spis Vinajavidžajdy Naja-karniká ze 17. stol. z digambarakého stanoviska peany logicky spis je Paríká-mukha-sútrem od Manikja Nandibo & komentáře k němu, zejména Anantavirjová ParíklámukhaTaghu-vrttih (pravděpodobně z 11. stol.) & Prabháčandrův Prané jakamalamártandan (asi z 1. pol. 9. stol.). Dáležitý logický spis je také Vádidévasúriko Pramananaja-tattválókálankárah, s Ratnaprabháčarjovým komentářem Ratnekárávatáriká (vydaného jako 8. 5. v Jaina Tasovijaya Granthamála, Benares 1905. Dále Mallišé nův spis Sjádvéda-Maňdžart. (Vydany v Chowkhambá Sanskrit Series, č. 9., Bezáree 1900, a v Jain Bhaskaroday Office, Jamnagar 1919). Vedle těchto základních logických spisů je v džinistické literatuře celá tada větších nebo menšían po jednání o logice. Názvy těchto pojednání mižene najít jednak v Guérinotově Essai de Bibliographie Jaina, jednak ✓ Notes de Bibliographie Jaina od téhož spisovatele. Journal Asiatique, 10. der. tome XIV., str. 47-148. Ze současných džiniatických apis nejlepší výklad džinistické logiky podává Njájevidžaja ve svém Džainadarśano, str. 72-99. Z anglických spisa je teba uvést Jegmanderlala Jainino, Outlines od Jainism, Appendix I., str. 112-118, & Surendranath Dasgupta, A History of Indian Phillsophy, vol. I., str. 173-188.
249) Njajavidžaja, Džainadarśana, str. 94n.
250) Tantéz, str. 95..
251) Naja-kerniká, 21.
252) Naja-karniká, 5. Njajeviažaja, Džainadarsana, str. 97n. Džinisté vykládají
etymologický původ toho i slova ze tří prvků: Aa-éka-gama, "ne jedno hle
1011-5060

Page #220

- 218 -
disko". Tato etyaologie je rozhodně nesprávná a to slovo je nutné odvozoyet od kořene ni-gam- piga chatt někam se dostat", na ně čem se ustanovit".
253) Naja-karniká, 6 & 7., Džainadarśana, str. 98.
254) Slovo vjevahárah se vyskytuje v tomto t#dění dvakrát, pokaždé o poněkud
odchylnym významen. Jako protiklad pojmu aičajan znamená atanovisko prostého rozunu, naivního realismu, kdežto jako jeden ze ti typú dravjástika znamená stanovisko přihlížející k vlastnostem zvláštním a ne obecnýn, Oba tyto pojmy, označované v se skrtu týmž slovem, se nesmí směšovat, aby nenastalo změ tění těchto zásadních pojmů.
255) Naja-karniká, 8 a 10, Džainadarśana, str. 98.
256) Podle alinieta poznáváme váci 1. Jejich jménem - náma-nikšépah, 2. jejich
podobou - thápana-nikóépah, 3. průvodními okolnostmi - dravja-nikšépah, 4. podstatou čili přirozeným stavem - bháva-nikšépah, První tři tvoří vnější vlastnosti, kdežto bháva-nikšépah je jediná stálá vlastnost, nidžam. Srovnej Neja-karniká, 13.
257) Naja-karniká, 11. & 12., Džainadarśana str. 98. 258) Naja-karņika, 14.; Džainadaréana, str. 981.. 259) Naja-karniké, 15. a 16., Džeinadarśana, str. 99.
260) Naja-karniká, 17. & 18., Džainidarsana, str. 99.
261) To je vlastně stanovisko. realismu (oproti nominalismu), jak o ně byly spo
ry ve středověku.
262) Toto stanovisko přikládají ažinisté stoupencim Carvákovýu.
264) Např. Iadrah - kníže boha, Sekrah - mocný, Purandarah - ničitel města.
265) Anékántavad ah překládají evropětí učenoi často nesprávným slovem "skep
ticismua" (napt. 0. Bohtling, Sanskrit Wörterbuch in kürzerer Fassung, İ, 60 e. v, anékántavada). Lépe překládá tento pojem H. Jacobi v 81. Jainism, Enoyclopaedia of Religion and Ethics, VII, 468., když pro něj volt. anglický výraz "Indefiniteness of Being", ad ani tento výraz nevystihuje plně pojem, o který jde. Snad nejlépe by se dala věc vystihnout sloven *nejednostrannost*, ad ovšem a výhradou, že se toho slova používá v tomto smyslu jen na pojmy a úsudky z logiky. Výraz "relativní pluralismus"
1011-5060

Page #221

- 219 ..
gyati huja jon metafysiokou základou této nauky 2 28lze ho snadno použít i na logickou nauku.
266) Srovnej Njajvidiaja, Džai nedarsana, atr. 78-87.
267) Daidadarsene, str. 89-91. Srovnej též BangeLovidžeja, Saptabhangípradi
pa, II, str. 13. Jejich výčet podává také Pantás-tikája@maje-sárah, 14.
268) Džeinaderéana, str. 83.
269) Džai nadargang, str. 89.
270 Tantéš, str. 91.
272) Textéx, str. 920.
272) Zevrubně o těchto sporných bodech džiniemu e jiných indických filosofio
kých soustav jedna prof. A. Chakravartikeyanar ve své předmluvě k vydání Pančéstikája-sára The Sacred Books of the Jainas, vol. III., Arrah 1920, str. T.XXV-LXXXV.
273) Pro podrobné studium džinistické logiky se především hodí novodobé gudža
rátelé spiag. tohoto oboru, protože arou me todou jsou bližš£ nal sou chápeaf než staré spisy sanskrtské a prákrteká, které bývaju poény v podobě aforismů, které vyžadují teprve podrobnějšího výkladu, z gudžarátakých spiat vedle citovaného Njájavidžejova Džaingdarsann je pro studium logiky nejdůležitější spis Mangalavidžaja saptabhag-pradípa, Bhévnagar 1921 ve sbírce Jasovidžeja-Džaina Grantha-Málá. základní spis ašinistické logiky, který podrobně pojednává o podní něných usudcích, je Saptabhangi tarangini, pti&ftans Vimaladásovi. Doležitý 10gicky spio je také Mall1ěénův konentář k Hémeca2dzovu vi tarágastuti, zvaný Sjádvédamadžari. Dále velmi cenny opis je Sjádvédarataskaram od Vadidéve-súriko, 12. stol. Tyto spiey byly v Indii ope torně vydány tiskem a jsou tím snadno zpřístup něny. Znamenitý logický spis je také Pramána-naja-tattvalóka-lankárák od Vadidéva aúriho, jeho velmi dobrý anglický překlad od Harisatja Bhattáčárje s komentářem vychází ayaí v The Jaina Gazette (vol. XIX, 1923).
274) Tattvárthádhtgama-sútran, I, 1.: "samjagdareana ažňána-ceritráni mókša
márgah", "Dokonalé vnímání, poznávání a život to je cesta ke apáse",
1021-5060

Page #222

220
V triratnu se projevuje silný sklon džiniamu k náboženskému individualismu, což např. vynikne, srovnáme-li džinistické triratnan s buddhistickým triratnem, které tvoří dohromady Buddha, dhammó (zákon) a sanghó (církev) Tedy prvky, které naprosto nelexi tak bezprostředně v osobnosti člověka, jako prvky džinistického triratna.
275) Jde-li o dokonalou formu darsana, tedy o sanjag-daréna vystačíme úplně
8 překladem dokonalá víra, jakmile však přejdeme k tvarům méně dokonalým, vystupuje prvek vnímání více do popředí, a proto si musíme být od počátku vědomi tohoto původu slova, třebaže v dalším budu mluvit jen o dokonalé, správné víře nebo přesvědčení. To pokládám za nutné připomenout hned zde, aby mým výkladům nebylo špatně rozuměno. Brahnadevah ve svém komentáti k Dravja-sangrahu, 43, pokládá tyto dvě stránky semjag-dareena za dve rozličné pojmy, myslim zcela neprávem. Jedno z nich definuje jako nerozlišené poznání, které nejde do podrobností, kdežto druhé přijímá jako pravou víru.
276) I, 2.
277) Ratna-karanda-śrávakácárah, 32.
278) Purušártha-siddh jupája, 5-8. Srovnej též Tattvárthaslókavártikam, I, 2,
12., a Tattvártharádžavártikem, I, 2, 29.
279) Ratna-karaada-érávakáčárah, 4.
280) Těchto pět okruhů světského v tělování, samsáru, jsou: látka-dravjam,
místo - kšé tram, čas - kálah, život - bhavah, duševní činnost - bhávah. Srovnej Tattvárthaálókavártikam, I, 2. 12.
281) Tattvártharádžavártikam, I, 2, 30.
282) Tantéž, I, 2, 31.
283) Ratna-karanda-érávažádárah, 4. a 22.
284) Charakteristiku prvního bodu podává Ratna-karanda-ěrávakácárah, 5-6.
o uctívání nepravého boha tamtéž, 23.
285) Např. nemá cenu se koupat v řece Ganze v domnění, že se tím lověk zba
vi hříchu. Ratna-karanda-árávakáčárah, 22.
1011-5060

Page #223

286) Dokonalého učitele charakterisuje Ratna-karanda-srávakáčárah, 7, 8, 10:
nauku, sastran, tamtéž, 9. Nepravého učitele charakteriauje gátha 24.
287) Oem druhů pýchy uvádí Ratae-karand e-bráveká čárah, 25. 1. Být pyěným ne
svou učenost, ažňánam. 2. na oběti, púdžá. 3. na svou rodinu, kulan. 8. na svj rod, džátib. 5. na svou moc, balan. 6. na své bohatství, rdahih. 7. na své pokání, tapas. 8. na osobní vzezření, vapuh.
288) Tyto vlastnosti, zvané obyčejas afga, uvádí také Ratna-karanda-árávake
čáran, 11-18. Jsou to: 1. abaměájam sanjaktvem, víra bez pochybnosti. 2. akáhkšanan, bez žádostivosti. 3. pirvidikitsam, bez pozestavování se. 4. amúdhádrštik, vira prostá chyb, klam.5. apagúhanán, skrytá.6. sthit1 keranan, upevăující. 7. vátsal jann, láskyplná. 8. prabhavanan, ke slávě povznášejío.
289) Tattvártháddhigama-sútran, I, 3.
290) všech deset cest uvádí Atránulásanám, 11-14. Tento důležitý spis Gunab
hadrår byl vydán společně a některými jinými náboženskými džinistickými spisy jako první svazek bírky Sanátana-džeina-grantha-mála v Bombaji I. 1905. Anglický překlad vyšel y The Jaina Gazette, roč. IV., 1907. Tattvárthallókavártikan, I, 3, 11, uvádí čtyři vnější popudy pravé víry: 1. látku, dravjak, tj. obrazy arhantů, vzpomínka na jejich minulé životy, rozjímání o jejich výrocích atd. Proto džinisté doporučují číet především životopisy světok a jiných významných osob džinism. 2. místo, kĚ étram, tj. samavasaranam, tj. místo, kde tirthamkarah káže svoji nauku. 3. kalah, čas. To tiž praví viry lze dojít teprve tehdy, když doba zbývající do okamžiku, kdy duše dojde konečné spásy (mókšah), činí néně než polovinu oné doby, kterou duše celkem ztráví v koloběhu životů, když je tam vázáns na hmotu (ardha-pragala-parivartanam). 4. bhávakaranan, myslivá činnost, která je poslední z pěti labdai čili schopností.
291) Tattvárthaslókavártikan, I, 3, 4.
292) Příklad v této podobě se unou sdflel prof. Hiralal, R. Kapadija. Je mnohem
srozumitelnější, než jak je podává Jagmanderlal Jaini y Outlines of Jainism, str. 58.
293) Dravja-samgrahah, 42.
294) Njájavidžaja, Džeinadarśana, str. 33.
295) Tattvárthádhigama-sútram, 1,9. Podrobnosti podávají rozličné komentáře
K tomuto místu, zejména Tattvárthablókavártikan.

Page #224

296) Pro první knihu Tattvártha-sútra je podrobnější komentář Tattvárthaálókavártikam. Ale i Tattvártharádžavártikam je si někdy nutné povšimnout pro odchylná mínění.
301) Tanté, 1, 18.
- 222
297) Tattvárthadhigama-sútram, I, 13.
298) Tamtéž, I, 15, a v uvedených komentářích k tomuto místu.
299) Tamtéž, I, 16 a komentáře.
300) Komentář k Tattvárthadhigama-sútram.
-
302) Tattvár tádhigama-sútram, I, 19.
303) Srovnej Gommata-sárah, Džívakándah, 314.
304) Tattvárthadhigama-sútram, I, 20, a na komentáře k tomu místu. Srovnej též Gommata-sárah, Džívakándah, 314, 368.
1011-5060
305) Tamtéž, I, 21, Tattvárthadhigama-sútram, I, 21, a komentáře k tomu místu. 306) Tamté, I, 22. 3rovnej též Gommata-sárah, Dívakándah, 369-436.
307) Tattvarthádhigama-sútran, 1, 23 a 24 a komentáře k těmto útrám. Srovnej též Gommata-sáraḥ, Daivakándah, 437, 458.
308) Definici podává Gommata-adrah, Divakándah, 459.
309) Tattvarthádhigama-aútram, I, 29.
310) Tanté, x, 2.
311) Antarauhúrtah je doba jednoho muhúrtu (48 minut) bez jednoho sanaja (okamžiku).
312) Tattvár thádhigama-eútran, I, 30 a komentář k tomu metu.
313) Tautéž 1, 31 a komentář k tomu místu.
314) Tamtéž, I, 32 a komentář k tomu místu.
315) Dravja-eangrahah, 45 a zvláště Brahmadévův komentář k tomuto dílu.

Page #225

223 -
316) Tantéz, 46.
317) Srovnej též Ratna-karanda-śrávakáčárah, 47. :
móhdtiirapaharane daréanalythádavnptaBan dànhánh,
rágadvešaniyrttjal čaranam predpadjaté Bádhuh. *Ona dobrá bytost (mnich), které zničila tmu zaslepenosti, dosáhla (správného) poznání tím, že získala (správného) přeavědčení, vstupuje na cestu (správného) živote, aby se zbavila náklonnosti a nenávisti". Srovnej rovněž Pañčástikája-samaja-sárah, 108..
318) Zivot michu je dokonalý, sakalam čáritram, kdežto život věřících je zván
nedokonalý, vikalan. Batna-karanda-śráveká čárah, 50
319) Tochto třicet pět zásad je sestaveno v deset sanskrtských élóků, které se
v džinis tických kláš tērních školách děti učí na zpamět. V anglickém překladu je uvádí Mrs. Sinclair Stevenson, v The Heart of Jainism, str. 244.
320) Digambarové neuznávají mnišek za samostataou skupinu, a pokud se v jiných
sektách vyskytují, pokládají je jen za přísně žijící věřící ženy. Ve avé Bektě zakazují ženám stát se mníškami. Důvodem je jim jednak úplná naheta, kterou jejich sekta od mnichů vyžaduje, jednak že věří, že jenom muž maže dojít konečné spásy, kdežto žena se musí narodit drive jako muž.
321) Njajavidžaja, Džainadarśana, str. 34.
322) Uvádí je Atárahgan, II, 15., ale i jinde je o nich zmínka. Z nejnovějších
spisů srovnej Njajavidžaja, Džainadarsana, str. 34. Srovnej též Tattvárt hadhigama-sútram, VII., 1, a komentáře k tomu místu.
323) Tattyárthádhigama-sútran, IX, 2 & 4, a komentáře k těm místům.
324) Srovnej Tattyárthadhigama-sútram, IX, 2 a 5, a komentáře k těm místům.
325) Ačárangan, II, 15, I. alib, 1-5. Poněkud Jinak je uvádějí digambarové v no
kterých sútrech sedmé knihy Tattvárthádhigama-sútra, jež ávé tambarové ve svých vydáních vynechávají. Pro první slib je to sútram 4., které uvádí tyto zásady opatrnosti v oboru prvního slibu: 1. vágguptin, opatrnost v teči (bhába-9amitih své támbara). 2. manóguptih, opatrnost v myšlenkách (ávétámbarové ji neuvádějí mezi zásadami opatrnosti prvního slibu). 3. irjá, opatrnost při chůzi (stejná se své támbary). 4. ádána-nikĚépand, opatrnost při ukládání (stejná se svétámbary). 5. alókitapána-bhodžanam, prohlédnout důkladně potravu před jídlem (éě aná-samitih své támbari). Nemají tedy digambarové vlastně jen páté saniti svétánbart, místo které mají předpis
opatrnosti při myšlenkách. 1011-5060

Page #226

- 224 -
Komentáře k tomu místu mají jen zcela stručný výklad, který není nic jiného než parafráze textu sútra. To se zdá skoro nasvědčovat tomu, že svétámbarský text je původnější (v této knize), a že aútre 4-8 byla přidána z nějakého staršího komentáře. Definitivně není ještě možné ted otázku rozhodnout, protože tada důležitých digembarských komentáři je dosud v nesnadno přístupných rukopisech.
326) Ačáraågan, II, 15, II. slib, 1-5. Srovnej též Tattvárthédhigama-sútram,
VII, 5.
327) Adárahgam, II, 15, III. slib, 1-5.
328) Tattvárthádhigana-sútrem, VII, 6.
329) Ačára gam, II, 15, IV. 111b, 1-5, a Tattvárthádhigama-sútran, VII, 7.
330) Ačárangan, II, 15, V. 811b, 1-5, Tattvárthádhigame-sútran, VII, 8.
331) Tattvárthadhigama-sútran, IX, 2 a 4.
332) Njajavidžaja, Džeinadaríana, str. 35.
333) Mimo Ačáradgam; nejdůležitějš1 z axinistických spisa, které obsahují před
pisy pro mnichy jsou: Dodatek ke Kalpasútru zvaný Sámadárí (Jacobi překládá Rules for Yatis), který obsahuje pravidla pro mnichy v části době dešta, zvaný padždžusen. Dále Uttarádhjajana-sútran, pozdějších ápára01-aakerah od Vardhamána-Súriho. Z digambarakých spisů je v tomto ohledu. nejadležitějších Karmakándó Némi čandrove Gommata-sáru a rozličná purána.
334) Tento alib obsahuje pro věřící zákaz zabíjet tvory mající vědomí (sade
tanán); obyčejně je označován alovem animos. To se pokládá v dziniemu za minimum v zachovávání tohoto slibu. Mimo to se má každý snažit, aby neruxil ani nehybné bytosti, stávary, piedevším rostliny. Pravidla o tom bao dou vyložene později při výkladu o životě věřících. Tento slib v sobě zahrnuje také závazek neubližovat živý bytostem. Srovnej Ratna-karandaérávakáčáren, 53-54.
335) Omezení tohoto slibu proti přenosti maišského slibu není v tom, že by
snad bylo věřícím dovoleno lhát a podvádět, nýbrž v tom, že jeou jim dovoleny jen neškodné tvary klamu. Mnich musí za každé okolnosti mluvit pravdu. Věřící muže nepř. napsat povídku, jejít děj je vymyšlen, om užít rozličných úskoki a 28t1, např. v diplomacii, v žertu, při kejklech a p. Ovšem, kdo chce dojít skutečné dokonalosti, má se vystříhat 1 těchto mírnějších tvarů klamů. Za to hrubým porušením tohoto slibu je hlásat nepra
1011-5060

