________________
316. Zejména tam jsou podrobné obsahy důležitějších částí kánonu, a dále literatura, která se týká textových vydání a překladů.
197
62) Bhagavatí je základní apie nynější džinistické nauky, zejména teologie. Dobré vydání vyšlo ve abfree kanonických textů, vydávané společností Agonódaja-aamitih v Bombaji. Vydání s komentářem Bhajadéva-súriho (sútrita-vivaraban) vyšlo v Bendresu. Výborné vydání, kterého vyšla ale jen první kniha, s komentářem Bhajadévovýa se sanskrtakým překladen avydavatelovými poznámkami vydal Pumdaábháí Hiráčand, Bombay, Nirnajasága
ra Press 1918.
63) Pro textové vydání a překlady évétámbarského siddhantu srovnej jednak Dr. M. Winternitz, Geschichte der Indischen Literatur, Bd. II., str. 291316., jednak A. Guérinot, Essai de Bibliographie Jaina, pod těmi kterými healy indexu džinistických spied (str. 519n.). Nejlepší a nejúplnější vydání kanonických évétámbarských spied v Indii jeou vydání asinistické společnosti Agamódaja-samitih, dosud vydáno 25 avaska. A dále vydání z fondu založeného zesnulým Šé them Dévčandem Lálabháím (Srée thi-DévačandaLálabháí-dšaina-pustakóddharah), dosud vyšlo 60 vasků.
64) Kromě toho se v džinistické obci dost brzo stal náboženským jazykem sangkrt, kterým se psaly nekanonické spisy a světská literatura, pokud se nepaala lidovým jazykem. Tím se stalo, že prákrtu, který byl již tehdy mrtvým jazykem, bylo věnováno čím dál tím méně pozornosti, a konečně bylo jen málo mnichů, kteří rozuměli knihám, psaným prákrtem. V době asi posledních sto let jeví se mezi mnichy snaha vrátit se k prákrtu a jeho studium je v řádě povinné. Přes to však je i dnes jen málo mnichů, kteří čtou knihy psané prákrtem a ještě méně těch, kteří jím dovedou mluvit. Mezi džinistickými věřícími je znalost prákrtu vzácností.
65) Tyto změny se neuskutečnily ovšem náhle, a nemáme snad jen čtyři typy jazyka v džinistické évétámbarské literatuře. Naopak vidíme, že se jazyk ponendhlu přizpůsoboval potřebě a poměrům. Tak např. džinistické máhárá trí je vždy emiöeninou ardha-mágadhi a aáhárétrí, v němž ten či onen jazyk převládá. Podobně je tomu i v gudžarátí. Jsou rozličné vývojové vrstvy tohoto jazyka, které znamenají přirozený vývoj, ale jsou také v téže době rozličné smíčeniny podle sklonu toho kterého spisovatele. Tak se nejnovější době vyskytují gudžarátské knihy, ve kterých vše mimo nejobyčejnější slova je sanskrt, ovšem skloňovaný a časovaný po gudžarátsku. Tento jazyk je obyčejnému Gudžarátci nesrozumitelný stejně jako čistý sanskrt. Naproti tomu se jeví zejména mesi mnichy tapá-gaččhy snaha psát lidovou gudžarátětinou, aby knihám rozuměl co možná každý, kdo zná alespoň základy džinistického náboženství. Není to purismus, ale ušlechtilá snaha zdokonalit jazyk na spisovný jazyk všedžinistický, což již nese
i
ovoce.
1011-5060
Jain Education International
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
