Jainism in Czech Language

SR No.: 009987
Original Sutra Author: N/A
Author: Otakar Pertold
Publisher: Statni Pedagogicke Nakladatelstvi
Publication Year: 1996
Total Pages: 278
Language: Czech
Classification: Book_Other & Philosophy
File Size: 8 MB

Page 17

- 15
-
datelt o vědě náboženské a že dosavadní spisy nesou většinou ráz výhradně filologický. Proto je třeba si těchto rozdílů všimnout podrobněji.
Je samozřejmé, že filolog nejprve obrátí pozornost ke spisin toho kterého náboženství a snaží se z nich vytěžit pokud možno nejvíce. Nejprve vynoří. otázky skladby, vaniku a datování posvátných písem toho kterého náboženství. POtom následujte otázky spolehlivosti knih jako historických pramenů a tím současně se objevuje otázka souvislosti těchto knih s osobou skutečného ne bo domě lého zakladatele náboženství, otázka, zda zakladatel byla oso ba historická nebo ne a jaká asi byla původní nauka, kterou předpokládaný zakladatel na uky hlásal. K tomu se pojí řada záhad rázu čistě filologického, o jazyku episa, o'interpolacích, rukopisech a způsobu, jak byly zachovány atd.
Výsledek těchto prací se projeví, když dojde k tomu, aby to které náboženství bylo zpracováno souborně. Filolog se i zde drží své metody, vychází od nejstarší známé podoby náboženství, jak je mu znána z kanonických spisů. 2 jejich rozvrstvení se snaží určit v nich nejstarší vrstvu a tak vylíčit pokud možná nejstarší podobu náboženství, které má zpracovat.
Netvrdím, že by tato práce nebyla záslužná a cenná. Naopak je nezbytné, máme-li všestranně poznat některé náboženství a máme-11 spolehlivě vystopovat jeho vývoj. Ale není to metoda jediná a není to metoda hlavní, nýbrž jenom metoda pomocná, právě jako filologie je jenom pomocnou vědou vědy o náboženství, která 31 nemůže nikdy nahradit, jak se svého času domnívali někteki badatelé, když chtěli učinit dějiny náboženství součástí nebo odborem filologie. 15)
Věda o náboženství ubírá se kupředu právě opačným postupem než filologie. Jejím základem je poslední podoba toho kterého náboženství, byt i sebezrůdnější. Věda o náboženství, pokud je to vůbec možné, vychází od živých náboženských Boustav, jakožto nejpřístupnějších a poskytujících nejméně sporných otázek a nejméně záhad, nejbližších lidskému poznání, nejúplnějších a prozrazujících nejvíce všelidské stránky náboženství. Mrtvé náboženské soustavy jsou torsa, vždy neúplná, nebot knihy nám nikdy nezachovaly přesnou podobu náboženství; i když chtěly. V nejlepším případě scházejí osobní rozdíly, které živému náboženství dodávají živost. Ir tvá náboženství, jejichž znalost čerpáme z jejich vlastnich náboženských spisů jsou ještě nedokonalejším obrazem onoho náboženství, jak svého času bývalo, protože nikdy neobsahují úplný popis. Mnoho se předpokládalo, co se udržovalo ústním podáním, mnoho bylo úmyslně zamlčeno, maobo bylo jenom stručně zmíněno, protože každý člověk té doby to znel, - a to se nám ted ovšem zdá nejasné, stává se to předmětem dohadd a sporů. Proto věda o náboženství musí vycházet od živých náboženských útvari.
Další poa tup vede ovšem nazpět do minulosti. Pomůckou je tu na prvním místé ústní podání toho kterého náboženství, a ruku v ruce současné teologické
1011-5060 ational