Jainism in Czech Language

SR No.: 009987
Original Sutra Author: N/A
Author: Otakar Pertold
Publisher: Statni Pedagogicke Nakladatelstvi
Publication Year: 1996
Total Pages: 278
Language: Czech
Classification: Book_Other & Philosophy
File Size: 8 MB

Page 193

• 191 -
27) Jsou to zejména uvedené již místo v Samanna-phala-Sutto, dále Mahápe
rimb bána suttan, Madzhimanikájó 56, Mahávaggo VI. & j.
28) Byl to zejména A. Weber, který tvrdil, že buddhismue je starší než dži
nismus a byl påvodcem domněnky, že a žinismus je jenom buddhistická sekta. Podobně i prot. Lassen pokládal ažinismus za buddhistickou sektu.
29) Páva-puri leží v okresu Patna (Patna district) v Biháru, asi 12 km na ji
hovýchod od města Biháru 8 3 km na sever od Girjeku, místo bývá také zváRO Pává, ve starověku Pápá. Tato jména vznikla zkomolenim původního jména Apápapuri. Generál Cunningham je mylně spo111 s Padraonem v okrese Gharakhpurskén, což je stazá pává, ve které byl Buddha hos tem Candovým. Tento smysl přejal i Edmund Hardy, Der Buddhismus nach den älteren Pāli Werken, Munster in W. 1919, str. 156. Pávápurí v Biháru je dodnes dğinis tickým poutnickym místem. Misto, kde Mahávírah zemřel, je ohrazeno a tvoří posvátný okraek, ve kterém stojí čtyři chrámy. Hlavní chrán, v němž jsou schovány svaté stopy Mahávírovy, stojí uprostřed vodní nádrže a je spojen se zemí kamenným mostem. Mimo Mahévírovy stopy jsou tam chovány i stopy Indrabhutiovy e Sudharnovy. Největší poutat slavnost tan je o slavnosti diválí (aspával), kdy tam ažinisté ze všech konců Indie přicházejí vykonat pobožnost. Svěcení této staré indické slavnosti se zakládá na Kalpasútte, $ 128. Srovnej téz Nundolal Dey, Geographical Dictionary of Ancient and Medieval India, 8. 7. Pápá.
30) Srovne. A. Guérinot, Répertoire d'épigraphie Jaina, kapitola III.: Les
Ecoles Jainas, str. 35n.
31) Podrobný výklad o náboženské ažinis tické literatuře podávám níže v kapi
tole IV.
32) Hlavním a nejstarším pramenem o prvních dobách džinistické církve je
Sthavirávalí, obsažené v Kalpasútře. Uvádí jména třiceti třech nástupců Mahavirových a částečně i jména jejich vynikajících žáků a učedník. Zároveň je vyjmenovávají rody těchto církevních otců, školy, které založili a jejich odnože. Ovšem tato Sthavirávali je évé támbarského původu. Digambarské seznamy církevních otců, jak je zejména známe z jihoindických nápisů, se s ním neshodují, vyjma ovšem zvláště vynikaj1cí osobnosti jako byl např. Bhadrabábuh - uznávané oběma sektami. Se Sthavirávalim v Kalpasátte se shodují rozličná své támbarská pattávali & gurvávali, jež Dad to uvádějí mnoho podrobnosti, legend a pověsti, z nichž některé jsou již jistě staré, ale většinou mají ráz pozdějších výmysla. Pokud se týče digambarovakých seznamu církevních otet, srovnej A. Guéri
not, Répertoire a'epigraphie Jaina, str. 36n. 1011-5060