________________
42 -
Takovýchto životopisů je velké množství od rozličných spisovatelů všeob dob, jež se velice liší svou literární a historickou cenou. Nejumělejší a nejobsažnější po této stránce je uvedené dílo Hémačandrovo, které nejen obsahuje životopisy oněch třiašedesáti znamenitých lidí, nýbrž ve svém vypravování nám zachovalo mnoho zpráv o lidových zvycích té doby.72)
Z ostatních životopisů jsou literárně cenné "Mallináthačaritram" od VINAJA-DANDRA-SURIHO, "Santinatha-mahákávjam" od MUNI-BHADRA-SURIHO a "Néminátha-Mahákávjan" od KIRTI-RÁDŽE.73)
Z nesmírně rozsáhlé teologické literatury je velice důležitý encyklopedický spis pro poznání džinismu a studium jeho nauky: "Lokaprakáéah", který napsal mnich VINAJAVIDŽAJAH kolem r. 1650. Tato kniha obsahuje vše, co je třeba vědět o džinismu a to tak, že první díl "Dravjalókaprakáéah" se zabývá metafysikou, kdežto druhý afl "Kõetralókaprakáéah" se zabývá praktickou dinistickou teologií.74)
Na konec je nutno alespoň stručně se zmínit o literatuře k obřadním účelam. Již od nejstarších dob byly skládány rozličné hymny na tirthankary, zvAné stotram, stavanam, stavah. Tato písním se někdy i přičítala kouzelná moc. Tako MANATUNGOVE "Bhaktámarastotram" věží džinisté, se každá z jeho tyřiceti čtyř strof měla moc otevřít pevně na zámek zavřené dveře.75) Takové hymny se stále vydávají, protože slouží věřícím za jakési modlitby, které prozpěvují 76) při pobožnosti v chrámě.' Mniši také hojně skládají nové písně tohoto druhu, aby tak vycházeli vstříc lidové "poptávce".
V nejnovější době se objevuje také velmi hojně polemická literatura, dále literatura propagační i obranná, vyvolaná zejména činností křestanských misijí. Ale i proti novodobým pokusům obnovit v Indii buddhismus se obrací často pero džinistických mnicha.
Náboženská literatura digambara
Digambarové, jak již bylo řečeno, neuznávají évétámbaraký kánon, sepsaný na koncilu ve Vallabhí a tvrdí, že původní siddhantah, obsahující v sobě slova Mahávírova, se ztratil. Není tedy podle nich již původního doslovného znění nauky. Ale obsah nauky se neztratil, nýbrž se udržel ve školách mnichů, kteří jej vykládali a kázali svým žákům. Z toho ústního podání časem vznikly nové teologické spisy, které nahradily nedostatek siddhantu úplně. Nejstarších spiaů tohoto druhu se však nyní i digambarů také přestalo užívat a trvají jen v pověstech a citátech, bud v pozdějších knihách, nebo v nápisech. Evropským učenom se podaří tu a tam takový spis objevit mezi neprozkoumanými rukopisy a zachránit jej před zkázou.
1011-5060
Jain Education International
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
