________________
196
barské školy. Podle toho | Kundakunda-nyejah by nebyl původní školota, nýbrž jen pokračováním Nandi-ganu.
53) Pro podrobnosti o těonto digambarských školách srovnej A. Guérinot,
Répertoire d'épigraphie Jeina, str. 42-59, kde jsou zejména také podrobe né genealogie představených těch kterých škol, pokud jsou nám jejich jména nápisně zachována. Tradice se vždy neshoduje s těmito nápisnými doklady, a vždy třeba zkoumat věrohodnost toho kterého pramene. Nyní, kdy digambarští mniši v Indii skoro vymizeli, deli se digambarové obyčejně na pět podřadných sekt. Jsou to: 1. Bi apanthi, kteří dovolují alespoň částečnou úctu soch a obrazů. 2. Terapanthi, kteří dovolují obrazy a sochy, ale zakazují jejich obřadné uctívání, 3. Samaija panthi, kteří zavrhují naprosto sochy a obrazy. Za to uznávají své náboženské knihy za svaté a břadně je uctívají. 4. Gumanpanthi, nazvané po svém zakladateli Gumanpanovi (žil v XVIII. stol.) a 5. Totapanthi. Pro podrobnosti srovnej Nahar-Ghosh, An Epitome of Jainism, kap. XXXVI.
54) Podrobnosti o tomto spisu viz dále.
55) o rozličných druzích bohů vykládá podrobně Umásvátiho Tattyárthe-sútram,
v kap. IV. Vyloženo o nich bude zevrubně v části IV., kap. II.
56) Pozdní umělé zpracování tohoto předmětu je hémaðandrove epopej Tričašti
saláka-puruša-dari tran.
57) Tyto pojmy budou dále zevrubně vyloženy v části II., kap. III.
58) O saptabhangi bude vyloženo v části II., kap. IV.
59) Samavasaranam je místo, na kterém tirthankaran koná své první kázání; je
to umělá stavba obrovských rozměrů. Podrobně bude o ní vyloženo v části IV., kap. III.
60) tj. poloviční (ardhah) mágadhí, protože má jen polovinu znaků, které vy
značují vlastní megadhí, podle některých prý pro to, že se s ním mluvilo jen v polovině Magadhska. První výklad se rozhodně shoduje s filologicky-. mi výzkumy tohoto jazyka. Vědeckým zpracováním tohoto jazyka po filologické stránce se v Evropě zabývali mnozí učenci, zejména němečtí, mezi nini svými výsledky na prvnín místě stojí R. Piechel a E. Jacobi. Pro názvy jejich granatických spist srovnej A. Guérinot, Esgai de Bibliographie Jaina.
61) Pro podrobnosti o kanonické své támbarské literatuře srovnej Dr. M. Vinter
nitz, Geschichte der Indischen Literatur Bd. II., Leipzig 1920, str. 291
1011-5060
Jain Education International
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
