________________
- 107 -
pulky skořápky kokosového ořechu nebo ze sušené dřevité tykve, a pavi pero, kterým mnich ometá zem, chce-li usednout. Digambarský mnich nenosí oděv.
Nejvíce se od původního přísného řádu odchýlili své támbarové. Svétámbarové dovolují svým mnichim, aby měli tři roucha (kalpa-trajan), misku na potrevu (pátran) se šesti věcmi, které tvoří příslušenství k nisce359), koště (adžóharanam) a roušku na zakrytí úst (mukhavas triká). Přísně je zvykem zakázáno, aby mnich měl něco takového. Proto miska nesmí být kovová, nýbrž dřevěná nebo z nějakého sušeného plodu. Dvě spodní rouche (kšau-nika-kalpah) mají být z bavlněného platna, vrchní roucho, plást (aurnika-kalpah) ná být vlněný.so Roušku na zakrytí úst, která je bavlněná a podobá se aloženému kapesníku, nosí sthá nakavásinové stále na ústech, zavěšenou na tkanici, která udržuje šátek pevně na horním rtu. Tkanice vede kolem hlavy a vzadu je zavázána. Ostatní évétámbarové nosí roušku, složenou v ruce, a zakrývají si ústa, když mluví. Účel roušky je, aby neublížili životním prvkům, dživim, ve vzduchu. Proto se také nesmějí dát ovívat vějíři, třeba za největšího letního vedra.501)
Tyto ústupky od původního přísného řádu mají v svétámbaraké sektě zlé následky a vedou k čas tému porušování discipliny. Mníši nají i jiný majetek, než je jim dovolen, vymlouvají se, že ony věci nenáležejí jir, ale obci věřících, která jim je půjčuje. Je pravda, že velmi mnozí tak činí skutečně jenom ve prospěch dobré věci, Tak vím, že mnozí mniši mají pěkné knihovny, které věřicí za nimi posílají, když mniši ve shodě s řádovými pravidly cestují. Jeden mnich, jak sám dobře vím, ná u sdružení věřících velkou sbírku indických mincí, vynikající vzácnou úplnosti, která má nesmírnou cenu pro indické dějiny. Ale jsou Zase maiši, kteří využívají této volnosti jen k svému pohodlí, a tak porušují nejenom literu, nýbrž i ducha zákona.
Prvním alibem se zavazuje džinis tický mnich neubližovat živým tvorům a zachován£ tohoto slibu věnují mniši nejúzkostlivější pozornost. Proto užívají roušky na ústa, aby neublížili ani stávarin ve vzduchu, proto s sebou nocí koště (digambarové pavi pero), jímž si ripetou místo, kam se chtěji posadit. Sthánakavásinové dokonce me tou před sebou cestu, když jdou, a proto užívají dlouhých koštat, kdežto ostatní svétámbarové noal jen krátká koštátka. Aby neublížili životnému prvku, obsaženému, jak bylo již vyloženo, v každé nerozrušené hmotě, nesmí se mnich ani zýt ani koupat ani čistit zuby, ne smí rozdělávat oheň, nesmí pít nevařenou vodu, nesmí jíst nevařenou zeleninu, nevařené nebo nerozkrájené ovoce, nesmí ulomit větev nebo utrhnout list ata. Těchto zákazů je ohromná řada a podrobně se jimi zabývá zvláště "Ačáráhgam".30
z těchto důvodu nesmí mniši v noci užívat světlo, ne bot ke světlu se shromažduje hmyz, který může zahynout v plamenech, az téhož důvodu nesmějí mniši Cestovat v době deštů, kde se život přírody v tropech zvláště bujně rozvíjí.
1011-5060ational
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