Page #227

- 225 -
vou víru, prozrazovat cizí tajemství, pomlouvat, falšovat listiny a zapřit svěřené peníze. Srovnej Ratna-karanda-erávakádáran, 55-56.
336) Tento slib ukládá věřícímu, aby si nepřivlastnil nebo ani aby nedal něko
mu jinému cizího majetku někde položeného, ztraceného, zepomenutého nebo u někoho vloženého. Eříchy proti tomu slibu také jsou radit druhému, jak provést nějaký zlodějský kousek, přijímat ukradené věci, uniknout zákonu v majetkových věcech, padělat např. zboží, užívat nepřesných závaží a měr. Srovnej Ratna-karanda-sráyakáčáren, 57-58.
337) Slib varovat se pohlavních výstřednosti vyžaduje od věřícího, aby se spo
kojil svou manželkou, aby nesváděl jiných žen, ani neposobil na někoho jiného, aby sváděl cizí ženy. Hříchy proti tomu slibu jsou: dohažovat sňatky, nepřirozené ukájení pohlavního pudu, zalíbení v oplzlých a chlipných řečech, přílišná vášnivost i ve styku s vlastní manželkou a styl á nevěstkami. Ratna-karanda-érávakáčárah, 59-60.
338) Každý džinieta má podle toho slibu omezovat svůj majetek na nezbytnou
míru, nemá v něm nalézat zálibu a hlavně nemá hromadit majetek na úkor druhého. Hlavní hříchy proti tomu slibu jsou: držet si vice povoza, než Je nezbytně potřeba, hromadit i potřebné věci v ohromném množství, obdivovat bohatství druhéno, lakomství, nakládat na zvířata více než une sou. Tento slib se také někdy nazývá iččná-parimana-vratam, slib omezovat své touhy. Ratna-keranda-śrávakádárah, 61-62.
339) Džinista, který chce dosáhnout větší dokonalosti, se především zavazuje,
že nebude cestovat přes meze, které si přesně vytkne. Tento alib má za účel odvrátit člověka od ziskuchtivosti, která vzniká tím, že by stále & stále rozšiřoval své působiště. Napt. Jeden z mých známých nemohl pHjmout místo ve vládní službě, ač by se tim jeho plat zdvojnásobil, protože místo, ve kterém něl působit, leželo mimo území, které si ve shodě s tímto slibem vymezil za své působiště.
340) Bhogan se nazývá věc, kterou je možné užít jen jednou, např. jídlo, nápoj,
vonavka atd. Upabhogah. je pak věc, kterou je možné užívat vícekrát nebo déle, např. oděv, nábytek, vůz atd. Slib omezit toho kterého dne počet těchto předmětů, jindy užívaných, a dovolených v mezich určených pátým slibem, nazývá se bhógópabhóga-pariména-vratam. Tento slib má být učiněn gúmyslem potlačit v sobě zálibu i těmto věcem. Slib nezabíjet, ahimsá, se nemůže zahrnout do tohoto alibu, neboť to je povinnost každého azinisty, který jde cestou ctnosti. Např. řezník nemůže vykonat tento slib, a slibovat, že toho dne nebude užívat svých nástroje a nebude zabíjet. To se samo sebou rozumí a nenáleží to do $11 bu sedného, ale do prvního. Také nenáleží do toho slibu zřeknout se takových věcí, které jsou zakázány
1011-5060

Page #228

226 -
prvním slibem, protože jejich dobývání je spojeno s hrubým rozvratem bytosti, obdařených duší, to jsou zejména kořenové zeleniny.
Sedmá slib lze učinit bud jenom na omezený čas (nijama-vratam), nebo na celý další život (jama-vratam). katna-karande-érévakáčárah, 82-90. Tam ve verších 88 a 89 jsou uvedeny příklady, čeho se může zříci, když učiní tento slib.
3417 Tento alib nabádá věřící vyvarovat se marných, neúčelných a tím zbytečných
výkonů těla, tedi a mysli (anartha-dandáni), jimiž by mohli uškodit, třeba bezděčně, někomu jinému. Džinisté uvádějí pět způsobů takových úkonů.. Především pápópadébah, jehož se dopouští ten, kdo vypravuje o ekutcích proti pěti menším slibům. Tedy kdo vypravuje o ukrutnosti k nižšim tvorån, o zaměstnáních, při nichž se škodí nižšín tvorům, o pod vodech, krádežích atd. Druhý takový úkon je himeádánen, jehož se dopouští, kdo druhému dává prostředky, jimiž lze ublížit živým tvorům. Např. dá-li někdo někomu ne nebo jinou zbraň, motyku nebo pluh, řetěz na uvázání zvířete ata. Za třetí se dopouští podobného skutku ten, kdo z náklonnos ti ne bo nenávisti přeje někomu zkázu, uvěznění, úraz atd. Takové smýšlení se nazývá apadnjánan, přáti zlo. Jiné podoba takovýchto zbytečných výkond je duhsrutih, naslouchat zlým řečen, tj. výkladům o světských povolaních, o světském bohatství, o zložinech, o nepravověrných naukách, o nenáviati, lásce, pýše a pohlavním životě. Pátý způsob je pranádačarjá, nedbalost, zejména zachází-11 člověk zbytečně a bezúčelně se zemí, vodou, ohněm, vzduchem, bezúčelně nt81 rostliny, hýbá-li se zbytečně a působí-11, aby se jiní bez účelu pohybovali. (Ratna-karanda-grávakáčárah, 74-81).
342) Definici tohoto slibu podává Ratna-karanda-árávekáčárah, 97. Podstatou to
ho slibu je vystříhat se denně po nějakou omezenou dobu hříchů proti nenšín slibům a oddat se po tuto dobu rozjímání. Prakticky se provádí tento elib takto: Véricí zaujme jeden ze tří dovolených postojų (padmasanam, 10tosové sezení, tj. se skříženýma nohana, tak aby levá noha spočinula chodidlem do výše na pravém stehně a pravé na levém, pri čemž ruce jsou aloženy do klína dlaněmi nahoru a oči upřeny na špičku nosu; erdha-padmasanan, pololotosové sezení, které se liší od lotosového jen tím, že levá noha je vsunuta pod pravé stehno; khadgásenam, mečový posto), při němž člověk stojí, má nohy asi dva palce od sebe, ruce avislé podle těla, kterého se však nesmějí dotýkat, oči upřeny na pičku nosu). Při tom může hledět bud k severu nebo k východų. Nejprve uctívá tzv. pandaparanešti mantrem. Na to se ponoří plně v rozjímání. Rozjímání se sestává ze šesti částí. Nejprve zpytuje svědomí a lituje svých hříchů (prati-karmanam). Za druhé slibuje, že se těchto hříchů v budoucnosti již ne dopusti (pratjáknjánan). Ta třetí se zříká osobní náklonnosti a rozhoduje se považovat každého člověka a každou věc za rovnocenné (sámaika-karma). Za čtvrté ve
1011-506C Jain Educatan international

Page #229

- 227 -
lebi čtyřiadvacet tirthamkari (etutih). Za páté se klaní jednomu z tirthamkart (vandaná). Za šesté odvrátí veškerou svou pozornost od svého hmotného těla a rozjímá o duševním prvku, plně se ponoří do své duševní podstaty (kajóthsargan). Dzinistický věžicí obyčejně takto rozjímá třikrát denně po dobu kratší o jeden okamžik než čtyřicet osm minut (antarmuhúrtaa). Při tom je zvykem udělat ne roucho (cóti), uzel. Mimo to je řada zvyků méně význgmaych. Rozjimat se má na osamělém místo, kde není slověk rušen, v lese, chrámu, soukromém obydlí. Účelem samalka je zdokonalovat sebe sama a to tím, že člověk učí ovládat prostředky činnosti 8111 tzv. spojení (jógah). Pro podrobnosti srovne 3 Ra taa-karanda-árávakáčárah, 97-105.
343) záleží v tom, %8 ai věřící rozšiří dig-vratam tak, že si v pevně stanove
ných dobách ukládá ještě větší omezení avobody pohybu a činnosti. Slib se uzavírá ne rok, nebo půl roku, čtyři měsíce, dva měsíce, měsíc, čtrnáct. dní nebo na dobu, kdy slunce nebo měsíc přejdou z jednoho zvířetnikového znamení do druhého. Pobyt se dobrovolně omezuje na jediný dům, na Jedinou ulici, vesnici, pole, až po ten který mezník na silnici, nebo až po tu a tu teku. Afichy (aticárán) proti tomu blibu jsou: vysílat osoby, která by jednaly za člověka, zachovávajícího právě tento elib, volat na lidi, dávat si přinést rozličné věci, kývat na 1101 a házet po lidech, aby na sebe upozornil. Ratne-karanda-érávakačárán, 92-96.
344) Ratna-karenda-érávakáčárah, 106, definuje tento alib, jenž nazývá próě ad
hópavasah, jako zdrženlivost od potravy Čtverého druhu (tj. pevné, tekuté, polotekuté a pochutin) každéno osmého a čtrnáctého dne každé polovice lunárního měsíce. v dvojverších 109 však doplňuje definici v tom smyslu, že zdržovat se celý den potravy je upavéeah, kdežto prósadhan znamená jist jen jednou ve čtyřiadvaceti hodinách. Prošadhópavásah je pak takový püst, že jeden den ji větloí jen jednou a druhý den se posti úplně. Když plní ten 911b, má věfící přesně zachovávat pět menších slibů (anuvreténi), nemá podnikat světské zaměstnání, nemá se koupat, zdobit se šperky ne bo květinani, nemá 31vat voňavky ani maetičky na oči (collyrium). Za to má však pilně naslouchat výkladom svaté nauky, aby tak v sobě potladil lenost. Ratna-karandsbrávakádáran, 106-110. Srovnej též tamilské Aruhgaladdeppu 114-127. (Je to tamilské zpracování Ratos-karanda.)
345) Předmětem toho slibu je tzv. vaijávrttjam, tj. dávat světeum dery, ktere
mohou přijmout, odstraňovat jejich nesnáze, hníst jie nohy, a jinak jin sloužit, vítat je, vedávat jim předepsangm zpusobem úctu, Ratna-karanda
érávakáčáran 111-112., Arungalaščeppu, 133-143. 1011-5060

Page #230

346) Toto rozdělení slibů podává Ratna-karanda-érávakáčárah 51. Menší sliby (anuvratáni) pak vypočítává následující dvojveraf (52). Guna-vrata definuje a vypočítává tamté dvojverší 67, a učednické sliby (éiká-vratáni). Pro celou nauku o džinistických slibech věřících srovnej též Njajavidžaja, Dainadarsana, str. 35-39.
347 Vása, voňavka k obřadním děinistickým účelán se připravuje tía spånoben, že se na zvláštním kameni s trochou vody rozetře pět vonných látek, totiž šafrán, žluté santalové džeto, druh kafru zvaný barás, pižmo a ambra, na hustou kašičku. Touto kašičkou si natírají věřící čela, když konají obřady v chráně. Vyeušením kašičky se získá žlutý, silně páchnoucí prášek, nezývaný také vásah. Původně asi guruh házel tento prášek na hlavu novicovu, a odtud výraz vásán kipati, hází voňavky. Skutečně v některých sektách a školách se dosud tento zvyk udržuje; ve většině se však jenom nepatrné množství prášku přidává do vody, kterou guruh polévá novicovu hlavu. Tento úkon se přesto dále jmenuje v sanskrtu vásaképah, v prákrtu vásakhévó.
348) Aárádinakarah, 17. (Ačárádinakaraḥ, sepsaný džinistickým mnichen, představeným (áčárjah) Kharatara-gačěhy Srí Vardhanana-Súrin, je jakýsi džinistický rituál, pokud toho slova o džinismu můžeme vůbec použít. Obsahuje totiž výčet a popis všech náboženských úkonů a praktické provádění všech naboženských däinistických zásad. Tin spůsobem líčí ve čtyřiceti kapitolách (údajah) vlastně celý náboženský život džinisty a to jak věřícího (érávakah), tak mnicha (eádhuh), a co je ještě důležitější, všude uvádí plně původní texty, které se při té které příležitosti čtou nebo přednášejí. Proto jsem nahoře tuto knihu nazval džinistický rituál. Tiskem vyšla v Bombaji r. 1922. Spisovatel této knihy je druhý představený Kharatara-gaðshy, učitel Džinéévarův. Podle džinistické tradice se Džinéévarah dožil r. 1024 n.l. Podle toho žil Vardhamáma-Súri asi koncem 10. a tol. n.1. To celkem může souhlasit s datem 18. představeného této gaččhy, Džainavardhana, který se na nápisech udává rokem 1416 n.1., neboť na představenství jednoho připadne tím něco mezi dvaceti šesti a dvaceti sedmy roky, což vyhovuje skutečnosti.
349) Ačáradinakáraḥ, 18.
350) Pravradžjá znamená původně toulání se, potulný život. Potom toho výrazu bylo užíváno o životě potulných mnichů, a též o onom aktu, kterým se člověk stával potulným mnichem. V prákrtu zní toto slovo pavvajaná. V buddhismu pabbadžá nebo pabbadžanam znamená přijetí věřícího do řádu za novice, teay asi totéž, co v džinismu kğullakatvam. Díkěá znamená zasvěcení.
351) Podrobně vypočítává tyto překážky A8áradinakarah, 19, v bombajském vydání na str. 74/2-75/1.
1011-5060

Page #231

- 229 -
352) Toto puruša-mantram, které se doslovně uvádí v Áčáradinakary, 29 (v bom
baiskem vydání str. 76/1-2), nemá nic společného e puruša-súktem z Rgvédu X, 90, jak bylo ovšem někdy mylně tvrzeno.
khá-lunčanam a často také kééa-lun
353) Ten obřad se nazývá lundanam ne bo
danan.
354) Toto obřadné obcházení, pradakšinah nebo pradakšinam, záleží v tom, že
člověk obejde předmět své úcty třikrát tak, aby k uctívanému během obřadu obracel pravý bok. Je to obvyklý indický obřad nejenom náboženský, nýbrž 1 společenský (např. u královského dvora).
355) Podrobný popis obřadu je v devatenácté kapitole Adáradinakaru (v bombe jokém
vydání str. 73/2-79/2) kde jsou uvedeny také texty, které jsou při obřadu přednášené v plném znění, tzn. v prákrtu bez sanskrtského překladu).
356) Parča-paraméěti-mantram bylo již uvedeno výše.
357) Podrobně o tom vykladá Adárádinakaran, 20. Ovšem to platí jen svétámbarech,
nebot digambarové neuznávají tato sútra za kanonická. Jejich praxe po této stránce mi není známá.
358) Adárángan, 1, 6, $ 2.
359) Věci, které náležejí k migoe jsou zejména obal, tkanice, na které se nosí
atd. Podrobně je vypočítává H. Jacobi v překladu Ačáránga v S.B.E., XXII, str. 67, pozn. 3. Předpisy, jak si má maich vy prosit misku uvádí Adáratgam, II, 6.
360) Spodní roucho bývá úplně bílé, vrchní nažloutlé, u některých ě kol ávétán
bará dokonce význačně žluté. Sthánakáváeinové však nosi vrchní roucho, které je jen bílé, Předpisy jak si má mnich vypros 10 roucho uvádí A čárángan, II, 5. : tam se v II. Jásti, 5. $ výslovně nařizuje, že mnich nemá barevné rouoho odbarvovat ani bezbarvě barvit, nýbrž nosit je tak, jak je dostane.
361) o jednosmyslových bytos tech zemních, vodní oh, ohnových, a vzduchových by
lo vyloženo výše.
362) Celá druhá kniha Ačáráhga je věnována podrobným předpisům, jak se vystfi
hat zkázy životního prvku jednosmyslových a malých ví cesmyslových tvorů. .
363) To je tzy. samlékhaná, dobrovolná smrt hladem, o níž bude podrobně vylože
no niže.
1011-5060

Page #232

- 230 -
364) Zpráva o posledním postu Sundarlaldžího je v časopise The Jat na Gazette,
vol. XX, No. 1., Madrás 1924, str. 24-25.
365) Podrobná pravidla uvádí Ačára gam, II, 2, a také II, 7, 2, 98, 14.
366) Většina podrobnosti o životě stránakávásin je založena na osobních in
formacích, které mně dal představený této sekty adárja Srí Džáverilaiazí, když jsem jej navštívil v Chattkoparu.
367) Předpisy pro mnichy, jak žít v době dešta jsou obsaženy se všemi podrob
nostmi v traktátu nadepsanén Sánáčári, který bývá připojován jako třetí část ke Kalpasútru. Také . Jacobi ve svém vydání Kalpasátra podává 1 text Sámácári. (Abhandlungen für die Kunde des Morgenlandes, VII, Leipzig 1881, str. 86-95. Anglický překlad je v S.B.E., XXII, str. 296-311 - Rules for Yatia.)
368) Předpisy o putování (irijá) jeon obsaženy v Áčáráhgan, II, 3.
369) Soustředit myel mnicha na konečný cíl života, totiž na věčnou spásu
(mákšan), a řídit jeho cestu nají za účel rozličné cvičení jógu a dvanáct pratim, ili vzorných zásad zdokonalování, kterými se má každý mnich zabývat alespoň po nějaký čas. Tato cyičení jsou však v džinianu teprve druhotným prvkem a proto o nich podrobněji nevykládán, tím spíše, že jsou veliké rozdíly v sektách. O džinis tickém jógu podrobně vykládá čársainakarah, 21., o maičských pratimách vykládá týž spis v kapitole 26.
370) Indický den se dělí astronomicky na 60 stejně dlouhých hodin, ghatiká,
po čtyřiadvaceti časových minutách. Prakticky se však dě 11 den na vlastní den a noc rozdělené od sebe východem e západem slunce a proto mají nestejnou délku v rozličných ročních dobách. Den se pak dělí na 30 ghatik & noc rovněž na tolik. Tyto ghatiky jsou však jen o rovnodennosti stejně dlouhé, kdežto v létě jsou noční ghatiky kratší než denní, v zimě naopak, Noc se kromě toho dělí na tři hlídky po deseti nočních ghatikách. První hlídku nají mniši ztrávit rozjímáním, druhou mají spát, třetí již zabe bait & věnovat zpovědi, o které bude zmínka dále. Některé školy mají ještě přísnější pravidla tak, xe moich podle nich nemá spát víc než dvě hodiny.
371) Podrobný výklad pratikramane obsahaje Adáradinakaran, 38., v bombe ském
vydání str. 277/1-293/2 & 325/1-382/2.
372) Palévana n., je gud Xarátské slovo, jehož prákrtaká hodnota je padiléha
ná f., v sanskrtu pratilékhena. M. B. Beleare ve svém The pronouncing and etymological Gujarati-English Dictionary, str. 468/2 a. v. Palevans odvozuje toto slovo od kořene pá2- pálajati, chrániti a předložky pari,
1011-5060

Page #233

- 231 -
kolem, která onamená ve aloženinách dokladnost, se kterou se da je aj slovesného krene. Takto odvozené sanskrtské slovo je však paripálenan, ochrana, opatrné zacházení. Snad tu byla obě alova zmatena prostřednictvím prákrtského pálemánó (8a.: pálajámánah), které je vlastně part. pred. med. od slovesa palajati, které má vždy v prákrtu význam "ochránce". Pro pravidla palévana viz Uttarádhjajana-sútram, XXVI, 22-31.
373) Bháva-púd žá-.Annená "vnitřní (duševní) obě. Je totiž mnichům přísno za
kázáno konat hmotné oběti í hmotné votivánt soch a obrazů, protože se to příčtí zásadám akimsy. To zdůrazňují zejména také všechny sekty, které v něm vidí jeden z důvodů, proč úcta soch a obrazů je završenihodná. Hmotné obřady v chrámech koná vžāy laický púa ári, obětník. O tom a o obětech bude vyloženo později.
374) To to slovo znamená doslovně "odložení těla" (odvozeno od kájab "tělo" a
utsrdžati "odkládat") a je to posto s rukame svislýma podle téla, ve ktetém ai mnich ani nemá uvědomovat, že jeho telo trvá, J. Jacobi (S.B.E. XXII, str. 307 - Rules for Yatis, 52) překládá toto slovo pouhým posture, tj. postoj" a nevystihuje plně smysl slova, Jaký se mu dodnes v Ind11 přikládá. Ačárádinakaran, 38 (v bombejském vydání str. 311/1) podává tuto definici: kájabja niščéš tatvádiná utoardinen kájó tsargah, tj. "ponechání těla ve atavu naprosté nehybnosti atd. je kajótsargah". V dalším pak podává Adárádinakaran podrobný výklad o náboženských postojích, které náležejí mezi náboženské nezbytnosti a vás jakáni) - které jsou předmě ten denních mnichových povinnosti.
375) Podrobně jsou tyto předpisy uvedeny v Áčáráhgu, II, 1-11.
376) Srovne i Ačárangam, I, 8, 9 17.
377) Předpisy pro dobu deštu obeahuje traktát sámádárí, přidružený ke Kalpa
sútru. Text vydal 9. Jacobi, Abhandlungen für die Kunde des Morgenlandes, VII, No. I., str. 86-95. Anglický překlad Rules for the Yatis y S.B.E. XXII, str. 296-311.
378) Doba mezi čtvrtou a pátou hodinou odpoledne je nejvhodně je i pro Evropa
na, který chce navštívit ažinistické mnichy v jejich upééreji.
379) Každodenní život nynějších ažinistických mnichů, jak byl v předešlém vylí
čen, se v podstatě shoduje s pravidly, která jsou uložena ve svatých džinistických písmech, např. v Uttarádhjajana-sútre, XXVI, &3., kde se ovšem dnes rozdělení uvádí ve shodě s astronomickými džinistickými názory.
1011-5060

