________________
- 25 -
vra. Oož se v té době již nezachovávalo. A tak se zdá, že v něm musíme hledat základy pozdější sekty digambarů. Ale vše se to dělo v řadě bez vnější roztržky, jenom se rozdíly v nině ních stupňovaly, čím dále tím více, až konečně, když se hlavou církve stal mnich slabý, jakým jistě byl Vadžrasénan, došlo k roztržce zcela zřejmé a církev dosud přes všechny spory a sváry jednotná, byla rozpoltěna ve dvě. Svétámbarové tvrdí, že se to stal r, 142 6.1., kdežto Sthánakavásinové kladou tuto událost do r. 83. Evropšti učenci se větsinou shoduj s Hoernlem, který roztržku klade do let 79-82 1.1.
$vétánbarové tvrdí, že se digambarové odtrhli a zpronevěřili pravé víře, kdežto digambarové tvrdí pravý opak. Pravda je asi ta, že se ponenáhlým vývojen vyvinula řádová disciplina tak, jak ji známe od évétánbarů, kdežto digambarové hledali návrat k ideálním dobám života Mahávírova.937 Přitom se u svétambarů vždy znova a znova objevují ideje párśvanáthovské, které se jeví hlavng v návratu k oděvu.
Hlavní rozdíly, jimiž se 11ší digambarové od śvétambarů jsou asi ty to: Digambarové zobrazují tírthankare jako nahého a bez šperků, se sklopenýma očina. Digambarové tvrdí, že žene nemůže dojít spásy (mókšah), dokud se nenarodi jako muž; proto také a s ohledem na předepsanou nahotu netrpí v řádu mnišky. Tvrdí, že Mahévírah nebyl ženat. Dále, že světec, když dosáhne kévala-džňána, nepotřebuje vůbec potravu, aby mohl dále žít. Popírají správnost legendy, že zárodek Mahávírav byl přenesen z lana bráhmanky Dévánandy, manželky Ršabhadattovy do lůna kšatrijské ženy Trisaly, manželky Siddharthovy. A konečně nejalležitějčí rozdíl, že digambarští mniši jsou povinni chodit nazí. K tomu ještě přistupuje, že digambarové neuznávají zachovaných kanoni kterých podrobnosti v historii džinistické církve.
Samostatný vývoj sekty évétámbara
Když byl rozkol proveden i zevně, svétámbarové hledeli upevnit svou nauku v severní Indii a podepřít ji o silnou základnu svatých. písem. Na tom pracoveli od koncilu y. Pátaliputře až do koncilu ve vállabhí, käy siddhantah byl konečně zrevidován a napsán. Tehdy se džinismus ocitá na vrcholu své slávy, a to právě v době, kdy se buddhismus blíží pone náhlu, ale již zcela jistě k neodvratnému úpadku. Sláva džinismu potom trvá až do třináctého století. V těchto dobách rozkvětu džinismu vzkvétá i literatura a umění. Legendy, povídky, dramata a skvostné chrány hlásají nám dodnes slávu tehdejšího džiniemu, štědře podporovaného slavnými králi a bohatými kupci.
V tuto dobu se také vliv džinisnu posunuje v původní jeho vlasti, Magadhy, daleko na západ až na samé pobřeží do krajiny tehdy zvané Suráštramo, ačko
2011-5060ational
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
