________________
- 20.
veny v pevné schéma, jež je neměnné u všech džinů. Rozd{ly jsou jen v podrobe nostech, jako ve jménu, věku, jménu rodičů atd. O tom 1 o ostatních tírthenkarech, kteří prý předcházeli před Páráven, pojednám na jiném místě, kde se budu zabývat podrobně džinis tickým bájeelovín a otázkani, zda se v nich dá zjistit nějaké zrnko historické pravdy.
Po svém osvícení kázal Mahávírah nauku a vyučoval svých jedenáct učedníku (gang-dharah), kteří měli zachovat a dále šířit jeho učení. Jména učední ka se uvádějí shodně v starých náboženských džinistických knihách i v nápisech, a jsou to: Indrabhútin z Gautana-gotra, Agnibhútih z Gautama-só tra, Vájubhútih 2 Gautama-gótra, árja-Vjaktah Bháradvád ža-gótra, Arja-Sudharmá z Agnivéájajana-gótra, Mandi kaputrah % Vásištha-gótra, Maurjaputrah % Káé japa-gótra, Akanpitah z Gautama-gótra, Atalabhrátá z Háritájana-gotra, mé tárjah , Kaundinjagótra a Prabhásah z téhoš gótra.
Uchování nauky Mahávírovy
Úkolem gana-dherů bylo sestavit nauku tirthamkarovu v pevnou soustavu, To se prý také stalo, Soustava se dále udržovala ústní tradicí a přecházela vždy z mistra na učedníka. Seznany džinistických světců a mistrů, zvané pattávali, nám zachovaly jména učitelů džinistické nauky až skoro do sedmi set let po nirváně Mahávírově. Z těchto pattávalí se dovídáme, že se soustave Mahávírova učení udržovala neporušena asi po stodvaašedesát let, načež začala postupně upadat v zaporenutí, až kolem r. 156 n.l, nebylo již džinistického mnicha, který by byl znal jediný díl (angam) džinistické soustavy nazpamět.
věc nabyla ještě vě těí vážnosti tím, že již od 4. stol. př.n.1, začaly v džingstické církvi rozkoly, které vedly později k vzniku dvou nyně jich hlavních selt, své tánbart a digambarů. Za těchto poměru dospěly věci tak daleko, že původní BOU8 tava džinistické nauky (ažainasiddhantan) byla skoro jako nadobro ztracena. Digambarové akutečně také přijali tento stav za nevyhnutelný následek času a nestarali se, aby se dopátrali alespoň sred částečně zbytků pavodního znění svého učení, & počali psát episy nové, v nichž vykládali nauku, jak se v pamětech rozličných mnichů udržela.
Svétámbarové však vynaložili celé své snažení na to, aby se dopátrali påvodního znění džinistického kánonu. Pokud se jim to podarilo, nedá se nyní zjistit. Jisto je, že na koncilu v Pátaliputře, který se konal koncem 4. stol. n.lo', byl ustaven jakýsi kánon. V konečnou podobu byl však uveden teprve na koncilu ve Vallabhí, který se konal za předsednictví Devaradhiganing v 980. roce po nirvaně Mahávírově, tedy pravděpodobně r. 454 7.1. nebo o 60 let později. Texty, které byly sebrány a napsány, byly rozděleny v tyto sbírky: Jedena
1011-5060 Jain Education International
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
