Jainism in Czech Language

SR No.: 009987
Original Sutra Author: N/A
Author: Otakar Pertold
Publisher: Statni Pedagogicke Nakladatelstvi
Publication Year: 1996
Total Pages: 278
Language: Czech
Classification: Book_Other & Philosophy
File Size: 8 MB

Page 127

-
125 -
architektonicky dokonalé, umělecky vyzdobené a z dobrého materiálu. A tak blahobyt'e krása umění tvorí skvělý rámec tomuto uměřenému, naprosto rozumovému a proto někdy až studeně ztroulému náboženství.
Dšinistická kastovní zřízení
Poměr dzinieta ke kestovnímu zřízení v Ind 11 a kastovní třídění samotných džinis ta je věc, která dosud nebyla v Evropo náležitě osvětlena a proto se tu často setkáváme s myslnými názory. K tomu ještě přistupuje, že věc sama je velmi složitá a poměry mezi džinigty v tomto ohledu jsou velmi ne jednotné. Proto jsem se rozhodl po jednat o této věci podrobněji, bež jak bych vlastně mě 1 v poměru k rozsahu této práce.
Džinismus v zásadě nezavrhuje kas to vní zřízení, ale v mnišském řádu pro něj není místo. Mniší jsou si mezi sebou rovni, jeou bratři a nejsou mezi nimi možné jakékoli třídní rozdíly. Do pádu jsou přijímáni přslušníci všech tříd, třebaže se éúdrové musí dříve proměnit puruša-mantrem lidi urozených kast. Ale docela jinak tomu je u věřících, kde ne jsou překážky pro ka stovní rozdíly. Tas kestovní rozdíly uznávají i sami aničí a vyhýbají se nízkým nedžinovským kastam, hlavně kvůli potravě.
Pro staré doby se zdá být pravděpodobným, že byli původně přijímání do džinistické církve jen kšatrijové, později i brahmani a vaisjové. Bezpečných dokladů pro to však nemáme. Tím se vytvořila pravděpodobně dos ti jednolitá obec věřících, podobně jako byl i jednotný mnišský řád. Staré kastovní rozdily trvaly asi 1 dále jen jako rozdíly rodové s význanem čistě rodinným hlavně pro uzavírání sňatků. Zbytkem této dávné džinistické obce se zdá být tzv. třida śrávaků v Bombaji, která tvoří jádro nynější své támbarské církve. Digambarové tím, že jejich první vývoj se uskutečňoval asi v jižní Indii, ztratili podobnou tradiční souvislost se starými obceni věřících a jsou rozděleni po rozličných indických kastách jako ostatní své támbarové.
Ona vlastní ávétámbarská obec se påvodně dělila na osmdesát roda, nesprávně pokládaných za kasty. Takový rod se nazýval gaddhah. Každý rod měl dvě svá božstva, totiž džnáti-déví, rodinnou bohyni, uctívanou v každé rodině zvlášt a kula-déví, rodovou bohyni, uctívanou společně v chrámě pro ni v každém místě zvlášt postaveném.457 sňatky až na malé výjimky se uzavíraly jen uvnitř každého z těchto rodů, byly to tedy rody end ogamni. Z těch to påvodních, pravých džinistických rodu se zachovalo na nynějě 1 do bu v Gudžarátă asi osn nebo deset. Vlastně je jich jenom polovina, protože v každém gacdhu jsou dvě poloviny, které jsou nyní považovány za samostatné rody, zvané visa (dvacítky) a daśa (desítky). I těchto dílo bývalo dříve asi více. 458) Největší z těchto rodd je až dosud rod zvaný Srí máli, rozptýlený po celém Gudžarátě.499
1011-5060