________________
- 39 -
Je otázka, zda se tento kánon svétámbarů a hod uje se starým původním kénonem a pokud. Otázka tato byla již často nadhozena, ale rozřečena ne byla, & je nesnadné. Ji rozřešit, aby proti řešení nebylo námitek, Nauka, kterou obsahuje, se shoduje až na nepatrné podrobnosti nápadně s neukou digambarů, kteří tento kánon neuznávají. Lze tedy říci skoro s jistotou, že kánon śvétámbarů reprodukuje dosti věrně nauku gana-dharů, nebot by to byla zvláštní shoda okolností, aby dvě Bekty navzájem tak nepřátelské, jako právě évétámbarové a digambarové, vytvořily tak podobné soustavy. Naopak je zase úplně zřejmé, že nynější kánon své tambarů je jenom nepatrný zlomek původního kánonu, nebot počet slov (padan) v stejnojmenných částech původního a nynějšího kánonu se naprosto neshoduje se zprávami o starém kánonu. Své támbarové většinou však tvrdí, že se zachované texty shodují úplně s texty původními.
Pozorujeme-li kanonické knihy džinis ti poněkud bedlivěji, poznáme již ze slohu a uspořádání látky, že to nejsou původní knihy náboženské. Je tam nahromaděno tolik cizí látky, rozličných pověstí, povídek, legend i praktických vědomostí, že to jednoduše nedovedece srovnat s pojmem náboženského kánonu. Mimo to tam jsou části slohově velmi různorodé, veršované i psané prózou. Prózou psané části někde dosahují výše nejlepší výpravné prózy, jinde to jsou prázdná schemata, v nichž obvyklé věty a úsloví jsou vynechány a avádějí se jen pouká jména osob a míst, kde se děj udál. Občas se vyskytují věty, které měly jistě jen účel mnemotechnický. Týž účel sledovala asi také ona schémata, a bemo sebou se rozumí i verše. Šio tu patrně o to, aby se do mysli vštípiloco možná nejvíce látky a aby bylo co nejméně nebezpečí, že budou věci pomíchány Debo ayšlenky zapomenuty nebo vynechány. Tyto slohové způsoby a útvary nepovstaly jistě v dobách, kde se již knihy pealy, nýbrž tehdy, kdy se texty udržovaly jen ústním podáním a byly určeny k tomu, aby se pamět zatěžovala co nejméaš. Do psaného kánonu se tyto slohové útvary dostaly, protože se poklád aly za neodlučitelné od samotného textu, zejména v částech, které se pokládaly za slova Mahávírova. Není vyloučeno, že se tento starobylý sloh i nějakou dobu ještě napod obili když se již koihy psaly. Přesto však části kánonu, které jevi takového slohové zvláštnosti, mažeme pokládat bez obav za nejstarši.
28 pozdní musíme pokládat ony části kánonu, které nemají stejnojmenných protějšků v původním kánonu, jak je nám znám z rozličných seznamů v pozdějších nekanonických spisech, zejména v digambarském nekanonickém spise NÉMI CANDROVE, *Gommata-aáru". Ovšem ani tyto částí nelze poklád at za mladší, než byly recenbe kánonu ve Vallabhí. Nebot od té doby nebylo ke kánonu nic přidáno, nýbrž se jenom jen některé části ztratily a nebyly nahrazeny novými. Za to nám ručí tradice celé sekty, jež již tehdy byla rozdělena v četné školy. Tyto školy by nebyly připustily jakékoli násilné změny a přídavky ke kánonu. Ostatně nebylo toho brzo ani potřebí, nebot kánon nahradily zevrubné komentáře, které učinily pro obyčejnou potřebu studium původních knih zbytečným.647 kánon, sidabántah,
1011_5060ational
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
