________________
- 16 -
episy, zejména spisy exegetické, propagační a apologetické, které jsou spojovacím článkem mezi živým náboženstvím a starobylými svatými písmy, o něž se náboženství opiré, nebo alespoň předstírá, že se opírá. A tu pak teprve přichází na pomoc filologie a výsledky svého bádání, podává pomocnou ruku a ukazuje bezpečně cestu, jak obnovit jednotlivé články vývojového řetězu toho kterého náboženství pokud možno nejdéle do minulosti.
Jak je vidět, je potřeba obou metod, obou věd, chceme-11 poznat některé náboženství v celém jeho rozsahu a vývoji. Ovšem nesmí jedna z těchto věd nahradit druhou, a nesmí tvrdit, že druhá je zbytečná nebo méně cenná. Obě musí zachovat také svůj přirozený postup, aby se v pravý okamžik sedly. Filologie počíná prací gramaticko-kritickou, zkoumá jazyk náboženských spisi, jeho místo, mezi jinými jazyky, jeho stáří, postupuje ke kritice literární, doplbuje, co schází, srovnává díla a upravuje je soustavnými dohady, přechází ke kritice věcné, načež opouští svou vlaatní metodu a přechází k metodě historické, ke kritice literárních děl jako pranemi historických, stanoví jejich spolehlivost, dobu a její ráz, poměr k jiným památkám, a konečně dochází k tomu, že podává soustavné výsledky svého bádání.
. Postup vědy o náboženství je opačný a tím jsou i zcela odchylné její dil&1 zetody.. Věda o náboženství vychází k pozorování a od záznamy pozorovaného, přechází k psychologickému rozboru, získané prvky srovnává jednak mezi sebou, jednak s podobnými všelidskými jevy, hledí uvést tyto prvky v soustavu podle rozličných hledisek, z nichž nejdsležitější je hledisko časové, hledisko vývojové a hledisko, jak působí cizí vlivy - synkretismus. K tomu se nutně pojí věcná kritika a úsudky z hlediska hodnoty. Tím se dos tává věda náboženská k historii vývoje náboženské soustavy a na tomto poli se setkává s výsledky lilologie, které nyní nezbytně potřebuje.
Filologie není jediná věda, níž se věda o náboženství stýká na poli svého bádání. Vedle Pilologie je to především věda o člověku ve společnosti, etnografie a etnologie,+91 která se zabývá též bádáním o náboženství. Ovšem postupuje při tom zase svou metodou a dochází k výsledkim svého způsobu, které nesmí věda o náboženství přezírat. Věda o člověku zkoumá zejména ony náboženské Bložky, které uvádějí náboženství v souvislost se společenskými jevy. Věda: o člověku umožňuje náboženské vědě poznat zejména prostředí a životní podmínky, o kterých to které náboženství povstalo a dále se vyvíjelo. Podrobnosti o tom však nenáležejí na toto místo, protože se u džiniomu tyto věci omezují na nejmenší míru.
1013.-5060 national
For Private & Personal Use Only
www.jainelibrary.org