Page #234

232 -
380) Předpisy o tom, jak prosit o nocleh, obsahuje Áčárangan, II, 2, 1-3.
382) Předpisy jak prosit o nisku obsahuje Adára gan, II, 6, 1-2., o oděv tam
též II, 5, 1-2.
382) Acárangar, I, 8, 4, § 1-2.
383) Ačárangan, II, 13, $ 1, 9, 10, 12-14, 22.
384) Ve dny, kdy mniši cestují, urazí obyčejně vzdálenost mnošem větší. Ale 1
ve dny, kdy jsou ve vesnici, chodívají i deset Aabo více kilometrů denně. Tím nabývají velkého cviku, a když je potřeba, cestují velmi rychle, ačkoliv vůbec nesmo ji užívat mechanických dopravních prostředků, aby neporušili alib ahinsy.
385) v době dešta su moich cestovat nejdéle jedno jód žanam a jeden krožah, tj.
dohromady pět króša, 111. 15-18 kilometrů od místa pobytu, do něhož se zase musí vrátit ještě téhož dne. Kalpasútran, Sámačárí, $ 9-13 & 27.
386) Tomu se zdá nasvědčovat, že mniši mohou začít čaturmás drive, ale nesněji
jej začít později. Kalpasútram, Sámáčári, $ 8.
387) Kalpasútran, Sámáčári, $ 2.
388) Začátek připadá tedy čtyři dny před dobou, kdy měsíc v úplňku stojí v sou
hvězdí išádhu (tj. , TSagittarii), tedy na konec června nebo začátek července; kdežto konec doby deš tu podle toho připadá na dobu, kdy měsí dpi úplněk se ocitá pobliže Plejád (Krtiká), tj. na konec Fijna ne bo začátek listopadu. 2 Åčáraäga II, 3, 1, $1 a z celého Sámádári (třetí části Kalpasútra) se zdá vyplývat, že celá tato doba čtyš deštivých měsíců se nazývala padždžúsan (sa.: parjúšaná, pkt.: padžogevans). Tomu nasvědčuje i překlad a po známky Jacob iho; srovnej S. B. s. XXII, str. 136, pozn. 2 a str. 296n. V nynější době se však nazývají padždžúsanem do ba mnohem kratší, věnovaná postům a náboženským slavnostem. O ní bude vyloženo při výkladu o náboženském životě laiků. Srovnej téz Gazetteer of the Bombay Presidency, vol. IX, part I., Gujarat Population: Hindus, str. 123.
389) Kalpasútram, Sámáčári, $ 20.
390) Tantéž $ 21-24,
391) Tantéž $ 25.
1011-5060

Page #235

- 233 -
392) Tantéž $ 26-27.
393) Tamtéž $ 28-30. Voda náleží mezi nehybné, jednosmyslové bytosti (sthava
ráh), obsahující v sobě životný prvek. Proto teto přísnost.
394) Lalpasútram, Sámácári, $ 31-39.
395) Tamtéž $ 42-43. Důvod pro to viz pozn. 392.
396) Tantéž $ 46-51.
397) Tamtéž $ 53-54.
398) Tantéž $ 55-56. Tím se má zabránit, aby při cáhlé potřebě nebyly excre
menty zničeny živé bytosti. Srovnej Uttarádhjajana-sútram, XXYI, 39. Podrobné. předpisy jak vykonávat potřebu jsou obsaženy v čáraðgu, II, 10.
399) Kalpasútram, Sámátári, $ 44-45. Je to vlastně přísnější palévana, neomeze
né jen ne apásrajah.
400) Kalpasútram, Sámáčári, $ 57.
401) Tamtéž $ 58-59.
402) Tyto podrobnosti lze nalézt zejména v Uttarádhjajana-sútte, hlavně v kázá
ní 1, 2, 15, 26, 29, ale 17 ostatních. Anglický překlad toho to sútra od 1. Jacobiho vyšel v S.B.E. XLV. Hojně podrobností podává také áčárangan, zejména v druhé knize. Anglický překlad vyšel v S.B.E. XXII.
403) Obřad je podrobně popsán v Áčáradinakaru, 25. (Ačár japad asthápanavidhih),
v bombejakém vydání str. 112/2-116/2.
404) Obřad popisuje Áčáradinakaran, 24. (Upádnjá japadasthápanavidhih), v bon
bejském vydání str. 112/1-2.
405) Gačahá je odvozeno od slovesa gan- gadcheti, jít. Ty to mnišské ěkoly, pro
něž je název gadchá, f. se nesmí plést s rody ažinis tických la 1ků, někdy nesprávně pokládanými za džinistické kasty, pro které je název gacchah, o. O těchto rodech má zprávu J. Burgess v či. Papers on Satrunjaya and the Jainas, Indian Antiquary, XIII, atr. 276.
406) Tyto skupiny, ganah, je třeba přesně od 118 ovat od starých ganu, které se
asi úplně rovnaly nynějším gedohám. Srovnej H. Jacobiho, překlad Kalpasútra, S.B.E. XXII, str. 288, pozn. 2.:
1011-5060

Page #236

*Vedlejší skupiny v takových velkých gabhách bývají obyčejně dosti malé, někdy jsou to jen dva nebo tři mniši. Jeden mnich sám o sobě nemá dle pravidel cestovat. Přece však dost často přijdeme i na ojedinělé džinistické anichy. U digambará je to ostatně pravidlem, protože jejich unich žije vabec jen několik málo, a to v krajích od sebe velmi vzdálených".
407) Srovnej např. Aõdrangan, 1, 6, 5., I, 6, 8. a mnohá jiná místa. 408) Předpisy pro askesi podrobně uvádí Uttarádhjajana-sútram, XXX.
409) 20 je naprostý půst, při kterén ten, co se posti, nejí a nepije nic po dobu, kterou si určil. Tento půst může být časově omezený (itvaram), jehož dobu si určí kajícník předem ve zvláštním slibu; nebo je časovo neomezený, končící smrtí (maranakálam). Srovnej Uttarádhjajana-sútram, XXX, 9.
234
410) Tento druh postu záleží v tom, že ten, co se postí, jí jen pevně stanovenou část toho, co pravidelně potřeboval, aby se nasytil, např. jednu třetinu, nebo postupně zmenšuje dávku svého jídla, až na jediné sousto. H. Jacobi ve svém anglickém překladu Uttarádhjajana-sútra v S.B.E., str. 175, pozn. 2., se zmiňuje jen o jednom druhu tohoto druhého způsobu avánódariky, a první způsob je také zcela obvyklý. Podrobné předpisy obsahuje Uttaradhjajana-sútram, XXX, 14-24.
411) Uttarádhjajana-sutran, XIX, 25. Podrobné předpisy obsahuje čárangan, II,1. 412) Uttarádhjajana-sútran, III, 26. Srovnej též čárangan, 1, 6, 2, 3., II, 11, 18 a mnoho jiných.
413) Uttarádhjajana-sútram, XXX, 27. K tomu účelu slouží především rozličné postoje, kájótsargah, o nichž podrobně vykládá čáradinakarah, 39. Jsou o nich hojné zprávy též v kanonických spisech, např. v Áčárahgě, II, 8 a na mnoha jiných místech.
414) U évétámbarů samlínatá není poustevnictví v pravém slova smyslu, nýbrž onezení se na malou plochu ve svých pohybech na spásob laiků, obsažené vlastně Již také v avanódarice, k čemuž v tomto případě askese ještě přistupuje příkaz, že toto místo má být málo navětěvováno lidmi, a že spát smí mnich jen na úplně osamělém místě, kam nepřijde ani žena, ani hovězí dobytek. Uttarádhjajana-sútran, XXX, 28. U digambarů samlínatá znamená skutečné poustevnictví v hluboké džungli, při čemž mnich je odkázán na milodary poutníka.
415) Uttarádhjajana-sútram, XXX, 30-36.
Jak
1011-5060ational

Page #237

416) Totix kapitola 21. (Jógóahvanavidhih: návod, jak vykonávat jóg) bom
bejském vydání str. 81/2-110/1, a kapitola 39 (Tapovidhih: návod k askesi) v bombejakém vydání str. 334/2-374/2,
417) Ádáradinakarah, 39, bombejaké vydání str. 338/2.
418) To jsou nejvíce užívané výrazy, jimiž se označuje tato dobrovolná, aske
tická surt hladem. Jiné výrazy jsou- itveram, ihgitamaranan, samstarah (pkt.: santháró), což jsou však vlastně jen rozličné druhy nebo způsoby tohoto asketického výkonu.
419) o tom bude vyloženo v následující kapitole.
420) Informace o dobrovolné smrti hladem, zejména o nynějším stavu tohoto úko
nu byly získány (pokud neuvádím místa ze spisu) přímo od indických džinistů, hlavně prof. Hiralála R, Kapadie (o sektě prevých évétámbara) a od &čárje Džhaverilálažího (o sekto thánakavásin).
422) To znamená smrt odmítáním jídle.
422) Srovnej téx H. Jacobi, anglický překlad Ádárange y S.B.E., str. 74, pozn.
3.
423) Aðárangam, I, 7, 5-7. Mnich emí podstoupit dobrovolnou smrt vždy teprve
po náležité přípravě a ne o úmyslem, aby se zbavil tělesných starosti, způsobených mu např. nemocí. To by byla dle džiaistů sebevražda, kterou zavrhují jako porušení zákona ahimay. Stejně zavrhují jakýkoliv jin způsob sebevraždy. (Srovnej c. s. Megha Kumar, Jainism. A lecture delivered at the Second Universal Religious Conference, Madras on 30th Dec., 1923, The Jains Gazette, vol. XX, No. I., Madras 1924, str. 210.) Po té stránce je nejasné místo v Áčárangu, I, 7, 4, $ 2, kde smysl textu 1 Jacobiho překladu se zdá nasvědčovat opaku. Toto místo potřebuje ještě objasnění, myslím především po stránce textové kritiky.
424) Tento zpdsob dobrovolné smrti džinistického mnicha popisuje Acárangan,
I, 7, 8. Podrobný návod obsahuje Adáradina-karan, 39, bombejeké vydani 346/2n.
425) Jen tento způsob se má vlastně nazývat itvaram (maranam) "smrt v ohode.
Je nesprávné vykládat toto slovo 1tvaram v tomto pH padě jako "hrozna smrt (Böhtling, Sanskrit Wörterbuch in kürzerer Fassung, I., str. 2037 s.a.v. "gausam").
1011-5060

Page #238

- 236 -
426) To je sana tarah nebo samatárak (pkt.: Bantháró). To slovo znamená původ
no -rozprostření stébel posvátné trávy (kušah) před obětí" a potom i "obět" samu. Mimo to znamená to slovo (je-li psáno s dlouhým "4") vůbec "lůžko. Važinistickém prákrtě santháró znamená pak výhradně jen tento způsob dobrovolné surti mnichovy, při čemž v tom slově patrně aplynul pojem oběti i lažke v jedno, alespoň podle výkladů některých nynojších axiAiste). Gazetteer of the Bombay Presidency vol. IX, part I. Gujarat Population: Hindus, Bombey 1901, str. 114, pozn. I., 11&1 santháró takto: "Obyčejně se ažinista posti mnohem přísněji než hinduista. Někdy, až zraka, 21nis tický sádhu neboli světec učiní Blib postit se až k smrti. To se nazývá santháro neboli spánek. Sádku, který chce vykonat tento smrtelny obřad, přestane vůbec přijímat potravu nebo nápoje. Když se tak nejakou dobu postil, třou jeho tělo stále vlhkými hadry. Když se sádhu ocitne na pokraji smrti, posadí jej do nosítek v podobě chrámku, které jsou ozdobeny cetkami a praporečky. Když zemře, nesou mrtvolu v průvodu s hudbou na žároviště. Když se rozhlási, že některý sådhu učinil slib santháru, shromažují se lidé, aby mu vzdávali úctu. Přisnost toho ali bu nyní velmi ochabla, a mniši jej činí den nebo dva před amr tí, když již není naděje, že by se udrželi na živu". Obě možnosti dobrovolné emrti uvádí Ačárangam, I, 7, 8, 9 15-16.
427) Ratna-karanda-śrávakáčárah, 127-128.
428) Ačáralgam, I, 7, 8, $ 8-10, 18-19.
429) Ačára gam, I, 7, 8, $ 4-6,
430) Papers on Satrunjaya and the Jainas, Indian Antiquary, vol. XIII, Bombay
1884, str. 278. Jinak se v celku zpráva Burgegava o dinistických mniších shoduje s mým pozorováním a zprávami získanými vyptáváníu od domorodců za mého pobytu v Indii v r. 1920-1923. V Ačáradinakaru, 27, se nazývá maiška vratia, * zavázavši se all by". v jižní Indii se nazývají mnišky Arjanganai.
431) Mimo to mají věechny ostatní potřeby jako mniši, totiž misku na potravu s
vodu se vším, co k tomu patří, roušku na ústa, hal a některé také koštat: ko.
432) 0. Böhtling, Sanskrit Wörterbuch in kürzerer Fassung, IV., 169, B. v.
pravartint k místu v Hémačandrově Parišiétaparvan II, 382, mylně pokládá toto slovo 28 vlastní jméno. O tom jak se uvádí v : úřad srovnej Adáradinakaran, 28.
1011-5060

Page #239

- 237 -
433) Na uvedeném místě. Tato slova se nezdaj byt ***
byt 31% obvyklá, ale i jejich formy se ne dají být scela spolehlivé. Nept. ohyun
PF. Obvykly prekrteky tvar te sanskrtské srutesthavirá by byl sujathavirá e ne tots
434) Podrobar popie pohřbu axinistické mai&ky podáva s
Notes on Modern Jainism, Oxford 1910, str. 28n.
a
435) Následující výklad o Jatinech čili goradich je založena
článku o nich v Gazetteer of the Bombay Presidency, vol.. etr. 108-110, ověem doplňonem & opraveném podle zpráv, která tamata za svého pobytu v Ind 11. Zpráva v Gazetteeru je ddležitější, protože & starší stav, kdy gora:1 byli ještě v rozkvětu, kdešto nynt to v úplném úpadku,
&t stares pobytu v Indii. 2007 & opravené podleney, vol. podstatě na
436) Goradži mají svá hlavní střediska, kde sal1 jejich nádelníci, Srí půdy
vé, v Barodě, Mánává, Mángrolu, Džaisalméru. Do nedávna byli usaze at
Bombeji a jiných větších gudžarátských městech.
437) Goradží také ative kupovali brahmanské hochy, které vychovávali v dzimis
tickém náboženství a doplňovali jimi své řady. Srovnej J. Burgess, Papers on Satrunjaya and the Jainas, Indian Antiquary XIII, Bombay 1884, str. 277.
438) o nich srovnej poznámku 405. Podrobně o nich bude vyloženo při výklada
o axintetických věřicích.
439) Srí páažja je gudžarátské slovo, odvozené od sanskrtského púdzjah, jemuž
se musí vzdávat úcta", "otihodný". Nesmí se proto zaměňovat se sloven púačárt, "obětník", a pokládat Srí púdzje za džiaistické kněze, obětníky. Obě taiky jsou obyčejní věcí a o nich bude vyloženo v dalšímia
440) J. Burgess v uvedeném článku v Indian Antiquary XIII, str. 277 uvádí, že
Sri púdž jové bývali dříve vybíráni ze samvéginů, tj. věřících, kteří se v pokročilém věku podrob111 všem povinnostem všech slibů pro věřicí a tim se přibli2111 skoro mnišskému stava, 11čice se od mnicht viastně jen tin, že nepřijali aikšu. o nich bude podrobně j1 vyloženo v kapitole o ažinistických věcích. Džinis té nyní popírají, že by byli kdy sauvéginové ochotni k tomu, aby se tak dalece snížili a přijali hodnot Sripaažjå. Nyní se to alespoň nikdy nestává. Pro minulost se mi nepode F110 získat doklady, možnost toho však není vyloučena.
441) J. Burgess v uvedeném článku tvrdí, že Sri púaz jové na těchto cestách pry
káží věřicím, debatují s nimi o náboženských otázkách a obracejí nevěřící k džiniomu. To však již Srí pudzové dávno nedělají a jejich cesty jsou
2011-5060

Page #240

určeny jedině k tomu, aby jim oni věřící, kteří se s nimi dosud nerozešli, vzdávali pocty.
442) Bhattárakové byli původně Bekta podivínskýoh sivaistických mnichů. Nyní
Be tím slovem označují digambaršti věřící, kteří se na způeob samvéginu přiblížili skoro mnišskému stavu. Bhattárakové digambarakých věřícím káX1 a vykládají posvátná písma, protože digambarští mniši nyní s vě F1 cími skoro ani nepřijdou do styku. Obyčejně se zahalují žlutým pláštěm, proto se také někdy nazývají žlutě oděna, pítámbaráh.
443) Když mniši oslovují věřící, neužívají slova érávakah, ale říkají grhas
than, hospodáři, stejně tedy jako medžinistickému občanu.
444) v půvoanka textu zní tato formule takto: "Saddanámi nam, bhanté, niggan
tham påvejenam, pattijáni nem, bhanté, nigganthan pávajanam róémi nen, bhanté, biegantian pávajanan, évanéjam, bhanté, tahaméjan bhanté, svitanahéjem beaté, itkijaméjam bheuté, padičdhiJamé jam bhanté, itchi japadičthijaméjan bhanté, sé džahéjam tumbhé vajana. Iti kattu džahá nam dévenuppijánam antié bahavé rá-sara-talavara-nád ambija-kódumbija- etthisattvéng-ppabhiijé mundá bhavittá égárkó anagérijam pavvaljé, nó kalu ahem tehá senčkéni muadé... pavvalttaé. Akannsdévánu-ppijánan antié pañčánuvvaljam settasikkhávaljam daválasavihan gihidhamman padivadžažiesami. Abáouham, dévánuppijá, má padi bandham keréne". K obsahu této, formule je třeba jen poznanenat, že tři gunavrata a čtyki átkšá-vrata jsou zde zahrnuta společným výrazem battesikhávai jam (58.: Beptasikšávratam), tj. sedmero účednických slibů.
445) Takovýmto způsobem přestoupil v nedávné době k džinitiokému náboženství
Jakýsi Párs Bombeji. Tohoto přestupu ovšem vyušili džinisté k propageci svého náboženství a proto se konal slavnostním způsobem.
446) Podrobně o něn vykládá Adáradinakaran, 15.
447) Ovšem to to je. Jen teorie a nikdy jsem se nesetkal s podobným příkladem
ve akutečnosti.
448) Kvašením se v teku'tině rozmnožuje život, který se potom destilováním ne
bo přímo pitím ničí. Pk rolnictví se orá nebo překopává země a tím se ničí životný prvek zeně, podobně lisováním se ničí rostlinné duše na jednou ve velkém množství atd. Srovnej metafysioký výklad o trasech a stháVarechi
449) Rozhodně je nesprávné, tvrdí-li někdo, že ačinističti bankéři utlačují
lid. Za půjčky nežádají větší úrok, než je obvyklé. Ze neprodlužují pajčky
1011-5060

