________________
- 28 -
Jejich nejstarší škola je Kundakunda-anyajak, odvozující svůj původ od mnicha KUNDAKUNDA, jenž prý byl podle své támbarské tradice současník Mahavirůy, a rozhodně učitel teologického spisovatele Umásvátiho. Postave Kundakundova není dosud z nápisného materiálu dosti objasněna, a zejména nevíme přesně, jaký úkol pu připadal v přípravě velikého rozkolu. Tolik je však jisto, že ačkoli je uznáván oběma sektami, přece je světoen výhradně digambarovským. Digambarové ho kladou do doby značně pozdější, než aby se bylo lze domnívat, že rozdíly byly zaviněny různýn datováním smrti Mahavírovy. Podle jikoindických nápisů totiž Umásvéti žil prý v letech 714 až 798 po smrti Mahávírově, což by podle obvyklého datování Mahávírovy smrti dávalo asi leta 188 až 271 0.1. Tin Kundakundah by byl jedním z prvních mistrů digaubarských po rozštěpení džiniatické církve na dvě sekty.52
2 nápisů poznáváme, že se digambarové ad1121 na řadu kol dili gant, ale je velmi nesnadno určitě zjistit, zda se vyvinuly samostatně, snad z původních starých škol před rozkolen, aebo jestli je máme odvozovat od školy Kundakundo
vy.53)
Všechny školy digambarské vyvíjely horlivou činnost spisovatelskou v teologit & tim daleko vynikali nad svétámbary, kteří s oblibou pěstovali literaturu světekou, zejména povídkovou a dramatickou. Snad příčinou toho bylo, že digambarové neuznávali kánon, který byl ustaven na koncilu v Pátaliputře, a chtě11 tento nedostatek nahradit teologickými spisy, založenými na tradici. Nejvíce proslula po této stránce škola zvaná Dési-ganah, z níž vyšel mistr NEMITANDRAR. Némičàndrah se svou spisovatelskou činností se může směle postavit po bok svétámbarovi Hémačandrovi. Byl současníkem čámundarád že z dynastie Gangt, který žil koncem desátého a začátkem jedenáctého století n.l.
Ve svém dalším vývoji se ubírá digambarská sekta směrem velmi odličným od své támbari. Kdežto u své támbarů se poměr mezi počtem mnichů a věřících udržuje skoro stejný, pozorujene u digambarů, že mnichů čím dále ubývá, až nyní jich žije jen několik málo stranou od lidských cest v hlubokých džunglích, jednak v pohort Vindhijském, jednak v pralesích majsúrských, madrágkých a kéralských. Věřících však kupodivu neubývá, a ze zkušenosti bych spíše řekl, že digambarů čím dál tím více přibývá, Digambaršti věřící se neatýkají skoro vůbec se svými mnichy, vyjma místa, kde mniši zrovna žiji. A tu se styk omezuje skoro jedině na to, že jim věřící poskytují potravu. Rozhodně mniši jim nejsou duchovními vůdci jako jsou švétámbarům. Digambarští mniši se starají nyní jen o svou vlast: ní spásu. Proto se také věřící na ně neobracejí, nýbrž se svěřují vůdcovství vynikajících mužů ze svých vlastních řad, jimž někde říkají bhattárakové. V nove době se objevují právě v sektě digambarů rozličné snahy po obrodě, které tím, že nepodléhají vlivu mnichů, mohou jít dále než např. u ávétambary, kon : trolovaných stále svými mnichy. Rozhodně však u obou sekt obrodné snahy nesou
1011-5060 Jan Education International
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
