________________
- 49 -
kladı. Je nutno však přihlížet k oběma úpraván, třebaže rozdíly jsou jen nepatrné, jak bylo vyloženo ve stati o džinistické literatuře. Dalším důležitým pramenen je NÉMIČANDRŮV "Dravja-samgraban", pojednávající o metafysice součástek všehomíra, zvaných dravja. Protože však skoro všechno na světě lze převést na dravja, je i tento spis skutečnou příručkou džínistické nauky, z níž jsme nuceni čerpat velmi mnoho vědomostí o základech džinistické nauky, zejména pokud se týče digambarů.
Pro názory digambarů je také důležitý jiný praten 2 do by před rozkolen, totiž KUNDAKUNDOV spis "Pañčástikájasárah", jedna jící o pěti tělesných součástkách jsoucna.
Mimo uvedené kanonické i nekanonické spisy, na nichž hlavně zakládám snej výklad o džinistické nauce, byl mi nezbytnou pomůckou pro svétámbarské názory VINAJAVIDŽAJŮV encyklopedický spis "Lókaprakában", a některé současné knihy ažinistických mnichů, uvedené na počátku v bibliografii.
Samo sebou se rozumí, že uvedené spisy mi nebyly jediným pramenem, a budu se muset zejména v citátech uchylovat i k jiným spisům, zde mezi premeny neuvedenyn. Také při výkladech některých obtížných pouček a zásad pokládám za užitečné přidržet se nynějších tradičních mnišských výkladů proti nejasným starobylým aforismin, protože nám jednak představují živé náboženství, jednak bývají našemu myšlení bližší, než starý způsob výrazu. Doplňken jsou nakonec rozličné spisy v evropských jazycích, které podávají názor Evropanů na džinigtickou nauku a někde doplňují podrobnosti ztracené v živé nauce. Jde tu zejména o zpracované nápisné památky, které jsou důležitým doplňkem vlastní džiniatické literatury.
Džinistickou naukou rozumíme vše, čemu džinismus učí jako nezbytnému zékladu, nutnému pro člověka, který chce dosáhnout nejvyššího cíle džinistického náboženství, totiž odpoutání duše od karmana. Nepočítám proto do ní džinistické bájesloví, protože nie ní nezbytnou součástí ažinismu, protože právě v něm - jak uvidíme - jsou největší rozdíly mezi sektami. Někteří spisovatelé to, co rozumíne džinistickou naukou, nazývejí dogmatikou (např. Jacobi). Nepokládám to za název úplně přiléhavý, protože jsou v džinis tické nauce rozhodně části založené na pozorování, které naprosto nejsou do gmatické, třeba by se nám zdály podivné a nepřirozené
Džinio tickou nauku lze rozdělit stejně jako nauku kteréhokoli náboženství ve tři části, které ze stanoviska obecné vědy o náboženství jsou samostatné oddíly, neboť se v nich obrážejí tři stxánky, vyznačující každé náboženství, totiž stránka oitová, rozumová a praktická. část nauky, vyžadující citové uznán, to tiž víru, by se ještě nejspíš mohla nazvat dogmatikou. Protože se v ní
1011-5060
Jain Education International
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