Page #241

- 239 -
do nekonečna jako to dělávají hinduističtí šarafové je k dobru en a Lužníku, kterého tín nutí, aby držel avé slovo, uskrovňoval se ve svých potřebách a hleděl dostát svým povinnostem. Za to v přl padech nezaviněného neštěstí dávají rádi podporu a dávají hned a bez vychloubání, v skrytě. Ovšem, že jsou výjimky z tohoto pravidla 1 mezi džinisty, jako snad všu
de.
450) Zejména y tzv. sdružených rodinách připomínají slovanské zádruhy, které
se ještě tu a tam v Indii vyskytují, stává se takováto nadvláda nejstaršího člena obtížnou hlavně mladším členům rodiny. Nebot ne jatarší člen obyčejně v disledku svého stáří více lpí na náboženských zásadách a rozšikuje povinnosti dále, než jak vyžadují samy mravní zásady, zejména pokud jde o posty a pohlavní zdrženlivost. Některé takové PM pady se potom někdy zevšeobecňují a mluví se o krutém zacházení se ženami mezi džinisty. Naopak je možné říci, že se džinis tické ženě daří ze všech indických žen ještě nejlépe. Hlavně o to je džinis tické ženě lépe, že ažiniaté přísně zachovávají jednoženství a velmi úzkos tlivě se vyhýbají styku s nevěstkami, tanečnicemi atd., kdežto tyto styky náležejí u ostatnich Indå skoro ke společenské povinnosti.
451) Např. fin, okurek, dýní, melounu.
452) Z ostatních potravia nejedí más lo, nýbrž jen tzv. ghf (.: ghrtam), tuk,
který se získává z mléka vařením a kvedláním, nejed? med, jednak že jej pokládají ze znečistě ný výměty včel, jednak že Indové, kteří dobývají ned ze stromy, ve kterých včely síali, ničí nejen včely, nýbrž i jejich zárodky, protože je spalují vi cher slámy. Nejedí také rostliny, které silně pohlavně dráždí.
453) V Indii po západu slunce 11tá velmi mnoho hmyzu, zejména v době deštú;
hmyz se táhne s oblibou do přfbytku a zejména ke avětlu.
454) Hotové potraviny, které v Indii zůstanou nějakou dobu atát, následkem vel.
kého vedra snadno kvasí nebo na nich vyrostou plísně. Ne jsou tedy tato pravidla nijak přehnané a vyvěrají se skutečného pozorování a chladného rozumu, na kterém je ostatně vybudováno celé džinis tické náboženství.
455) o nich je obširná, ale ne zcela přesná zpráva v Gazetteer of the Bombay
Presidency, vol. IX, part I. Gujarat Population; Hindue, Bombey 1901, str. 93-115.
456) O jihoindických kas tách a ažinie tických rodech srovnej R. Thurston,
Castes and Tribes of Southern India, vol. II., Madras 1909, str. 4190. 8. v. Jain, a také I, str. 151, 8.v. Bant &j.
1011-5060

Page #242

457) Srovnej J. Burgess v uvedeném článku v Indian Antiquary, XIII, str. 276, Zpráva v Gazetteer of the Bombay Presidency, IX, 1., str. 109, pozn. I. správně podotýká, že gaŏöhah není náboženská skupina, nýbrž společenská, ale v pozn. 2. hned jako gaččhy (m.) uvádí mniěské skupiny, gasshy (f.), což svědčí o tom, že zpravodaj si nebyl vědom tohoto význačného rozdílu.
240
458) Např. Osválové dodnes kromě Visů a Dasů rodový oddíl Paňčů, a dokonce 1 oddíl Léta (sa.: Létah) tvořený mísenci, vzniklými ze sňatků mezi visi, Dani a Pani. Z toho pořadí a číslování je patrné, že Visové byli poklá dáni za nejvznešenější v rodě a Létové za nejnižší, a že i tyto rodové oddíly byly endogamické a že odchylky od této zásady byly považovány za něco nečestného, co snižovalo potomstvo takového sňatku na nejnižší stupeň v rodě.
459) Tento džinistický rod je třeba přesně rozlišovat od stejnojmenného rodu gudžarátských bráhmani a rovněž atejnojmenného rodu mahéérijských vágija. (Proto podrobnosti srovnej Gazetteer of the Bombay Presidency, vol. IX, 1, str. 67.).
460) Podrobnosti o nich viz v Gazetteer of the Bombay Presidency, IX, 1., str. 96n. a v A Glossary of the Tribes and Castes of the Punjab and North West Frontier Province, vol. II., str. 81 s. v. Bhábra; dále má také o nich zprávu Jogendra Nath Bhattacharya, Hindu Castes and Sects, Calcutta 1896, str. 207.
461) Srovnej Gazetteer of the Bombay Presidency IX, 1., str. 97. Někdy jsou také nazýváni Poravál. Srovnej též J. N. Bhattacharya, Hindu Castes and Sects, str. 211. Zmiňuje se o nich též J. Burgess v uvedeném článku str. 276.
462) Srovnej Gazetteer of the Bombay Presidency, IX, 1. str. 98. J. N. Bhattacharya, Hindu Castes and Sects, str. 212 nazývá je Umar a J. Burgess na uvedeném místě Máru.
463) Vlastně by se neměli počítat mezi čisté džinisty, protože alespoň jejich Visové uzavírají sňatky a Viéy stejnojmenného hinduistického rodu. Podrobnosti o nich viz Gazetteer of the Bombay Presidency, IX, 1., str. 95.
464) Bývají to rozličné visguistické sekty, zejména sekta Vallabháðár jova.
465) Mahéári-váni jové byli původně divaistické rody kasty vaiája, svým společ ným jménem rozlišené od vieguistických a džinistických rodů. Jejich jeéno má totiž plně znít Mahéévarí, tj. "Vyznavači Velikého Pána", jak se nazývá bůh Sivaḥ, Později se to jméno zkrátilo na Mahééri a v gudžarát
1011-5060

Page #243

- 241 -
štine dokonce na Méari. Gudžarátské vápijo je od vozeno od sanskrtského vánijah, kupec, obchodník. Pozd jt ae většina těchto roda přiklonila k višnuistické Bekto a ještě později do nich začal vnikat džinismus, který se v nich čím dále tím vice rozmáhá tak, že např. rody, které ještě před dvaceti roky byly distě hinduistioké, nyní vykazují dosti značné procento ažinista (např. Déagválové).
456) O Marvérích dosti pod robne vykládé Gazetteer of the Bombay Presidency,
IX, 2, str., 103-105.
467) Yellálové jsou původní drávidské kasta zemědělců, kteří nyní činí nárok,
aby byli pokládání za vaisje, myslím neprávem. Podrobně o nich vykládá Thurston, Castes and Tribes of Southern India, VII, str. 361-388, B.v. Vellále.
468) Bantové byla původně drávidská třída pálečníků, podobná malabarskýn Nája
rům. Srovnej. o nich E. Thurston, Caetes and Tribes of Southern India, I, str. 147-172, e. V. Bant.
469) To Jméno je odvozeno od banakrtského vanidžakah, kupec. Srovnej o nich
E. Thurston, Castes and Tribes of Southern India, I, str. 146, 9. v. banajiga,
470) Samo sebou se rozumí, že ve smíšených rodech se rodinné obfedy i u př1 -
slušníků džinistického náboženství provozuji ale biaduistického ritu se všeni zvláštnostmi, vlastními tomu kterému rodu, v čistě ažinistických rodech cáklad tvoří při rodinných obřadech také zděděný hinduistický ri
tus, který ovšem podlehl některým změnám ne vždy a žinistického původu. Rozdíly jsou v rodinných obřadech také podle toho, který bráhmanský rod v tom kterém džinistickém rodě vykonává tyto obřady.
471) v Jižní Indii tito pud žárinové se nazývaji Vádjár, tvoří samostatnou tří
du pro sebe, do které se nikdo 2 ostatních věřicích ne může dostat.
472) To Be projevuje i ve slovní podobě těchto prvních pětí slibi, které se
ve výrazu liší od maišských slibu jedině tím, že před každý slib je předBunuto slovo athula- hruby, čímž se z nich vylučují malé, drobné poI lesky.
473) Ač mn11 připouštějí volnost takovéhoto volného výkladu menšich slibů,
přece se v nové stáví proti němu e kladou důraz na smysl nauky po stránde mravné a ne na pouhá slova. Např. v oboru prvního alibu (ahimsá) stojí mniši na tom, že ažinista nemá vůbec poškozovat tvory s dvěma. nebo více
1011-5060

Page #244

- 242 -
smysly dili tzv. trasy, & {e odchylka od tohoto pravidla je možná jenom tam, kde jde o to, aby se zachránil vyšší tvor na úkor nižšího. Podobně při ostatních slibech. Věřící se pak tomuto přísnějšímu mnišskému výkladu ku podivu ochotně přizpůsobují.
474) O něm jedná Ačáradinakarah v 15. kapitole.
475) PHklady takovéhoto přesného vymezení slibů uvádí Uvdsagadesso, I, 6 13
43. Následující paragrafy (44-47) po džinistickém způsobu objasňují přijaté sliby negativně, tj. výčtem hříchů proti těmto alibům. Tento způsob se zachovává při skládání slibů dodnes. Srovnej též Ratna-karanda-árávakáčáran, 47-66.
476) o obojich těchto 8l1 bech bylo vyloženo výše 8 V pozn. 346. Pro podrobnosti
zejména hříchy proti nin, srovnej Ratna-karanda-érávakádárah, 67-90 (guna-vratáni) a 91-121 (sikšá-vratáni).
477) A. F. R. Hoernle v anglickém překladu Uvásagedasáo, Calcutta 1888, pře
kládá slovo uvásaga původním jeho významer, to tiž "sluha"; např. samanovásaé (nespr. místo samanóvasagé) džáé: having become a servant of the Samene.
478) To je trnáct gunes thán, o nichž bylo vyloženo výše.
479) Obyčejně se slibuje vyznavačům jako od mě na život v nedi, kde vyznavač
jako dévah bude dlít po ohromně dlouhou dobu, po jejímž uplynutí se narodí v zemi Vidéhu, aby nakonec došel věčné spáby. Pravděpodobně se věřícím zdá i život v nebi více žádoucím, než onen naprostý klid siddhů. Srovnej Uvásagadasáo, I, $ 90 (anglický překlad v Bibliotheca Indica, str. 63 a dale na konci každého oddílu onoho spisu).
480) Původní význam tohoto slova je "obraz", "socha" a teprve z toho jsou od
vozeny význany "symbol","předloha","vzor". Tyto vzory tvoří jakési oddíly v životě věřícího, podle toho, jak od jedné ke druhé pokračuje ve svém vývoji. Proto se někdy překládá slovo pratima, a ne úplně přesně, "stanice" (angl. stage:).
481) o pratinách podrobně jedná Ratna-karanda-śrávakáčárah v gá thách 136-150.
Znižuje se o nich také Uvásagadasáo, I, $ 70-71, a sanskrtský komentář k tomuto místo uvádí pratimy podrobně. Srovnej také Hoernlův anglický překlad Uvásagadaskó y Bibliotheca Indica, str. 45, pozn. 127 k uvedenému . místu, z kanonické literatury se jimi zabývá Samavéjangan, XI, a Dasasru-, taskandha-sútran, VI.
1011-5060 rational

Page #245

243 -
482) Touto pra timou de sevrubno obírá první knihs (adhjajah) Ävas jaka- .
sútra. V angličtině poučně a jasně pojednal o sámájice Banarsi Lal Garr, Sámáyika or a Way to Equanimity, Arran 1918, jenž v kap. VI., str. 44-55, podává výbor textů (s anglickými překlady), které se vztahují k této pratine.
483) Podle kanonistických spist úplná tato pratima se sestává z šesti posta,
totiž každéko os meno dne každé měsíční polovice (aštaní), každého čtrnáctého dne (daturdaší), y den úplňku (púrnimá) av den novoluní (amávasjá). Nyní se však obyčejně vynechávají posty o čatardaéí.
404) Někteří jako šestou kladou baditta-tjaga-pratimu, místo nf na páté místo
kladou kájót-sarga-pratimu. Kájótsargah tu záleží v tom, že se člověk nekoupe, v noci nejí, naobléká si lahgóti, za dne zachovává naprostou pohlavní zdrženlivost a v noci 'onezí své pohlavní styky na nejmenší míru, noc má ztrávit v rozjímání tak jako maiši.
485) Na rozdíl od bhattáraků, kteří se zahaluji Žlutým pláštěm a digambarských
jetina, kteří uživají pláště v barvě oranžové, žluté nebo červené. Svétámbaršti vyznavači, když dosáhnou této poslední pratimy, jeou v některých krajinách nazáváni samvégi, "usilovně toužící po spáse".
486) Místnost, ve které koná samvégi sve asketická cvičení, a ze které nevyjde
až do své smrti; se jmenuje pósadhe-sálá (pkt.: pósahasálá). Srovnej Uvácagadasáó, I, 79 aj.
487) Např. omezení místa, na kterém se bude v budoucnosti pohybovat (prvé
gunavratam) miže věřicí určit nejprve v širokých hranicích. Např. slíbí, že ne bude cestovat mimo území Indie. Ale v d2sledku pratim musí tyto hranice zužovat, až si nakonec vymezí plochu jen na několik čtverečních metri.
488) Podrobné předpisy o samlékhaně pro vyznavače obsahuje Ratna-karanda-śrá
vakačárah, 122-135, kde první gáthá (122) podává definici samlékhany takto: "Opuštění těla pro zásluhu, při neodvratné nehodě, hladomoru, stárnutí a nemooi nazvali vznešení samlékhana". Že samlékhaná bývala u ažinistických věřících ve všech dobách obvyklým zakončením života, vidíme z nápisů, např. v Srávana Belgole, Srovnej Lewis Rice, Jain Inscriptions at Sravana Belgola, Indian Antiquary, II, Bombej 1873, str. 323, 2 a násle., kde se nápisy II., III. a IV. béze sporu týkají věřících, kdežto ostatní jsou epitafy mnichů.
2011-5060

Page #246

489) Ratna-karanda-srávakačárah, 124.
490) Tamtéž. 125.
491) Tantéž, 126,
492) Tantéž, 127.
493), Tantéz, 128.
494) Tamtéž, 129. To je pět zvaných přestupků proti samlékhaně, atičáráb.
495) Samádnih je nejvyššť a tav, jehož lze dosáhnout na světě askesi. Je to na
prosté soustředění mysli k před mě tu rozjímání tak, že lověk podle donnení ažinistů dochází po té stránce vševědoucnosti. Je samozřejmé, že sou časně jeví člověk pro vše ostatní, co se netýká předmětu jeho rozjímání, uplnou lhostejnost. Ale tato lhostejnost není podstatou stavu, nýbrg jenom vnější jev, který doprovází vlastní stav. Je proto nesprávné, překládá-11 Hoernle slovo samadhih výrazem deep spiritual abstraction, nebot tento výraz znači pravý opak toho, co samedhih skutečně je. Negprávné jsou také anglické překlady slova samadhih výrazy lethargy, apathy. Vysvětlit tento stav není snadné, je to však velmi pravděpodobno stav bud eutosugesce nebo autohypnoby, který je vyvolán dlouhým hladověním a upíráním mysli na jeden abstraktní předmět,
ších a sídlech božstev bude vyloženo ve čtvrté
496) O rozličných nebeských
části.
497) Paljópamam (pkt. palióvaman) nebo také paljam je ohromn: alouhá, vlastně
lidským rozumem ani nepředstavitelná doba, jejíž trvání vykládají džinisté asi takto: "Kdyby se kruhovitá jáma, která by měla průněz jednoho pramána-jóatana (asi. 7500 km) a stejně hluboká naplnila 'pevně napěchovanými špickani calupa sedmidenních jenñat, která by se vylíhla v nejvyšší bhóga-bhúní zvané utkršta-bhóga-bhúmih (tj. země, kde lidé 1 zvířata žijí bez práce a némahy z toho, co jin poskytují strony přání) a kdyby se vždy za sto let vytáhl jeden chloupek, trvalo by to zrovna jedno paljam, než by se jáne vyprázdnila. Takto získaná hodnota je jenom tzv. vjavahára-paljam, čili prakticky určené paljam. Need18dný počet těchto palj1 je jedno udahárapaljam. Nesčíslaý počet uddhára-palji je jedno addha-paljam čili paljópamam, na které se počítá věk nebeských boha".
. Nesta te je
pot
498) Radždžuh (f.) je míra, vyjádřená jedním z ohromných džinis tických čísel,
o nichž bude vyloženo v poslední kapitole. 41e zdá se, že pôvod ně to byls
1011-5060

Page #247

jenom algebraická hodnota, jakási zavedená konstanta, aby bylo možné vyjádřit vzájemné poměry částí světa a že do toho pojmenování nebyl vkládán pojem nějakého čísla. Byla to tedy jednoduše jedna čtrnáctina výšky avota. Teprve pozdější spekulace, ji pojem takovéto číselně nevymezené hodnoty nebyl dosti jasná, hleděla určit číselný rozměr radždži obvyklými obronnými džiniatickými čísly.
499) Tyto výpočty krychlového obsahu světa a plochy sení nejsou přesné. Za základ při nich se bere polovice výšky světa, dagat-iréní (dagadohrání)
déloe sedmi radždžu. Základnu světa, džagat-pratarah, počítají na 49 Severedních radždžu, jako by byla čtvercová, ao z celé džinistické hypotézy vyplývá, že musí být kruhová a nemůže měřit víc než přibližně 38 1/2 radädän. Krychlový obsah avata, dagadghanah, udávají číslem 73 343 krychlových radždžu; vypočítáme-li však skutečný krychlový obsah světa podle jejich hypotézy (když pokládáme vrchní elipsoid za dva komolé kužele o základnách v průměru jednoho a pěti radždžu) dojdeme k číslu mnohem menšímu, totiž k 161,2 radždžu. Ale i kdybychom vzali za základ čtvercovou základnu a pokládali světovou konstrukci za tři komolé jehlany, ned dostaneme výpočtem více než 205 1/3 radždžu.
245
500) Aforisticky podává popia podavětních Maf a pekel v nich umístěných třetí kaiha Tattvarthidhigama-sútram, podrobnosti pak doplňují rozličné komentáfe k této knize. Na jejich základě podávám následující vylíčení.
501) Jaanam je vzdálenost, kterou je možno ujet jedním spřežením; nyní v rozličných indických krajinách 12-15 km. V kosmologických knihách, mö-11 avěty, užívají míry pětestkrát větší, která se nazývá premána-jódžanam, které se však také krátce Mká jódžanam.
502) Jako prohlubně si představují džinieté pekelná sídla, zřejmě jako opak k nebeským sídlům, která si představují jako vzdušné pavilony (vimánáḥ).
"
503) Základní däinistické dílo, které podává popis atředního světa, je kanonický apie évétámbarů Džambudvipa-pradžñáptih. Ještě více podrobností prý podával ztracený spis Dvipapradžňáptiḥ. Z něho, zdá se, se zachovalo mnoho, ovšem porasau roztroušeno v digambarských puránech. Přehledně a nákrеsy a "mapami jsou tyto zeměpisné báje sestaveny v džinistické gudžarátaké knize Adhí dvi paná nakašání hakígatanum pustaka, Bombay 1909, kterou napeal srávakah Bhinasimha Manaké. Podle tohoto spisu jsou kresleny náčrty, které doprovázejí můj výklad; řada je jich však upravena, aby lépe souhlasily a Džambudvipe-pradžñáptim, podle něhož je můj výklad hlavně zpracován. Aforieticky podává poučení o středním avětě také Tattvár thadhigama-sútram, III, 7-34, a komentáře k těmto sútrám.
1011-5060

W

Page #248

246
47
504) V Indii roste atrom zvaný džembů, který poskytuje vonné plody růžové bar
vy, podle kterých byl ten plod nazván indickým růžový jablkem (Indian
rose apple). Je to však rostlina myrtovitá, Eugenia Jaaboa. Vybájenj stron Džambú však není tento indický obyčejný strom, nýbrž jakýsi jeho praotec;" který roste poblíž středu světa.
505) Nazvaná tak podle rostliny Dhátakí, Grislea Tomentosa.
506) Puškaram je indický modrý lotos.
507) Toto pohoří se nazývá Manušóttarah "nejzazší na straně lidí", protože tvoFí právě hranici mezi světem obydleným lidmi a neobydlenými lidmi.
508) Váruní (f.) vykládají obyčejně džinisté jako voda", správně však to to slovo znamená "palmová šťáva", "palmové víno". Voda je várunam (n.). Ostatně jména následujících pevnin napovídají, že i zde jde o semi nějaké pochoutky.
509) Nandiévarah je jméno boha Siva, který znamená Pán Nandiniv. Nandí je totiž posvátný býk, na, kterém bah Sivah jezdí. Zde vidíme opät atopu oné dosud nevysvětlitelné souvislosti mezi šivaismem a džinismem.
510) Arunah je zlatité nebo načervenalé zabarvení ranního nebe před východem slunce. To je asi příčinou, že se to jméno stalo jménem vozataje boha slunce.
511) Svajambhú znamená sán od sebe povstaly", "nestvořený", ramanah "působí rozkoš". Jméno oné pevniny podle toho znamená "místo absolutních rozkoší". 512) Např. Tattvérthádhigama-aútram, III, 12-13. Jenom Milaparvatah je modrý
jako hrdlo páva.
513) Velikosti těchto jezer udává Tattvárthádhigama-sútram, III, 15-18. V každém z těchto jezer je ostrov, na kterém sídlí rozličné bohyně.
1011-5060

514) Tento mytický strom Džambú roste ve východní části Uttarakuru, na jih od pohoří Mílavánu, na severovýchod od hory Méru, na západ od pohoří Málja vanta-gadžadanta-giri (venci okrášleného pohoří ze slonoviny) a na východ od řeky Sity. Strom stojí na zvláštním náapu (píthah) uprostřed lean oplý vajícího lotosy. Strom uán je ze zlata, stříbra, démantů, perel a drahého kamení nejrozmanitějších barev, z nich i jeho listí a plody. V jeho koruně sídlí rozličná božstva. Srovnej Adhi-dvipaná nakašání hakígatanum pustaka, str. 58-60.

