________________
- 40 -
se stal potom v ozdobně psaných rukopisech předmětem zbožné úcty věticích.. K tomu účelu bývá vystavován v chrámech (obyčejně jeden nebo několik málo di1ů), zabalen do drahocenného brokátu, na mosaznéa pozlaceném trůnu před sochou Mahávírovou.
Svétámbarská literatura nekanonická
Velmi zány, ještě v dobách před tít, než byl ávétámbarský kánon napsán; byly skládány a snad také psány rozličné výklady a rozbory jednak některých pouček a předpisů, které nebyly již zcela jasné, jednak některých knih kanonických, které snad pro svou schematičnost byly nesrozumitelné těm, kdo již nežili s Mahévírem nebo s jeho bezprostředními učedníky (gana-dhary). Tak vznikaly ro2ličné komentáře, z nichž se některé nejstarší dostaly dokonce i do sidhantu, když dostal konečnou podobu na koncilu ve Vallabhí. Vlastní činnost komentátorů začíná však teprve, když kánon byl napsán. Brzo se rozmáhá takovou měrov, že nové spisy, které vykládají mnohem zevrubněji džinistickou nauku, někdy velmi zavilou a nesnadno pochopitelnou, skoro nadobro zastínily původní, Sae to nejasný kánon.
Komentáře jsou trojího druhu. Pavodní komentáře se nazývají airbuktih, Rozšířené a doplněné komentáře jsou bhášiam a čúrní. Tyto komentáře nám zachovaly velmi mnoho z ústního podání jinak nezachovaného a mají velkou cenu, zejména jako historické prameny pro dějiny džinietické církve i pro obecné indické dějiny vůbec. K těmto komentářům pozdeji byly napsány podrobné výklady, které se obíraly nejvíce stránkon teologickou a filosofickou, ovšem podle povahy toho kterého základního afla. Takovýto výklad staršího komentáře se nazývá tiká nebo vrttia.
Nejstarší komentáře jsou psány prákrtem stejně jako původní siddhantah, ale velmi brzo se hlásí změny. Jednak se stává i v džinis tické obci spisovným jezyken sanskrt a to vlivem renesance sanskrtu, zejména na dvorech vládct, oddaných hinduismu, který tehdy měl již všechny znaky vyvinutého sivaiemu. Jednak se vliyem úzkého styku s liden dostává do literatury džinistický lidový jazyk & to ten, který byl obvyklým dorozumívacím prostředkem na západním pobřeží Indie. Byl to nejprve prákrt, zvaný maháráštrí, předchodce nynější marátětiny a gudžarátětiny, později gudžarátětina ve všech útvarech avého vývoje.
Sanskrt vypěstovali džinisté zejména po slohové stránce k velké dokonalosti. Především to platí o básnických útvarech, v nichž byli ažinističtí básníci mistry, uznávanými i od svých náboženských nepřátel. Podobne k literární dokonalosti vypěstovali a podle sanskrtu gramaticky zpracovali i 11 dový jazyk manaráětrí. Nyní jsou horlivými pěstiteli gudžaratštiny.
65)
1011-5060
Jain Education International
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
