________________
- 36 -
Jak se zachoval Bhadrabahuh a jeho stoupenci k této recensi siddhantu, o tom nemáme bezpečných zpráv. Zdá se však, že jí neuznávali a že měli své vlastní znění, jež si uchovali ústně i'v oněch dobách, kdy na veneke ostat- . ními tvořil1 stále ještě jedinou církev. Ze tomu bylo taka ne jinak, tomu nasvědčuje hlavně to, že digambarové neuznávají siddhantu évétámbarovského, zakládajícího se na znění uznaném v Pátaliputře, ale že současně jejich nauka nevykazuje vůbec značnějších rozd{lu od nauky évétámbarů, zejména pokud jde o základní poudky filosofické a teologické. Ale i ve věci tak odlehlé jako je logika, se obě sekty naprosto shodují.
Tízto starým zplsobem byl udržován džinistický siddhantan i dále, třeba že se již tehdy paaly knihy, a to i o věcech náboženských, ba 1 samými džinisty. Když později došlo i k vnější roztržce mezi oběma sektami, znalost siddhántu upadala u obou sekt, ač nevíme dobře proč. Snad příčinou toho bylo, že se pealy nové teologické knihy, v nichž se staré nguky vykládaly mnohem srozumitelněji než v starých stručných sentencích textů, jinak velmi rozsáhlých a často jdoucích do zbytečných podrobností. U digambarů také konečně takové nové teologické spisy úplně nahradily şiddhantah, o jehož znalost se potom nikdo nestaral a tak upadl u digambarů v úplné zapomenutí.
Své támbarové, kteř jsou v nauce rozhodně konservativnější nežli digambarové, nedali věcem dojít tak daleko & včas se postarali, aby ze starého siddhantu zachránili, co se dalo. Za tím účelem svolali koncil do Vallabhi, podle tradice roku 454 7.1., podle Jacobi 514. Tomuto koncilu předsedal ganin (vudce ganu) Devarddhih, znamenitý znalec svého náboženství. Na koncilu ve Vallabhí bylo zjištěno, jak dalece se uchovala znalost siddhantu, a zachované texty by ly tehdy poprvé napsány. Siddhantah v této podo bě obsahoval osmdesát čtyři dila, a to: Čtyřicet jedno sútram, třicet různorodých knih, zvaných painna (prakírnaka), dvanáct nirjuktí čili komentář a jedno mahábháš jan.
Kapon byl sepsán jazykem ardhamagadh? 6), jedním z mnohých prákrtských dialektů, jenž asi býval kdysi lidový: jazykem ve východní části střední Indie. Tento jazyk se také někdy nazývá áršan, tj. jazyk světců, răi. V zachovaných částech se nám však tento jazyk nejeví jako jednotný, nýbrž můžeme v něm rozeznat několik vrstev, z nichž můžeme soudit na stáří těch kterých částí sidahantu. Nebot je jisté, že kánon není jednotného původu a že vedle čág tí velmi starých jsou tam jistě části, které nejsou starší, než datum koncilu ve Vallabhí. To plyne již z pouhého výčtu texti, z něhož vidíme, že se do siddhantu dostaly i texty, které tam rozhod ně nenáležely (např. nirjukti).
. Ale ani tento kánon, až byl napsán, nezachoval se nám úplně, nebo alespoň dosud nám nejsou všechny jeho části známy. Džinističtí mniši pilně pátrají v knihovnách i u soukromníků po rukopisech, které snad unikly lidskému oku, .
1011-5060
Jain Education International
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org