Jainism in Czech Language

SR No.: 009987
Original Sutra Author: N/A
Author: Otakar Pertold
Publisher: Statni Pedagogicke Nakladatelstvi
Publication Year: 1996
Total Pages: 278
Language: Czech
Classification: Book_Other & Philosophy
File Size: 8 MB

Page 37

- 35 -
12. Puhdaríka-prakírnakam vykládalo podrobně o úkonech působících, že se
duše zrodí jako bůh jedné ze čtyř božských tříd. 13. Maha-pundaríka-prakírnakam jednalo podrobně o skutcích, pokáních atd.,
Jež způsobí, že se duše vtělí v některého Indra. 14. Niší dika-prakírnakam udávalo mnohé způsoby, jak se očistit od chyb,
vzniklých z nedbalosti.
Džinis tický kánon v této podobě a v této úplnosti se nám ne zachoval. Digambarové jej pokládají za úplně ztracený, ao kánonu své tamberi prohlašují, že je to pozdní výtvor. Svétanbarové sani uznávají dvanácté angam nebo aleson púrva ze ztracené, kdežto jedenáct svých adg a prakiraaka poklád ají za kanonický text, shodný s původním textem, jak jej sestavili gana-dharové.
Otázku 'tuto není snadno rozřešit, protože nemáme potřebných opor v historii ay literatuře jiné, minodžínistické. Jedinou jakous takous oporou v tomto ohledu jsou seznany vedoucích mnichů džinistických z prvních dob džinistické církve, čili tzv. pattávali. Tyto pattávalí souhlasí v tom, že uvádějí jako nástupce Mahávírovy tři kévaliny (vševědoucí), pět sruta-kévalimi (znall celé nauky). Po nich podle pattavalt následovali daśa-púrvinové (znali deset púrvi), po nich ekáda sánginové (znalí jedenácti ang), po nich čatur-anginové (znali čtyř ahg), a po nich ékáhginové (znali jediného anga). Po nich podle souhlasného svědectví všech pattávalli nebylo ani jediného mnicha, jenž by byl znal úplně třeba jen jediné atgan v původní podobě, jak jej na základě Mahávírova kázání lidu vykládali gana-dharové. Džinis tický kánon nebyl totiž v oné době chován napsaný v knjhách, nýbrž se uchovával ústním podáním tak, že se mnich od unicha učil částem kánonu. Jak dlouho se udržel tímto způsobem původní džinistický kánon, nevine; zdá se však z uvedených pattávali, če se alespoň částečná znalost kánonu udržela asi až do polovice druhého století 2.1.
Kánon (aiddhantan) évétámbam
Podle souhlasných svědectví obou sekt se konal kolem roku 300 př.n.l. džinistický církevní koncil Pátaliputře, jehož se však nezúčastnili mniši, kteří a Bhadrabábuem odešli pro hladomor do jižní Indie. Na tomto konci bu byl ustaven džinistický kánon. To tiž bylo asi zjištěno, kdo co zná ještě z pivodní nauky, a rozličná znění byla srovnána a rozhodnuto o tom, která z nich se mají pokládat za pravá. Napsán tedy siddhantah nebyl, ad jistě tehdy bylo již písmo dos ti běžné, jak vidíme % rozličných nápisů, zejména z rozličných darovacích listin na měděných deskách, jež jsou někdy ještě staršího data. Spíše se zdá, že šlo o jakýsi náboženský konservatismus, s jakým se shledáváme skoro ve věech indických náboženstvích, který bránil uchýlit a od starobylého zvyku, zděděného od předků.
1011-5060