________________
- 204 -
Obyčejná džinistická definice boha je; Pariking-sakala-karmá Lávarah, nisvarah je, kdo úplně zničil všechna karmana". Tin se vztahují na džinistického, bona ona všech na místa, která se týkají siddhů, např. Paramátma-prakásab 330., Pañčástikája-sárah 28., 36., 37. atd. Ale tato místa boha výslovně nikde nejmenuji. Jméno boha se vyskytuje vesměs jen v literatuře pozdní. Nejpodrobnější je v tom ohledu misto v Njájavidžajově Njajakusumáňažalih Iv., 33.: "vševědoucí, který přemohl všechny vnitřní nepřátele, jež je uctíván y trojsvětí, hlasatel pravdy, oprávněně je nazýván bohem (bhagaván), třeba by měl rozličná jména, jako: Višnuh, Brahma, Mahéšah, Sankarah, Džinah, Arhant, Tirthanáthah, ata. Lidé, ctěte ho jménem, obrazem, látkou i podstatou".
100) Celá věc se vlastně todí o pojem boha, zejména o to, dostačí-li pojen na
pros té dokonalosti, aby sám sebou určoval nějakou bytost jako bohe. Ale i když uznáme tento znak za dos tatečný, narazíme na obtíž rozhodnout, co je naprosto dokonalé, To je ovšem věc toho kterého náboženství. Rozhodně jsou náboženství, s jejichž pojmem dokonalé bytosti bychom nemohli souhlasit, a přece uznáváme jejich bohy ze bohy.
101) To, že ažinismus připouští nesčíblné množství bohů, je nutný důsledek
džinistického pluralismu, který pokládá za možné, aby bylo mnoho naprosto dokonalých bytosti a aby se nerozlišily dále na rozličné stupně. Podle obecného náhledu naprostá dokonalost předpokládá jedinost, nebot kde je mnohost, nutně se objeví rozdíly, které nutí srovnávat, e právě to svědči o nedostatku dokonalosti. Ovšem džinismus připouští, že duše, když dosáhnou konečné spáby, trvají jako samostatní jedincí, ale spojení v dokonalosti tak, že z jednoho stanoviska (místo) je možno je považovat za mnohé, ale z druhého stanoviska (podstata) za jedno. K tomu srovnej komentář prof. A. Chakravartinajanars k jeho vydání Kundakundova Pañčástikájasáru v The Sacred Books of the Jainas III., str. 29.
102) O těchto božetvech čili dévech se vykládá souborně v IV. kap. Tattvárthá
dhigama-sútra. Blíže bude o nich vyloženo v části IV., v kapitole o džinietickém bájesloví.
103) Dakaz uváděný džinistickými teology, že bůh nemůže být stvořitelem je, že
měl-li by někdo něco stvořit, musí chtít stvořit. Ale kdo něco chce, má touhu a tím není dokonalý, neboť není vitarágan, tj. prost náklonnosti. Srovnej též Njájavidžaja, Njájakusumañažalih IV., 32.
104) 0 karmaně jedná VIII.kapitola Umásvá tiho Tattvár thádhigama-sútra a Dévén
drovy Karmagrantháh. Srovnej též Némičandrův Dravja-samgranah 29 & 30. a
Pančéstikája-sárah 72. a 73. 1011-5060 Jain Education International For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
