________________
přestane mnich. přijímat jakoukoli potravu nebo nápoj, nevyjímaje nakonec ani 427) pouhou vodu. Dostavující se snad bolesti a nesnáze musí snášet a klidnou myslí, bez reptání, své pohyby musí omezit jen na pohyby nezbytně nutné, zejména se nesmí bránit hmyzu, který by snad útočil na jeho tělo, nesmí se drbat, nesmí se převalovat." Při tom má uvládat všechny své orgány, odvrhnout od sebe lásku i nenávist, nepřát si ani života, ani smrti a soustředit myal na nejvyšší of1.429)
428)
To je ideální konec džinistického mnicha.
- 118 -
Sekta ávétámbarů připouští kromě mnišských ráda ještě také řády mníšek, jak jsem se ostatně o tom již zmínil. Život maišek je vázán týmiž pravidly jako život mnichů, ale přece se časem vyvinuly některé rozdíly, že je nezbytné alespoň stručně se zmínit o životě džinistických mnišek.
Mnišky
Džinistická mniška se nazývá sádhví, což je ženský tvar ke slovu sáðhuh, mnich. J. Burgess uvádí jako jméno pro džinistickou mníšku také slovo girní, jež jsem však v Indii nikde neslyšel, ba nenalezl je ani v džinistických náboženských spisech,. ani ve slovnících. Posvátná písma své tánbarů všude mluví o mniších a mniškách společně a užívají proto dvojice slov sádhu-sádhví
Dívky se mohou podle řádových zásad stát mníškami od devíti let, ale sko ro nikdy tak mladé dívky do řádu nevstupají, nýbrž teprve obyčejně po patnáctém roce svého věku. Dívka může vstoupit do řádu jen se svolením svých rodiča nebo poručníka. Je-li vdaná, potřebuje svolení svého manžela. Její manžel se potom považuje za vdovce a může se znovu oženit. Nejčastěji však do mnišského řádu vstupují vdovy. Na rozdíl od buddhistických mnišek džinistická miška, když vstoupila do řádu a byla přijata, musí zůstat v řádu až do konce avého života, podobně jako i džinistický mnich, leda že by byl pro nějaký hru bý přestupek z řádu vyloučen. Obřad, kterým je mniška přijata do řádu, díkšá, je stejný jako u mnichů. Mnišky si také holí hlavu a vytrhávají vlasy stejně jako maiši.
1011-5060
Roucho mnišek se sestává ze čtyř částí a je obyčejně bílé barvy. Spodní roucho tvoří pruh látky omotaný kolem beder a protažený mezi nohama, aby zakrýval pohlaví, nazývá se lahgótí a náprsní živůtek, čólí. Vrchní roucho tvo ri široký, asi pět metrů dlouhý pruh látky zvaný sádí (sa.: gatah) jaký nosi vůbec indické ženy; přes nádí nosí pak jako plášt kus látky, skoro etvercový, kvané kapadum. Mimo to maišky nosí s sebou vždy rohož (ásanam), na níž usedají a lehají, a viněnou pokrývku (sa.: kambalaḥ), kterou se v noci přikrýva
Jain Education International
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
