________________
194
44) Toto dílo náleží mezi tzv. upahga. Rozhodně však není jisté, můžeme-li
mu přiznat toto stáří.
-
Někteří évétámbarové chtějí až do té doby položit Umásvátiho, původce teologického spisu Tattvartha-sútra, jež uznávají za pravověrné évétámbarové i digambarové. To je jistě nesprávně, protože je dokázáno, že Umásváti byl žákem Kundakundovým, jež žil teprve v době, kdy se již obě sekty od sebe odloučily i zevně.
45) o tom podrobně vykládá H. Jacobi v uvedeném článku Ueber die Entstehung der Cvetambara und Digambara Sekten (viz pozn. 38). Srovnej též R. Hoernie, Jainism and Buddhism. Proceedings of the Asiatic Society of Bengal, 1898.
46) Tehdejší Suráš tram bylo v hlavních rysech nynější poloostrov Káthiávád a k němu přilehlá krajina, která se v celku shoduje a pozdějším Gudžarátem. Ovšem území Gudžarátu bylo mnohem větší než území starého Suráštra.
47) Haribhadrah proalul jako komentátor. Nejslavnější jeho komentáře jsou k Avaéjaka-sútra a k Dasávaikálika-sútru. Jeho nejvýznačnější spis však je Saddareana-samuččajaḥ, rukovět filosofie z džinistického stanoviska. Fro bibliografická data o tomto spisu srovnej A. Guérinot, Essai de Bibliographie Jaina, čís. 257-261 a 818. Pokud se týče uvedených komentářů, viz tamtéž čís. 247, 248. 655 a 656.
Z ostatních spisů je nutno uvést ještě tyto: filosofický spis Lokatattvanirnajah, viz Guérinot v uvedeném spise čís. 816, kde je i struční obsah díla, a zeměpisný spis Džanbúdvipa-aangrahaní, vis tamtéž čís. 755.
Stručnou zprávu o Haribhadrovi má G. Bühler, Report on samskrit mss., 1872-73, Bombay 1874.
48) Nejslavnější básnický spis Hémačandräv je Trišašti-aláka-puruba-daritan, který džinisté srovnávají s eposy Mahábháratam a Rámájanam. Tato báseň líčí v deseti zpěvech, které mají dohromady 31.082 6lóka, životy dvaceti čtyř tírthankarů a třiceti devíti duchovně vznešených lidských bytostí. Pro podrobnosti o Hémačandrovi srovnej Encyclopaedia of Religion and Ethics, VI., str. 591, s. v. Hemachandra, od H. Jacobiho.
49) Dinieté tvrdí, že ještě před muslimským vpádem je začali pronásledovat brahmani, kteří prý přiměli krále Adžajapala (1174-1176), aby dal bořit dainistické chrámy.
Skutečným a nejkrutějším pronásledovatelem džinistů byl teprve Alá-ud-dín, který dobyl Gudžarátu r. 1297-8.
1011-5060
50) Této přezdívky se jim prý dostalo proto, že když přijdou do některého místa, musí teprve hledat, kde by se mohli ubytovat. Slovo je odvozeno od
Jain Education International
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