Page #249

515) Kanonické spisy svétámbarů často praví o některém spravedlivém člověku,
že po dlouhé řadě let do jde nirvéne v Vahávidénu. Např. v Uvásagadaskó, I, 90, Mahévírah preyi o dévovi inandovi, že za čtyři paljopama let dojde nirvéna Mahávidébu.
516) Srovnej Tattvárthádkigame-sútran, III, 33-34.
517) Srovnej např. Jagwanderlal Jaini, Outlines of Jainien, str. 124, kde pra
ví: "Our whole world with its Asia, Europe, America, Africa, Australia etc. are included in Arya-khanda".
518) Viaknað ná v džiaistických nebeských Hdich rozličné významy. Především
to je ústřední palác ( trigem) každé nebeské Hše, v němž salí nejvyšší božstvo té které Hše. Rovněž vimánah se nazývají nebeská sídla ostatason božstev. Džinisté si je představují podobné pozemským chrámin. Protože nebeská božstva bíalí ve Vimánech, nazývají se Vaimánikah. Konečně znamená Vinánah váz (vahanan) boha. Vlastně to je létající trun, na němž se mohou snést na sem kdykoli chtějí.
519) Tak např. Uvásagadaskó uvádí tato nebeská skala v nejnižší nebeské říši,
v Saudharna-loku: Aruna-vimánah (I, 89), Aruna bha-vimanan (II, 124), Arunaprabhá-vimánah (III, 144), Aruna kánta-vimánsh (IV, 154), Aruna-aiddhe-yimanan (V, 162), Arunadhvadža-vimánah (VI, 179), Arunabizje-vinánah (VII, 230), Arunávatamsaka-vimanan (VIII, 266), Arunagava-vimanah (II, 271), Arunaklla-vimanan (1, 274).
520) Podrobnosti lze nalézt v rozličných komentářích k Tattvárthádhigama-sút
ran, IV, 17-19.
521) Velmi podrobně vykládá o nebeských i nadnebeských říšich Tattvárthárádža
vártikam, IV, 19. Srovnej též mnohem stručně jo1 Tattvartha-blokavártikan, IV, 19.
522) Tento název znamená "ponenáhlu na způsob ochranné střechy se zúžující ří
523) o nich bylo podrobně vyloženo v II. části, kap. III.
524) Podrobnosti viz II. část, III. kapitola.
525) Kromě slova dévah užívají ažinisté, aby označili bohy, také slova dévatá
bez znatelného rozdílu. Někdy je v témže spise bůh jednou zván dévah, podruhé dévatá. Např. v Uvásegadásáó, I, 89, se pravi o vyznavači Anandovi,
1011-5060

Page #250

že se stal bohem v nebi Aruně, slovy: ... aruné viaéné dévettas avatanné". A hned v následujícím paragrafu se pravi: "Anandé Ram, bhanté, dévé...". V hinduismu se rozdíl mezi pojnem vyjádřenýu sloveu déval a pojmem vyjádřeným slovem dévatá a usledně dodržuje; slovo dévah v hinduiemu znamená nebeský bůh, kdežto dévatá znamená, boža tvo, poloban, asi tolik co latipaké numen. P¥1 dina, proč asi tento rozdíl byl v dinis. zanedbán, je pravděpodobně ta, ze bo hové et božstve z nich klesla na stejný přechodof tvar v samsáru a za nejvyšší, jediné dokonalé bytosti byly povýšeny spasené duše, siddhán, muktan. Ti se pak v džipiemu pojmenovávají onen atributy, kterými 1800 Hinduismu označováni dévové, totiž: Isvarah, bhagaván (pan), paramés varah (nejvyšší pán) atd. Tedy v ažinismu vlastað dévah klesl na to, co se v hinduismu nazývá dévaté.
526) Soustavaš z džinistických náboženských spisů podává zprávy obozích Tat
tvárthádhigama-sútram, IV. Podrobnosti a dále rozličné komentáře pak Tattvér thárád žavártikem. V jiných azinistických náboženských apisech nejsou zprávy tak soustavné, ale mnohde jsou2 leckteré odchylné podrobnosti. To platí především o digambarských puránech. Následujíc vyčení džinistické nauky o bozích podáván v hlavních rysech podle Tattvárthádhigames sútran a komentári k němu, přihlížím ovšem 1 k odchylným podáním.
527) Povo je složeno z předpony vi-, která snadi odloučení, vzdálení od něče
ho a adjektivního kuene antre- vnitřní. Celek tedy znamená asi žijící mimo vnitřek". Indiëti džinis té to slovo překládají anglickým "peripatetic, které se však dobře nekryje s jejich představo. V osobním rozhovoru a džinisty jsem dostal vyavětlení, že tito bohové žijí v jakénsi aomadickém stavu, zkrátka že nezají pevnych sídel.
528) Tettvárthadhigama-sútram, IV, 1 a komentář.
529) Tamtéž, IV, 2.
530) Toto bohové bývají často zobrazování i v dinietických chránech, na slou
pech, na stropech, římsách a p. Jsou totožní s podobnýoi ochrannými hiaduistickými božetvy.
531) Tattvárthadhigama-sútran, IV, 4, zvláště komentár a IV, 6.
532) Tartéz, IV, 5, a komentát.
533) Srovnej Tattvár tbádhigana-sutram, II, 36 a 46, a zvláště komentáre k te
to místům.
534) Srovnej Tattyárthádhigama-sútram, II, 31 a 34 a zvláště komentáře.
1011-5060

Page #251

- 249
535) Tattvárthédhigana-sútran, IV, 7-9 a komentáře.
536) Tamtéž, II, 53, a komentáře.
537) Tantéž, IV, 10. Význam těchto jmen je po pořádku asi tentot Obři-démont,
božetva hadí, bohové bleski, Obrovští draví ptáci-démoni, božstva-ohně, božstva větrů, božstve hřnění, božstva vodstev, božatva pevnin, božstve světových stran.
538) Tattvár thadhigama-sútram, IV, 37.
539) Tattvárthadhigama-eátran, IV, 28. Pro hodnotu paljopam srovnej pozn. 497.
Hodnota égara 111 ságarópama je 10 x 10,000.000 x 10,000.000 x paljópanem, čili 1000, ,000.000,000.000 paljópat.
540) Tettvár thádhigama-sútran, IV, 11.
541) Tatt vártháahigama-sútram, IV, 38-39.
542) Stručně podává tento výklad Tattvarthéanigana-sútram, IV, 12, a hlavně ko
mentáře k tomuto mistu. To je zároveň asi nejstručnější nástin džinistické astronomie, který je podrobně zpracován v Súrja-pradžñáptih a v Candrapredčnáptih. Džinietická astronomie je podivuhodná splet bájí a skutečného pozorování. PH tom se to zdá být nejstarší zachovaná indická astronomie, nebot nejeví ani tecké, ani arabské vlivy. O tom např. svědčí, že zná jen měsíční zvířetník o sedmadvaceti znameních, nakšatrech, a vobeo nezná sluneční zvířetnik o dvanácti znameních. Do řide bájí a logicibovánf náležeji domněnky, že každá pevnina má své slunce a měsíce, že v Džambúdvípě jsou dvě slunce & Rěsíce, a to proti sobě v oposici tak, že prý vidíne totéž slunce a týž měsíc jenom obden a pod.
542) Tattvárthádhigama-sútram, IV, 13, a komentáře.
544) Tartez, IV, 40-41., a komentáře
545) Tattvárthadhigama-sútran, IV, 17.
546) Tamtéž, IV, 18-19. v těchto bájích o bozích a jejich vládcích se rozlič
né džinistické sekty dost rozcházejí. Tak svétámbarové např. učí, že je jenom dvanáct nebeských těl a šedesát Čtyři Indrové, kdežto digambarové tvrdí, ač ne všichni, že je šestnáct nebeských víčí a sto Indru. Zprostředkující digambarské stanovisko je, že je sice šestnáct nebeských fi&í, ale v nich jenom dvanáct skupin s dvanácti Indry, což dá celkový
1011-5060

Page #252

počet Indri šedesát šest, V Brahmově nebi žijí také bohové zvaní Laukántikáh (srovnej tamté IV, 24). Toto jméno je odvozeno od slova lokah, svět a antaḥ, kraj, konec, hranice. Z významu jeho složek bývá toto slovo rozličným apůsoben vykládáno. Mélte, hlavně digambarové, vykládají tento význam ti, kteří jsou na konci světa" tak, že prý to znamená ty, kte se dostali na konec sansáru a mají se již jen jednou narodit v lidském světě, aby došli nirvána. Jiní, hlavně évétámbarové, vykládají toto jméno jako "ti, kdo sídlí na koncích světa", tj. v rozích, tvořených hlavními světovými směry, tedy na nejsazším východě, jihu, západě a severu (h. R. Kapadia). Lókántikové se dělí dle évétánbara na devat nebo podlo digambarů na osm skupin, které se nazývají:
- 250
6
1. Sarasvataḥ, 2. Aditjah, 3. Vahnajah (nom. eg. Vahnih), 4. Arundh, 5. Gardatójáh, 6. Tušitáḥ, 7. Avjábádháḥ, 8. Marutáḥ, 9. Aristán. Digambarové vynechávají Haruty.
547) Tattvárthadhigama-sútram, IV, 29-31, 33-34 a hlavně komentáře, 548) Tattvarthadhigama-sútram, IV, 19 a hlavně komentáře.
549) Roztřídění Kalpátítů není z džinistických náboženských knih dost jasné. Původní texty jsou pli stručné, komentáře zase příliš mnohomluvné. Roshodně však v pávodních textech chybí skupina Anudiés. Uttarádhjajanasútras, XXXV, 214, zná jen Graivéjaky a Anuttary. Nejdelšího božského věku třiceti i aágarópan - dochází pak tím, že prvním čtyřem skupinán přikládá věk třiceti dvou a jenom Sarváthasiddhůn věk třiceti tří ságarópan. Toto pravděpodobné starší mínění se udržuje i v mnohem mladších džinistických teologických spinach.
Tak např. Tattvárthádhigama-sútran, IV, 19, vypočítává ... navasu graivéjakéšu vidšaja vaidäajanta džajantáparádšitéšu sarvár thé siddhau da". A Hémačandrah v Abhidánačintamani, II, 7, praví: "kalpátítá nava graivéjakáḥ paňča tvanuttaráh", "Kalpátítové: devět Graivé jaků, pět Anuttarů". Zdá se, že i některým komentátorům činila věc obtíže a proto tvrdí, že ve slově nava je narážka na Anudiée, kteří jsou jinak obecně uznávání. To je např. také mínění Bhattákalamkadévovo, pronešené v Tattvártharádžávartiku, IV, 19. 5. Ee Anudiée dinisté vesměs uznávají, ukazuje také, Je tam výslovně mluví o "Graivéjakánuðiáánuttaravinánáni (v IV, 19, 8). Ostatně to také potvrzuje nynější víra džinistů všech sekt.
1011-5060

Nějaký důvod těchto neshod mezi texty v komentátory se mi nepodařilo nalézt a tak se domnívás, že Anudiéové jsou nějaký náboženský novotvar, který povstal neznámo kdy a proč.
550) Tattvár thádhigama-sútran, IV, 20, a komentáře.

Page #253

252 -
551) Loket je zde překladem sanskrtského hastah (pkt. hatthó), které zname
ná míru lidského předloktí, což u Indt činí něco mezi 35 a 40 cm. Poditáme-li podle poměrů džinistických délkových měr & vezmeme-li za základ 2 mu jako průměr ažaváriového zrnka - což se shoduje se skutečnosti - dostaneme hodnotu hasta 384 mm a počítáme-li dále, dostaneme hodnotu jednoho kroše 3072 me jednoho jódžana 12.288 m, což se velmi dobře shoduje se skutečností. Podle toho by byly velikosti bohů od 2,70 m do 38 cm, což je úplně ve shodě s džinistickou teorii. Soud obi džinisté však již nerozumějí smyslu této metafysické teorie a proto počítají tyto rozměry pě tsetkrát větší, stejně jako PM měření světových rozměri, čímž ovšem bohové nabývají také velikosti obrů. Tento výklad je však proti původním zásadám a žiniatického náboženství.
552) Nejpodrobnějčí zprávy o pekelných bytostech mé z kanonických episů Utte
rádhjajana-sútran, XXXVI, 157-170, a Sútrakrtángam, I, 5, kap. 1-2.; 2 nekanonických Tattvár thádhigama-sútram, zejména v kap. III, 1-7, ale 1 jinde. V Hemedandrově slovníku Abhidhánačintamanih je pekelným bytosten věnována v. kapitola, nadepsaná Nárake-kándah.
553) Tattvártharádžavártikan, II, 31, 4.
554) Tattvárthádhigama-sútram, II, 36.
555) Jonih je v džinistické nauce onen hmotný základ, do něhož se duše při na
rození nebo při náhlém povetání v tělí, tedy jakýsi hmotný zárod ek nebo místo narození, kde nová bytost povstane. Ubytos tí, které vznikají v děloze a porodem se dostávají na svět, je to ovšem 18 no. Pro komára je to loužička vody a p. Tím jsou zároveň jasné další uvedené vlastnosti těchto jóní. Jen o rozdílu teplých a studených jonr je třeba podotknout, že se džinisté domnívají, že někteří tvorové vznikají působením tepla, jini působením chladu. Podrobnosti podává Tattyárthg-aútram.
556) Tattvárthádhigama-sútran, II, 50.
557) Tattvérthád nigama-sútram, III, 3.
558) Tím je pravděpodobně míněn jen odstín téže barvy, protože změ na barvy je
možná všeho všudy jen ve dvou pekelných říčích.
559) Tyto zprávy jsou podrobně uvedeny v rozličných komentár ch k Tattvártha
dhigama-sútru, III, 3, nejpo drobněji v Tattvártha-ráažavártiku, III, 3, 4.
1011-5060

Page #254

- 252 -
560) Tattvarthadhigame-sútrem, III, 6.; další podrobnosti pak uvádí Tattvár
tharádžavártikan, k témuž mista. Pro výklad asinistické asomíry srovnej poznámky 497 a 539.
562) Tattyárthadhigana-gútrem, IV, 35.36.
562) Všechny podrobnosti ne juplně ji uvádí Tettyárthárád žavártikala, III, 3, 4
a Sátrakrtáhgam, I, 5, 1-2. Anglický překlad v S. B. E. XLV, etr. 279. 286.
563) Tattvárthadhigama-sútrem, III, 4, e komentáře k tomuto metu.
564) Tattvárthádhigama-sútran, III, 5, a komentáře.
565) Srovnej Tattvárthadhigama-autram, II, 36.
566) Srovnej Tattvarthédhigama-sútram, II, 31 a 33.
567) Srovnej Tattvárthadhigama-sátran, II, 52.
568) Tattvárthádhigama-sútram, II, 42-43.
569) Srovnej Uttaradhjajana-sútran, XXXVI, 197.
570) Srovnej Uttarádhjajana-sútram, XXXVI, 195. Pro karnabhumi srovnej Tattvár
thádkihana-sútram, III, 37.
571) Těchto sedm druhá nadpřirozené moci, rdhih, pkt.: 1adhi, Jsou: 1. buddhih,
nadpřirozené poznání, osvícení, 2. vikrija, schopnost měnit své tělo podle libosti, 3. tapan, schopnost umr tvo vat své tělo, 4. balaa, zázračne efla, 5. aušadhan, schopnost zázračně léčit, 6. rasan, bypaotická síla, která iní člověka schopnýu whranout druhého, nebo uhranutého vyléčit a p., 7. akěinan, schopnost způsobit, aby se zásoby a věci, v něčem ulodené, staly nevyčerpatelnymi, nebo se miato delením nezmenš110 (kõétrabhédah).
572) Tattyár tharádžavártikem, III, 36, 2-3. 573) I'attvártharádžavártikan, III, 36, 4. Pro paljópaman srovnej poznávku
497
574) Zení splňovaných přání, bróga-bhúmih, je v Džaubúdvipu šest, totiš Feina
vata-kšétram, Hari-kšétran. Dévekuru, Uttarakuruh, Ranjaka-kétran,
1011-5060

Page #255

- 253 -
paixonjevet0-66 czau. V Dhátski-dypu jsou tytéž země, ale dvojmo, tedy dvanaet, e podobně i Puškaravare také dvanáct, tedy celkem třicet.
787 O nich bude vyloženo v následující kapitole.
575, Enthárthaanigana-sútrem, III, 38; mnoho podrobností podává Tattvärtha
orken te ton2 to me tu.
577) S OVOC) Tattvérthadhigama-sútra, III, 27-28.
578) Sxo70Tattyerthadhigama-sútran, III, 29-30 a prelušné komentáře.
579) Dattversisihigaba-sútran, II, 31 a komentát. Antarmuhúrtah je jeden mu
húztal (46 sia) bez jednoho sanaja (okamžiku). Jedno púrvan je 8,400.000 púrváis. Jedno púrváhgam je 8,400.000 let. Je tedy jedao púrvam 70, ,560.000.000.000 let, Jedna kótih (deset miliona) púry je tedy 705.600.000, ,000.000,000,000 let.
580) Tattvértbadhigena-gútram, II, 53.
582, Sa.: malulah nebo babhruh nebo amgūšah, anglo-indický mungoose (čti maa
güe) je u Indi velice vážené zvíte, protože se o něm domnívají, že pojídá hady. Vypravuje se o něm onoho báj a snad na základě nějaké takové prestaró báje mu byl v džini.smu přidělen věk 75,600.000 let.
502) Tyco zprávy o ti jehčích se všemi podrobnostmi pod ává jednak Uttarádhje
jane-gütren, XXXVI, 69-191., jednak Tattvártharaažavártikan, III, 39 a tez jiné komentáře k témuž místu Tattvártha-sútra.
583) o nich se zmánuje Uttarádhjajana-sútran, XXXVI, 187. Jacobiho překlad to
boto chí eta * S..E. XLV., str. 224 ... " those with wings in the shape of a box.. 9 není doat jasay. Podle výkladu současných ažinista mají prý jejich křídla tvar zploštělých polokouli.
34. Istévárthád'nigama-sútram, III, 19 a komentář k tomuto mistu.
585) Jaguanderla3. Jaink v Outlines of Jainism, str. 119 (Appendix II) tvrdí,
že toto rozačlení času trvá jen v Árjakhándu obou oblasti Džambúd vipu, Binsaí snadně odchylné od obecného džinistického názoru, Nepodařilo se mi 2.31stit, zda je to Jaguanderleliv omyl nebo zda to je mi nění nějaké sekty. Ovšem, jel ee samo sebou rozumí, ten rozdíl nená praktický význam ani daný náboženský dosan.
2013.-5060

