________________
33) Srovnej poznámku 24.
34) Upakéóa-Páṭṭana je pravděpodobně nynější Patan v Rádžputáně (Bundì), zvané také Kešorai Patan.
192
Tato zpráva se zdá nasvědčovat tomu, že již tehdy počala úcta soch a obrazů v džinistickém náboženství. Není nemožné, že se to stalo v důsledku cizích prvků, jakými zcela jistě byli Osválové a Srimálové. Nešlo tu tedy o nějaký skutečný rozkol, nýbrž o změny, provázené spory a nesnázemi, o jaké v džinismu nebylo nouze hned po smrti Mahávírovy.
Je jisté, e nyní Osválové i Srinálové, pokud jsou dinisté, podporují skupinu mnicha, zvaných Upakééa-gaðõhá. Tato gaččhá má svou vlastní pattevalí, sahajíof a po Párévaná tha. Pro podrobnosti srovnej R. Hoernle, The Pattavali or List of Pontiffe of the Upakesa-Gachchha. Indian Antiquary, vol. XIX., p. 233-244, Bombay 1890.
35) Tato tvrzení évétámbarů se stěží shodují se skutečností. Tyto spisy totiž vesměs jeví ráz výtvorů mnohem mladších. H. Jacobi připouští, že snad část Kalpa-sútra, která obsahuje předpisy pro mnichy, by mohla pocházet od Bhadrabáhus, kdežto o životopisech dina ee vyslovuje vyhýbavě. Sthavirávalí pak přičítá Dévarddhimu, redaktoru siddhántu na koncilu ve Vallabhi. Srovnej Gaina Sutras, translated from prákrit by Hermann Jacobi, Part I., S. B. E. XXII., Oxford 1884. Introduction, hlavně strany LIIn. Srovnej rovněž předmluvu téhož badatele k jeho vydání Kalpasútra, The Kalpa Sutra of Bhadrabáhu, Leipzig 1879, Abhandlungen für die Kunde des Morgenlandes, VII, 1.
36) Touto legendou se podrobně zabývá M. S. Ramaswami Ayyangar ve avé knize Studies in South Indian Jainism, Madras 1922, str. 21n., a silně se kloní k tomu, že tato tradice je skutečná historická pravda.
37) Např. místo Akampitah mají některé digambaraké seznamy Akampanah, Metárjah mají Maitréjah, Mandjah místo Mandikaputraḥ, Prabhátakah místo Prabhásah a p. V jednom nápisném seznamu se vyskytuje zcela samostatně Jméno Putrah, jež jistě zbylo, když před tím vypadlo bud Mandika nebo Maurja.
38) Podrobně o tomto rozkolu na základě pramenů obou sekt vykládá H. Jacobi v článku Ueber die Entstehung der Cvetambara und Digambara Sekten. ZDMG XXXVIII, 1884, str. 1-42. K tomu tvoří doplněk Zusätzliches zu meiner Abhandlung: Ueber die Entstehung der Cvetambara und Digambara Sekten, ZDMG XL, 1886, str. 92-98.
V článku podává Jacobi také původní text obou legend, totiž évétámbarské legendy o Sivabhútim a příslušnou část digambarského spisu Ratnanandinov8 Bhadrabáhu-Ŏarita.
1011-5060
Jain Education International
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
