________________
- 84 -
jsou něco samoe tatného, co by mohlo tovat bez obecných vlastností, ale nepoužíváme jich v tom kterém případě, abychom předměty rozlišili. Např. mluvíme: o stromu á víme, že jsou rozličné druhy stromů, ale nebereme k tomu zřetel. Je to tedy rodové stanovisko. 2537
3. Vjavahára-najah, 254) zvláštní stanovisko, které si všímá jedince a jeho zvláštních vlastnosti a nepřihlíží k obecným vlastnostem.-997
Ty to tři naje jsou tři třídy dravjárthika. Jejich význačnou vlastností je, že přihlížejí jenom k vnějším vlastnos teo, přidávaným rozličným věcem vedle jejich vlastní podstaty. Další čtyři, které tvoří skupinu parjájártik, nevěímají si takových vnějších vlastností a hledí výhradně a jedině k podstatě pozorovaných věcí, nidžam. Tyto čtyři stanoviska jsou:
4. Ražusútra-najah, přímočaré stanovisko, jež nehledí ani k minulosti (je již není), ani k budoucnosti (jež ještě nenastala), nýbrž přihlíží v tom kterém okamžiku jen k podstatě věci, a naprosto se neohlíží, jak se ta která věc utváfela v minulosti, nebo jak se utváří v budoucnosti."
5. Sabda-naiah, alovní stanovisko. Je to vlastně jen stanovisko gramatika, nebot z tohoto stanoviska uvažují slova jen podle mluvnických poměrů a nevšímají si např. rozdílu synonym (purkákah). Tim právě, že shrnuje rozličná synony ma v jeden obecný pojem, je toto stanovisko vlastně generaliaujici. Ostatně džinističtí logikové nejsou o tomto aaju za jedao.
6. Sanabhirudha-najan je pravým opakem předešlého maje; přihlíží 1 k nej jemnějším rozdílům synonym. Předměty označené různými synonymi lze pokládat podle tohoto stanoviska za různé. Kdežto sabda-najah je stanovisko gramatik, je samabhirudha-najah stanovisko etymologi.
259)
7. Évambhúta-najah, stanovisko, z něhož člověk hledí na věc, tak jak skutečně je i když není dočasně v onom stavu, který tvoří podstatu. Např. pud žárí, obětník, nazývá se tak, že koná púdžu, oběť, a to i tehdy, když jí nekoná (např. když spł). I toto stanovisko je stanoviskem etymologů.
Z uvedeného přehledu roztřídění majú vidine, že prvé čtyři naje se vztahují k věcem, jako předmětům řeči (vádján), kdežto poslední tři se týkají jenom slov (váčakán). Podle toho vlastně jen prvá čtyři stanoviska jsou skutečná filosofická stanoviska, kdežto poslední tři jsou určena jen pro filology. Protože však posvátná písma, sástra, jsou napsána ve slovech řeči, je nezbytné, má-li ; jin být náležitě porozuměno, vykládat je i gramaticky i atymologicky, a k tomu jsou právě určeny tři poslední naje.
Jain Education International
international
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