Page #256

586) Arah zaemená vlestoš špico" kole. Je to Jerou disledné provedení le
čatého obrazu o kolo času, nazývají-11 Be svitové věky pico v tomto kole.
587) výklad o nich bude podán v následuj{ois, hlavnd podle Dianbúdvipa-pradi
Ďaptih, 18,40. Tato sútra tvom v komentár Sánticandrovo druhý oda11 (vakšaskáran) toho to dila. Částečně při tom výkladu přihlížín 1 ke korentárink Tattvartha-sútru, III, 27.
S88) Sušané znamená vlastně "krása", "pádhera". V některých textech místo toho
slova bývá tvar bukaná, které je stejoš odvoseno od adjektiva sukhah * tastay, 7 pivodním významu "majici dobrou sdět (khan) y kole", & tedy "dobře jdoucí". Zdá se, že obras o kole tasu savinil, de 7 påvodnion alovech sušená a duhšana, bylo nahrazeno pavodní až písmenez "kbo, aby byl obraz proveden do adsledku. Slove aukname & dubkhamá jsou jinak neobvyklá a to jen potvrzuje mou domněnku,
589) Vis Džambúdvi pa-prad naptik, 20, e sentičendrtiv komentát k tému místu.
590) o tomto zlatém věku jedna také Džabúd ripe-pradznéptih, 19-25.
591) Dianbúa vi po pradžñáptih, 26,
592) Tamtéž, 27.
593) Temtéž, 34.
594) Tamtéž, 35.
595) tamtéž, 36.
596) Tamtéž, 37.
597) Viz oddíl II.
598) Tyto báje a legendy, ačkoliv jsou někdy dost suchopárné, jsou cenné, ne
bot jsou jen reprodukci a někdy uplněním oněch zvyků, které byly běžné v Indii asi v době 6. a 5. stol. př.r.l., zejména v rodinách velno
ů. Následující báje podávám jednak podle Životopi su Džinti v Kalpasútte, jednak podle Džambúd vípa-pradžnépti, kde jeou velmi podrobné výklady na roz11čných místech a při rozličných příležitostech. Pro podrobnosti ni bylo pramenen dále Hénačandrovo Trišašti-saléka-purušaočaritram, rozličné básnická zpracování životopiau tistbankarů, jež byla uvedena v úvodní části
a 2021-5060onal

Page #257

- 255 -
a konečně pro odchylná atanoviska digambark rozličné digambarská pursna, zejméng Adipuránan, Vardhavanapuránem a tamilské Merumandarepuránam. o uvedené prameny se opírám i tam, kde je výslovně v dalším necituji.
599) Jsou to: 1. Uotiváni arhantů a jejich obraza. 2. Celonoční bdění a rosji
mení o epasených duších a jejich přívlastcích. 3. Stálé úvahy o slovech tirthamkaru. 4. Uctívání áčárja. 5. Uctívání a thaviri. 6. Uctívání upadhjeja. 7. Uctívání sádbaů. "8. Studium svatých písem : enaba Jin správaš poro zunšt. 9. Zachovávání správného náboženského názoru.-10. Uctivé plnění náboženských předpiat. 11. Vzorný život. 12. Naprostá pohlavní zdrženlivost. 13.-18té soustředění mysli. 14. Pokání, které není obtížné tělu. 15. Obet potravy, nápoje, oděvu a jiných věcí těm, kdo konaji pokání. 16. Služba tirthamkarům, ádár jům atd., při které jim poskytuje rozličné potřeby. 17. Ochrana oboi džiniatických mnicht, odklizování jejich spo*ů atd. 18. 21 skávat si nové vědění všeho druhu. 19. Srovnáním s ostatním věděním oceňovat vědění, které vychází z posvátných písem. 20. $ifit náboženství všeni dobrýni, mravalni prostředky. z výčtu vidíme, že jsou to obyčejné džiaistické předpisy pro věřícího, jenom poněkud rozvedené v podrobnoatech, Jejich výčet se několikrát vyskytuje v Trišašti-salkka-puruša-daritve.
600) Jeden & mnohých druhů nána-karhana. Viz též Džăátadharmakatháng an, 64.
602) o nich srovnej část IV., kap. II, odstavec 2. 2.3.
602) To je čtyřicet osm minut bez jednoho okančiku.
603) To je zpusob, jak nosi roněku (šál) příslušníci tří nejvyšších kast při
slavnostních příležitostech.
604) Chvalozpěv Saudharnéndrův se nazývá Sakrastevah, protože Saudharnéndrah
má prjmení Sakrah, Sakrastavah, zpívaný s oblibou v džinistických chrámech, je prý (podle víry věřících) 11dskou reprodukci oné nebeské písně, ve skutečnosti je to velmi starý a krásný hymnus neznámého původu.
605) Osmá pevnina středního světa.
606) Tirthamkarové těchto jmen žijí v každém kole času a jakési jejich proto
typy jsou v Nandi svaradvipu.
607) Kalpasútran, 17-22. Digambarové nevěří v toto přenesení zárodku Vardba
mánova a tvrdí, že byl počet hned Trisalou.
1011-5060

Page #258

256 -
608) Předměty těchto štastných snů jsou: 1. Chromný slon, 2. bílý, krotký býk,
3. krásný, hravý lev, 4. korunování bohyně krásy a blahobytu, Śrí, 5. mandárový věneo (Erythrina indica), 6. měsíc, 7. slunce, 8. veliká, krásná vlajka na zlaté žerdi, 9. stříbrná nádoba na vodu, 10. lotosové jezero, 11. mléčný oceán (KBíródadhin), 12. sídlo (přichání-li tirthankaraḥ s nebe, tedy vimán; přichází-li s podsvětí, palác, bhavanam), 13. nesmírné hromada drahokamů, 14. oheň bez kouře.
Podrobný popis těchto sai vis Kalpasútran, 33-46. (Anglický překlad S.B.E. XXII, str. 231-238.)
609) Podle džinistické víry to je jeden ze čtyř Lokapálů řádu Bhavanavásind, ochránce severní části nebe. původní náhled o tom božstvu však byl, že je to náčelník duchů hlubin a temnot, a proto bih pokladů. Tento původní význam je zachován i v této búji. Rodovým jménem se Kuberah nazývá Vairavanah nebo také Valéramanah.
610) Därabhakové jsou bohové, z řádu Vjantarů. Jejich jméno je odvozeno od slova džṛubhaḥ, zívání a znamená asi tolik, co ospalci nebo povaleči. Bhagavati XIV, je líčí jako své volné boby, rozpustilé a nakloněné pohlavní lásce. Je jich deset skupin rozlišených jmény.
611) Kalpasútram, 98.
612) Tato doba není u všech tírtankarů stejná, liší se dobou a zemí narození.
613) Podle dšinistické víry se narodi tirthankarab jako obyčejný člověk, ale prostý všech nečistot spojených s porodem. Zásadně je vědy muž a digambarové se této zásady důsledně zastávají. Svétambarové připouštějí jednu výjimku a tvrdí, že devatenáctý tirthankarah tohoto sestupného světového období Mallinathah byl žena. Toto tvrzení má pravděpodobně podepřít oprávněnost mnišek v džinistické církvi.
614) Dik-kumarí jsou bohyně z řádu Bhavanavásina.
615) Sagvarteh značí pávodné "něco sbaleného", "atočeného". Zde to značí prudký točivý vítr, oyklon. To plyne z Dévéndrova komentáře, k Uttarádhjéjana-sútru, XXXVI, 120., kde se praví, že "Samvartakaḥ je vítr, který odnáší trávu ap. zvenčí dovnitř na jedno misto". Srovnej Jacobiho překlad Uttarádhjajana-sútra v 8.3.E., str. 218, pozn. 4.
616) Hora Ručakah je na Rúčaka-dvípu, třinácté pevnině středního světa, počitáme-li od středu.
1011-5060

Page #259

- 257 -
617) Je to vlastně tačička % rozraēlněných pě ti vonných látek, jejím vyschnu
1t se dostává vásah. Srovne poznámku 347.
618) Je to pípalové dřevo (Ficus religiosa), Třením dvou kust tohoto dřeva
rozdělávají v Indii dosud oheň k obřadním účelom.
619) Hodfršan je santalové dřevo zvlastního druhu: má barvu mobazi a velmi ail
ně voní. Užívá se ho k obě teu a velmi jemný řezbářským pracen.
nají Dik-kumári, Džambu-dvipa-pradžnáptih,
620) Podrobně 11.čí obřady, které
112-114.
621) Pro etymologii tohoto jména srovnej Jacobiho překlad Kalpasútra v S.B.E.
str. 227, pozn. I. K tomu ještě podotýkám, že Naigenéša je démon s berani hlavou, nebezpečný zvláště dětem. Zdá se, že tu zase ažinismus přejal ne. které velmi staré náboženské prvky.
622) To jméno ziamené vlastně jen "libozvučný zvon.
623) O Saudharnéndrově voze podrobně vykládá Džambūdvípa-pradžnáptin, 115.,
e o jeho smenšení v Handiévara-dvipu tamtéž, 116.
624) Džambúáví pa-pradžñáptih; 217.
625) Na úpatí hory Méru je les, zvený Bhadrašáls-vanam.Ve výši pě ti set jódžan
od něho je les Nandana-vanam. Nad níu ve výši šedesát tisíc pět set jódžan je les Saumanas-vanam. A třicat šest tisíc jódžan nad ním je les Paaduka-vanam. Nad nían již není Záday jiný les, Srovnej komentár k sútrakrtábgu, I, 6, & 11.
626) Džambúdvi pa-pradžñáptih, 118-119.
627) Vládce nebeských rie1 zvaných Aranam & Ajutam (podle svétánbarů jede
náctá a dvanáctá nebeská riše, podle digamberi petráctá a šestnácta).
628) Bobové devátého stupně.
629) Džambúd vípa-pradžnáptih, 120-121.
630) Džambúdvípa-pradžnáptih, 122.
631) y původním textu ardžaka-nandžari; ardžakah je Ocimum pilosun, jeden
2 mnohých druhů bazalkovitých rostlin, které rostou v Indii.
1011-5060

Page #260

- 258 -
632) O tom srovnej Trišašti-saléke-puruša-čaritrar, I, 2, álók 627 a 728.
633) Džambūdvipe-pradžñáptih, 123.
634) Podle a sinistů ani nejdokonalejší mezi nebeskými bytostmi se nemohou vy
rovnat tirthamkaroti tělesnou dokonalostí, nedot Rezaji audérika-sariran. A jen audárikasariran může být dokonalá, protože jen jeho prostřednictvím může dojít duše konečné epsey, muktih.
-635) Srovnej např. Uttarádhjájana-sútram, XXII, 5. & tóx 3. Podle ažinistické
víry má těchto znamení dakravarti 1008, Baladevah 108, Vasudevah 108 a štastný člověk nejvýše 32.
636) To se zakládá xa xvláštai džiniatické donněnce o stavbě. Živočišné kostry
(samhananam). Domnívají se totiž, že kosti jsou spojeny třeni prostředky, a to: 1. břeben, vadžrah. 2. kostním obalem, răabhah. 3. dvojitým čepem, náráčah. Podle toho, kterých z těchto spojení a jak je jich použito, rozeznává se sesterá tělesná vazba (koetry), a to: 1. Vadžraršabbanárácssamhananam, nejdokonalejší vazba, kde jsou všecky tři spojovací prvky tak, že kosti jsou do sebe zaklesnuty dvojitýn čepem, upevně ny obalujíos kosti, která je zajištěna hřebem. 2. Réabha-nárádá-sambananam, je méně dokonalé apojení, podobné předešlému, až za to, že schází hřeb. Někdy se na tomto místě jmenuje Vadžrg-náráča-samhananam, yazba Šepem a hřeber bez obalové kosti. 3. Náráče-samhananan, vazba, kde jsou koe ti do sebe zakle sauty Jenom dvojitými čepy. 4. Ardna-aáráča-samhananan, vazba kosti jen jednoduchyní čepy. 5. Kilika-samhananan, kde kosti jsou zašpičatěny a zaraženy do sebe na způsob hřebíků bez spojovacích prvků. 6. Sévértha-gamhananam nebo chéda-samhananas je nejhorší tělesná vazba kostry, kde kosti se pouze dotýkají nebo jsou nanejvýš v blanitých pochvách. To je obyčejná stavbe lidské kostry v tomto světovém období. Diganbarové nazývaji tu to vazbu těla asamprápta-śrí patikan,
637) Džinisté rozeznávají šest druhů vývoje tělesné postavy same thénan, totiž:
1. Sana-čatuhsra-dams thánar, poatava naprosto a úplně úměrná a dokonale souměrná. 2. Njágróanja-parimandala-sama thánam, postava dobře vyvimata ve svrchní části, ale špatně utvořená v dolní části. 3. Sádi- (nebo také Budi-) sans thanan, poetave dobře vyvinutá v dolní části, ale zne tvořená ve vrchní části. 4. Kubaža-sama thánem, hrbatá postava, kde trup je znetvořen, kdežto údy jsou správně rostlé. 5. Vámana-eans thénan, trpasličí postava, pravý opak předešlé. Trup je totiž vytvořen docele úměrně, kdeže to udy jsou zakrnělé. 6. Hundske-sams thápem je postava na prosto nesouněrná a neúměrná.
1011-5060

Page #261

- 259 -
638) Opak je sopakramam &jušja, tj. Život, který může být zkrácen rozličnými
vnějšími príčioani.
639) Ačárahgan, II, 15, $13.
640) Tedy aikdy to neaí Jméno, jež jako jméno obecné nená výzdan. Napi, pobled
ni tirthankarah této světové periody měl jméno Vardhamanah, tj. rozmnožující, které mu bylo dáno, protože prý se od jeho početi všechny statky
království jeho otce roxanožovaly neobvyklou měrou. Kalpa-sútran, 91.
642) Kapasutram, 104. Mnohem podrobněji lítl tyto slavnosti (mahotsavan) Tri
šašti-saláka-puruša-čari tram, ovšem podle zvå sté doby a v tom je veliká cena těchto líčení pro poznání staroindických lidových obyčejů.
642) Své témbarové, kteří připouštějí, že tirthamkarah může být také žena, tvrdí
však, že tírthankarah-žena se nikdy neprovdá. I dení džinis tického svatebního obřadu a slavnosti s tím spojených podává Trišešti-áálaka-puruša-daritran, I, 2, śl. 755-903.
643) bakravarti je panovník zvláště vynikajících vlastnosti, jenž vládne nej
méně šsti zemin. Bajeslovný výklad o čakravartinovi podává Trišašti-galáka-puruša, čaritran, IV, I & též v Eásti 2.
644) o nich srovnej poznámku 546. K věci srovnej Xalpa-cótram, 110-111.
645) Srovne
Áčárangati, II, 15, $ 18.
646) Suvarnan je tu nině na mince té které doby a té které země, ražená s obra
det tirthamkarových rodičů. Není to tedy nezbytně staroindická mincovní jednotka (váha), která je známa pod tímto jménem.
647) Popis tohoto průvodu podává velmi podrobně Antakrddasáhgan, v, 8, su tram
9.
648) Tento obřad se nazývá v sanskrtu panda-muěti lóčam, prákrtu panda-mutti
jam-lo jam. Srovnej uvedené místo An takrd dasanga.
649) Srovnej Kalpasutram, 211.
650) Pokud se toto tvrzení džinistö opírá o historickou pravdu a skutečný ži
vot posledního tírth arkera tohoto světového období, nepodařilo se dosud zjistit pro nedostatek nedžinistických pramenů o ně. Rozhodně se vě ak zdá, že Vardhamaneh Mehávírah přece se někde - tedy prostřednictvím uditele - seznámil s naukou Pársvovou, kterou hlásal vlastně jen s malými
1011-5060

Page #262

260
obměnami. Vabec se v životech din vist tak nerozdílně báje, legenda (2&ložená hlavně ng anacaronionech), a akutečná historická pravda, že je z nich velmi neenadné něco vytěžit pro historii vzniku dzinien.
651) Srovnej Uttaradhjajana-sútram, XII, 36.
652) Srovnej Ičáraigam, II, 15, $ 23.
653) Kávala-džñána-kaljánakam podrobně popisuje v Xivotopine Reabhově Hémačan
drah ve spise Trišašti-saláka-puruša-čaritran, I, 3, s. 399-691. Stavba Bamavasarana je popsána ve álócích 423-450.
654) Tvoří jednu z deseti tříd Bhavanavasini. Srovnej téx Uttarádhjajana-sútram,
XXXVI, 205.
655) Jóažangm je asi 12015 km. Jóažanam se 0811 na čtyři króée; króéah na 2000
lukt (dhanuéjan), ten se dělí na čtyři lokte (hestan), jeden hastah na 24 palce (ahgulan).
656) Náležejí do řádu Vjantarů a bývají také někdy nazýváni Vana-vjantarán. Dě
11 se zase na osm skupin, z nichž každá má v čele jednoho Indru.
657) Tričašti-sálaka-puruša-čaritram, I, 3, śi. 425.
658) Tamtéž, I, 3. él. 436.
659) Stavba samavasarana může být provedene bud o kruhovém pebo čtvercovém på
dorysu. U kruhového samavasarana je udaná míra vnitřní poloměr horní bašty, u čtvercového polovina vaitřní strany. Zed každé bašty kruhové ho samavasaranu je silná 33 1/3 dhanusjå. Šířka volného prostoru prostřední a ne1nižší bešty je u kruhové stejná, to je také 1300 dhanušja. Tak pråměr kruhového samavaşarane měří dvě jódžana, když nepočítáme ovšem základ (soki), který představuje stavbu padesáti dhanuějí. Zdi čtvercového samavabarana 4 jsou 100 dhanušja silné a bašty jsou nejstejně široké, prostřední 1500 dhanušja, vněje 1 1000 dbanušja, Strana čtvercového samavasarana je tedy také (nepočítáme-11 ovšem tlouštku zdi vnější bašty) dvě jódžana. U kruhoviténo, samavasarana je na každé baště v koncích mezi hlavními stranami světovými po jedné studni (vápí). V Čtvercového je v každém rohu každé baš ty po dvou studních.
660) Podle báje vede totiž od zeně k první baště deset tisíc stupňů, každý je
den hastah vysoký a z bašty na baštu po pěti tisících, Tedy celkem dvacet tisíc hestů čili pět tisíc dhanuějů, tj. právě dva a půl króse.
1011-5060

tional

Page #263

262 -
662) Asokový strom je Jonesta Asoka Roxb, čaitja-vrkšah je pípal čili smokvon
pcevátná, Ficha Religiosa. Tvrzení, že roste nad asókovýe atromen není tak Ach.veiné, jak by se na první pobled zdálo, nýbrž je od pozorováno z příroày. Pipelové plody jsou malé červené fíky s velikým množstvím drobných, tvrdých a proto nestravitelných semínek. Pípalové fíky jsou však hledanou potravou mnohých ptáků a kaloát, s jejichž trusem se zanesou drobná pipalové neménka do úžlabí větys jiných stromů, nebo do úžlabi palmových řapíki. Tam za monaúnových destů vyklidí, zakoření se nejprve v kuře a potom vzdušnými kořeny o bemknou kmen mateřského stromu, až jici dosáhnou na zem. Proto velui daato vidíme v Indii, že ze stromů vyrdatá pípal, který bují nad korunou mateřského stromu. Jenon palma proros te pípalovou korunu a vyo niká nad ním. Tyto dvojité stromy ode dávna byly předmětem pozornosti Indů, kteří je opředli maohýni pověstui, legendani a bájemi.
662) Tvoří pátou třídu Vjentara.
663) Jsou to: darpanam, zrcadlo; vardhamánaksh, růžice, která se podobá dvě na
niskám, z nichž menší leží na větší; kalasah, nádoba na vodu; matsja-jugalá, pár ryb; śrívatsah, zvláštaí geometrický tvar v podobě květu se čtyř mi okvětními plátky; nandjávartah, labyrint, meandrovitě rozšířený svastikan; evastikeh, křít s hákovitými konci; simhásanan, lvi trtin. Tato stastna znamení nejsou jen výhradaím majetken džinismu, nýbrž vyskytují se skoro ve všech hinduistických sektách a zdá se, že představují velmi starobylé prvky, jak poznáváme z archeologických nálezů. Pro výklad vardhamanaka srovne Barnettův překlad Antakrd dasánga, str. 48, pozn. 2. Toto znamení je velmi časté mezi výzdobami starších džinistických chrámů. Pro ostatní méně obvyklé znamení srovnej H. T. Colebrooke, Miscellaneous Essays, Vydal E. B. Cowell, London 1873, vol. II, str. 188-190, a J. Burgess, Papers on Satrunjaya and the Jains, Indian Antiquery, vol. II, Bonbay 1897, str. 135-238.
664) Abhajam je nějaká zbraň, která působí, že člověk nemusí mít strach před
druhýn, tedy účinná zbran". Obyčejně se vykládá, že to je vějčitý, rýhovaný kus kemene nebo kovu e kruhovitým držadlem, s jakým bývají často zobrazování hinduističtí bohové.
6652 Aikušah je bodec s háčkem, jímž nahantf pohání a řídí slona.
666) Nikde se neuvádí, do kterého řádu a do které třídy bohů náležejí. Jejich
jména se uvádějí v rozličných spisech různě. Tak druhý bývá zván také Khatvárgájudhadhárí, třetí také Mundamálí nebo Manušja-mastaka-málá-dhárí (mající věnec lidských lebek), y hinduismu Tumbaruh je jméno kteréhosi Gandharva, druhá dvě jména jsou dvě příjmení boha Sivy, čtvrté jméno je nesnadné blíže určit. Jeho význan "ozdobený korunou spletených vlast"
1021-5060

