________________
- 55 -
vrcholku všehomíra (lokan). Siddhah je definován v Pančástikája-sama Jasáru" 35 takto:
"Ti, kdo mají pouhou životnost (tj. jsou pouzí džívové) a v nichž nikdy není neživotnosti (nejsou spojeni s hmotou, adžívem), když jsou zbaveni těla, stenou se siddhy, nevyléčitelně blaženými".
Mezi těmito dokonalými rozeznávají se zase dva druhy podle toho, hlása11-11 náboženství - a tak utvořili přechod (tirtham karóti) k věčné blaženosti pro ty, kteří po něm chtějí krádet - ne bo nehlábali-li náboženství. První se nazývají tirthamkarové94), a bylo jich podle azinis tické víry Styřiadvacet v této sestupné svetové periodě (avasarpin).95) Druzí - kteří nehlásali náboženství - jsou obyčejné siddhové (sámánja-siddha).
Duše prosté karmanového pouta, ale dosud tkvící v těle, jsou dokonalí světci, arhantové. Vyznačují se především vševědoucnosti (kávala-džñaqam). Proto také se nazývají vševědoucí, kévalinové. Nejsou-li zároveň tirthankary, pká se jim sámánia-kévalinové. 96) Arhantové se vyznačují neačíslnými (asamkhja) vlastnostmi, z nichž se v rozličných teologických spisech obyčejně vyjmenovává osm hlavních a čtyřicetšest vedlejších,
Vedle vševědoucích, naprosto dokonalých světov, arhantů, jsou také nižší atupně džínistických světců, kteří ještě nedošli oné nejvyšší mety, úplného osvobození duše 2 pout karuana (nokšah). Takový džinistický světec se nazývá obyčejně bud sådhuh (vznešený), nebo munih (světec), nebo jatih (ovládající se), vairágí (jenž potlačil avé vášně). Podle stupně dokonalosti se rozlišují tři stupně. Hlavou světel je áðárjah, mistr Učitelem ostatních světců je upádnjájah. Ostatní jsou prostí sádnuové.
Siddhové, arhantové, áčárjové, upádhjájové a sádhuové tvoří dohromady skupinu zvanou panda-parameští, "skupinu pěti nejvyšší ch". Ta jako celek je nejčastěji vzýváng džinistickými věřícími v denní odlitbě "nanó arahantánam, namó siddhanam, namó ájárijánam, namó uvadžažnájánam, namó lóké sabbasáhúnam". *Poklona dokonalým světeim, poklona, nejvýš dokonalým, poklona mistrům, poklona všem světcům na světě".
Otvrtá základní zásada džinistické teologie je, že každý člověk aám a jedině sám sobě je zodpovědný za to, jak se jeho život utváří. SVÁM KÁRTTIKEJAR "Anuprékša-ślócich" 76 říká: "Sám si aahro maduje zásluhu, sám okouší rozmanitých blaženos tí nebeských, sám niči karna, sám také dosáhne spásy".
Ve slova trochu učenější zabaluje tutéž myšlenku AMRTACANDRA-SURI ve spise "Purušárthe-siddhjupájah", 10., když pravi:
*(Duše), která se mění neustále od věků a bez přestání vlivem virů poznávánt, stává se původcem svého konečného stavu i jeho uživatelem 1012-5060 rnational For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
