________________
346) Toto rozdělení slibů podává Ratna-karanda-érávakáčárah 51. Menší sliby (anuvratáni) pak vypočítává následující dvojveraf (52). Guna-vrata definuje a vypočítává tamté dvojverší 67, a učednické sliby (éiká-vratáni). Pro celou nauku o džinistických slibech věřících srovnej též Njajavidžaja, Dainadarsana, str. 35-39.
347 Vása, voňavka k obřadním děinistickým účelán se připravuje tía spånoben, že se na zvláštním kameni s trochou vody rozetře pět vonných látek, totiž šafrán, žluté santalové džeto, druh kafru zvaný barás, pižmo a ambra, na hustou kašičku. Touto kašičkou si natírají věřící čela, když konají obřady v chráně. Vyeušením kašičky se získá žlutý, silně páchnoucí prášek, nezývaný také vásah. Původně asi guruh házel tento prášek na hlavu novicovu, a odtud výraz vásán kipati, hází voňavky. Skutečně v některých sektách a školách se dosud tento zvyk udržuje; ve většině se však jenom nepatrné množství prášku přidává do vody, kterou guruh polévá novicovu hlavu. Tento úkon se přesto dále jmenuje v sanskrtu vásaképah, v prákrtu vásakhévó.
348) Aárádinakarah, 17. (Ačárádinakaraḥ, sepsaný džinistickým mnichen, představeným (áčárjah) Kharatara-gačěhy Srí Vardhanana-Súrin, je jakýsi džinistický rituál, pokud toho slova o džinismu můžeme vůbec použít. Obsahuje totiž výčet a popis všech náboženských úkonů a praktické provádění všech naboženských däinistických zásad. Tin spůsobem líčí ve čtyřiceti kapitolách (údajah) vlastně celý náboženský život džinisty a to jak věřícího (érávakah), tak mnicha (eádhuh), a co je ještě důležitější, všude uvádí plně původní texty, které se při té které příležitosti čtou nebo přednášejí. Proto jsem nahoře tuto knihu nazval džinistický rituál. Tiskem vyšla v Bombaji r. 1922. Spisovatel této knihy je druhý představený Kharatara-gaðshy, učitel Džinéévarův. Podle džinistické tradice se Džinéévarah dožil r. 1024 n.l. Podle toho žil Vardhamáma-Súri asi koncem 10. a tol. n.1. To celkem může souhlasit s datem 18. představeného této gaččhy, Džainavardhana, který se na nápisech udává rokem 1416 n.1., neboť na představenství jednoho připadne tím něco mezi dvaceti šesti a dvaceti sedmy roky, což vyhovuje skutečnosti.
349) Ačáradinakáraḥ, 18.
350) Pravradžjá znamená původně toulání se, potulný život. Potom toho výrazu bylo užíváno o životě potulných mnichů, a též o onom aktu, kterým se člověk stával potulným mnichem. V prákrtu zní toto slovo pavvajaná. V buddhismu pabbadžá nebo pabbadžanam znamená přijetí věřícího do řádu za novice, teay asi totéž, co v džinismu kğullakatvam. Díkěá znamená zasvěcení.
351) Podrobně vypočítává tyto překážky A8áradinakarah, 19, v bombajském vydání na str. 74/2-75/1.
1011-5060
Jain Education International
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