Page #264

ukazuje na to, že se týkalo původně také boha Sivy, jehož si představova11 jako asketu s vlasy v pleteneich stočonych na vrcholu hlavy.
667) "Poklona církvi!
668) Tím okamžikem jsou na všech čtyřech lvích tranech postavy tého 3 tirtham
kara, ovšem jen jedna Živá, kdežto ostatní tři jsou sochy. V této podobě džinisté rádi zobrazují své tirthamkary, v chrámech s křížovým půdorysem. zejména velmi často jsou takové čtyřnásobné sochy tírthankarů v chrámech ve vysokých horách, které jsou hradbami jaksi pro ně něny v samevagaranam; např. Adalgarh na hoře Abú.
669) Podle ažinistické víry je to nahromaděná záře ohňového těla (taid asja
saríren).
670) Každý kajioník, který před tím ještě neviděl samavasarana a který dzi
v okruhu dvanásti jódžan od místa, kde se byduje samavazaranam, musí přijít k této vzácné slavnosti.
671) Každý ganadharah sestaví jedno úplné zně ní celého kánonu. Rozličné káno
ny ganadhari jsou obsahen úplně stejné, ale mohou se raznit formou (např. některý může být složen prózou, jiný veršem ap.).
672) Pauruší je jedna čtvrtire dne nebo noci, den počítán od východu do západu
slunce, noc od západu do východu. Je tedy pauruší v rozličných dobách r02ná, různě dlouhé jsou také pauruší denní a nočni, mino rovnodevnost. Srovnej Uttaráhjájana-sútram, XXVI, 11. Kázání koná tírthamkarah v jazyce ardhanagadhl. Jeho řeč má třicet pět vlastností, o nichž srovnej Samavá jagam, 35.
673) Král má být ochráncem a příznivcem lidstva i náboženství; srovnej Utta
rádhjajang-sútran, xx, 11, 14.
674) Dévačõhandan je alovo s ne dos ti jasným významem. Původně to slovo znane
na "ozdoba sestavená ze šnůr perel". Srovnej Böhtling, Sanskrit wörterbuch in kürzerer Fassung, III, str. 115/1 s.h.v. Některé džinisté vykladaji - také asi ve shodě s tímto původním významen - to slovo, pokud se vyskytuje v popisu samavasarana, jako svatostánek", mandapeu ze šňůr perel a drahých kamenů. Vydavatel bhávanagarského vydání (1915) Trišašti-saláka-puruša-caritram poznamenává k verdi I, 3, 444, jako výklad slovs dévadčhandah: #védikákáram ásanavičéšam", tj. "aruh trůnu tvořící oltár".
2012-5060

Page #265

263 -
675) Lažay tirthaakarah má jiná božstva, chránící náboženství. Bodou uvedena
om výkladu o těch kterých tirthamkarech. Podrobno o odchodu tirthamkars do Svaočbendu a o obřadech, které zakončují slavnost, jakož 1 o volbě Jakše a jakšini za sábanadévy podává zprávu Hémaðandrah v Tričašti-salake-puruša dari tran, II, 3, él. 831-937.
676) Na obrazech pai daparanéětí, které slouží k tomu, aby podporovaly rozjí
nání věřícího, je tento rozdíl vyznčen tím, že tirthamkarah je zobrazen na prvním místě bílou barvou, kdešto saman jakévalí (arhá) je zobrazován jako poslední modrou barvou. Srovnej Kapadiův komentár k Njajavidžajově Njájakusumánažali, str. 269-273
677) Kromě kévalinů bývají někdy zváni džiny i avadhi-ažñáninové (kdo dosáhli
napřirozeného poznání), manan-parjája-džăáninové (kdo dosáhli jasnovidectví) a četurdása-púrva-dhárinové (kdo znali čtrnáct púry).
678) Podle ažiniomu se totiž (jak bylo pod robaš vyloženo v druhé části) liší.
aživa-mukten, který zničil svá gháti-karnaná, ale vlivem agháti-karman dosud trvé těle, od para-aukta, který zničil agháti-Iarnada a tím se zbavil i svého těla a nikdy se jix nevtěli.
679) Vypočítává je Saptati-atag tháne-prakaranar, 208. Pro jejich popis srov
aeKaljána-pandira-etotram, 19-26. (Text s neměckým překladem od H. Jacobiho je uveřejněn ve Teber's Indische Studien, 14, str. 376-399.)
680) Tento atisajan je dvojího způsobu, jednak svásrajah, jednak parásrajah.
Prvaí zpusob zagmená, že nemá vlastních chyb, které by rozptylovaly jeho pozornost a rušily ho; druhý znamená, že ani vnější vlivy na něno ne påsobí.
681) Tyto atišaje je nutno lišit od uvedených tělesných atičaje, které jsou od
nich odvozeny. Někdy se od těchto sticajů od vozuje čtyřiatřicet dalších atisaja, o kterých se často dě je zmínka v životpisech tírthamkarů. Tyto atidaje jaou: 1. Tírthankarah ná nejvýš dokonalé tělo, proaté potu a špiny. 2. Jeho dech je vonný. 3. Jeho krev a maso jsou bílé jako mléko. 4. Nikdo ho nemůže spatřit ani jíst, ani vyměšovat. 5. V jeho a&navasaraně je místo pro milion lidí, bohů a zvířat. 6. Jeho řed je srozumitelná všen (arovnej Samkvájangan, 35). 7. Kolem svého tela má svato zář (bhámandalam). Kamkoli přijde, odvrací: 8, nemocí, 9. nepřátelství, 10. pohromy, 11. mor, 12. pří11ěny déět, 13. sucho, 14. hladomor, 15. atrach před vlastním králem nebo před jinými nocnymi tohoto světe, 16.-23. má osm uvedených pratihárji. 24. zaá se, že je ke každému obrácen tyát, bledi současně do čtyř avětových atran. 25. Stromy se mu kleně j1. 26. Tray be obracejí svými hroty dolů (stávají se adhómukha). 27. Mírný & vonný vánek vane všude kolem něno. 28. Ptáci kolem něho obřadné krouží (konají pradakšina).
1012-5060

Page #266

29. Deštičky jemně vonící vody osvěžují zemi v jeho blízkosti. 30. Nerostou mu vlasy, nehty, vousy atd. 31. Rada bohů mu přisluhuje. 32. Všechny roční doby a předměty mu jsou nakloněny. 33. Ti bašty obklopující jeho kazatelnu. 34. Kudy kráčí, bohové kladou pod jeho nohy lotosy.
264
Atisaje 5-15 jsou výsledkem toho, že zničil čtyři ghátikaruana, atisaje 16-34, že dosáhl vševědoucnosti.
682) Všech paríšahů je dvaadvacet, totiž: 1. Hlad, 2. žízeň, 3. chlad, 4. horko, 5, kousnutí hmyzu, 6. chůze, 7. tvrdé lůžko na zemi, 8. tělesný trest, 9. dotek trnitých keřů, 10. nemoc, 11. špína, 12. nahota, 13. únava, 14. ženy, 15. sezení, 16. nadávka, 17. žebrota, 18. ohledy, 19. ochabnutí víry, 20. předstírání vědění, 21. nevědomost, tj. neznalost pravé víry, 22. nemožnost dostat almužnu. (Srovnej Samavájahgan, 22 a Tattyárthádhigana-oútram, IX, 9). Tyto atrasti jsou spásobeny rozličnými karnagy. Tak 1-11 jsou způsobeny daní ja-karmany, 12-19 čaritra-móhanije-karmany, 20 a 21 džňána-védaní ja-karaany a 22 antarája-karmanen.
山
Z toho je zřejmé, že tirthankarah může být postižen jen některými z prvních Jedenácti straatí, způsobených vádaní ja-karmany. Současně však že mít tirthankarach nejvýše devět atraatí.
683) Tj. čtyři v Džambúdvípu, oem v Dhátakí dvípu a osm v Puškaradvaradvípu. To je ve čtyřech význačných vidžajích (krajinách) každého Vidéhu lidského světa po jednom.
684) Totiž třicet čtyři v Džambúdvípu, tj. v každém z třiceti dvou vidžajā
Vidéhu po jednom, a rovněž po jednom v Bharatě a Airávatě, v druhých dvou pevninách lidského světa, kde jsou všechny kraje dvojmo, po šedesti osmi.
685) Jména nyní žijících tirthankard uvádějí džinisté takto: Simandharah, Báhub, Sud Batadóvaḥ, Svajanprabhah, Vršabhanánaḥ, Anatavirjaḥ, Vidlandthah, Súraprabhah, Vadaradharah, Candrananah, Bhadrabáhuh, Bhudahganéaih, Prabhátírthah, Avathéévarah (?), Viracénah, Mahabhadrah, Déva ajah a Adžitsvírjah.
686) Deset kalpů je: 1. Áčélakjam, zákaz nosit roucho. 2. Auddésikam, zákaz přijímat věci, které byly připraveny pro sádhus. 3. Sajjátaram, dvanáct věcí, které jsou anichovi sakázány, náležejí-11 majiteli upááraje. 4.Ráda pindam, věci, které jsou mnichovi zakázány, náležejí-li králi. 5. Krtikar-. ma, nařízení, že se mladší sádhu musí poklonit staršímu a že se sádhví musí poklonit každému mnichu, byt i byl mnohem mladší než ona. 6. Mahávratáni, velké eliby mnicha, kterých je pro mnichy prvního a posledního tirthankara pět, pro ostatní čtyři. 7. Dějéštam, pořadí mnichů podle stáří.
1011-5060

Page #267

- 265 -
8. Pratikramanam, zpověd dvakrát denně bez ohledu na to, zda se mnich dopustil nějakého hříchu nebo ne. 9. Másah, předpisy o tom, jak dlouho smí mnich allt na témaže místě. 10. Parjušana, předpisy o tom, jak atrávit dobu deštu. Saptati-data-stháza-prakaranam, 228.
687) Saptati-sata-sthána-prakaranam, 289, 290 a Uttarádhjajana-sútram, XXIII,
26.
688) Praharah je jedna čtvrtina dne ne bo noci, hlídka. Sest prahard je tedy
dva day a dvě noci čili čtyřicet ost hodin.
689) o nich Trišašti-éaláka-puruša-ceritram, I, 6.
690) Toto líčení je věrným obrazem indických pohřbi vzácných osobnosti, zejmé
na krála. Džinistické spisy tu anachronisticky přenášejí tyto zvyky i do dob života tirthamkarů.
691) My tický životopis Rě abhův podle svétázbarské tradice, ale velmi stručny,
obsahuje Kalpasútram, 204-228 (anglický překlad v S.B.E. vol. XXII, str. 281-285). Více podrobností, zejména o předchozích životech Rš abhových a o jeho dětech podává Satruñažaja-mánátmjam v kap. III-VI. (Srovnej j. Burgees, Satrunjaya Mahatmyam, A Contribution to the History of the Jainas by Professor Albert Weber; Indian Antiquary, vol. XXX, Bombay 1901, str. 247-250)) Ještě podrobno j1 podává svétámbarské báje Ršabhovi Džambúdvipa-pradžñáptih, 29-33, a k tomu příslušející komentář sánticandrův. Nejobšírněji však podává báje o Ršabhovi digambarské Adipuránen. Poměrně pozdní zpracování évétándarských bájí o Réabhovi je Héma dandrově Trišašti-saláka-puruša-daritram, I, 1-3, 6. V této podobo je báje
Rě abhovi běžná mezi nynějšími évétánbary, třetaže oplývá anachronismy a umělými vztahy k hinduistický bájím, které nelze vždy organicky vysvet11t.
692) Kósalah se nazývala v starých dobách krajina v severovýchodní ásti před
ni Indie, shodující se v hrubých rysech s pozdějšímo Oudhem. Hlavní město bylo Ajódjá, ležící na přitoku řeky Gangy z levého břehu, zvaném ve starověku Ghargherá, nyní Gográ.
693) To jsou souhvězdí tzv. měsíčního zvířetniku (lunárního zodiaku), který je
v indLcké astronomii stardi než sluneční zvířetník, který se dostal do Indie z kecka, pravděpodobně teprve současně s Alexandrovou výpravou. - Uttaráděádhá se ahoduje při bà1ě ně s hvězdani G a 7 Bouhvězdí Střelce (Sagittarius). Souhvězdí Abhidit se sestává ze tří hvězd, ze kterých nei
význačně js1 je bc Lyrae. 1011-5060

Page #268

• 266 -
694) O kulakarech srovnej Džambúdvípa-pradžäeptin, 28. Nábhih s jeho sya Ršab
hah jaou známi 1 hinduistickému báje sloviSrovnej Višmpuranam, II, I, 13-32 (v bombejském vydání Kěémarád že Srikrě padáse). Śri Venkatesvarajantrálajah (str. 77/2 - 78/1). Ve 1180 novo anglickém překladu str. 162163, v anglickém překladu Dittově, Calcutta 1912, str. 114-115. Srovnej též J. Burgess, Papers on Satrunjaya and the Jains, Indian Antiquary, II, Bombay 1873, str. 135/1.
695) Přepočítáno na nás početní způsob to činí pět set devadesát dva triliony
šest set čtyřicet tisíc biliong let.
696) Podle kosmologických ažinis tických béjich v západní části Menávidéhu.
697) od toho se zdá 1 jeho jméno být odvozeno a mělo by tedy správně znít
Vršabhah, což je však ayní tvar méně užívaný. Býk jako znak prvního tírthankara, jak se zdá, nasvědčuje původní souvislosti džinismu s oním náboženstvím, ze kterého se vyvinul také sivaisme, v němž býk Nandi je posvátným zvířetem Śivovým. Tuto domněnku potvrzuje také, že kultni džinis. tická místa jsou většinou původní posvátná místa sivaistická, jako např. hora Abú, Girnár a j.
698). Báji o Bharatovi vypravuje podle évé támbarského podání nejobšírněji Džam
búd vipa-prad ráptih, 67-70 a Sándičandrov komentář k tomuto místu; dále Trišašti-saláka-puruša-čaritram, I, 4. Některé čésti báje obsahuje také Satrundžaja-náhá tmjan na rozličných místech (I, 60; III, 65-67; zvl áště však kapitola IV-VI). Tato báje se již naprosto liší od hinduistické báje o Bharatovi, jak ji např. vypravuje Višņu puranam, II, 13.
699) Báji o Bahubalim nejpodrobněji podává Hémačandrovo Trišašti-saláka-puruša
dari tran, I, 5, teta Bahubaliho se nejvíce ujala mezi aigambary, v jejichž puránech jsou podány rozličné tvary původní pověsti. Diganbarové také zají samostatný básnický živitopis tohoto světce v Banskrtu, Vánuvali-čaritram.
700) Nirvanam Rabhovo popisuje Satrušažaja-náhá tajam, VI, 179, nezmiňuje se
vě ak nikde, že by Aš tapad a Satruñažajah byly též hora. Proto se zdá, že apojení obou míst je teprve novodobého původu, Hora Satruñažajah leží poblíž města Páli tány, ve východní části poloostrova Ká thiávadu. Pro popis tohoto posvátného mieta dzinistů srovnej J. Burgess, Papers on Satrunjaya and the Jains, v, Satrunjaya Bll. Indian Antiquary, vol. II, Bombay 1873, str. 354-357.
1011-5060

Page #269

701) Zdá se, že již Rev. Dr. J. Stevenson ve svém, jinak velmi špatném překla
du Kalpasútre (The Kalpa Sútra and Nava Tatva, two works illustrative of the Jain Religion and Philosophy. Translated from the Mágadhi. With an appendix containing remarks on the language of the original. By the Rev. J. Stevenson, D.D., V.P., R. A. S. London, 1848), dobře pochopil význam džinistické báje o Ršabkovi, pokládaje ho (v úvodu str. XV a XVI e dále str. 99) za ideálního zakladatele náboženství, jehož skutečným zakladatelem byl Párávaḥ, nebo enad jeho předchůdce Némiḥ.
267 -
Pravděpodobně báje o Rabhovi představuje zbytky skazek z oněch predáv ných dob, které jsou neproniknutelné pro historické bádání, a které se obrážejí podobnými bájemi ve všech náboženských útvarech, které v oněch pradávných dobách povstaly ze společného základu. Proto myslím, že podobnost dainistických a hinduistických bájí, zejména aivaistických, je påvodní a že není vnesena do džinistických bájí teprve později, aby tak byl džinismus vaunut do historie Bharatavarši.
702) Slovo náthaḥ, které původně znamenalo "útočiště", potom "ochránce", "pán", "vládce" přidávají džinis té ke všem jménům tirthankarů. Pro jednoduchost v dalším uvádí pravidelně jména tirthankar bes tohoto přídomku. Podrobně životopisnou báji o Aditovi podává Trišaští-áaláka-puruša-čaritram, II, 1-3 a 6.
703) Rohini je souhvězdí, které se skládá z pěti hvězd, z nichž nejvýznačnější je Aldebaran ( Tauri).
704) Souhvězdí, sestávající se ze dvou hvězd, z nichž hlavní je hvězdad Střelce (Sagittarius).
705) Jeho mytický životopis nejpodrobněji podává Trišašti-ósláka-puruša-čaritram, III, 1.
706) Báji o jeho životě nejpodrobněji podává Tričašți-áaláka-puruša-aritram, III, 2.
707) Souhvězdí, které se sestává ze čtyř hvězd, z nich nejvýznačnější je jedna z hvězd Blíženců (Gemini).
708) Káliká znamená "černá bohyně". Je to jméno hrozné praindické bohyně, které bývaly konány krvavé i lidské oběti, a která od pradávna byla v úzké souvislosti s postavou "Velikého boha", "Mahádévaḥ". V pozdějším hinduismu splynula s rozličnými jinými božstvy a je uctívána jako jedna z mnohých podobe manželky boha Sivy, jenž je podrijštěný Mahádévah.
1011-5060

Page #270

- 268
709) Podrobnou báji podává Tričašti-salála-puruša-ceritram, III, 3.
710) Sestává se z pěti hvězd, z nichž je hlavní Regulus (Leonig).
721) Pták z čeledi bahňáka, Charadrius.
712) Jiná podoba bohyně, uvedené v poznánce 708.
713) o něm Trišašti-saláka-purušaočaritran, III, 4.
714) Hlavní město země zvané Vatsan. Stávalo 08 břehu řeky Gangy poblíž ay
nějšího města Kosam, asi 50 ku proti toku od Alláhábádu.
715) Je to jediná hvězda, kterou nazýváme Spice (CVirginis).
726) Toto jméno znamená "černém a je to pravděpodobně zase jenom jiná podoba
bohyně jak bylo uvedeno v pozn. 708.
717) Trišašti-áalaka-puruša-dari tram, III, 5.
718) Souhvězdí, sestávající se ze čtyř hvězd, z nichž je hlavní hvězda ! Vah
(Libra). Jiné daležité hvězdy v něm jsou , Vah,
719) Tritašti-saláka-puruša-čari tran, III, 6.
720) Skupina čtyř hvězd, z nichž je hlavní
Stíra (Scorpio).
721) Trišešti-saláka-puruša-čaritran, III, 7.
722) Souhvězdí jedenácti hvězd, z nichž je hlavní
Stírg (Scorpio).
723) Trišašti-saláka-puruša-čaritran, III, 8.
724) Trišašti-áa.láka-puruša-čaritian, IV, 1.
725) Skupina tří hvězd, z nichž hlavní je hvězda Atáir (6 Aguile, Orla).
726) Trišašti-saláka-puruša-caritram, IV, 2.
727) Nyno jei ašs to Bhagalpúr na řece Ganze v Bengálsku.
728) Skupina jednoho sta hvězd, z nichž význačně jo1 je
Vodnáře (Aquarius).
729) Tričašti-salaka- puruša-aritram, IV, 3.
1011-5060

Page #271

269 -
730) Hlavní město území Pandála, nynější Rohilkhand.
731) Triimti-talaka-puruša-daritram, IV, 4.
732) Skupina ticeti dvou hvězd, z nichž hlavní je souhvězdí Ryb (Pisces).
733) Tričašti-éaláka-puruša-čari tram, IV, 5.
734) Skupins H bvoza, z nichž nejvýznačně je i jed Rake (Cancer).
tj.: kyj
735) Digambarské podání uvádí jako jeho znak palcát (vedžra-dandet
s trčicími hřeby.
736) Tešašti-áeláka-puruša-čari tran, v, 1-5.
737) Podle indické pověsti to bylo město, založené Hastinen, jedním z Bharato
vých potomka. Leželo prý na ganžském rament, nyní zaniklém, asi 90 km na Beverovýchod od aynějšího Dilli,
738) Skuping til hvězd, totiž 35., 39. a 41, souhvězdí Berana (Aries).
739) Trišašti-šaláka-puruša-caritran, vi, 1.
740) Souzvězdí Kuřátka Čili Plejady. Indické souhvězdí čitá však jen šest hvězd,
nichž hlavní je Alkyoné in Tauri).
741) Trišašti-áaláka-puruša-daritran, VI, 2.
742) Tričašti-áaláka-puruša-čaritran, vi, 6.
743) Mithila bylo hlavní město indické še zvané vidéhah (nesmíme směšovat
8 Mahévidenem kosmologických džinistických bájí). Vidénah se rozkládal na severovýchod od Magadhy, 8 zaujímal asi severní část nynějšího Biháru a přilehlou část Nepálu (asi až po nynější řeku Sun-kusi). Mithilá gama prý stála na témže místě, kde nyní stojí nepálské město Džanakpur (26° 45's.š. 86° v.d. od Gr.). Mathúré bylo hlavní město kle kámsovy, do jeho okolí klade hinduistická báje narození a mláar Kršnovo. Je to nynější Matra (Muttra) (do vyhlášení. nezávislosti), dnes opot Mathura Uttarpradesi, asi 50 km na severozápad od Agry. Rozdíl obou bá 31. Je tu znaony, a nelze rozhodnout, zda v dobách, kdy tyto hste vznikly, dsiniamus dostal se tak daleko na západ, jak leui Mathura..
Povato Satrundmaj1 a Girnaru jsou mnohem pozd&181. 118tě až % dob hod.
ně po n.1.). 1011-5060

Page #272

744) Skupina tk hvězd, z nichž nejvýznačnější jeou
(Aries).
& A souhvězdí Berana
745) Trišašti-saláka-puruša-caritram, VI, 7.
746) Vynikající město v staré Mágad xe, které leželo poblíž nynějšiho Ráažgiru
v nynějším Biháru asi 70 km na jihovýchod od Patny (staré Pátaliputry). Kuságara-nagaran nebo Kusagarapuram jsou jen jiná jména téhož města.
747) Slavný kšatrijeký rod, který odvozuje svůj původ od Haribo, tj. od boba
Višnua. Je to pravděpodobně rod neárijského původu, kulty Velkého Boha mu však byly naprosto cizí.
748) Trišašti-salaka-puruša-čaritram, VII, 11.
749) Kelpasútran, 170-183, & machem obšírněji Triat i-galáka-puruša-Caritran,
VIII, 1., 9. a 12.
750) Toto jméno znamená "Město boha slunce". Není tím nic rozhodnuto, když
Jacobi ve svém překladu Kalpasútra (s.B.E. XXII, str. 276, poza. 1.) pravi: It is, of course, Krishna's town". Ovšem pozdější ažinistické báje přímo nazývají Némiho rodiště Dváraká. Naproti tomu Stevenson, nevíme na podkladě jaké tradice, tvrdí, že sórijapuri je nyněj&f město Agrá. Archeologie spíše svědčí pro poloostrov Káthiávád, kde byl kult boha slunce zvláště rozšířen, ovšem ne pro Dváraku, nýbrž spíše pro některé jiné střediako kultu boha slunce (např. Pátan čili somnáth).
751) Historii toho to rodu podává také Satruñažaja-máhátmjan, X, 236-237.
752) v Satrundžeja-mábátnjam, XIII, 83-172 se vypravuje jak se Krēnah se svými
ženani snažil vzbudit v Némiovi pohlavní vášně a nakonec Kršnah prý alespoň přině l Némia, aby se oženil. Sňatek byl uzavšen, ale Némih prý vůbec nikdy se svou manželkou pohlavne neobcoval.
753) Pokládám Némiho za skutečného zakladatele åžinismu, který vyšel ze západ
ní části Indie, kde mě 1 převahu kult boha Slunce, a když se nějak seznámil s východně 1ším kultem Velikého Boha, v němž měl vynikající místo aaletistus, vytvořil nové náboženství, které mělo v podstatě všechny rysy pozdejšího ažiniamu. Historická data o tomto zakladateli džiniemu se neuchovala, a zbylo pouhá vědomí, že sloučil prvky jinak dvou naprosto cizorodých náboženství, v nový náboženský útvar, který odloučil úplně od oněch náboženství, na nichž je vybudoval, zejména od višnuismu. Na tyto skrovné znalosti Némiova života byly hodně pozdě potom navěšeny rozličné hinduistické báje,
aby se tak jaksi ana souvislost a rozdíly dokumentovaly. Párávah pak asi 1011-5060

Page #273

reformoval Némiovo náboženství hlavně po for nální stránce. A teprve Mahávírav životopis se stal asi základem, podle nshož byly zpracovány mytické životopisy všech předchozích tirthamkara.
754) Nejméne mytického obsahuje Zivotopis Páréviy, jež je zachován v Kalpa
sútke, 149-169. Nejvíce mytických podrobností mají rozličné digambarská purána, jako např. Páráve-puréns. Jaksi střed představuje svétámbarská tradice asi 10. - 11. stol. n.1., jejímž ohlasen je 2. a 4. sargah devátého parva Hémačandrova Tričašti-baláka-puruša-daritram, IX, 2-4. Ovšem podrobnosti, jež Hémačanárah podává v popisech obřadů, slavností & společenských událostí jeou obvyklé jeho anachronismy, které nesmí být přsnášeny do 9. nebo 8. stol. pt.n.1.
755) Dobré, staré svétámbarské prameny uvádějí jako Párévovo rodiště pouze
Benáres, a neuvádá jí blíže místo, kde se v Benáreau Aarodil. Mynt se obecně i u své támbarů pokládá čtvrt Bhélúpura za jeho rodită
756) Indové si představují Nágy jako obroveké hady brejlovce, kterým však sou
časně přidávají lidské tělo.
757) Grislea Tomentosa.
758) Asi ve shodě s legendou o jeho setkání s ka jioniken Kathem, trápioim ha
da v ohni.
759) O nejstarší podání se opírá, myslím, životopis Mabávirár Kalpasútfe
(Džinadaritram) 1-148. My tický prvek v něm není tolik v popředí, jako v jiných podobných životopisech ažini, a většina legendárních prvků se dá vysvětlit anahon dodat postavě posledního reformátora náboženství popod bný závoj nadpřirozenosti, jako zahaloval představy posledních džina. Ast na stejném praneni jsou založeny digambaraké životopisy, at samostatné, at v rozličných puranech. V celku jsou pak ještě jednodušeně jší než svétámbarské životopisy. Vedle digambarského Vardhamána-purána nejobšírnější životopis posledního tirthamkars je ávétámbarský životopis Trišašti-áalaka-puruša-daritram, x, 1-13. Z toho vlastnímu Xivotopisu Vardhamánovu jsou věnovány sargy 1-5 a 13, kdežto ostatní jsou vě novány životopisom osob, které se věnovaly svatému životu Mahávírovým vlivem.
760) Skupina dvou hvězd, z nichž hlavní je Denebola (
Lve, Leonis).
761) Arcturus (
Bootis).
762) Tyto předchozí životy nejpodrobné ji popisuje Trišaš ti-áalska-puruša
čaritram, x, 1: Sri-Mahávíra-purva-bhava-varnah.
1011-5060

Page #274

763) Kalpasútram (Džínačaritran) 2 nazývá toto nebe Puphuttaro, tj. sa. : Puš
póttarah. To je však jen jiné réao této nebeské vše.
764) Digambarové to to přenesení zárodku Vardhamánova Zavrhují jako nesmyslné.
Přes to se zdá, že tato báje spočívá na nějakém historickém podkladě. Tení vyloučeno, že tu jde o podvrženého syna, což nebylo kšatrijských rodinách srovna vzácností. Spiše však myslím to jde o projev zášti a nenávisti, jež v šestém století př.9.2. Již plnou silou plely mezi oběme kastami
765) Podrobaš jsou popsány tyto sny v Kalpasútře (DXinaðari tram) 33-46
766) Proto se Mahévírah v náboženských spisech také často nazývá Džňátri putrah
"øyn 'rodu Džňatrika" (ovšem v nedministickýon spiaech); v páll jakých buddbiatických apisech pak Nátéputtó. v prákrtu se nazývá jeho rod Najakulan.
767) Wynější Besarh.
758) O Gósálovi, jeho učení & jeho poměr k Mahávi rovi srovae. A. F. Rudolf
Hoerale, The Uválagadesáo or the religious profession of an Urásaga expounded in the lectures being the seventh Anga of the Jaine translated from the original Prákrit by -. Vol. II, Translation Calcutta, 1888, str. 108, pozn. 253, a Appendix 1 & 2, str. 1-29.
769) Stovnej Kalpasútran (Sthavirávali), I.
770) Kalpasútram (Džínačaritram), 122.
771) Jacobi v překladu Kalpasútra v S.B.E. XXII, str, 266, pozn. 3., uvádí
domněnku, že snad to byla táž koneta, které bylo viděna podle Plinia) v Recku po bitvě u Selaniny. Hned však tuto domněnku zamítá B poukazem na rozdílný tvar hvězd v obou podáních. Podle Plinia měla hvězda, viděná v Řecku, podobu rohu, kdežto Kapasútram pravi, o Kéudrátno, že měla podoba hromady popela. Myelím, že rozali v podobách tu neznamená mnoho, nebot konety v rozličných dobách, viděné z rozličných míst, nemají vždy stejnou podobu. Přesvědčil jsem se o tom sám v roce 1910, když jsem byl na Cejloně. Tehdy bylo vidět snad obrovskou kometu na celém světě. Viděl jsem ji na Cejloně jako obrovské svítící těleso na západním obzoru, pokrývající skoro Styrt celého nebe. Kdybych ji byl měl k něčemu přirovnat, byl bych ji asi nejspíše přirovnal k obrovskému s tohu slámy. Moji známí, kteM ji viděli' v Evropě, vypravovali, že něla obvyklou podobu žhavého jádra s chvostem, kterou by byl snadno někdo mohl přirovnat k volekému rohy, Ostatně jsou takováto lidová přirovnání vždy jen přibližná a nemohou se
brát doslovně. 2021-5060

Page #275

273
772) Kalpasútram (Donabaritram), 134-145.
773) Héza andrah uvádí jména tirthankara obou období utsarpiaí ve svém slov níku Abhidhana-dintamani. Protože slovník Hémadandräv čerpá svůj slovní materiál se skutečných spist, musí být jména těchto tirthankara uvedená v nějakém sanskrtském spise. Ale nepodařilo se mi ani za pomoci džinistických mnichů nalézt v náboženské literatuře nikde o nich podrobnější zprávy, vyjma ovšem dvě jména, o nich bude jeětě zmínka. Viz následujíof poznámka.
Jména tirthankari minulého utsarpiaí jsou uvedena v Hémačandrově slovníku v první části (I.) ve verších 50-52. Jména budoucích tirthankarü tamtéž I. 53-55.
774) A to ještě ne v textu samém, nýbrž jen v komentáři Sandioandrova II, 40 (k sútru 40).
775) Salákah nebo éaláká znamená původně tiska", "halička", potom znamená tyčinku, kterou si Indové nanášejí mast (aňdžanam, collyrium) do oka, nebo podobné tyčinky, jimiž se čistí uši. Tyto nástroje pokládají Indové, zrovna jako ty úkony, k nimž se jich užívá, sa naprosto nezbytné a proto ve složeninách znamenají tato slova vůbec něco naprosto nezbytného. Saláka-purušaḥ je tedy vlastně nezbytný člověk, tj. člověk, který se nutně musí vyskytnout v každém světovém období v Bharata-kěétře, a tím tedy člověk znamenitý, význačný, ač to naprosto nemusí být člověk dobrý. Ba naopak, alespoň devět z nich jsou bytosti vysloveně nepřátelské oněm dobrým bytostem.
776) Slovo samo je složeno z čakram "kolo" a ze slovesného kausativního kořeno "vartaja otáčet znamená tedy, kdo otáčí kolen" (čakram vartajati). Z toho je pak odvozen význam "ředitel světa", "světovládce".
777) Podle báje má např. menší samavasaranam než tírthamkarah. Ale má např. stejně jako tirthankarah 1008 štastných znamení na těle, jeho matoe se zdá v okamžiku početí stejně jako matce tirthankarově čtrnáct and, věštíofch štěstí atd.
778) Jaksi vzorem miže být báje o Bharatovi, jak ji podává Hémačandrah v TriBašti-éaláks-puruša-čaritře, 1, 4., nebo báje o Sagarovi (tanté II, 4).
779) čakrapádžu popisuje Hémačandrah v Trišašți-aláka-puruša-čaritře, I, 4, 1. 10-13.
1011-5060
Jain Education intemational

Page #276

- 274,
780) Bharatah byl nejstarší syn prvního tírthamkara tohoto světového období,
Rš abha, a první čakravarti v tomto období. Později se zřekl světa, stal se džinistickým mnichem a svého času došel nirvána. Báji o něm vypravuJe Dévéadrah v komentáři kk Uttarádhjajana-sútru, XVIII, 34 a mnohem obšírně j1 Hémačandrah v Trišašti-saláka-puruša-caritte, I, 4. Rozlična, někdy dosti odchylná zpracování této báje jsou skoro ve všech digambarských puránech. Báji o Bharatovi s mnohými odlišnými podrobnostmi podává také Satruñažaja-máhátm jam, IV a V. (Srovnej též J. Burgess, The Satrunjaya-Mahátmyan. A contribution to the History of the Jainas by Professor Albert Weber. Indian Antiquary, XXX, Bombay 1902, str. 249.)
781) Sagarah byl vládce v Ajódhji, aleđší bratr druhého tírthamkara tohoto
světového období, Adžita. Baje o něm je obsažena v Dévéndrově Komentafi. k Uttarádkjajana-sútru, XVIII, 35. Mnohem obáírně ji ji však vypravuje Hemadandreh, v Trišašti-saláke-puruše-čaritře, II, 4-5. I v digambarské náboženské literatuře jsou hojné zkazky o čakravartinovi Sagarovi. Tato báje je rozhodně stejné zpracování bájeslovné látky, jaká byla zpracována v epoxech Mahabharatam a Rámá jenam. Nesouhlasím věak ani s náhledem Jacobiho (v překl. Uttarádhjajana-sútra v S.B.E. XLV, str. 85, pozn. 2.), že je džinistická báje zne tvořeninou vypravování, obsaženého v prvním zpěvu Rámájanan (The Kaina Legend seems to be a strangely distorted verBion of the story of Sagara told in the first book of the Ramayana), ani 6 náhledem Fickovým (dos ti opatrně proneseným v Eine jainistische Bearbeitung der Sagara Sage. Inaugural Dissertation zur Erlengung der Doctorwürde der philosophischen Fakultät der Caristian Albrechts Universität zu Kiel. Kiel 1888, str. XX & XXI), že džinistická báje o Sagaroví je zpracována příno ne základě obou velkých indických eposů, zvláště podle Mahábháratat. Podle mého nálledu jde tu o různá samostatná zpracování, která mě18 společnou předlohu a této předloze je myslím džinistické zpracování ze všech nejblíže.
782) Byl byn Samudraviažaje, krále v Srávástí. Báji vypravuje komentář → Utte
rádhjajana-sútru, XVIII, 36 a k Tričašti-saláka-puruša-čaritram, iv, 6.
783) Syn Aévaséna, krále v Hastinápuře, Báje o něm je v komentáři k Uttarádhjs
jana-sútru XVIII, 37. Srovnej též H. Jacobi, Ausgewählte Erzählungen in Maharásthri, Leipzig 1886, atr. 20A. Nejpodrobněji ji však podávé Tričašti-baláka-puruša-caritram, IV, 7.
784) Někdy bývá také nazýván Subhúmah. Bolji o něm podává Trišašti-saláka-puru
e-Caritran, VI, 4.
1011-5060

Page #277

- 275 -
785) Některé prameny ho také nazývaji Mahápadmah. Byl mladší bratr vi nukumára,
který se za dvacátého tirthamkara, Manisuvrata, stal axinistickým matchen. Srovnej komentát k Uttaráðhjajana-sútru, XVIII, 41. Podrobnou bát o tom čakravartinovi ná trišaš ti-aalaka-puruša-daritran, TI, 8. Jacobi (S.B.E. XLV, atr, 86, pozn. I.) ztotoxiuje báji o noms hinduistickou bá 1 o Vignuovi a Balim).
786) Byl synem krále Maháheriho 2 Kampilje. Srovne komentár k Uttaráðh jajana
bútru, XVIII, 42.Podrobná báje je v friðašti-áaláka-paruša-čaritte, VII, 12.
787) Syn Samudravidžaje, krále v Rádzagree. Srovne komentář k Uttaradhjajana
sútru, XVIII, 43. Podrobná báje je v Trišašti-saláka-paruša-daritve, VII, 13.
798) Brahmadattah byl králem v Kámpilje (nynější Kampil, 281 56 km severový
chodně od Fathgada). Částečně o něm bájí podává Utterádhjajana-sútran, XIII, a některé podrobnosti komentář k této části. Podrobnou báji podává Tričašti-saláka-puruša-caritram, IX, 1.
789) Podle džiais tioké báje matka vásudévova, když sestoupí syn do jejího 104a,
vidí jen sedm sni, věštících štěstí. Vásudévah má jen 108 staatnych znamení na svém těle. Podobně i v jiných ohledech se jeví váandévah nižší než čakravarti.
790) Jejich jména uvádí Hémačandrah ve slovníku Abhidhána-cintámani), III,
359-360. Báje o nich jsou roztroušeny v džinistické náboženské i světské 11 teratuře. I Trišašti-saláka-puruša-čari tře jsou poreznu vuí seny mezi bajo o tírthemkerech a čakravartinech, stejně jako báje o prativasudévech a balabhadrech. Jen dva z těchto bájeslovných kruht jsou podány souborně. Především to je báje o Lakšmanovi, Rávanori & Ramadandrovi, kterou podává Hémačandrah v sedmém zpěvu svého eposu. Proto se někdy nazývá tento zpěv také sazinistické Rámájanam". Podobně báje o Némiovi a Krš novi sdružil básník v osmém zpěvu, kde je zpracováno mnoho bájí, jež jsou zase předmětem Mahábháratan.
791) Podle něho se nazývá starobylé, původně sivaistické, potom dzinistické
božiště na hoře Abú Adalésvarah nebo Adalgarh. Sivaistickou háji vyprayje Arbudá-nánátmjam.
1011-5060

Page #278
- 276 - OBSAH Predmluvs cast I. Venik a vyvoj dziniomu - Literatura I. Ovod, raz a zpracovani II. Vznik a vyvoj dzinieru - obecne predpoklady III. Dejiny dzinisticke cirkve IV. Nabozenska literatura Cast II. Deinisticke nauks - cast. teoreticks I. Obe uns uvahy II. Teologie III. Metalyaika IV. Logika cast III. Dzinisticka nauka - cast prakticke I. Etiks II. Zivot dzinistickeho mnicha III. %ivot 'asinistickeho vericiho Oket Iv. Svet a popsdek v nem - baje I. Pavod a usporadani svete II. Bytosti obyvajici svet III. Svetove periody a tirthamkarove IV. Tirthamkarove nynejsiho a pristiho svetoveho obdobi v. Ostatni znameniti muzove dzinistickeho bajeslovi 133 141 152 168 182 185 Doslov Poznamky a vysvetlivky 187 1011-5060 ST-213-2680/65